RECENZE: Zaklínač 2: Vrahové králů

Autor: duallhead Publikováno: 29.4.2012, 9:41

Publikováno: 29.4.2012, 9:41

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

duallhead

Je autorem 19 článků

Do redakce se nám konečně dostala rozšířená edice hry pro Xbox 360 Zaklínač 2: Vrahové králů. Již při rozbalování jsem byl natěšen a mé ústa jen tiše pronesly – tomuto říkám rozšířená edice! A co bylo tím důvodem? Hlavně příručka Průvodce hrou, oboustranná mapa Severního království a Pontaru  a v neposlední řadě herní soundtrack. Hra samotná se nalézá na dvou DVD a z harddisku Xboxu 360 vám při volitelné instalaci ukousne úctyhodných 15,3 GB. A jak dopadla hra samotná? To najdete uvnitř naší recenze.

Ještě než se pustím do samotné recenze, musím napsat, že DVD disky se hrou mají zvědčenou kapacitu a to na 7,7 GB. To znamená, že Microsoft již nějakou dobu používá novou proti pirátskou ochranu. Toť vše k technickému rázu a pojďme zrovna na intro hry. V rozšířené ediči totiž naleznete nové a delší intro, než v původní edici Zaklínače 2, která vyšla na PC minulý rok. Intro je uděláno s citem pro detail a jeho ztvárnění vám ukáže krále pár minut před tím, než ho neznámý a velice schopný nájemný vrah popraví. Při spuštění hry Zaklínač 2 jsem se prvně vrhnul na výcvikovou část hry, v které se naučíte meditovat, míchat lektvary a bojovat všemi možnými způsoby. Na závěr této výukové části vás čeká finální souboj, který vám doporučí obtížnost hry. Pokud s doporučenou obtížností nesouhlasíte, můžete si ji kdykoliv změnit i během hry. Ovšem pozor, pokud si zvolíte Temnou obtížnost, již z ni slevit nemůžete. Je to dáno tím, že se po tomto výběru odemknout ve hře další vedlejší úkoly a speciální předměty, které jsou určeny pouze pro tuto obtížnost.

Jsem si jíst, že každý, kdo čte tuto recenzi ví, co že to ten zaklínač vlastně je. Kult kolem tohoto díla sepsaneho spisovatelem Adrejem Sapkowskim obsahuje šest částí. Pár let zpátky jsem toto knižní dílo horlivě četl a musím uznat, že se studiu CD Project Red úspěšně podařilo rozvinout a vyprávět příběh o hrdinném Geraldu z Rivie. Celá hra je prošpikovaná známými osobnostmi z knih. Vzpomeňme třeba na Triss – nejlepší Geraldovu „kamarádku“, či Marigolda, jehož zápisky budete číst skrze celou hru.

To, co dělá hru tak výjimečnou, jest její temné ztvárnění středověku. Zapomeňte na pohádkové elfy tančící kolem stromů, toto je svět zaklínače a Gerald nejde pro sprostě slovo daleko. Nejlépe to vystihuje český překlad, který se nad míru povedl a pro hráče RPG her na naší milované mašině jde o naprosté unikum. Mé velké díky patří autorům překladu, protože si pohráli s každou větou a dokonce vtiskli jednotlivým rasám jejich vlastní dialekt. Trpaslíci tak mluví jako Ruda z Ostravy, zaklínač (coby mutant) nemluví zrovna spisovně, ale za to své věty přikládám peprnými slovy a do toho všeho si hráč čte v deníku básnické zápisky Marigolda. Inu ve hře se nachází květnatý jazyk český ve všech podobách a v několika druhů slangu.

Příběh hry se točí kolem záhadných zabijácích králů, které Gerald musí během svého dobrodružství zastavit. A jak se později zjistí, tito vrahové jsou něčím, co Gerald rozhodně nečekal. Příběh hry je dokonale napsán, má zásadní volby a díky tomu je hra několika znovuhratelná. Ale pozor, na rozdíl od  většiny her, které se tváří, že vám poskytnou zcela jiný konec a herní zážitek při jiném průběhu volby (viz kauza Mass Effect 3 a jeho tří barevně odlišných konců) je Zaklínač 2 jako z jiného světa. Každá volba je opravdovou volbou, která ovlivní celý další průběh hry a díky tomu jsou vám nabídnuty jiné úkoly a není to pouze o změně jedné věty v dialozích. Proto je Zaklínač 2 v dnešní době naprostým unikem. A jak už jsem zmínil na začátku recenze, při hraní na nejtěžší obtížnost vám hra nabídne zcela nové úkoly a lokace. K tomu si pridejte všechen obsah, který vyšel jako DLC a máte jasnou představu o tom, kolik hodin zábavy Zaklínač 2 nabízí. To vše v češtině a za 1000 Kč.

Ale abysme se posunuli dále, pojďme se podívat na systém soubojů. Jako v každé pořádné RPG hře, i tady se bude Gerald ohánět pořádným mečem a do toho smí používat znamení. V základě má Gerald meče dva – jeden železný a druhý stříbrný. Stříbrný jest na příšery a železný na normální smrtelníky. Znamení zde zastupují kouzla. Při souboji ale můžete používat i pasti, bomby a jedy, které si natřete na ostří  vašeho meče. Samozřejmostí jsou posilující lektvary, které ale nemůžete pít během souboje, jak jste zvyklí u akčních RPG her dnešní doby. Zde musíte taktizovat a napřed si zjistit, proti komu budete stát. Lektvary totiž můžete pít jen při meditaci a způsobují toxicitu vašeho organismu. Takže jich nemůžete vypít nepřeberné množství, jinak byste Zaklínače otrávili. Ve hře najdete lektvary, které vám pomalu regenerují zdraví, umožní vám vidět v naprosté tmě či skrz zdi a další, které vám zesílí určitě vlastnosti. Během souboje smíte používat těžký úder a střední úder, samozřejmostí  je krytí pomocí meče a úskoky před ranami nepřátel. Pokud bych měl soubojový systém shrnout do třech slov, tak bych ho popsal jako vynikající, vyvážený a taktický.

Svět zaklínače je plný nemrtvých příšer, mýtyckých netvorů a znesvářených královských rodů. V tomto světě není místo na krásu a něžnost, zde se obyvatelé baví nedělním slavnostním oběšením lidí, kteří se provinil jen tím, že pomlouvali krále. Obludnost středověku je zde vyobrazena se vší naturelou. Při svém putování se vám otevře celé Severní království a Pontar. Jako ve hře Kingdom of Amalur, i zde můžete prozkoumat jakýkoliv kout rozlehlé země a navíc se lze podívat skoro do každé budovy, domku či stavení.

Audiovizuální zpracování je jedním slovem omračující. Pokud jste se před pár týdny dívali na srovnání obrázků ze hry na PC a Xboxu, tak mi jistě dáte za pravdu, že se Xboxová verze se tté počítačové hodně blíží, co se kvality týče. Samozřejmě ve verzi pro Xbox mají textury menší rozlišení a občas doskakují. To ovšem nemění nic na faktu, že je grafická stránka Zaklínače 2 naprosto úchvatná. Audio vám rozechvěje ušní bubínky nádhernými středověkými chóry a písněmi. Celá hra je parádně nazvučená a všemu dominuje mistrný dabing.

10
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hra Zaklínač 2: Vrahové králů je mistrnný kousek, který dokazuje, že s jiným přístupem (DLC zdarma) a českou lokalizací se dá i v našich končinách prodat konzolovové RPG v takovém počtu, že to zaskočilo i samotného vydavatele Comgad. Vy, kdo Zaklínače 2 ještě nevlastníte, upalujte rychle do obchodu a pořiďte si jej.
20. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Injustice 2

To je pořád řečí, jak se konflikty mají řešit s chladnou hlavou, debatou a za každých okolností diplomaticky. Dokážete si ovšem představit Batmana, jak svolává Radu Superhrdinů, aby uvalil Jokerovi embargo na šminky nebo jak Poison Ivy přivázaná řetězy ke stromu ječí po těžařích dřeva? Samozřejmě že ne, protože jsme v komiksovém světě, kde dobře mířená rána znamená více než sto slov, nadlidské schopnosti vydají za celou armádní jednotku a charaktery se...

»
19. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Shadow Warrior 2

V zemi vycházejícího slunce projíždí na plný plyn Nissan Datsun 240Z černé barvy, který odráží měsíční svit svou naleštěnou kapotou. Temným lesem se kromě burácejícího silného motoru ve vysokých otáčkách, rozléhá píseň od Stana Bushe – The Touch. Nepopisuji nic jiného, než první moment hry Shadow Warrior, která utočila na nostalgii, překvapovala skvělou hratelností a krvavou podívanou na Xbox One v roce ‎2014 a po třech letech přichází znovu‎. Při...

»
16. 05. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: The Surge

Být fanouškem Hardcore RPG je v dnešní době těžké, po dohrání Dark Souls a Lords of Fallen na jedno dlouhé zívnutí, toho moc nezbývá. Všechny RPG jsou moc uzavřené a jednoduché. Pokud pociťujete tyto příznaky, zbystřete u nového titulu The Surge. Jestli nejste fanoušek hardcore žánru, připravte se na vypadávání vlasů, třes rukou, vztek a později pláč z důvodu rozdrceného ega. Po dlouhé době dorazil na Xbox One titul, který...

»
13. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Narcosis

Když se ke mně před nedávnem dostal film 47 Meters Down, došlo mi, že subžánr podvodních survival her je poměrně štíhlý. Děj vyprávějící o dvou sestrách, jejichž adrenalinový zážitek se žraloky se změní v boj o přežití na dně oceánu, k němuž nemají předpoklady a ani vybavení, vynikal dusnou atmosférou, kterou bych obratem přivítal v obdobném herním titulu. Jenže Abzu je žánrově mimo, Subnautica málo hororová, BioShock už archivní a Soma nám zůstala...

»
09. 05. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Prey

Trvalo to dlouhých 11 let, mnoho sil, spoustu zahozené práce a urputný přerod z pokračování do zcela nového pojetí, které se dnes tak hrdě nazývá reboot. Prey je zpět a zase jsou ve hře mimozemské entity bažící po obyvatelích matičky Zemi, proti nimž stojí sama samotinká poslední naděje lidstva. Tím ovšem veškerá podobnost s originálem končí, neboť nové pojetí chce mít originální otisk myšlenek svých autorů, a to takřka za...

»
09. 05. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: Human Fall Flat

Lidské tělo je hodně zajímavé a spousta lidí s ním dokáže dělat celou řadu podivností nebo zajímavostí. Položili jste si ale někdy otázku, jak dopadne člověk, který spadne z velké výšky? Kromě toho, že asi ne moc dobře, tak většinou je z něho placka. Neříkám, že to je nějak jasně podložený vědecký fakt, ale minimálně ve hře Human Fall Flat to platí. A že se zde bude padat hodně asi netřeba dodávat.

»
06. 05. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Syberia 3

Asi už se budeme opakovat, ale klasické point-and-click adventury už nejsou takový hit, jako v 90. letech, ale přesto stále ne a ne umřít, a to je jen a jen dobře. Na konci dubna vyšla Syberia 3, která možná trochu zbytečně oživila už poměrně starou adventurní sérii, jež své době slavila velký úspěch a zapsala se do srdce nejednoho adventuristy. Jak se toto zmrtvýchvstání, jež podle nás nebylo nutné, povedlo? To...

»
03. 05. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Voodoo Vince: Remastered

Obětmi remasteru bývají zpravidla tituly, které ať z pohledu hráčů nebo z pohledu účetních, mají co nabídnout také aktuální generaci konzolí, přičemž čím úspěšnější značka, tím větší šance. Pro ostatní je tu zpětná kompatibilita, probouzející na konzoli Xbox One k životu o generaci starší hry. No jo, jenže touhu připomenout se mají i značky, které třebaže kdysi byly exkluzivní, kvůli odlišnému kódování nemohou procesem zpětné kompatibility projít. Jednou takovou je 14 let starý...

»