Recenze: Wonder Boy: The Dragon’s Trap

Autor: chaosteorycz Publikováno: 22.4.2017, 15:43

Publikováno: 22.4.2017, 15:43

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 906 článků

Slyšte příběh o osamělém hrdinovi, jehož dlouhá a urputná pouť došla svého cíle. Zocelen nespočtem soubojů stojí proti nepříteli, který je silnější než kdokoli, s kým se předtím setkal. Meka-Dragon, jak se obludné robotické monstrum nazývá, ovšem nehodlá dát svůj skalp bez boje a hrdinu zkouší, co mu jen energie stačí. Po vyčerpávajícím střetnutí, a značném úbytku sil na obou stranách, nakonec mechanický drak padá k zemi a zdá se, že se z dáli ozývá pomyslný zvonec oznamující konec. Meka-Dragon však dává finální úder v podobě kruté kletby měnící bojovníka na dračího muže, čímž zašlapává do země myšlenky na dobrý závěr a vybízí zchváceného reka k ještě jedné osudové cestě. Že pohádky končí dobře? Tak se o to zaslužte.

WB_4

Za devatero horami a devatero konzolemi
Kdo by neměl rád povídání o bezelstných hrdinech, kteří s těmi nejčistějšími úmysly páchají dobro, aniž by poznali, co je strach, pokušení či bezmoc. V oblibě je mají i tvůrci videoher, kteří kolem nich dokáží postavit jak dechberoucí adventuru, tak velkolepou hru na hrdiny nebo například plošinovku tak, jako v případě Wonder Boy: The Dragon’s Trap. Že vám zní název povědomě? Pak se poklepejte po rameni, protože patříte mezi pamětníky jedné báječné konzolové éry, do níž je vepsaný Sega Master System. Právě na něm v roce 1989 debutoval Wonder Boy III, který je mezi fanoušky série považován za jeden z nejlepších dílů vůbec. S nostalgií na něj vzpomíná i studio Lizardcube, stojící za kompletní přepracováním. Nechce se mi používat slovo remasterem, protože v dnešní době má pachuť staleté stoky a není hodno být spojováno s nynější verzí.

V době 8-bitové revoluce, jak by se konec 80. let dal nazvat, bylo 2D zpracování z bočního pohledu tím nejlepším, co se dalo vytvořit. Moderní podoba se kostiček vzdala a přichází s úplně novým vizuálním zpracováním vzešlým z ručně kreslených animací. Titul tak působí dojmem fungl nové hry, přestože pojetí úrovní je 1:1, včetně nastražených pastí, výzev či nepřátel. Nový styl, připomínající trochu adventuru The Little Acre, si okamžitě oblíbíte jeho optimismem. Postavičky jsou vyobrazeny tak roztomile, že i úhlavní nepřátelé v podobě dračích bossů jsou doslova k sežrání. Pro lepší vyplnění prostředí výtvarníci připravili celou řadu objektů, které rozpohybovávají původně mdlé prostředí. O tom, jak obrovský kus práce byl na retro návratu vykonán, se pak můžete přesvědčit prostým stisknutím tlačítka, které na obrazovku plynule vrátí původní ztvárnění bez jakéhokoli načítání. Jako ukázka skvělé, nicméně hrát takto dlouhodobě na velké úhlopříčce není to pravé ořechové.

WB_1

Těžká cesta hrdinova
Beze změn zůstala také herní náplň. Aby se Hu-Man, jak se hrdina jmenuje, mohl vrátit do lidské podoby, musí projít hned několika transformacemi napříč zvířecí říší. K těm dochází stejně, jako k uvržení kletby čili poražením jednoho z draků. Až v pozdější fázi hry se z přeměny stane i strategická záležitost. Bossové mají sice originální vzhled, ale ne vždy představují obtížnost adekvátní úsilí, jenž muselo být vynaloženo během cesty k nim. Zástupy protivníků jsou relativně bohaté počty, druhy nevyjímaje, což má za následek vyšší náročnost, než na kterou jsou dnešní hráči zvyklý. Dokonce i střední nastavení docela často přivádí k šílenství, a to obzvláště v první polovině, kdy postavička má jen zlomek zdraví a vy neočekáváte doslova brutální hratelnost.

Nastavenou laťku vydatně podporují útočné možnosti. Hrdina jako takový disponuje jediným útokem, který se liší podle toho, čím momentálně je. Někdy si vystačí s přirozenými vlastnostmi, jindy dostane do rukou meč se štítem. Nedá se jednoznačně říct co je lepší, protože meč je použitelný pouze na blízko, zatímco taková ohnivá koule putuje vstříc nepříteli. Štít pak má výhodu automatického krytí před nepřátelskými projektily. Součástí odměn za pobité protivníky jsou spolu s mincemi také speciální zbraně. Mezi nimi lze libovolně přepínat, použití ovšem zvažte s ohledem na omezená množství. Nejvýhodněji se proto jeví bumerang, ale k zahození nejsou ani vertikálně střílející šípy nebo tornádo.

Já už budu hodný, jen ne zpátky do Vesnice
Jak staré srdce bije v těle uhlazeného junáka poznáte s prvním skonáním. Zapomeňte na checkpointy v té podobě, jak je podávají moderní hry. Ztráta všech srdíček znázorňujících zdraví znamená ve většině případů návrat do Vesnice, což je pomyslný rozcestník do jednotlivých světů. Hru naprosto nezajímá, že jste právě strávili půl hodiny promyšleným postupem za dalším drakem jen pro to, abyste od něj dostali jeden políček a odebrali se na věčnost. Ponechání nasbíraných mincí sice může chladit vzplanuté vášně, nicméně speciální zbraně jsou v trapu a vám tak nezbývá nic jiného než projít si etapu znova. Úmrtí jsou na denním pořádku i z toho důvodu, že Wonder Boy disponuje jakýmsi prehistorickým polootevřeným světem, který vás nechá jít i do oblastí, jež jsou určeny až pro budoucí přeměnu. Výjimkou nejsou ani skryté dveře nebo prvky ukryté za kameny. O poslední získanou transformaci není třeba se bát, tu hra respektuje a automaticky ukládá. Totéž platí pro získanou zbroj.

Její pořizování vnáší do hry RPG prvky, protože zakoupené meče a brnění se výrazně projevují na hrdinově odolnosti, třebaže v tlapách a spárech žádné nemá a v celé řadě případů se bez té nejlepší zbroje prostě neobejde, obzvláště disponuje-li současně magickou mocí. Ani nalezení obchodu, kde čeká čuník klepající se na měšec zlaťáků, není vždy jednoduché. Občas ho máte při cestě, jindy za ním musíte na místa, která smrdí pomníkem už na pohled. Odvaha bude ale řádně odměněna, neboť šarvátky přestanou ikonky zdraví ukořisťovat celé a vystačí si se stále menšími částmi. Další vítanou chatrčí polámaného poutníka je ta, mající nad dveřmi erb s injekční stříkačkou. Spanilá obsluha uvnitř za drobný obnos doplní zdraví a hurá zpět do boje. Škoda, že jich v level designu nenašlo uplatnění více. Poslední místnosti, jenž je možné navštívit, obsahují truhly s různorodými poklady v podobě zdraví, mincí či speciálních zbraní.

WB_2

Poctivá ruční práce
Můžete nabýt dojmu, že tvůrci se zmohli jen na uchopení tužky s papírem a přemalování původní hry, není tomu ovšem tak. Když už byli u toho, přidali úplně novou volitelnou postavu, Hu-Girl. Jde o alternativu k původnímu hrdinovi a zvolit si ji můžete před začátkem hry. Kompletní přeměnou pak prošel soundtrack, který ač stále stojí na původním základu, dostal moderní zvuk prostřednictvím klasických hudebních nástrojů, jakými jsou klavír či housle. I tady platí, že stisknutím tlačítka vrátíte zvuk 3 dekády zpět. Příjemným zpestřením je in-game galerie v hlavním menu obsahující 77 položek. Ty se bez větší pozornosti odemykají postupem hrou a nabízejí pohled jak na finální artworky, tak skicy nebo animace z nahrávacího studia. Majitelé originální hry a příslušné konzole mohou ještě využít přenesení dosaženého postupu prostřednictvím kódu, a to obousměrně.

Během přetváření starších her nezřídka výsledek trpí technickými problémy. Osazenstvo Lizardcube se s nimi vypořádalo velmi dobře, a to navzdory tomu, že na obrazovce běží teoreticky hry dvě. I když ta v ústraní pamatuje Československo. Plynulé jsou i přechody mezi jednotlivými lokacemi, přičemž načítací obrazovky jakoby ani nebyly. Pro příště by se programátoři mohli zbavit neustále se oživujících nepřátel, kteří ačkoli k retro stylu patří, dnes vyložené rozčilují. Jste-li protivníkem vytlačeni o úroveň zpět, není nic zábavného potýkat se znovu s těmi samými duchy, kostlivci nebo hady.

WB_3

Žánrový boom
Za poslední měsíc je Wonder Boy třetí plošinovkou, kterou jsem měl tu čest recenzovat a na místě byla obava, že ji nebudu schopný dostatečně ocenit. U Snake Pass jsem byl naprosto uchvácen originální hratelností, a ještě náročnější Yooka-Laylee mě odzbrojili důsledností, s jakou vzdávají hold trojrozměrným zástupcům žánru. Přestože pouť za zlomením dračí kletby je z celé trojice nejvíce retro, jen podtrhuje letošní trend takového malého žánrového comebacku. Je jedno, jaké zvíře a v jakém zpracování se pod vaší vládou prohání po obrazovce, podstatné jsou osobní výzvy, které dnešní hráče nutí vymáčknout ze sebe víc.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Tak přesně takhle vypadá téměř dokonalý remaster chlapci a dívky. Asi tak bych definoval modernizovanou podobu třetího Wonder Boye, která plní sen nejen vývojářů, ale také milovníků 2D plošinovek. Naneštěstí asi jen ti ocení péči hře věnovanou, za níž se ukrývá to nejlepší z kdysi slavné série. Dnešní konzumní hráč, zvyklý získat všechno a hned nebo tou nejjednodušší cestou, jen ztěží přijme fakt, že s ním titul hraje na schovávanou, během níž lítá po herním světě jak blázen po stadionu. Absence záchytných bodů a nevyvážení bossové jsou pak to jediné, co lze ručně kreslené vzpomínce na dětství vytknout. Nechť odejde vousatý instalatér a vládne hrdina s dračí kletbou.
20. 08. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Observer

Stejně jako ostatní žánry, tak i horory se neustále vyvíjejí. Před osmdesáti lety stačilo na hlavu zakytovat hrnec, přidělat papírové šrouby a lidé se báli odejít z biografu, aby po cestě domů nepotkali Frankensteinovo monstrum. Přes maskované vrahy, poltergeisty, mýtické nestvůry, ďábly a jiná zla jsme se dostali až do dnešní fáze, kdy je módní nabalit na děsivou notu dalších 5 žánrů a přidat pořádnou dávku šílenství. Několikrát do roka nás...

»
16. 08. 2017 • wellkeybig0

RECENZE: Blackhole: Complete Edition

Co je České, to je hezké České videohry slaví úspěchy po celém světě. Tituly jako Mafia, Dex, Machinarium, nebo právě Blackhole hrají miliony hráčů. Bohužel není pravidlem, že každá česká hra si najde cestu do zahraničí a především k úspěchu. Blackhole: Complete Edition je, ale jedna z těch, co to dokázala a byla přijata velmi kladně po celém světě.

»
16. 08. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: The Long Dark

Techniky přežití se mohou hodit vždy, takže když je nějaká možnost se něco z nich naučit, určitě se neobracejte zády, ale snažte si zapamatovat, co se jenom dá. Nevíme dne ani hodiny, kdy do naší planety narazí asteroid, rozšíří se nákaza měnící lidi na nemrtvá monstra, nebo se prostě jenom prostřednictvím bankovek rozšíří nějaký smrtelný virus. Že jsou vám výše zmíněná témata povědomá? To by tedy měla, jelikož jsou to nejpopulárnější...

»
15. 08. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Agents of Mayhem

V pozici hráče jsem nikdy neholdoval hrám, které si předem nemůžu zaškatulkovat a u nichž se na základě propagace jen těžko určuje, co z nich vlastně vyleze. Ovšem jako recenzent si takové zajíce v pytli nadmíru užívám, protože se mi dostává vzácného privilegia, kdy se stávám prostředníkem mezi autory a potencionálními hráči. Třebaže si nedělám iluze, že by v době YouTube někdo kupoval novinku jen na základě jednoho názoru, často značně zaujaté osoby, alespoň...

»
06. 08. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Mr. Shifty

Tak schválně, kdo z vás, zatímco dává ostatním hráčům na frak ve všech těch Battlefieldech, Call of Duty a Gearsech, přemýšlí nad historií akčních her? No samozřejmě, že nikdo, protože na bloumání v paměti bude dost času, až dosáhneme staří sovětské ponorky, občas je ale návrat do časů dvourozměrné grafiky, jednoduché hratelnosti a pohledu shora vítaným zpestřením, a to zejména teď v létě, kdy se dav AAA her rozestoupí a my vidíme...

»
02. 08. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Super Cloudbuilt

Recenzentka: Kristine4Chaos Dnes už se můžeme maximálně dohadovat, jestli za rozšíření parkouru do her vděčíme perskému princi, svůdné Faith nebo neohroženému assassínovi Altairovi. Jednoduše tu je a pro mnohé tvůrce videoher se stal stěžejním prvkem jejich projektu, a to jak v klasické „umělecké“ formě, tak té futuristické, při níž si postava pomáhá exo-skeletem, jetpackem nebo obojím najednou. Do této kategorie patří i malá nezávislá hra Super Cloudbuilt, která ačkoli není příliš originální,...

»
18. 07. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: DeadCore

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají...

»
17. 07. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: AereA

O recenzi se postarala redakční důvěrnice Kristine4Chaos Za devatero oblačnostmi a devatero bouřkovými mraky je vzdušný svět AereA, jehož existence stojí a padá s hudbou. Není nic, co by zde nebylo v moci notového zápisu, a tak nikoho nepřekvapí, že na správný chod dohlíží Velký Maestro Guido, který je zároveň mentorem studentů jeho školy. Ovšem plovoucí hudební ráj je stižen neštěstím, když někdo odcizí kouzelné hudební nástroje, které vytvářejí harmonii držící Aereu...

»