Recenze: Yakuza 0

Autor: CryLineT Publikováno: 5.3.2020, 15:17

Publikováno: 5.3.2020, 15:17

Sociální sítě

O autorovi

CryLineT

CryLineT

Je autorem 68 článků

Konzolové komunity jsou jak hašteřivé ženské. Pomlouvají se. Rýpají do sebe. A využijí každou příležitost, jak shodit jedna druhou. Také si závidí. Přestože to nikdy nepřiznají, občas zacítí náklonost k zakázanému ovoci té druhé. S argumenty, že ony by o takovou hru neopřely ani vybitý ovladač, touží po nedostupné podpultovce té druhé. Naštěstí nic netrvá věčně. Dokonce ani exkluzivní produkce. Pak se ten odříkaný krajíc může stát denním chlebem, který chutná překvapivě dobře. Podobně, jako třeba Yakuza 0.

Snad jsem nikoho neurazila. Záměr byl poukázat na skutečnost, že Xbox hostí stále více her z konkurenční stáje. A her významných jak pro herní odvětví, tak pro konzoli samotnou. Mohla bych otevřít téma japonské produkce. Její těžké cesty na západní konzoli, kterou postupně prošlapaly série Final Fantasy, Kingdom Hearts a teď snad i Yakuza. A také úsilí vedoucích osob divize Xbox. Ale to by vás nezajímalo. Možná i tento text čtete jen proto, abyste předsudkům učinili za dost. Odkojeni městskými akcemi, nečekáte další GTA nebo Sleeping Dogs. Víte, že nedostanete ani Saints Row či Mafii. Co tedy vlastně očekáváte? Potvrzení, že u konkurence nemají vkus? Tak nepokračujte, protože pro vás nic nemám.

Studio Ryu Ga Gotoku nepostavilo Yakuzu na horečném obdivu ke Grand Theft Auto. Takoví kluci japonští nejsou. Po pár minutách to cítíte. Tahle série nese duchovní odkaz Shenmue. A i když už to dál nebudu zmiňovat, mnoho herních konceptů na kultovní hru odkazuje nebo ji přímo cituje. Díl, který si můžete zahrát i díky Xbox Game Passu, je prequel. Proto označení nula. Před pěti léty vyšel jako šestý v pořadí, aby se velkým obloukem vrátil na dějový začátek. Předznamenal tak příchod remaků prvních dvou dílů, které taktéž zavítají na Xbox.

Teď jsme ale na konci 80. let minulého století. Možná ve zlatém věku japonského podsvětí. Neony nočních ulic se blyští v loužích a jen tiše svědčí černotám v jejich pozadí. Kazuma Kiryu je jedním článkem z mnoha. Je prodlouženou rukou Yakuzy. Ne dost dlouhou na dokončení tradičního tetování. Dostatečně rostlou na vymáhání dluhů. Jednou takový exekutorský zásah končí podezřením z vraždy a Kazuma stojí před nelehkým rozhodnutím. Buď na sobě nechá stín podezření nebo se pokusí navrátit čest jménu Kiryu. To nebude lehké. Yakuza není pánský klub, odkud se vystupuje pro vysoké měsíční členství.

Zda se sympatický hrdina vrátí mezi normální lidi, už zjistěte sami. Ráda vám řeknu jen tolik, že najde spojence v obchodu s nemovitostmi. Který je nakonec důležitější, než byste čekali. Jednouchá zápletka startuje i druhou dějovou linku. Zdánlivě nesouvisející. Odehrávající se v Ósace, nikoliv v Tokiu. Jejím hybatelem je manager nočního podniku Goro Majima. Úspěšný mladý muž nemá kariéru zadarmo a minulost se s ním nemazlila. Páska přes oko je přitom jen jednou z mnoha připomínek těžkého života. Herně přináší Goro další bojové styly a odlišné herní prvky.

Máte chuť dopsat načrtnutý příběh? Pak musíte vědět, že jeho vyprávění pokládá na lopatky nejednu adventuru. Je obsáhlé. Velmi. Hrací pasáže jsou často jen spojnice. Něco jako most, který překlene dvě dějové epizody. A vy se stáváte zpovědníkem. Tichým přihlížejícím dlouhých rozhovorů, rozmáchlých gest a teatrálních vystoupení. První minuty je upovídanost až nepříjemná. Máte pocit, že hrajete interaktivní hru, které někdo sebral možnosti volby. Ale já vás prosím, vydržte a přistupte na odlišný styl vyprávění.

Přiznávám, že i mně byly dialogové sekvence místy příliš dlouhé. Například celá pasáž v klubu. Když Goro musí sestoupit z Olympu své kanceláře, aby usměrnil opilého hosta. Čekala jsem slet kopanců, rozbité stoly a zakrvácené nástroje orchestru. Místo toho jsem byla svědek přednášky o morálce, hrdosti a sebeuvědomění. Kdybych úsek viděla bez znalosti kontextu, hru zavrhnu. Ovšem jako část obrovského celku dává naprostý smysl. Říká hodně o východní mentalitě, a ještě více o jedné z hlavních postav. Předznamenává její charakter a připravuje půdu jejímu hernímu stylu.

Vše v originálním znění s emotivním dabingem, který nemůžu úplně pochválit. On totiž není všude. Vývojáři si při psaní příběhu ukousli až příliš velké sousto. A špatně jim lezlo do krku. Nevím, jestli jim došly peníze nebo už neměli čas na vývoj. Výsledkem jsou čtyři druhy cut-scén rozdílných kvalit. Někdy sledujete dokonalou grafiku s dabingem, aniž by postavy používaly mimiku. Na druhé straně se musíte často spokojit jen s textovým přepisem rozhovoru. Mezi tím jsou filmové předěly tak, jak jsme na ně zvyklí. Co naplat. Rozdílná zpracování mě ruší a hře ubírají na atmosféře. Nevadí mi číst anglické titulky, ale absence dabingu negativně ovlivňuje pocit z hraní.

Bohužel. Velice podobně je na tom grafika. Možná se jako já chlácholíte, že tady o grafiku nejde. Možná máte i pravdu. Ale když vaše oči musí neustále koukat na proměnlivou kvalitu obrazu, není to nic příjemného. V pohybu je grafika jen zastaralá. Kdežto i tak pociťujete značný rozdíl mezi zpracováním postav a okolí. Pohled do dálky je nepřetržitě rozmazaný. Odrazy na mokré zemi mají nesmyslné duchy. A pak to přijde. Detailní záběry během soubojů ukazují chudobu textur, které kdosi nepovažoval za důležité. Zdi, popelnice, ale i oblečení NPC postav je rozmazané. V tu chvílí je obraz vyloženě hnusný. Postarší datum tvorby a vydání pro minulou generaci je nulté Yakuze jen na obtíž.

Některé věci stárnou už v době vydání. A léta jim nepřidají. V případě hratelnosti to naštěstí neplatí. Větší část náplně zabírají souboje, které nezapřou automatového ducha. Nedosahují komplexnosti dnešní bojovek. Za což jsem ráda, protože při nich mačkám všechno a doufám v zázrak. Zpracováním připomínají spíš Double Dragon a Streets of Rage. Až se zaplněním stromu dovedností se bojové styly rozšiřují a unifikují. Nevím jak vy, ale já si oblíbila u každé postavy jeden typ a ten šlechtila. A i když to nerada přiznávám, údery posilněné elementem Heat jsem si opravdu užila. Možná nejsou tak fyzické, jako jejich variace ve Sleeping Dogs. Za to jsou efektnější, brutálnější a filmovější. A neobejdou se bez peněz.

Od chvíle, kdy lidský druh vymyslel platidlo, opírá o něj svůj život. V japonském příběhu tak není důležité, jestli mlátíte výrostky v zaplivané uličce nebo si držíte reputaci mezi bohatou smetánkou. Vždy potřebujete finance na osobní rozvoj. A kde je vzít? Jednoduchá rada zní: žijte. Využijte štědrost otevřených ulic a staňte se jejich součástí. Na každém kroku si někdo hraje na Jackie Chana nebo kickboxera. Stačí ukázat, že jejich talent ještě nestačil ani vyklíčit a peníze se jen hrnou. Takový přístup je lepší než desítky zkušenostních bodů. Dobře víte, že postup máte plně ve svých rukách. A že hybný prvek je všude kolem. Jen pozor na dlouhána jménem Mr. Shakedown. Bez skillu se mu vyhýbejte, protože prohru tvrdě zaplatíte.

Existují však i další metody, jak osobnímu účtu přivodit devět míst. Staňte se makléřem a začněte hýbat obchodem s nemovitostmi. Nebo se naplno bavte provozováním nočního klubu. Rozhodujte, jaké krásky budou klientům motat hlavu. Učte je tajům svůdného zaměstnání a ženského šarmu. I když všechno vidíte mužskýma očima, hra nikdy nesklouzne k prvoplánové lacinosti. S postavami zachází, jak si zaslouží a hned několik úkolů ukáže, že kuráž nemají jen nositelé testosteronu. Při „výcviku“ dominy jsme se opravdu pobavila. Především v kontextu dnešní přehnané ženské emancipace.

Yakuza 0 jsou vlastně hry ve hrách. Dřív jsme doma na adresu městských akcí slýchávala, že nemají dostatek vedlejších aktivit. Jestli máte názor stejný, pak Yakuzu přímo potřebujete. Podniky nabízejí kulečník, bowling, šipky, baseball, ale také karaoke nebo tanec. Posedět je možné u her blackjack, mahjong, šogi nebo u variace na kostky. S dětskýma očima si zablbnete na autodráze. Později se vydáte třeba do herny, kde čekají dobové arkády od Segy. Při odchodu si můžete rozšířit sbírku figurek u automatu s ramenem. A když už ani to nebaví, stačí vyrazit na ryby nebo na dívčí zápasy. Řekněte sami, tohle není hra, ale lunapark nekonečné zábavy. A co je nejlepší, každá z miniher má specifické ovládání a jedinečnou atmosféru.

To už ani nebudu rozepisovat vývoje vztahů. Nikdy nevíte, komu padnete do oka. Možná té nesmělé holčině za kasou, ke které chodíte nakupovat alkohol komparzistům. Nebo strážníkovi, co se v okolí ještě příliš nevyzná. Pod pojmem vztah si nepředstavujte hned líbaní v průchodu. Vaše snažení může skončit dobrým přátelstvím. Nebo i zdrcujícím fiaskem. Výsledek předem nikdy neznáte. A nikdo vás do něj nenutí. Mimo hlavní dějovou linku je téměř vše pouhou volitelnou aktivitou. Pokud vám to či ono nesedne, můžete zapomenout a jít klidně dál.

Mám trochu obavy, že si kvůli mně o hře uděláte mylný obrázek. Že ji recenzuji já, neznamená, že jde o něco pro holky. Nebo pro hošany s růžovou kabelkou. Ano. Yakuza 0 je místy infantilní, přebarvená a téměř dětinská. Zároveň je ale dospělá, mužná a oplývá hrdinským charakterem. S postavami se lehce sžijete a prostředí přijmete hravě za své. Jestli akceptujete rozdílný styl vyprávění a tradiční zábavu z japonských ostrovů, to už je na vás. Ale díky Game Passu to můžete zkusit. A skoro zadarmo. Sympatická je i cenová politika při koupě hry. Sega dobře odhadla kvality a stáří hry. Chce jen pár stovek, přičemž pokud cenu udrží i u následujících dílů, vyjde trilogie remaků na cenu jedné nové hry.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Audiovizuálně neucelené, zastaralé a místy až nedokončené. Příběhově obsáhlé, emotivní, vtahující a opojné jak zenová zahrada. A hratelně zábavné, nápadité a nabité až k prasknutí. Vstup do Yakuzy je plný kontrastů. Herně se jí dá vytknout opravdu málo. Příběhově téměř nic, protože podobně ucelených gangsterek příliš není. Všechny nedostatky tak pramení pouze z technické části, která musela být průměrná už před pěti roky. Dnes už nestačí a místy doslova popírá svůj nákladný původ.
08. 04. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders

Vážení a milí, takhle bychom to daleko nedotáhli. Pořád dokola vám někdo opakuje moudra o vzorném chování k přírodě. Ale je to marné, je to marné, jste prostě tupí. Vážně si myslíte, že se najde jiná planeta, kde skot místo plynů vypouští kyslík, vepřová pečeně se peče sama přímo na seleti v odpoledním slunci a z horských potoků teče šampaňské francouzské chuti? Tak přestaňte koukat na pohádky a dejte si dveřmi přímo mezi...

»
07. 04. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: It Takes Two

Štěstí přeje připraveným. Dvakrát měř, jednou řež. Ve dvou se to lépe táhne. Ano, čtete správně. Pro úvod této recenze jsem si vybral hned tři česká přísloví, která krásně fungují ve skutečném světě, ale stejně tak dobře platí i pro ten herní. Občas má člověk dost štěstí, podaří se mu projít nějakou zapeklitou herní pasáž snadno, ani neví jak. V opačném případě to znamená ztrátu několika minut při opakovaném průchodu. U...

»
31. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: DOOM Eternal: The Ancient Gods

Rozmáhá se nám tu takový nešvar. Ať už má hrdina v ruce pušku typu M4, plazmový kulomet, kuš nebo meč, jeho největším nepřítelem není nikdo jiný než bozi. Jakoby došli maniaci, blázniví imperátoři, pošetilí vědci a kruté nestvůry. Je přitom úplně jedno, která mytologie se rozsápe, znásilní a odkopne do příkopu. Na frak dostávají antika, vikingové, keltové a když dojde historická inspirace, peklo je přeci věčné. Vývojáři akorát zapomínají na to,...

»
26. 03. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Black Legend

Když se mágové nechali utáhnout ve svírací kazajce, byli blázni, jistě. Ale jen do chvíle, než se z ní ve zdraví dostali, čímž otevřeli dveře modernímu pojetí kouzelníků, kde jsou vystoupení vším, jen ne přehlídkou magie a opravdových čárů. Jenže v 17. století se oblbováním lidí nevydělávalo na hypotéku a auto na leasing. Uvrhnutí města do věčné mlhy mělo mnohem démoničtější důvod, při kterém asistovala skutečná síla z jiného světa. A i tehdy...

»
25. 03. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: El Hijo – A Wild West Tale

Když se řekne divoký západ nebo Mexiko, většina z nás si představí přestřelky, drogy, kovboje a další s tím spojené věci. Stejně tak se toho většinou chytnou i vývojáři a naservírují nám podobný herní zážitek. Někdy se však objeví titul, který na první pohled vypadá jako Hitman z tohoto prostředí, ale bez jakéhokoliv násilí.

»
19. 03. 2021 • HusekD0

RECENZE: Beach Buggy Racing 2: Island Adventure

Společnost Vector Unit nám již přinesla pár závodních her. Žádný z předešlých projektů ale nepřirostl hráčům příliš k srdci a jednalo se převážně o jednohubky, které se brzy odložili. Nyní nám představili nové pokračovaní ze série Beach Buggy pod názvem Beach Buggy Racing 2: Island Adventure. A mohu s klidným hráčským srdcem říct, že se jedná o nejlepší titul, jaký jsme od Vector Unit doposud dostali. Pokud máte chuť na motokárové závody, ale...

»
17. 03. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: Dungeons Defenders: Awakened

V dnešní době vychází zajímavých novinek na hraní pramálo. Víceméně se jedná jen o další díly pravidelně vyházejících her, čest vyjímkám. A na jednu takovou vyjímku se podíváme v dnešní recenzi. Jedná se o třetí díl tower defense akční rpg Dungeon Defenders, s přívlastkem Awakened s možností hrát online až ve 4 hráčích. Sice se nejedná o žádnou AAA pecku ani grafickou nálož euforie, i tak jde ale o zajímavý...

»
09. 03. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Tales from the Borderlands

Když v roce 2009 vyšla postapokalyptická střílečka s RPG prvky Borderlands, způsobila tak trochu malou revoluci. Záhy se série rozrostla o další díly, přičemž nemohla chybět ani adventura Tales from the Borderlands z dílny dnes již zrušeného Telltale Games. Toho času bylo nicméně studio na vrcholu a plodilo jednu adventuru za druhou.

»