Xboxweb.cz

Soukromí. Pojem, jehož význam se zeštíhluje stejnou rychlostí, jakou moderní technologie ovlivňují naše životy. Jít s dobou znamená, být pokud možno neustále online a ve spojení s okolním světem, čemuž jdou naproti i výrobci elektronických zařízení. Spotřebiče v mém domě tak za několik let budou vědět i co se mi zdá, podle čehož mi připraví ranní uvítání. Otázka proto nezní, jak skončí naše soukromí, ale u koho. No, minimálně Watch Dogs 2 v tom mají jasno.

Po událostech prvního dílu, kdy se Aidenu Pearceovi podařilo s pomocí skupiny DedSec postavit mimo provoz systém ctOS a s ním i celé Chicago, by jeden čekal, že celoplošnému šmírování bude konec. Bohužel, pokus otevřít obyčejným lidem oči se obrátil proti jejich tvůrcům a mocní vyhodnotili chicagský blackout jako nutnost nasadit nový a lepší systém po celých Spojených státech. Společnost Blume tak rychle přispěchala s novým ctOS ve verzi 2.0, čímž se takřka přes noc stala Velkým bratrem, majícím přehled naprosto ovšem. Přesného zmapování jednotlivých obyvatel využívají jak tzv. Malí bratři, obchodující s daty na černém trhu, tak velké korporace. Půjčky se díky tomu zamítají dříve, než si o ně zájemci požádají, pojišťovny neproplácí drahé léčení a policie má podezřelého dříve, než poškozený stačí nahlásit trestný čin. Co na tom, že je třeba nevinný.

Velký bratr nikdy nespí
Vyprávět o tom může Marcus Holloway, mezi hackery známý jak Retr0, kterého systém označil viníkem činu, jenž nespáchal. K jeho štěstí šlo jen o drobnost zakončenou veřejně prospěšnými pracemi. Nicméně i to mu pořádně hnulo kšiltovkou, a tak naboural systém, vymazal své záznamy, přičemž nezapomněl nechat otevřená zadní vrátka pro případ potřeby. To ještě netuší, že jeho malá msta slouží jako vstupenka do hackerské skupiny DedSec, která he celou dobu monitoruje. Odboj posílený novým členem tímto nastupuje na dlouhou cestu za posledními zbytky svobody a hra otevírá brány do překrásného San Francisca.

Až orwellovským úvodem lehce klamu, protože jakkoliv novinka od Ubisoftu manipuluje s populárním tématem, primárně jde o zábavu, nikoliv o hluboké a emotivní rozbory. Hackerská banda tak sídlí ve sklepení obchodu plného nerdů, kde vznikají občas i dost šílené nápady, které musí nejen dostat na světlo další důkazy o prohnanosti společnosti Blume, ale také přilákat dostatečný počet fanoušků, protože o ně tu jde především. Pokračování městské akce totiž do jisté míry připomíná poslední Forzu Horizon, ve které úspěchy na trati přinášejí nové fanoušky, díky nimž je možné expandovat do dalších částí Austrálie. V případě Watch Dogs 2 pak jde o to, aby se mezi obyvatelstvo co nejvíce rozšířila aplikace, umožňující DedSecu použít výkon přístroje ke svým potřebám. Jak už vám asi došlo, z kočárkárny se špatně provádí kybernetická revoluce, obzvláště když proti vám stojí Dusan Nemec. Psycholog amatér, milionář a pošuk, který se narodil s internetovým připojením místo pupeční šňůry, řídí z pozice technologického ředitele celý monitorovací systém a rozhodně na tom nehodlá nic měnit.

Šílený a šílenější
Zápletka se získáváním „oveček“ vám možná přijde hloupá, což je naprosto v pořádku, protože mě přišla také, ale jen do chvíle, než jsme objevil kouzlo misí dláždících cestu k jejímu úspěchu. Na rozdíl od prvního dílu, kde příběh nenechával prostor ztřeštěným nápadům, pokračování se jimi jenom hemží. Jednou tak musíte získat mluvící auto, čímž autoři jasně odkazují na seriál Knight Rider, jindy pomáháte školnímu týmu s výrobou elektrické motokáry, abyste o chvíli později hledali po městě oživlého robota jménem Johnny Pětka. Ostatně složení hackerské skupiny k tomu přímo vybízí. Vedle Marcuse ji tvoří hlava operací Horacio, téměř geniální autista Josh, tak trochu šílený technik Wrench a tvář celé skupiny Sitara. Třebaže se v ději najdou i místa kde jde humor stranou, vždycky bude tahle parta působit dost šablonovitě a prvoplánově.

Mise jako takové se dělí do několika skupin. Za hlavní se dají považovat ty, jenž plníte v rámci týmu. Jsou nejvíce odměňovány a posouvají děj kupředu. K vedlejším se pak dostanete buď prostřednictvím doporučení, odposlechu nebo si je zvolíte v kooperační části hry. Mimo jednorázových zásahů jsou všechny úkoly rozděleny do více částí, díky čemuž můžete mít rozpracovaných i několik záležitostí najednou. O přehlednost se stará vlastní aplikace telefonu, třídící mise podle výše zmíněného klíče. Vždy tak máte absolutní přehled, v jaké fázi se nacházejí a kolik částí ještě zbývá ke splnění.

Mobil mocnější než zbraň
Když už jsem u protagonistova mobilu, tak ten je opět centrem všech informací, stejně jako pokroku, a nastavení. Pod velkou předpovědí počasí, která je pravděpodobně naprosto nezbytná pro každého hackera, jsou rozmístěny aplikace vedoucí k misím, mapě, vylepšením, volnočasovým aktivitám a dalším fičurám. Ty nejdůležitější jsou dostupné hned, ostatní se zpřístupní ke stažení v pravou chvíli. Změnou prošel jak strom dovedností, který se nyní nachází pod ikonkou vývoje, tak například i funkce doručení automobilu. Vůz už nestačí zcizit, ale je třeba si ho koupit v autosalonu, který vedle aut nabízí i nové laky a grafické potisky. Autoři tím lišácky vyřešili, co se získanými penězi, protože jejich nevyužití v jedničce bylo hodno veřejného lynčování. S tím souvisí i mnohem menší obnos, který je možné vyloudit z pokladniček kolemjdoucích.

Marcus ovšem nemá smartphone jen na poslouchání hudby a sledování oblačností, ale spolu s notebookem především k hackování. A to je v pokračování Watch Dogs jednoduše výborné. Začnu rozšířenými funkcemi. Pryč je jednoduchá volba, kdy se napíchnuté přístroje daly použít jen k jedné věci. Po stisknutí LB vyskočí křížová nabídka Profileru umožňující použít jednu ze čtyř možností, přičemž co zařízení, to rozdílné volby. Jinak se tedy manipuluje se zámky na dveřích, jinak se stroji, roboty, dopravními prostředky nebo mobily. Další novinkou je vidění NetHack, se kterým Marcus vidí zranitelná zařízení i přes zeď. Z jednoho rohu budovy se tak dá ovládat i několik pater a z větší části odpadá zdlouhavé hledaní kamery v oblastech mimo zorné pole.

Co si ovšem vychutnáte nejvíce, je dálkové ovládání strojů a autonomních objektů. Město je líhništěm stavebních zařízení, automatizovaných robotů a dopravních prostředků, které je možné v okamžiku využít pro své potřeby. A nemluvím tu pouze o plošinách, známých z Chicaga. Absolutní kontrolu lze převzít stejně dobře nad vysokozdvižným vozíkem, jako nad několika metrovým jeřábem, kdežto pouliční robot skvěle poslouží k odlákání pozornosti, zatímco přihlížejícím policistům pošlete zásahový vůz o 5 bloků kupředu. Už tak bohatý repertoár postupu se tím násobí a vy si s oblibou zopakujete misi, pokud vám prvně zvolený postup nevyšel podle plánu. Nestačí vám to? Dobře, zapojte do hry dálkově ovládané autíčko s dronem a znásobte své možnosti ještě více. San Francisco se tak ve vašich rukách stává opravdovým hřištěm s tisíci přístupů.

Zlodějem snadno a rychle
Pro ukázku, jak široký výběr možností hra nabízí, vezmu jako modelovou situaci krádež vozu FBI. Auto si federálové ukryli v garáži na konci oploceného prostoru, nacházejícím se pod mostem dálnice. SUV je v zamčené garáži, přístupový klíč má jeden z trojice agentů kolem auta, kdežto v okolí je asi 7 dalších lidí a pes. Do prostoru vedou dvě cesty bránami a hned vedle je staveniště se stavebním jeřábem. Poprvé sázím na klasiku, kdy zmonitoruji prostředí a postupně eliminuji jednoho protivníka za druhým. Pro odlákání pozornosti používám zámky, které nastavím jako past a výbojem k nim přilákám osobu v okolí. Když jsme dostatečně blízko garáži, zkouším získat klíč pomocí autíčka, načež mi plány hatí Lassie a její od přírody citlivý rypák. Ať to zkouším po zemi jakkoliv, vždycky mě prozradí ta chlupatá potvora.

Nakonec volím inovaci a využívám jeřáb, kterým se přesouvám na střechy kolem garáže. Tentokrát se psiskem dostat nenechám, proto ho preventivně eliminuji přejetím dodávkou, která je na blízku. Což jsme nedomyslel, protože se všechny jednotky stáhly k cíli mého zájmu. Otevírám bránu na opačném konci a doufám, že se moulové nechají přilákat houkající ještěrkou. Až na jednoho, nejsou kluci úplně hloupí, a tak jen poodstoupí od garáže, ale to mi postačí. Na samozvaného vrátného nechávám vydat zatykač, čímž během několika desítek sekund dorazí policejní jednotky. Než se tak stane, dronem obratně získávám přístupový klíč a otevírám vrata garáže. Podotýkám, že celou dobu si spokojeně sedím na sousední střeše, když přijíždějí muži zákona, kteří rozpoutávají přestřelku, a tím strhávají pozornost bokem. Nastal můj čas, přeskakuji na druhou střechu, oknem vnikám k vozu a přes zadní bránu odjíždím.

Mám volno, dáme tůru?
Až se do sytosti nabažíte kybernetického zločinu a budete chtít odreagování, otevřete mapu. Poté, co si vrátíte sanici na své místo z její velikosti, která je přibližně 2x větší než v případě Chicaga, uvidíte velké množství volnočasových aktivit. Nevím jak vy, ale já od hry s otevřeným světem žádám opravdu bohatý repertoár. V opačném případě to beru jako ránu pod pás, a to zejména u titulů, které nemají jako alternativu obsáhlý multiplayer. Velkou část ikonek si zabírají závody, jež jsou rozděleny do čtyř kategorií. Asi nejnáročnější je létání s dronem vyžadující notnou dávku umu, protože i kratší trasy dokáží potrápit, chcete-li dosáhnout na zlatou medaili. Oproti tomu elektrické motokáry, motokros a závody plachetnic jsou typickými zástupci závodních aktivit.

V mobilu pak najdete aplikaci Driver San Francisco. Pokud se vám rozzářili oči při vzpomínce na posledního Drivera, tak pohasněte nadšení. Jde o typický rozvoz lidí, který se od klasického taxikaření liším jen tím, že nejste vázáni na jeden vůz a předem víte, kdo bude vaším zákazníkem. Až na pár opravdu zajímavých typů vozíte tuctové osoby, takže aktivita poslouží nejlépe jako rychlý zisk peněz. Z mého pohledu nejzajímavější je pak foto apka ScoutX, která využívá skvělého převedení reálného města, a když máte zájem, protáhne vás po těch nejzajímavějších místech a památkách. Pořízený snímek, jenž můžete mimochodem udělat i autíčkem či dronem, se nahraje na zeď domovské sociální sítě, čímž se k DedSecu otočí další pozornost.

Od Golden Gate po Alcatraz
Jak už bylo řečeno, Ubisoftu se virtuální okres San Francisco vešel zhruba na dvojnásobnou plochu než v případě Chicaga, díky čemuž důkladně prozkoumáte i oblasti Oakland, Marin, Silicon Valley nebo Alcatraz. A dojmy? To prostě musíte vidět. Jak moc město odpovídá realitě vám nepovím, tak daleko na dovolenou nejezdím, ale atmosféru má skvělou. Výslednému dojmu značnou měrou pomáhá vizuální stránka, která dodává jednotlivým lokacím osobitého ducha. Jízda po slavné Golden Gate je tak stejným zážitkem, jako návštěva čínské čtvrti, výlet na slunné pláže nebo průjezd kopcovitými ulicemi plnými tramvají. Autoři si s rozvržením opravdu vyhráli, takže nikdy nemáte dojem, že byste projížděli městem duchů. Lidnatost je dle mého soudu na obdobné úrovni s prvním dílem, jen s tím rozdílem, že mnohem častěji narazíte na davy lidí, přičemž ne vždy to musí být gang. S kolegou v redakci jsme se pak shodli na faktu, že virtuální kalifornský okres má podobný feeling jako San Andreas v posledním GTA. A to už je sakra velký kompliment.

Když se zrovna nebudete věnovat svým věcem, začnete si všímat i drobných detailů. Tak například zpracování větru. Vlající větrovkou při jízdě na motorce už dneska neoslníte ani v šachovém kroužku, ale na volné objekty se dost často zapomíná. Je vždy pěkné vidět, že se při vývoji myslelo nejen na stromy, kterým pod vládou větru opadává listí, ale také na dráty elektrického vedení či plachetnice. Atmosféru podporuje i interakce se zvířaty, které ve městě zastupují především holuby a psi. Čtyřnohé mazlíčky si můžete dokonce pohladit a když se blecholapce budete líbit, máte nového společníka až do té chvíle, dokud nenastoupíte do auta nebo budovy.

Vidím, slyším, jedu
U prvního dílu se hojně kritizovala grafická stránka, která před vydání vstoupila do výtahu směr přízemí, otázka tedy zní, jak je na tom pokračování. O poznání lépe, ale jen do jisté míre. Jak už jsem říkal, v ty správné momenty, a hlavně v pohybu, jsou Watch Dogs 2 skvělou podívanou. Problém může nastat v okamžiku, kdy se začnete všímat detailů, případně si pořídíte snímek obrazovky. Odladit velký otevřený svět tak, aby fungoval, byl stabilní a dělal přesně to, co má, stojí většinou drobné ústupky ve vizuálu. Pokračování by tak v mnoha případech sneslo lepší textury, vyhlazení a také nasvícení. Už vůbec pak nechápu, kdo zvedl ruku pro opětovné rozmazání přístrojové desky, při pohledu z kabinu. Nejnovější modely tramvají patrně ani nemají interiér, protože skrze jejich skla by neviděl ani bystrozraký.

Druhým, pro mnohé hráče kritickým, tématem je jízdní model. Předně musím říct, že jsem si první dobrodružství s Aidenem Piercem zopakoval celkem nedávno, takže mi řízení zůstalo v rukách, s klidným svědomím proto můžu podepsat, že dvojka jde jiným směrem. Ačkoliv jsou ve hře víceméně stejné vozy jako minule, chovají se jinak. Více se projeví vlastnosti daného typu (coupé, pick-up, muscle car) a agresivněji se hlásí o slovo váha vozu, stejně jako vliv fyzikálních zákonů. Nejlépe si toho samozřejmě všimnete při honičkách, jež jsou díky tomu intenzivnější. S auty i mnohem lépe pracuje odstředivá síla, přičemž stejně jako v GTA, je možné v letu lehce ovládat náklon vozu. To vše funguje výborně, dokud nedojde na zatáčení, jehož princip mi je utajen do teď. Asi kvůli lepší ovladatelnosti tvůrci nabyli dojmu, že vozy musí reagovat i na průvan ve vašem pokoji. Na tento nešvar jsem si zvykal hodně dlouho, a s hanbou přiznávám, že vzít širokou pravoúhlou zatáčku smykem se mi efektně nedaří ještě teď.

Co lze naopak pochválit bez větších výhrad je destrukční model. Při běžné bezohledné jízdě nějaký čas potrvá, než se z vašeho přibližovadla stane použitý adventní kalendář, kdežto přímá konfrontace s policejními jednotkami z něho brzy udělá dýmovnici. Dobrý dojem ve mě zanechala také zvuková stránka hry. Jelikož hraji spíše se sluchátky, užíval jsem si jak zvuk motorů, tak ruchy okolí. Soundtrack je pak spíše subjektivní záležitost, přesto byste měli vědět, že se o něj ve hře stará šest rádiových stanic, v jejichž playlistu naleznete jména jako deadmau5, OutKast, The Prodigy, Anti-Flag, Bob Marley či Megadeth.

Že by něco nefungovalo?
Abych nezapomněl, ve hře jsou i střelné zbraně, a dokonce si je můžete vytisknout v doupěti DedSecu. Rozdíl oproti těm, které můžete sebrat protivníkům, je především ve vzhledu připomínajícím vodní pistoli vaší ratolesti. Třeba budu sám, ale mám problém přijmout Marcuse jako hrdinu, který když jde do tuhého, zahodí všechna elektronická udělátka a vytáhne samopal. V mém případě tak nezdařené průniky končí opakováním mise, místo toho, abych protivníky zastřelil. Zajímavé ovšem je, že přejíždět je autem mi nevadí. Tak či onak, střílet je možné nově i z auta. Stejně tak dálkově řízený model s dronem můžete vyslat na průzkum, zatímco si hřeje kostru za volantem.

Pokud sledujete dění kolem hry i po vydání, tak víte, že hra více hráčů nebo alespoň její větší část, je mimo provoz. V den vydání jednoduše Ubisoft přišel na nesoulad multiplayerové části s kampaní a bylo vymalováno. Aktuálně je tak možné využít jen kooperativní hraní, kde si ovšem musíte kamaráda pozvat přes nabídku menu. Funkční by měl být také režim Bounty Hunt, ve kterém máte možnost „lovit“ hráče dělajícího příliš velký brajgl. Na opravu tak čeká Online Invasion, jehož předchůdci byli v prvním díle asi tím nejzábavnějším. Hra vám přiřadí hráče s úkolem hacknout jeho systém, kdy odměnou jsou další fandové pro DedSec. Atakovanému hráči nezbývá nic jiného, než vás najít a poslat na soudní ohledání. Kdy bude hra funkční se vším všudy stále není jasné, ale prý se na tom pracuje. Doufám, že lépe než na opravách tuzemských komunikací.

Závěrem si dovolím přímé porovnání obou dílů Watch Dogs. Premiéra značky s Aidenem Piercem na obalu byla temnější, vážnější a pro mě osobně s přijatelnějším příběhem. Cesta za osobní mstou sice byla plná klišé a předvídatelných zvratů, ale v rámci možností méně zbytečná než v případě pokračování, kde zápletka spolu s motivy vrže jak prababiččin kolovrat. Se zbytkem ale nemá cenu příliš spekulovat, protože v něm je dvojka jednoznačně lepší a propracovanější. A i tentokrát výsledku pomáhají české titulky, které jsou přítomny ve všech textech.