Recenze: Wonder Boy: The Dragon’s Trap

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 22.4.2017, 15:43

Publikováno: 22.4.2017, 15:43

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 2825 článků

Obyčejný hráč s velkou hubou. Věrný člen redakce, jehož revír začíná a končím psaním.

Slyšte příběh o osamělém hrdinovi, jehož dlouhá a urputná pouť došla svého cíle. Zocelen nespočtem soubojů stojí proti nepříteli, který je silnější než kdokoli, s kým se předtím setkal. Meka-Dragon, jak se obludné robotické monstrum nazývá, ovšem nehodlá dát svůj skalp bez boje a hrdinu zkouší, co mu jen energie stačí. Po vyčerpávajícím střetnutí, a značném úbytku sil na obou stranách, nakonec mechanický drak padá k zemi a zdá se, že se z dáli ozývá pomyslný zvonec oznamující konec. Meka-Dragon však dává finální úder v podobě kruté kletby měnící bojovníka na dračího muže, čímž zašlapává do země myšlenky na dobrý závěr a vybízí zchváceného reka k ještě jedné osudové cestě. Že pohádky končí dobře? Tak se o to zaslužte.

WB_4

Za devatero horami a devatero konzolemi
Kdo by neměl rád povídání o bezelstných hrdinech, kteří s těmi nejčistějšími úmysly páchají dobro, aniž by poznali, co je strach, pokušení či bezmoc. V oblibě je mají i tvůrci videoher, kteří kolem nich dokáží postavit jak dechberoucí adventuru, tak velkolepou hru na hrdiny nebo například plošinovku tak, jako v případě Wonder Boy: The Dragon’s Trap. Že vám zní název povědomě? Pak se poklepejte po rameni, protože patříte mezi pamětníky jedné báječné konzolové éry, do níž je vepsaný Sega Master System. Právě na něm v roce 1989 debutoval Wonder Boy III, který je mezi fanoušky série považován za jeden z nejlepších dílů vůbec. S nostalgií na něj vzpomíná i studio Lizardcube, stojící za kompletní přepracováním. Nechce se mi používat slovo remasterem, protože v dnešní době má pachuť staleté stoky a není hodno být spojováno s nynější verzí.

V době 8-bitové revoluce, jak by se konec 80. let dal nazvat, bylo 2D zpracování z bočního pohledu tím nejlepším, co se dalo vytvořit. Moderní podoba se kostiček vzdala a přichází s úplně novým vizuálním zpracováním vzešlým z ručně kreslených animací. Titul tak působí dojmem fungl nové hry, přestože pojetí úrovní je 1:1, včetně nastražených pastí, výzev či nepřátel. Nový styl, připomínající trochu adventuru The Little Acre, si okamžitě oblíbíte jeho optimismem. Postavičky jsou vyobrazeny tak roztomile, že i úhlavní nepřátelé v podobě dračích bossů jsou doslova k sežrání. Pro lepší vyplnění prostředí výtvarníci připravili celou řadu objektů, které rozpohybovávají původně mdlé prostředí. O tom, jak obrovský kus práce byl na retro návratu vykonán, se pak můžete přesvědčit prostým stisknutím tlačítka, které na obrazovku plynule vrátí původní ztvárnění bez jakéhokoli načítání. Jako ukázka skvělé, nicméně hrát takto dlouhodobě na velké úhlopříčce není to pravé ořechové.

WB_1

Těžká cesta hrdinova
Beze změn zůstala také herní náplň. Aby se Hu-Man, jak se hrdina jmenuje, mohl vrátit do lidské podoby, musí projít hned několika transformacemi napříč zvířecí říší. K těm dochází stejně, jako k uvržení kletby čili poražením jednoho z draků. Až v pozdější fázi hry se z přeměny stane i strategická záležitost. Bossové mají sice originální vzhled, ale ne vždy představují obtížnost adekvátní úsilí, jenž muselo být vynaloženo během cesty k nim. Zástupy protivníků jsou relativně bohaté počty, druhy nevyjímaje, což má za následek vyšší náročnost, než na kterou jsou dnešní hráči zvyklý. Dokonce i střední nastavení docela často přivádí k šílenství, a to obzvláště v první polovině, kdy postavička má jen zlomek zdraví a vy neočekáváte doslova brutální hratelnost.

Nastavenou laťku vydatně podporují útočné možnosti. Hrdina jako takový disponuje jediným útokem, který se liší podle toho, čím momentálně je. Někdy si vystačí s přirozenými vlastnostmi, jindy dostane do rukou meč se štítem. Nedá se jednoznačně říct co je lepší, protože meč je použitelný pouze na blízko, zatímco taková ohnivá koule putuje vstříc nepříteli. Štít pak má výhodu automatického krytí před nepřátelskými projektily. Součástí odměn za pobité protivníky jsou spolu s mincemi také speciální zbraně. Mezi nimi lze libovolně přepínat, použití ovšem zvažte s ohledem na omezená množství. Nejvýhodněji se proto jeví bumerang, ale k zahození nejsou ani vertikálně střílející šípy nebo tornádo.

Já už budu hodný, jen ne zpátky do Vesnice
Jak staré srdce bije v těle uhlazeného junáka poznáte s prvním skonáním. Zapomeňte na checkpointy v té podobě, jak je podávají moderní hry. Ztráta všech srdíček znázorňujících zdraví znamená ve většině případů návrat do Vesnice, což je pomyslný rozcestník do jednotlivých světů. Hru naprosto nezajímá, že jste právě strávili půl hodiny promyšleným postupem za dalším drakem jen pro to, abyste od něj dostali jeden políček a odebrali se na věčnost. Ponechání nasbíraných mincí sice může chladit vzplanuté vášně, nicméně speciální zbraně jsou v trapu a vám tak nezbývá nic jiného než projít si etapu znova. Úmrtí jsou na denním pořádku i z toho důvodu, že Wonder Boy disponuje jakýmsi prehistorickým polootevřeným světem, který vás nechá jít i do oblastí, jež jsou určeny až pro budoucí přeměnu. Výjimkou nejsou ani skryté dveře nebo prvky ukryté za kameny. O poslední získanou transformaci není třeba se bát, tu hra respektuje a automaticky ukládá. Totéž platí pro získanou zbroj.

Její pořizování vnáší do hry RPG prvky, protože zakoupené meče a brnění se výrazně projevují na hrdinově odolnosti, třebaže v tlapách a spárech žádné nemá a v celé řadě případů se bez té nejlepší zbroje prostě neobejde, obzvláště disponuje-li současně magickou mocí. Ani nalezení obchodu, kde čeká čuník klepající se na měšec zlaťáků, není vždy jednoduché. Občas ho máte při cestě, jindy za ním musíte na místa, která smrdí pomníkem už na pohled. Odvaha bude ale řádně odměněna, neboť šarvátky přestanou ikonky zdraví ukořisťovat celé a vystačí si se stále menšími částmi. Další vítanou chatrčí polámaného poutníka je ta, mající nad dveřmi erb s injekční stříkačkou. Spanilá obsluha uvnitř za drobný obnos doplní zdraví a hurá zpět do boje. Škoda, že jich v level designu nenašlo uplatnění více. Poslední místnosti, jenž je možné navštívit, obsahují truhly s různorodými poklady v podobě zdraví, mincí či speciálních zbraní.

WB_2

Poctivá ruční práce
Můžete nabýt dojmu, že tvůrci se zmohli jen na uchopení tužky s papírem a přemalování původní hry, není tomu ovšem tak. Když už byli u toho, přidali úplně novou volitelnou postavu, Hu-Girl. Jde o alternativu k původnímu hrdinovi a zvolit si ji můžete před začátkem hry. Kompletní přeměnou pak prošel soundtrack, který ač stále stojí na původním základu, dostal moderní zvuk prostřednictvím klasických hudebních nástrojů, jakými jsou klavír či housle. I tady platí, že stisknutím tlačítka vrátíte zvuk 3 dekády zpět. Příjemným zpestřením je in-game galerie v hlavním menu obsahující 77 položek. Ty se bez větší pozornosti odemykají postupem hrou a nabízejí pohled jak na finální artworky, tak skicy nebo animace z nahrávacího studia. Majitelé originální hry a příslušné konzole mohou ještě využít přenesení dosaženého postupu prostřednictvím kódu, a to obousměrně.

Během přetváření starších her nezřídka výsledek trpí technickými problémy. Osazenstvo Lizardcube se s nimi vypořádalo velmi dobře, a to navzdory tomu, že na obrazovce běží teoreticky hry dvě. I když ta v ústraní pamatuje Československo. Plynulé jsou i přechody mezi jednotlivými lokacemi, přičemž načítací obrazovky jakoby ani nebyly. Pro příště by se programátoři mohli zbavit neustále se oživujících nepřátel, kteří ačkoli k retro stylu patří, dnes vyložené rozčilují. Jste-li protivníkem vytlačeni o úroveň zpět, není nic zábavného potýkat se znovu s těmi samými duchy, kostlivci nebo hady.

WB_3

Žánrový boom
Za poslední měsíc je Wonder Boy třetí plošinovkou, kterou jsem měl tu čest recenzovat a na místě byla obava, že ji nebudu schopný dostatečně ocenit. U Snake Pass jsem byl naprosto uchvácen originální hratelností, a ještě náročnější Yooka-Laylee mě odzbrojili důsledností, s jakou vzdávají hold trojrozměrným zástupcům žánru. Přestože pouť za zlomením dračí kletby je z celé trojice nejvíce retro, jen podtrhuje letošní trend takového malého žánrového comebacku. Je jedno, jaké zvíře a v jakém zpracování se pod vaší vládou prohání po obrazovce, podstatné jsou osobní výzvy, které dnešní hráče nutí vymáčknout ze sebe víc.

9
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Tak přesně takhle vypadá téměř dokonalý remaster chlapci a dívky. Asi tak bych definoval modernizovanou podobu třetího Wonder Boye, která plní sen nejen vývojářů, ale také milovníků 2D plošinovek. Naneštěstí asi jen ti ocení péči hře věnovanou, za níž se ukrývá to nejlepší z kdysi slavné série. Dnešní konzumní hráč, zvyklý získat všechno a hned nebo tou nejjednodušší cestou, jen ztěží přijme fakt, že s ním titul hraje na schovávanou, během níž lítá po herním světě jak blázen po stadionu. Absence záchytných bodů a nevyvážení bossové jsou pak to jediné, co lze ručně kreslené vzpomínce na dětství vytknout. Nechť odejde vousatý instalatér a vládne hrdina s dračí kletbou.
21. 11. 2020 • p.a.c.o2

RECENZE: Overcooked! All You Can Eat

Vaření je vášeň. Já sám třeba nevařím, ale říká se to. O co míň vařím, o to raději ale konzumuju, co někdo uvaří a když je někde nápis: „Snězte všechno, co můžete“, je to výzva. Nejsem ale Homer Simpson, abych byl schopný nějakou hospodu vyjíst, takže jsou v bezpečí. I když tahle věta k aktuálnímu stavu asi úplně nepatří, protože každou hospodu by bylo třeba tímto stylem podporovat.

»
13. 11. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Visage

Aby titul získal kultovní status, nemusí být nutně dobrý, originální nebo prodejný. Často mu k „věčné slávě“ stačí kontroverze herního prvku či scény. Vhodným zápisem do historie může být i nekonečný vývoj, neskutečně špatný technický stav nebo podvod na hráče. Ani jedno z toho ale není případ demovky P.T., která si srdce získala pár metry čtverečními. Že nakonec zůstalo jen u ní nevadí, obdivovatelů je totiž poměrně dost.

»
10. 11. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Fuser

Postavit se na prkna, co znamenají svět rozhodně není pro každého. Chce to nemít trému, věřit si a nejspíš taky aspoň trochu umět hrát. Jinak diváci naší roli budou asi jenom těžko věřit. O něco lepší by to mohlo být na hudební scéně. Nemám teď na mysli soutěže typu Superstar a další. Myslím být přímo tím, kdo hudbu tvoří a na nějakém hudebním festivalu či akci vystupuje sám za sebe.

»
09. 11. 2020 • tonyskate15

RECENZE: Assassin’s Creed Valhalla

Smrdíte, máte vousy a v rukou třímáte sekeru? Pak jste tady správně, protože po starověkém Egyptě a bájném Řecku nás asasínská sága zavede do anglosaské Anglie, kterou vlivem války a přelidnění Norska osídlují drsní Vikingové.

»
08. 11. 2020 • Lukáš Urban4

Recenze: The Dark Pictures Anthology: Little Hope

Hororová krmě často sází na idiocii. Ne tu vaši, ale postav, které jsou předhozeny vrahovi, duchům, vlastním démonům minulosti či konfrontaci s neznámým. Nebýt pomatených rozhodnutí, neustálé snahy opouštět kolektiv a častých nesmyslných zkratů, končila by většina hororů tak deset minut po úvodních titulcích. A jestli patříte k těm, jejichž psychika trpí pod náporem scenáristické jednoduchosti, vezměte pero do vlastních rukou. Tedy pardon, ovladač.

»
06. 11. 2020 • lindros88cze35

Xbox Series S Recenze

Máme před sebou nejnovější, ovšem ne nejvýkonnější konzoli Xbox. Měli jsme tu čest, a to i díky vám, že jsme získali Xbox Series S na testování. Máme velkou radost, ale už vás nebudeme zdržovat a jdeme se podívat, co je vlastně XSS zač a pro koho je tato konzole vhodná.

»
04. 11. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Ghostrunner

Hry se cyberpunkovou tematikou tu byly vždy. Ať už Deus Ex, System Shock, Shadowrun a mnoho dalších. V devadesátých letech možná víc než teď. Ale informační kapacity se nemohly opřít o internet, základny hráčů byly mnohem,ale mnohem menší a hype vyvolaný hrami se šířil jen mezi vyvolenými. Cyberpunk 2077 svým způsobem odstartoval novou moderní vlnu, a tak se není čemu divit, že se s ní vezou i další levnější projekty. Levný však...

»
02. 11. 2020 • Lukáš Urban7

Recenze: DiRT 5

Podzim nutně potřebuje závodní hru. Silnou, neochvějnou značku, která se postaví do čela žánru, aby sporťáci a střelci neměli moc ostré lokty, že oni dostali další díl toho samého a závodníci smutně koukají do vyschlé nádrže. Tento rok se nabízela Forza a rozhodně by byla vítanou posilou přicházející generace konzolí. Jenže vůdcovství padlo do klína série DiRT, a tam očekávání nebyla příliš velká. Ne vždy je ale dobré na ně...

»