Yooka_laylee_recka

Recenze: Yooka-Laylee

Autor: chaosteorycz Publikováno: 15.4.2017, 19:10

Publikováno: 15.4.2017, 19:10

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 653 článků

Nikdo z vás si stejně jako já už patrně nevzpomene, jak prožil 1. květen 2015 značící především prodloužený víkend. Nicméně britský kolektiv známý jako Playtonic Games na tento den nezapomene do konce života, neboť se zapsal do historie komunitního financování. V ono datum se pokusil oslovit hráče projektem započatým pod kódovým označením Project Ukulele, na jehož realizaci potřeboval směšných 175 000 £. Proč směšných? Protože peníze byly nastřádány za necelých 40 minut, přičemž nejvyšší milník s jedním miliónem liber padl ani ne za den. Ne, nešlo ani o vesmírnou strategii, ani o válečné souboje, nýbrž o retro plošinovku, kterou dnes známe jako Yooka-Laylee.

Knížkami k ovládnutí světa
Mladší hráči možná nepochopí, co stojí za tak obrovským úspěchem. Přeci jen dnešní recenzovaná hra působí na první pohled stejně tuctově, jako kterákoli jiná ambicióznější obdoba a příběh jí k tomu ještě nahrává. Blízko obydlí ústřední dvojice tvořené ještěrem jménem Yooka a netopýří slečnou Laylee, leží korporace Hivory Towers, kterou řídí lotr Capital B, za přispění jeho nohsleda Dr. Quacka. Na příkaz tajemné organizace začnou z herního světa doslova sosat veškeré knihy, kouzelnou se zlatými stránkami patřící hlavním hrdinům nevyjímaje. Jenže listy se cestou krapet poztrácely, a tak sympatické duo vyráží na dlouhé dobrodružství plné zajímavých postav, logických i technických překážek a humorných situací.

GlacierGooglyEyes_1920x1080

Tajemství komunitního zájmu pak prozradí prvních málo minut. Bývalí členové studia Rare do svého dítka obtiskli dlouholeté zkušenosti získané na herních sériích Donkey Kong Country, Donkey Kong Land, Conker nebo Banjo Kazooie. Právě poslední značka zapůsobila jako světlice uprostřed temné noci, k níž se slétla pozornost všech milovníků sbírání předmětů a řešení hádanek. Třebaže medvěda s ukecaným ptákem vystřídala poněkud exotičtější dvojka a místo mincí se střádají pírka, odkaz na zlatou éru žánru je cítit z každé nalezené stránky. Části knih spolu se zmíněným peřím jsou hlavními objekty zájmu a předměty potřebnými k postupu. Že podobně laděné hříčky hrajete běžně levou zadní? Tak hodně štěstí.

Ovladač v ruce, nervy v kýblu
Získat pírka není zase tak složité, stačí zkombinovat zvědavost s důsledností a počet půjde neustále nahoru. Sběr přitom není jen dobrovolná činnost nýbrž nezbytnost, protože ptačí okrasa funguje jako platidlo, za nějž vám Trowzer (had v kalhotách) zpřístupní nové dovednosti. Bez nich nemáte šanci splnit úkoly, a tudíž nezískáte další listy knih pojmenované Paiges. A protože jen s nimi je možné vstoupit do dalšího světa, případně rozšířit ten stávající, platí jednoduchá rovnice, že bez peří jste v troubě jak krocan při díkuvzdání. Mimoto se hodí sem tam navštívit doktorku Puzz, která za nalezenou „mollycool“ zpřístupní transformační nástroj, jenž hrdiny přemění na řekněme jiný živočišný druh. I to má své opodstatnění vedoucí k možnosti splnit další úkol od jedné z mnoha NPC postav.

Gloomy2_1920x1080

Všudypřítomné bytosti dodávají nejen na živosti jednotlivých prostředí, ale často potřebují pomoc výměnou za drahocennou odměnu. Právě plnění jejich přání je stěžejní pro hratelnost a také pro psychické výkyvy, k nimž bude docházet. Yooka-Laylee není retrem jen co se zpracování žánru týká, ale také obtížností. Hra neumožňuje její přizpůsobení a střemhlav se vrhá proti dnešnímu casual proudu neustálého zjednodušování. Mezi úkoly našly uplatnění například závody, střílecí pasáže, logické hádanky, hlavolamy, překážkové dráhy, hledání, sbírání či kombinace všeho dohromady, přičemž autoři mixují náročnost jak při silvestrovské noci. U bossů, kterých zase není tolik, je to samozřejmě vítané, nicméně tvůrčí kreativita se občas utrhne i v místech, kde si po jiném náročném úseku chcete spíše odpočinout. Díky skvělé atmosféře a takové té zdravé chytlavosti si nemyslím, že byste rudí vzteky sekli s ovladačem, ale po desátém šplhání do 6. patra věže nebo několikátém ledovém sklouznutí jednoduše ztratíte tempo, které hra velice důsledně buduje. A samozřejmě se pěkně víte co.

Malý velký svět
Při plnění tužeb obyvatel využijete všechny vyplívající výhody z kooperace dvou živočišných druhů. Otáčení kolem své osy a legrační „ježdění na ještěrce“ je pouze základ, který je nezbytný pro likvidaci nejjednodušších nepřátel a výstup na strmé plochy. V pozdějších fázích se rozšiřují jak společné útoky, tak vlastnosti jednotlivých charakterů. Fialová slečna tak začne využívat sonar či létání, načež Yooka si více osvojí používání dlouhého jazyka, jehož prostřednictvím dokáže pojídat jak drobné živočichy, tak plody. Ty jsou následně používány jako střelivo, a to za doprovodu barevného zabarvení ocásku a hlavy. Efektní prvek je využitelný jak v soubojích, tak při plnění úkolů. Jelikož některé prvky vyžadují energii doplňovanou, stejně jako zdraví, prostřednictvím motýlů, je dobré občas navštívit Vendi a aktivovat některý z dostupných Toniců, zvýhodňujících vybraný, a především odemčený prvek.

Celou dobu tu operuji s množstvím postav, až se zdá jakoby jednotlivé úrovně, prostředí či světy chcete-li, byly v otevřeném prostředí. Ani v tomto směru se nezapře duchovní následovník Banjo-Kazooie, přičemž mě samotnému často přišel na mysl ještě Spyro: Year of the Dragon. Obojí je přitom pro tvůrce pochvalou, neboť lokace jsou jedním slovem skvělé. Třebaže hrdinové primárně nelétají a ve vodě vydrží jen po omezenou dobu, díky komplexnímu level designu působí sníh, tropy či bažiny mnohem větší, než ve skutečnosti jsou. Napomáhají tomu jak funkční stavení, tak již zmíněné rozšíření. Každé místo má navíc několik specifických oblastí, jejichž prostřednictvím si lehce zapamatujete, kdo a kde se nachází, nepřítele nevyjímaje. Jediné, co lze v této souvislosti vytknout, je kamera, jenž má zase jednou tendenci točit se dle vlastního uvážení. V úzkých prostorech se jí nechce poslouchat povely, přičemž na okrajích skal se příležitostně vrací do defaultní pozice.

ShipwreckCreek2_1920x1080

Moderní retro
Když už jsem nakousl ta negative, odbudu si je hned u zvukové položky hry. Strašně si cením old school přístupu a nespočtu inspirací v žánrových legendách, ale ne všude jsou vítány. Nečekám, a ani nevyžaduji dabované dialogy, protože to v takové hře považuji za zbytečnost, ale zvolený přístup s unikátní kombinací nasekaných samohlásek pro každou postavu, opět odkazující na medvěda s opeřencem na zádech, je šílený. Výsledný mix charakterizující tu či onu bytost není vždy příjemný jako v případě Laylee nebo Paige a po nějaké době začal být depresivnější než kdekterá výzva. Nemusíte to cítit stejně, nicméně počítejte s možností, že načítání dialogů nejednou raději popoženete do konečně podoby. Naopak s grafikou jsem naprosto spokojený. Stylizace kdesi mezi plastelínou, méně členitými modely a moderním zpracováním výborně zapadá do herního stylu. Zcela výjimečně může trochu zakolísat framerate, ovšem bez dopadu na hraní.

Pokud se k okamžitému vykreslení textu nakonec uchýlíte, neignorujte ho. Nikdy. Že se v opačném případě připravíte o zábavné debaty plné narážek na herní průmysl, internetové prostředí, případně život jako takový, je váš boj, dále ovšem budete naprosto ztraceni při části úkolů a zcela pak vyhoříte u kvízu Dr. Quacka. Ten probíhá z událostí, které jste během hraní absolvovali. Zcela logicky z toho vyplývá, že pestrobarevnou hopsačku nepořídíte těm nejmenším, pakliže nejste připraveni jim s hraním výrazně pomoci. Autoři naštěstí na společné hraní myslí, takže v kampani je možné podpořit hráče včelím rojem pomáhajícím obstarávat život, energie či likvidovat vybrané překážky. A pokud ani to nestačí, je tu ještě Rextro.

Rextrovo koloseum
Hranatý holografický ještěr je principálem souboru mini her, jež jsou hratelné jak v rámci kampaně, tak samostatně prostřednictvím menu. Hříčky nabízejí od překážkové dráhy, po závody a labyrint zábavu až pro 4 hráče na jedné konzoli, a to opět s příjemný nádechem 90.let. Neříkám, že všechny si okamžitě zamilujete, ale potenciál zpříjemnit vám odpoledne s rodinou nebo dostaveníčko s přáteli, mají velký. Výhodou je jak jednoduché ovládání, tak absence dělené obrazovky díky jednotným arénám. Propadnete-li jim natolik, že se jich nevzdáte ani sólo, má Rextro připravený také režim pro jednoho hráče, v němž jde o co nejlepší umístění v žebříčku.

Troufám si říct, že v sídle autorů nebude nikdo schopen dešifrovat naši mateřštinu, a tak si přečíst recenzi, nicméně i tak bych rád poděkoval klíčovým členům. Díky, že jste řekli v Rare sbohem, bouchli dveřmi a vrátili se tam, kde Microsoft v roce 2008 skončil. Malá uznání pak patří všem, kteří se nechali strnout nostalgickou vzpomínkou na zlatou éru plošinovek a přispěli do k prasknutí nacpaného komunitního prasátka, do něhož svou trošku vhodili i někteří členové naší redakce. Třebaže Yooka-Laylee neposune žánr do nové etapy, úspěšně rekapituluje všechno to, co na něm milujeme.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Playtonic Games se hrdě postavily a jménem hráčů se pokusily plesknout velká jména herního průmyslu po tváři. Aby na ně lépe dosáhly, jako stolička jim posloužilo vydavatelství Team17 zaručující oslovení co nejširší hráčské základny. Zda se dostaví nějaká odpověď ukáže až čas, teď a tady je tu ale poctivá „hopsačka“ ze staré školy, přinášející vše, co na počátku fanouškům slíbila. Kvalitní hratelnost zaručená prověřenými mechanikami, zkušeným týmem a prostředím, do něhož se chcete vracet, přenášejí hráče do dob, kdy závěrečné titulky byly satisfakcí za někdy až nelidskou obtížnost. Přes všechny klady však není ignorování nedostatků na místě. Dabing dialogů, dá-li se to tak nazvat, dokáže zvednout krevní tlak úplně stejně jako zlobivá kamera a zapomenout se nesmí ani na diskutabilní obtížnost, která rozhodně nejde vstříc dnešní době. Pokud ovšem patříte mezi hardcore hráče, berte ji spíše jako pozitivum.
Wonder Boy_recenze
22. 04. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Wonder Boy: The Dragon’s Trap

Slyšte příběh o osamělém hrdinovi, jehož dlouhá a urputná pouť došla svého cíle. Zocelen nespočtem soubojů stojí proti nepříteli, který je silnější než kdokoli, s kým se předtím setkal. Meka-Dragon, jak se obludné robotické monstrum nazývá, ovšem nehodlá dát svůj skalp bez boje a hrdinu zkouší, co mu jen energie stačí. Po vyčerpávajícím střetnutí, a značném úbytku sil na obou stranách, nakonec mechanický drak padá k zemi a zdá se, že...

»
Lego City_recenze
12. 04. 2017 • tonyskate0

RECENZE: LEGO City Undercover

Když tehdy v roce 2012 vyšla konzole Wii U, Nintendo si zajistilo partnerství s Warner Bros. a TT Fusion na titul z kostičkovaného světa Lego City. Vzniklo tak jakési LEGO GTA zasazené do městských kulis, které dříve nebyly v těchto hrách využity, a jedná se o velmi povedený kousek. Proto nás potěšila zpráva, že se hra po čtyřech letech, kdy nejspíše vypršela exkluzivní smlouva, podívá i na ostatní konzole a my si tak...

»
Bulletstorm_recenze
11. 04. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bulletstorm Full Clip Edition

Inspirován Kubou Dařbujánem jsem se zařekl, že na remasterované hry šáhnu až tehdy, budou-li na kaktusech zapíchané jitrnice, na hrotech železných klecí se budou pěkně vyhřívat jelítka a kusy masa do černa přismahne elektrický proud. Jak jsme při všech svatých asi mohl tušit, že se na scéně po šesti letech objeví permanentní jatka v podobě řezničiny Bulletstorm. Co už, nastal čas vytáhnout zástěru, nablýskat nádobíčko, oprášit mohutné boty a vyrazit porcovat...

»
Thimbleweed Park_recenze
10. 04. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Thimbleweed Park

Mladý muž dorazil domu a místo obrácení kazety ve svém walkmanu, nebo vydání se do videopůjčovny pro nové VHSky, vyrazí ke svému počítači a vyndá si ze svého batohu pouze 4 diskety s novou hrou Monkey Island. Po proklikání se v klasickém modrém DOSu konečně vidí blýskající se logo LucasFilm Game a hřeje ho radost při vzpomínkách na Indiana Jonese a Maniac Mansion. Přesouvá se už k výborně vypadajícímu ostrovu...

»
Punch_Club_recenze
09. 04. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: Punch Club

Rychlý pohyb, úhybný manévr, a ještě rychlejší protiútok. Přesně tahle kombinace vám může zajistit výhru v nějakém tom zápase nebo pouliční bitce. Nebo se můžete spolehnout na svou výdrž a svaly a prostě do soupeře mlátit, dokud nepadne k zemi jako první. Ať už zvolíte jakoukoli taktiku, je jenom na vás, zda povede k úspěchu nebo skončí hořkou porážkou v kaluži krve. Přesně takový je totiž Punch Club, který zamířil i na Xbox One....

»
Blackwood_recenze
08. 04. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Blackwood Crossing

V životě dojdeme častokrát k místům, kdy se cesty naše a našich blízkých musí rozdělit. Čím jsme starší, tím více to bereme jako samozřejmou věc a přirozený vývoj, nicméně nemusí to být automaticky pravidlem, a to zejména v případě rodiny. Obzvláště děti a dospívající mívají na tyto životní křižovatky své vlastní pohledy, které nejsou-li dostatečně pochopeny, vedou k trvalému odcizení. Jen těžko se pak na moment zastavíme, abychom se ohlédli zpět a uvědomili si,...

»
Vikings_WoM_recenze
05. 04. 2017 • wellkeybig5

RECENZE: Vikings: Wolves of Midgard

Viking sedí v šeru a snaží se trochu zahřát u plápolajícího ohně. Prohlíží si své promrzlé paže a modlí se k severským bohům, ať ten prokletý sníh nepadá celou noc. Náhle ho přeruší zvuk zlomení větviček v nedalekém křovisku a sahá po své válečné sekeře. Při pomyšlení, zdali ho monstra sledovala do úkrytu, uslyší křupání sněhu, které je blíž, než si ještě před okamžikem myslel. Smečka vlků, která má už...

»
Table Top Racing_recenze
02. 04. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Table Top Racing: World Tour

Je s podivem že právě já, který je znám jako odpůrce mobilního hraní, je tím, který se ochotně sápe po titulech z něho vzniklých. Ne proto, že bych byl člen masochistického spolku, ale ať chci nebo ne, občas mobilní tvůrci mají co nabídnout i na plnohodnotných herních přístrojích. Minimálně přesvědčit o tom se pokouší i studio Playrise Digital Ltd, které s velkým odstupem přináší jeho poslední hru také na konzoli Xbox One. Omáčku...

»