Recenze: Yakuza 0

Autor: CryLineT Publikováno: 5.3.2020, 15:17

Publikováno: 5.3.2020, 15:17

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Konzolové komunity jsou jak hašteřivé ženské. Pomlouvají se. Rýpají do sebe. A využijí každou příležitost, jak shodit jedna druhou. Také si závidí. Přestože to nikdy nepřiznají, občas zacítí náklonost k zakázanému ovoci té druhé. S argumenty, že ony by o takovou hru neopřely ani vybitý ovladač, touží po nedostupné podpultovce té druhé. Naštěstí nic netrvá věčně. Dokonce ani exkluzivní produkce. Pak se ten odříkaný krajíc může stát denním chlebem, který chutná překvapivě dobře. Podobně, jako třeba Yakuza 0.

Snad jsem nikoho neurazila. Záměr byl poukázat na skutečnost, že Xbox hostí stále více her z konkurenční stáje. A her významných jak pro herní odvětví, tak pro konzoli samotnou. Mohla bych otevřít téma japonské produkce. Její těžké cesty na západní konzoli, kterou postupně prošlapaly série Final Fantasy, Kingdom Hearts a teď snad i Yakuza. A také úsilí vedoucích osob divize Xbox. Ale to by vás nezajímalo. Možná i tento text čtete jen proto, abyste předsudkům učinili za dost. Odkojeni městskými akcemi, nečekáte další GTA nebo Sleeping Dogs. Víte, že nedostanete ani Saints Row či Mafii. Co tedy vlastně očekáváte? Potvrzení, že u konkurence nemají vkus? Tak nepokračujte, protože pro vás nic nemám.

Studio Ryu Ga Gotoku nepostavilo Yakuzu na horečném obdivu ke Grand Theft Auto. Takoví kluci japonští nejsou. Po pár minutách to cítíte. Tahle série nese duchovní odkaz Shenmue. A i když už to dál nebudu zmiňovat, mnoho herních konceptů na kultovní hru odkazuje nebo ji přímo cituje. Díl, který si můžete zahrát i díky Xbox Game Passu, je prequel. Proto označení nula. Před pěti léty vyšel jako šestý v pořadí, aby se velkým obloukem vrátil na dějový začátek. Předznamenal tak příchod remaků prvních dvou dílů, které taktéž zavítají na Xbox.

Teď jsme ale na konci 80. let minulého století. Možná ve zlatém věku japonského podsvětí. Neony nočních ulic se blyští v loužích a jen tiše svědčí černotám v jejich pozadí. Kazuma Kiryu je jedním článkem z mnoha. Je prodlouženou rukou Yakuzy. Ne dost dlouhou na dokončení tradičního tetování. Dostatečně rostlou na vymáhání dluhů. Jednou takový exekutorský zásah končí podezřením z vraždy a Kazuma stojí před nelehkým rozhodnutím. Buď na sobě nechá stín podezření nebo se pokusí navrátit čest jménu Kiryu. To nebude lehké. Yakuza není pánský klub, odkud se vystupuje pro vysoké měsíční členství.

Zda se sympatický hrdina vrátí mezi normální lidi, už zjistěte sami. Ráda vám řeknu jen tolik, že najde spojence v obchodu s nemovitostmi. Který je nakonec důležitější, než byste čekali. Jednouchá zápletka startuje i druhou dějovou linku. Zdánlivě nesouvisející. Odehrávající se v Ósace, nikoliv v Tokiu. Jejím hybatelem je manager nočního podniku Goro Majima. Úspěšný mladý muž nemá kariéru zadarmo a minulost se s ním nemazlila. Páska přes oko je přitom jen jednou z mnoha připomínek těžkého života. Herně přináší Goro další bojové styly a odlišné herní prvky.

Máte chuť dopsat načrtnutý příběh? Pak musíte vědět, že jeho vyprávění pokládá na lopatky nejednu adventuru. Je obsáhlé. Velmi. Hrací pasáže jsou často jen spojnice. Něco jako most, který překlene dvě dějové epizody. A vy se stáváte zpovědníkem. Tichým přihlížejícím dlouhých rozhovorů, rozmáchlých gest a teatrálních vystoupení. První minuty je upovídanost až nepříjemná. Máte pocit, že hrajete interaktivní hru, které někdo sebral možnosti volby. Ale já vás prosím, vydržte a přistupte na odlišný styl vyprávění.

Přiznávám, že i mně byly dialogové sekvence místy příliš dlouhé. Například celá pasáž v klubu. Když Goro musí sestoupit z Olympu své kanceláře, aby usměrnil opilého hosta. Čekala jsem slet kopanců, rozbité stoly a zakrvácené nástroje orchestru. Místo toho jsem byla svědek přednášky o morálce, hrdosti a sebeuvědomění. Kdybych úsek viděla bez znalosti kontextu, hru zavrhnu. Ovšem jako část obrovského celku dává naprostý smysl. Říká hodně o východní mentalitě, a ještě více o jedné z hlavních postav. Předznamenává její charakter a připravuje půdu jejímu hernímu stylu.

Vše v originálním znění s emotivním dabingem, který nemůžu úplně pochválit. On totiž není všude. Vývojáři si při psaní příběhu ukousli až příliš velké sousto. A špatně jim lezlo do krku. Nevím, jestli jim došly peníze nebo už neměli čas na vývoj. Výsledkem jsou čtyři druhy cut-scén rozdílných kvalit. Někdy sledujete dokonalou grafiku s dabingem, aniž by postavy používaly mimiku. Na druhé straně se musíte často spokojit jen s textovým přepisem rozhovoru. Mezi tím jsou filmové předěly tak, jak jsme na ně zvyklí. Co naplat. Rozdílná zpracování mě ruší a hře ubírají na atmosféře. Nevadí mi číst anglické titulky, ale absence dabingu negativně ovlivňuje pocit z hraní.

Bohužel. Velice podobně je na tom grafika. Možná se jako já chlácholíte, že tady o grafiku nejde. Možná máte i pravdu. Ale když vaše oči musí neustále koukat na proměnlivou kvalitu obrazu, není to nic příjemného. V pohybu je grafika jen zastaralá. Kdežto i tak pociťujete značný rozdíl mezi zpracováním postav a okolí. Pohled do dálky je nepřetržitě rozmazaný. Odrazy na mokré zemi mají nesmyslné duchy. A pak to přijde. Detailní záběry během soubojů ukazují chudobu textur, které kdosi nepovažoval za důležité. Zdi, popelnice, ale i oblečení NPC postav je rozmazané. V tu chvílí je obraz vyloženě hnusný. Postarší datum tvorby a vydání pro minulou generaci je nulté Yakuze jen na obtíž.

Některé věci stárnou už v době vydání. A léta jim nepřidají. V případě hratelnosti to naštěstí neplatí. Větší část náplně zabírají souboje, které nezapřou automatového ducha. Nedosahují komplexnosti dnešní bojovek. Za což jsem ráda, protože při nich mačkám všechno a doufám v zázrak. Zpracováním připomínají spíš Double Dragon a Streets of Rage. Až se zaplněním stromu dovedností se bojové styly rozšiřují a unifikují. Nevím jak vy, ale já si oblíbila u každé postavy jeden typ a ten šlechtila. A i když to nerada přiznávám, údery posilněné elementem Heat jsem si opravdu užila. Možná nejsou tak fyzické, jako jejich variace ve Sleeping Dogs. Za to jsou efektnější, brutálnější a filmovější. A neobejdou se bez peněz.

Od chvíle, kdy lidský druh vymyslel platidlo, opírá o něj svůj život. V japonském příběhu tak není důležité, jestli mlátíte výrostky v zaplivané uličce nebo si držíte reputaci mezi bohatou smetánkou. Vždy potřebujete finance na osobní rozvoj. A kde je vzít? Jednoduchá rada zní: žijte. Využijte štědrost otevřených ulic a staňte se jejich součástí. Na každém kroku si někdo hraje na Jackie Chana nebo kickboxera. Stačí ukázat, že jejich talent ještě nestačil ani vyklíčit a peníze se jen hrnou. Takový přístup je lepší než desítky zkušenostních bodů. Dobře víte, že postup máte plně ve svých rukách. A že hybný prvek je všude kolem. Jen pozor na dlouhána jménem Mr. Shakedown. Bez skillu se mu vyhýbejte, protože prohru tvrdě zaplatíte.

Existují však i další metody, jak osobnímu účtu přivodit devět míst. Staňte se makléřem a začněte hýbat obchodem s nemovitostmi. Nebo se naplno bavte provozováním nočního klubu. Rozhodujte, jaké krásky budou klientům motat hlavu. Učte je tajům svůdného zaměstnání a ženského šarmu. I když všechno vidíte mužskýma očima, hra nikdy nesklouzne k prvoplánové lacinosti. S postavami zachází, jak si zaslouží a hned několik úkolů ukáže, že kuráž nemají jen nositelé testosteronu. Při „výcviku“ dominy jsme se opravdu pobavila. Především v kontextu dnešní přehnané ženské emancipace.

Yakuza 0 jsou vlastně hry ve hrách. Dřív jsme doma na adresu městských akcí slýchávala, že nemají dostatek vedlejších aktivit. Jestli máte názor stejný, pak Yakuzu přímo potřebujete. Podniky nabízejí kulečník, bowling, šipky, baseball, ale také karaoke nebo tanec. Posedět je možné u her blackjack, mahjong, šogi nebo u variace na kostky. S dětskýma očima si zablbnete na autodráze. Později se vydáte třeba do herny, kde čekají dobové arkády od Segy. Při odchodu si můžete rozšířit sbírku figurek u automatu s ramenem. A když už ani to nebaví, stačí vyrazit na ryby nebo na dívčí zápasy. Řekněte sami, tohle není hra, ale lunapark nekonečné zábavy. A co je nejlepší, každá z miniher má specifické ovládání a jedinečnou atmosféru.

To už ani nebudu rozepisovat vývoje vztahů. Nikdy nevíte, komu padnete do oka. Možná té nesmělé holčině za kasou, ke které chodíte nakupovat alkohol komparzistům. Nebo strážníkovi, co se v okolí ještě příliš nevyzná. Pod pojmem vztah si nepředstavujte hned líbaní v průchodu. Vaše snažení může skončit dobrým přátelstvím. Nebo i zdrcujícím fiaskem. Výsledek předem nikdy neznáte. A nikdo vás do něj nenutí. Mimo hlavní dějovou linku je téměř vše pouhou volitelnou aktivitou. Pokud vám to či ono nesedne, můžete zapomenout a jít klidně dál.

Mám trochu obavy, že si kvůli mně o hře uděláte mylný obrázek. Že ji recenzuji já, neznamená, že jde o něco pro holky. Nebo pro hošany s růžovou kabelkou. Ano. Yakuza 0 je místy infantilní, přebarvená a téměř dětinská. Zároveň je ale dospělá, mužná a oplývá hrdinským charakterem. S postavami se lehce sžijete a prostředí přijmete hravě za své. Jestli akceptujete rozdílný styl vyprávění a tradiční zábavu z japonských ostrovů, to už je na vás. Ale díky Game Passu to můžete zkusit. A skoro zadarmo. Sympatická je i cenová politika při koupě hry. Sega dobře odhadla kvality a stáří hry. Chce jen pár stovek, přičemž pokud cenu udrží i u následujících dílů, vyjde trilogie remaků na cenu jedné nové hry.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Audiovizuálně neucelené, zastaralé a místy až nedokončené. Příběhově obsáhlé, emotivní, vtahující a opojné jak zenová zahrada. A hratelně zábavné, nápadité a nabité až k prasknutí. Vstup do Yakuzy je plný kontrastů. Herně se jí dá vytknout opravdu málo. Příběhově téměř nic, protože podobně ucelených gangsterek příliš není. Všechny nedostatky tak pramení pouze z technické části, která musela být průměrná už před pěti roky. Dnes už nestačí a místy doslova popírá svůj nákladný původ.
  • Jaroslav Houdek

    Recenze se čte moc hezky, ale asi si radši pustím Saints Row a budu doufat v pokračování Sleeping dogs. Tohle asi nebude nic pro mě.

  • FABIOOZO

    Tuhle serii jsem prekrocil kilometrovym krokem, nevim proc asi uz jsem prehranej furt stejnyma klonama gtacka a podobnych games :). Ale tam u nich to asi hodne zerou ti japoncici 🙂

    • Martin Pirát

      Jako proto sem si vybral xbox, protože na PSko je těhle japonských šíleností dost, včetně anime, které nemusím. A to se mi japonky velice líbí.

  • Martin Pirát

    Zkoušel jsem a moc mě to nenadchlo. Těšil jsem se na GTA v japonsku, ale přišlo mi, že je to nějaká slepenina. Jednou jsem myslel, že se mi posral xbox, když přestali postavy dělat mimiku nebo přestal jít dabing. Pak jsem si vzpomněl, že něco podobného bylo na Nintendo 64 a jen sem čekal, jak postavy místo dabingu začnou dělat – u u u i i i i o o o o a a a a? I o o o o o a a a a u u u!

  • Vlastimil Smolík

    Ta hra určitě není pro každýho. Jako třeba death stranding z poslední doby. Ale pokud máte game pass a chcete vyzkoušet něco neobvyklého a chytne vás to tak je to skvělej zážitek z na videohru super příběhu plus desítek zábavných miniher. Cutsceny mají rozdílnou kvalitu to je pravda ale je jich tam tolik jako v žádné jiné hře a zřejmě udělat je vsechny v top kvalitě bylo asi finančně a časově náročný. Je to ale jediná výtka a za mě je to známka někam k devítce. Všem s game passem doporučuju. Od toho si ho platíme abyste zkoušeli věci který by sme si jinak nekoupili.

  • Stáhl jsem z game pasu a začal hrát.Hra to není špatná, jak je v hodnocení tak trochu lepší průměr, ale je tak ukecaná, trvá dost dlouho než se proklikam zpátky do hry, ale sem v třetí kapitole a asi už to dohraju.

28. 11. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Bright Memory

Nová generace konzolí je tady, pokud se vám tedy podařilo novou hračku získat ještě před Vánocemi. Každý, komu se to povedlo, jistě vyzkoušel své nejen své oblíbené hry z Xbox One, jak pěkně se to na novém železe hýbe a rychleji to nahrává, ale také vylepšené verze her pro Xbox Series S/X, které také o dost lépe vypadají nebo podporují nové vymoženosti či doplňky. Takže je co hrát, ale trochu tomu...

»
25. 11. 2020 • p.a.c.o4

RECENZE: Call of Duty: Black Ops Cold War

Zima jak v Rusku. Tohle přirovnání zatím neplatí a tuhle zimu snad ani nebude, protože nebudeme si nic nalhávat, na takové mrazy nejsme úplně stavění. Navíc naše moderní bundy by nás v nějakých -40°C ani pořádně neohřály, na to se prý nejlépe hodí nějaký pravý kožich, třeba z Jaka. Kdo ho má, nemusí se zimy bát a může směle vyrazit plnit úkoly i do chladnějších částí světa.

»
21. 11. 2020 • p.a.c.o2

RECENZE: Overcooked! All You Can Eat

Vaření je vášeň. Já sám třeba nevařím, ale říká se to. O co míň vařím, o to raději ale konzumuju, co někdo uvaří a když je někde nápis: „Snězte všechno, co můžete“, je to výzva. Nejsem ale Homer Simpson, abych byl schopný nějakou hospodu vyjíst, takže jsou v bezpečí. I když tahle věta k aktuálnímu stavu asi úplně nepatří, protože každou hospodu by bylo třeba tímto stylem podporovat.

»
13. 11. 2020 • Lukáš Urban0

Recenze: Visage

Aby titul získal kultovní status, nemusí být nutně dobrý, originální nebo prodejný. Často mu k „věčné slávě“ stačí kontroverze herního prvku či scény. Vhodným zápisem do historie může být i nekonečný vývoj, neskutečně špatný technický stav nebo podvod na hráče. Ani jedno z toho ale není případ demovky P.T., která si srdce získala pár metry čtverečními. Že nakonec zůstalo jen u ní nevadí, obdivovatelů je totiž poměrně dost.

»
10. 11. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Fuser

Postavit se na prkna, co znamenají svět rozhodně není pro každého. Chce to nemít trému, věřit si a nejspíš taky aspoň trochu umět hrát. Jinak diváci naší roli budou asi jenom těžko věřit. O něco lepší by to mohlo být na hudební scéně. Nemám teď na mysli soutěže typu Superstar a další. Myslím být přímo tím, kdo hudbu tvoří a na nějakém hudebním festivalu či akci vystupuje sám za sebe.

»
09. 11. 2020 • tonyskate15

RECENZE: Assassin’s Creed Valhalla

Smrdíte, máte vousy a v rukou třímáte sekeru? Pak jste tady správně, protože po starověkém Egyptě a bájném Řecku nás asasínská sága zavede do anglosaské Anglie, kterou vlivem války a přelidnění Norska osídlují drsní Vikingové.

»
08. 11. 2020 • Lukáš Urban4

Recenze: The Dark Pictures Anthology: Little Hope

Hororová krmě často sází na idiocii. Ne tu vaši, ale postav, které jsou předhozeny vrahovi, duchům, vlastním démonům minulosti či konfrontaci s neznámým. Nebýt pomatených rozhodnutí, neustálé snahy opouštět kolektiv a častých nesmyslných zkratů, končila by většina hororů tak deset minut po úvodních titulcích. A jestli patříte k těm, jejichž psychika trpí pod náporem scenáristické jednoduchosti, vezměte pero do vlastních rukou. Tedy pardon, ovladač.

»
06. 11. 2020 • lindros88cze35

Xbox Series S Recenze

Máme před sebou nejnovější, ovšem ne nejvýkonnější konzoli Xbox. Měli jsme tu čest, a to i díky vám, že jsme získali Xbox Series S na testování. Máme velkou radost, ale už vás nebudeme zdržovat a jdeme se podívat, co je vlastně XSS zač a pro koho je tato konzole vhodná.

»