RECENZE: WWE 2k18

Autor: man1 Publikováno: 23.10.2017, 16:56

Publikováno: 23.10.2017, 16:56

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

man1

Je autorem 4 článků

Dnešní recenzi má na svědomí Jiří „Man1“ Pacovský, takže svůj obdiv a úctu směřujte k němu 😉

Loňský díl obalený do nového hávu

Ryze americká zábava se opět a konečně dostala i k nám! Kdo nesleduje wrestling a nezná to podhoubí a svět, který se kolem toho vytvořil, nejspíš nepochopí. Jedinečná a surová show, o které se ví, že je to pouze přehrávaná zábava skvěle vypracovaných atletů, přichází po roce s největší zásobou wrestlerů v celé historii. Povedla se hra, tak jak jsme si ji vysnili?

WWE od 2K Games je jediná sportovní hra, která nemá ve své třídě soupeře. NBA 2K18 konečně soupeří s pořádnou NBA  Live 18 a každá hra má něco do sebe. WWE se ale teprve letos rozhodlo změnit herní engine a díky tomu vypadá hra o trochu více realisticky. Nicméně při bližších herních záběrech si spíš připadám, jako bych koukal na plastové panenky s umělými vlasy. Největší změnou, jenž hru zasáhla je kompletně nová možnost zvednout svého soupeře do určité polohy. Přes 174 wrestlerů, kteří bohužel nejsou od začátku v kompletní nabídce, si může se svým protivníkem v ringu pohrát jako kočka s myší. Tohle se konečně hodí především do zápasů Battle Royal nebo Royal Rumble, kde je nejdůležitější vyhodit svého soupeře z ringu.

Novinkami je pak prošpikováno několik módů. Zápas dvojic nyní můžete vyhrát o něco rychleji díky novému únavovému systému, v ringu se může být až osm bojovníků najednou, což v některých chvílích dělá ze hry neskutečný chaos, dočkali jsme se zápasů 4vs4 a konečně, jak komunita vyžadovala, přichází i možnosti prozkoumat backstage.

Pro fanoušky bude ale letošní WWE asi zklamáním. Nejenže nepřináší nic nového, vše zůstalo kompletně stejné. Od roku 2016, kdy se objevil nový „Reversal“ systém, díky kterému mám noční můry a sto chutí vždy zahodit ovladač na druhou stranu pokoje, není tu nic nového kromě MyCareer, která vás provede životem začínající hvězdy kolosu WWE. Bohužel, oproti NBA Road to 99 je to spíš chudý příbuzný. Cut scény jsou nudné, rozhovory dlouhé a hlavně nenamluvené, takže po celou dobu slyšíte jen hudbu v pozadí. Celé je to pak završené tím, že občas bloudíte po backstage a hledáte místa, kam přesně máte jít, protože vám to bohužel žádný systém ukazovátek ani neukazuje. RPG pozadí příběhu tomu nedodává takovou šťávu a možná to bylo skvělé sepsáno předem někde mezi scénáristy, bohužel se jim to pak nepodařilo protknout do hry přímo.

Kdo si myslel, že zůstane lootboxu netknutý v této hře? Haha, máme pro vás špatnou zprávu! Systém lootboxů se dotýká nově i WWE. Zakoupit si můžete bronzovou, stříbrnou a zlatou bednu, ze které vám spadnou nejen kosmetické prvky, pohyby, ale také i statistické boosty a virtuální měna.

A co najdeme mimo MyCareer?

V sekci Play hned několik herních módů. Od 1v1 přes, 6-MAN a ž po Royal Rumble nebo Tournament. Každý z těchto zápasů je pak možné ještě upravit dle vlastního výběru na zápas, kdy musíte svého soupeře prohodit stolem, udělat z toho zápas v ocelové kleci nebo to může být dokonce pouze jen zápas v útrobách haly.

WWE Creations Center nám pak nabídne možnost udělat si spoustu různých vymožeností přímo do hry. Kromě nových wrestlerů, je zde možnost udělat si novou arénu, příchod do arény, kompletně vymyslet vlastní šampionát nebo celou wrestlingovou šou. Pro fanoušky Universe módu mám špatnou zprávu. Ten zůstal netknutý a opět se tak dočkáte pouze překlikávání a simulování zápasů, které hrát nechcete a upravováním zápasů.

Dále pak online mód WWE Online a to je všechno.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Lepší grafika, lepší gameplay, nicméně to je asi všechno. Nic nového WWE 2k18 nenabízí a pro hardcore fanoušky to bude pouze zklamáním. MyCareer mě díky svým chybám a nudnosti dlouho neutáhne a hru tak opět vytáhnu pouze tehdy, když si budeme chtít s kamarády zahrát ze srandy.
22. 02. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Station

Zdánlivě opuštěná vesmírná stanice a ústřední postava coby pojítko mezi tím, co se událo, a co se teprve stane. U bláznivého Isaaca, kde jsem jen tohle předtím viděl? A už vím, asi ve dvaceti předešlých zpracováních. A přece se chci opět nechat tahat po temných chodbách za doprovodu blikajícího osvětlení. Doslova dychtím po informacích ukrytých v emailové komunikaci, odložených poznámkách a zanechaných vzkazech. Stresové situace a problémy volající po rukách zkušeného...

»
19. 02. 2018 • p.a.c.o19

RECENZE: Kingdom Come: Deliverance

Česká herní scéna o sobě dává průběžně vědět celému hernímu světu a často velice úspěšně. Máme tu hry jako Factorio, Mashinky nebo Space Engineers, ukazující, že u nás dělat hry umíme a také, že máme zajímavé nápady na témata. To ostatně moc velká novinka není, protože i v minulosti byla řada her, které si dokázaly získat celosvětový respekt. Mafie se zapsala do srdcí několika generací hráčů, a i v dnešní době je...

»
18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»