RECENZE: Zaklínač 2: Vrahové králů

Autor: duallhead Publikováno: 29.4.2012, 9:41

Publikováno: 29.4.2012, 9:41

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

duallhead

Je autorem 19 článků

Do redakce se nám konečně dostala rozšířená edice hry pro Xbox 360 Zaklínač 2: Vrahové králů. Již při rozbalování jsem byl natěšen a mé ústa jen tiše pronesly – tomuto říkám rozšířená edice! A co bylo tím důvodem? Hlavně příručka Průvodce hrou, oboustranná mapa Severního království a Pontaru  a v neposlední řadě herní soundtrack. Hra samotná se nalézá na dvou DVD a z harddisku Xboxu 360 vám při volitelné instalaci ukousne úctyhodných 15,3 GB. A jak dopadla hra samotná? To najdete uvnitř naší recenze.

Ještě než se pustím do samotné recenze, musím napsat, že DVD disky se hrou mají zvědčenou kapacitu a to na 7,7 GB. To znamená, že Microsoft již nějakou dobu používá novou proti pirátskou ochranu. Toť vše k technickému rázu a pojďme zrovna na intro hry. V rozšířené ediči totiž naleznete nové a delší intro, než v původní edici Zaklínače 2, která vyšla na PC minulý rok. Intro je uděláno s citem pro detail a jeho ztvárnění vám ukáže krále pár minut před tím, než ho neznámý a velice schopný nájemný vrah popraví. Při spuštění hry Zaklínač 2 jsem se prvně vrhnul na výcvikovou část hry, v které se naučíte meditovat, míchat lektvary a bojovat všemi možnými způsoby. Na závěr této výukové části vás čeká finální souboj, který vám doporučí obtížnost hry. Pokud s doporučenou obtížností nesouhlasíte, můžete si ji kdykoliv změnit i během hry. Ovšem pozor, pokud si zvolíte Temnou obtížnost, již z ni slevit nemůžete. Je to dáno tím, že se po tomto výběru odemknout ve hře další vedlejší úkoly a speciální předměty, které jsou určeny pouze pro tuto obtížnost.

Jsem si jíst, že každý, kdo čte tuto recenzi ví, co že to ten zaklínač vlastně je. Kult kolem tohoto díla sepsaneho spisovatelem Adrejem Sapkowskim obsahuje šest částí. Pár let zpátky jsem toto knižní dílo horlivě četl a musím uznat, že se studiu CD Project Red úspěšně podařilo rozvinout a vyprávět příběh o hrdinném Geraldu z Rivie. Celá hra je prošpikovaná známými osobnostmi z knih. Vzpomeňme třeba na Triss – nejlepší Geraldovu „kamarádku“, či Marigolda, jehož zápisky budete číst skrze celou hru.

To, co dělá hru tak výjimečnou, jest její temné ztvárnění středověku. Zapomeňte na pohádkové elfy tančící kolem stromů, toto je svět zaklínače a Gerald nejde pro sprostě slovo daleko. Nejlépe to vystihuje český překlad, který se nad míru povedl a pro hráče RPG her na naší milované mašině jde o naprosté unikum. Mé velké díky patří autorům překladu, protože si pohráli s každou větou a dokonce vtiskli jednotlivým rasám jejich vlastní dialekt. Trpaslíci tak mluví jako Ruda z Ostravy, zaklínač (coby mutant) nemluví zrovna spisovně, ale za to své věty přikládám peprnými slovy a do toho všeho si hráč čte v deníku básnické zápisky Marigolda. Inu ve hře se nachází květnatý jazyk český ve všech podobách a v několika druhů slangu.

Příběh hry se točí kolem záhadných zabijácích králů, které Gerald musí během svého dobrodružství zastavit. A jak se později zjistí, tito vrahové jsou něčím, co Gerald rozhodně nečekal. Příběh hry je dokonale napsán, má zásadní volby a díky tomu je hra několika znovuhratelná. Ale pozor, na rozdíl od  většiny her, které se tváří, že vám poskytnou zcela jiný konec a herní zážitek při jiném průběhu volby (viz kauza Mass Effect 3 a jeho tří barevně odlišných konců) je Zaklínač 2 jako z jiného světa. Každá volba je opravdovou volbou, která ovlivní celý další průběh hry a díky tomu jsou vám nabídnuty jiné úkoly a není to pouze o změně jedné věty v dialozích. Proto je Zaklínač 2 v dnešní době naprostým unikem. A jak už jsem zmínil na začátku recenze, při hraní na nejtěžší obtížnost vám hra nabídne zcela nové úkoly a lokace. K tomu si pridejte všechen obsah, který vyšel jako DLC a máte jasnou představu o tom, kolik hodin zábavy Zaklínač 2 nabízí. To vše v češtině a za 1000 Kč.

Ale abysme se posunuli dále, pojďme se podívat na systém soubojů. Jako v každé pořádné RPG hře, i tady se bude Gerald ohánět pořádným mečem a do toho smí používat znamení. V základě má Gerald meče dva – jeden železný a druhý stříbrný. Stříbrný jest na příšery a železný na normální smrtelníky. Znamení zde zastupují kouzla. Při souboji ale můžete používat i pasti, bomby a jedy, které si natřete na ostří  vašeho meče. Samozřejmostí jsou posilující lektvary, které ale nemůžete pít během souboje, jak jste zvyklí u akčních RPG her dnešní doby. Zde musíte taktizovat a napřed si zjistit, proti komu budete stát. Lektvary totiž můžete pít jen při meditaci a způsobují toxicitu vašeho organismu. Takže jich nemůžete vypít nepřeberné množství, jinak byste Zaklínače otrávili. Ve hře najdete lektvary, které vám pomalu regenerují zdraví, umožní vám vidět v naprosté tmě či skrz zdi a další, které vám zesílí určitě vlastnosti. Během souboje smíte používat těžký úder a střední úder, samozřejmostí  je krytí pomocí meče a úskoky před ranami nepřátel. Pokud bych měl soubojový systém shrnout do třech slov, tak bych ho popsal jako vynikající, vyvážený a taktický.

Svět zaklínače je plný nemrtvých příšer, mýtyckých netvorů a znesvářených královských rodů. V tomto světě není místo na krásu a něžnost, zde se obyvatelé baví nedělním slavnostním oběšením lidí, kteří se provinil jen tím, že pomlouvali krále. Obludnost středověku je zde vyobrazena se vší naturelou. Při svém putování se vám otevře celé Severní království a Pontar. Jako ve hře Kingdom of Amalur, i zde můžete prozkoumat jakýkoliv kout rozlehlé země a navíc se lze podívat skoro do každé budovy, domku či stavení.

Audiovizuální zpracování je jedním slovem omračující. Pokud jste se před pár týdny dívali na srovnání obrázků ze hry na PC a Xboxu, tak mi jistě dáte za pravdu, že se Xboxová verze se tté počítačové hodně blíží, co se kvality týče. Samozřejmě ve verzi pro Xbox mají textury menší rozlišení a občas doskakují. To ovšem nemění nic na faktu, že je grafická stránka Zaklínače 2 naprosto úchvatná. Audio vám rozechvěje ušní bubínky nádhernými středověkými chóry a písněmi. Celá hra je parádně nazvučená a všemu dominuje mistrný dabing.

10
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hra Zaklínač 2: Vrahové králů je mistrnný kousek, který dokazuje, že s jiným přístupem (DLC zdarma) a českou lokalizací se dá i v našich končinách prodat konzolovové RPG v takovém počtu, že to zaskočilo i samotného vydavatele Comgad. Vy, kdo Zaklínače 2 ještě nevlastníte, upalujte rychle do obchodu a pořiďte si jej.
15. 04. 2018 • p.a.c.o3

RECENZE: Dead Ahead: Zombie Warfare

Na zombíky ve hrách jsme si již zvykli a to, co vypadalo jako chvilkový trend, se přetavilo v regulérní herní postavy. No postavy, prostě zombíci jsou ve hrách stále přítomní, ať se to mnohým líbí nebo ne. Většinou je likvidujeme v nekonečných zástupech na tisíce způsobů a svou troškou do tohoto mlýna přispívají i vývojáři z Mobirate, kteří na velkou platformu přinášejí malou hru.

»
13. 04. 2018 • chaosteorycz5

Recenze: Hellblade: Senua’s Sacrifice

Pamatujete Ryse: Son of Rome? Samozřejmě, že ano, však to byla jedna z prvních exkluzivních her pro Xbox One. Hráče po celém světě zasadila do křesel nebývalou grafikou, brutálními souboji a příběhem vpraveným do vlastní verze antického Říma. Naneštěstí je z těch pohodlných sedadel zase rychle zvedla, když už po pár minutách bylo jasné, že vyprávění a nekonečné mačkání nalajnovaných tlačítek doplní občasná chůze nebo přelezení překážky. Proč vůbec začínám recenzi úplně...

»
10. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: Extinction

Když se řekne Iron Galaxy, jsou v obraze pravděpodobně jen hráči bojovky Killer Instinct. Studio se dvěma pobočkami a desetiletou historií, vlastních her příliš nemá. Není to ale proto, že by se flákalo, ale z důvodu, že se podílí na portech a působí jako technický poradce velkým vývojářům. Díky tomu mají jeho zaměstnanci ruce v prvním Destiny, v Arkham sérii Batmana nebo v titulu 7 Days to Die. Teď mají američtí tvůrci šanci vstoupit do...

»
05. 04. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala

Odpočinkovou hratelnost pro všechny zájemce nabízejí hry s hledáním objektů, kde mistry svého řemesla jsou polští Artifex Mundi. Jejich portfolio čítá širokou paletu her, z něhož by si měl vybrat rozhodně každý. Záleží jenom na tom, na jaký příběh budete mít zrovna chuť. Jejich hry jsou sice fajn zejména na mobilních zařízeních, ale jak ukazuje Enigmatis 3: The Shadow of Karkhala, dají se dost dobře hrát i na velké obrazovce ve spojení...

»
04. 04. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2 – Legendary Edition

Pokračování Injustice: Gods Among Us nebylo ani zdaleka jedinou bojovou hrou loňského roku. I když nepřímo, muselo svést boj se sedmým Tekkenem a také s Marvelem, který se postavil opět po letech Capcomu. Přesto vyšlo z bojů nejlépe, a to nejen v mém osobním hodnocení, ale taktéž v recenzích napříč celým světem. Teď se hrdinové z DC Comics vrátili v Legendární edici, do které nabalili veškerý dodatečný obsah a přidali pár bonusů navíc. Pokud si...

»
01. 04. 2018 • chaosteorycz1

Recenze: MX vs ATV: All Out

Leckteří vývojáři by mohli vyprávět, jak obtížné je udržovat svěží sérii, která vychází s určitou pravidelností. Rainbow Studios to mají pravda trochu jednodušší, protože u MX vs ATV je nesvazují licence oficiálních podniků, takže nemusí na pranýř povinně každý rok. To ovšem nutně neznamená, že tam stejně neskončí. Po sedmé vstupují do stejné řeky a ze všech průzračně čirých vod smáčí unavené tělo na opačném konci, v Ganze. Tamhle do ní močí...

»
31. 03. 2018 • p.a.c.o9

RECENZE: A Way Out

Téma útěku z vězení inspirovalo nejeden film, seriál nebo knižní předlohu. Autoři se vyžívají v tom, aby nabídli nějaký neotřelý způsob, jak se z vězení dostat. Pozadu nezůstává ani herní scéna, kdy můžeme vězení stavět nebo se z něj zkoušet dostat. Většinou to však byli strategie a chyběla nějaká akčnější hra. Jiný přístup se rozhodli zvolit tvůrci A Way Out, kteří nám svým trailerem na E3 skoro vyrazili dech.

»
26. 03. 2018 • p.a.c.o15

RECENZE: Far Cry 5

Není nad to, když si hráč může nabrat zbraně všech možných druhů a v otevřeném světě se vydat bojovat proti zlu. Ten pocit, že jste hrdina a zachránce v jedné osobě je k nezaplacení, ovšem ještě lepší je, když jste hrdina s lidskou tváří, kterého k záchraně ostatních motivuje nějaká osobní pohnutka, nejlépe záchrana někoho blízkého. Série Far Cry na tomto modelu postavila svůj byznys, což se hráčům u čtvrtého pokračování už moc nelíbilo.

»