RECENZE: Zaklínač 2: Vrahové králů
Do redakce se nám konečně dostala rozšířená edice hry pro Xbox 360 Zaklínač 2: Vrahové králů. Již při rozbalování jsem byl natěšen a mé ústa jen tiše pronesly – tomuto říkám rozšířená edice! A co bylo tím důvodem? Hlavně příručka Průvodce hrou, oboustranná mapa Severního království a Pontaru a v neposlední řadě herní soundtrack. Hra samotná se nalézá na dvou DVD a z harddisku Xboxu 360 vám při volitelné instalaci ukousne úctyhodných 15,3 GB. A jak dopadla hra samotná? To najdete uvnitř naší recenze.
Ještě než se pustím do samotné recenze, musím napsat, že DVD disky se hrou mají zvědčenou kapacitu a to na 7,7 GB. To znamená, že Microsoft již nějakou dobu používá novou proti pirátskou ochranu. Toť vše k technickému rázu a pojďme zrovna na intro hry. V rozšířené ediči totiž naleznete nové a delší intro, než v původní edici Zaklínače 2, která vyšla na PC minulý rok. Intro je uděláno s citem pro detail a jeho ztvárnění vám ukáže krále pár minut před tím, než ho neznámý a velice schopný nájemný vrah popraví. Při spuštění hry Zaklínač 2 jsem se prvně vrhnul na výcvikovou část hry, v které se naučíte meditovat, míchat lektvary a bojovat všemi možnými způsoby. Na závěr této výukové části vás čeká finální souboj, který vám doporučí obtížnost hry. Pokud s doporučenou obtížností nesouhlasíte, můžete si ji kdykoliv změnit i během hry. Ovšem pozor, pokud si zvolíte Temnou obtížnost, již z ni slevit nemůžete. Je to dáno tím, že se po tomto výběru odemknout ve hře další vedlejší úkoly a speciální předměty, které jsou určeny pouze pro tuto obtížnost.
Jsem si jíst, že každý, kdo čte tuto recenzi ví, co že to ten zaklínač vlastně je. Kult kolem tohoto díla sepsaneho spisovatelem Adrejem Sapkowskim obsahuje šest částí. Pár let zpátky jsem toto knižní dílo horlivě četl a musím uznat, že se studiu CD Project Red úspěšně podařilo rozvinout a vyprávět příběh o hrdinném Geraldu z Rivie. Celá hra je prošpikovaná známými osobnostmi z knih. Vzpomeňme třeba na Triss – nejlepší Geraldovu „kamarádku“, či Marigolda, jehož zápisky budete číst skrze celou hru.
To, co dělá hru tak výjimečnou, jest její temné ztvárnění středověku. Zapomeňte na pohádkové elfy tančící kolem stromů, toto je svět zaklínače a Gerald nejde pro sprostě slovo daleko. Nejlépe to vystihuje český překlad, který se nad míru povedl a pro hráče RPG her na naší milované mašině jde o naprosté unikum. Mé velké díky patří autorům překladu, protože si pohráli s každou větou a dokonce vtiskli jednotlivým rasám jejich vlastní dialekt. Trpaslíci tak mluví jako Ruda z Ostravy, zaklínač (coby mutant) nemluví zrovna spisovně, ale za to své věty přikládám peprnými slovy a do toho všeho si hráč čte v deníku básnické zápisky Marigolda. Inu ve hře se nachází květnatý jazyk český ve všech podobách a v několika druhů slangu.
Příběh hry se točí kolem záhadných zabijácích králů, které Gerald musí během svého dobrodružství zastavit. A jak se později zjistí, tito vrahové jsou něčím, co Gerald rozhodně nečekal. Příběh hry je dokonale napsán, má zásadní volby a díky tomu je hra několika znovuhratelná. Ale pozor, na rozdíl od většiny her, které se tváří, že vám poskytnou zcela jiný konec a herní zážitek při jiném průběhu volby (viz kauza Mass Effect 3 a jeho tří barevně odlišných konců) je Zaklínač 2 jako z jiného světa. Každá volba je opravdovou volbou, která ovlivní celý další průběh hry a díky tomu jsou vám nabídnuty jiné úkoly a není to pouze o změně jedné věty v dialozích. Proto je Zaklínač 2 v dnešní době naprostým unikem. A jak už jsem zmínil na začátku recenze, při hraní na nejtěžší obtížnost vám hra nabídne zcela nové úkoly a lokace. K tomu si pridejte všechen obsah, který vyšel jako DLC a máte jasnou představu o tom, kolik hodin zábavy Zaklínač 2 nabízí. To vše v češtině a za 1000 Kč.
Ale abysme se posunuli dále, pojďme se podívat na systém soubojů. Jako v každé pořádné RPG hře, i tady se bude Gerald ohánět pořádným mečem a do toho smí používat znamení. V základě má Gerald meče dva – jeden železný a druhý stříbrný. Stříbrný jest na příšery a železný na normální smrtelníky. Znamení zde zastupují kouzla. Při souboji ale můžete používat i pasti, bomby a jedy, které si natřete na ostří vašeho meče. Samozřejmostí jsou posilující lektvary, které ale nemůžete pít během souboje, jak jste zvyklí u akčních RPG her dnešní doby. Zde musíte taktizovat a napřed si zjistit, proti komu budete stát. Lektvary totiž můžete pít jen při meditaci a způsobují toxicitu vašeho organismu. Takže jich nemůžete vypít nepřeberné množství, jinak byste Zaklínače otrávili. Ve hře najdete lektvary, které vám pomalu regenerují zdraví, umožní vám vidět v naprosté tmě či skrz zdi a další, které vám zesílí určitě vlastnosti. Během souboje smíte používat těžký úder a střední úder, samozřejmostí je krytí pomocí meče a úskoky před ranami nepřátel. Pokud bych měl soubojový systém shrnout do třech slov, tak bych ho popsal jako vynikající, vyvážený a taktický.
Svět zaklínače je plný nemrtvých příšer, mýtyckých netvorů a znesvářených královských rodů. V tomto světě není místo na krásu a něžnost, zde se obyvatelé baví nedělním slavnostním oběšením lidí, kteří se provinil jen tím, že pomlouvali krále. Obludnost středověku je zde vyobrazena se vší naturelou. Při svém putování se vám otevře celé Severní království a Pontar. Jako ve hře Kingdom of Amalur, i zde můžete prozkoumat jakýkoliv kout rozlehlé země a navíc se lze podívat skoro do každé budovy, domku či stavení.
Audiovizuální zpracování je jedním slovem omračující. Pokud jste se před pár týdny dívali na srovnání obrázků ze hry na PC a Xboxu, tak mi jistě dáte za pravdu, že se Xboxová verze se tté počítačové hodně blíží, co se kvality týče. Samozřejmě ve verzi pro Xbox mají textury menší rozlišení a občas doskakují. To ovšem nemění nic na faktu, že je grafická stránka Zaklínače 2 naprosto úchvatná. Audio vám rozechvěje ušní bubínky nádhernými středověkými chóry a písněmi. Celá hra je parádně nazvučená a všemu dominuje mistrný dabing.
Verdikt
Hra Zaklínač 2: Vrahové králů je mistrnný kousek, který dokazuje, že s jiným přístupem (DLC zdarma) a českou lokalizací se dá i v našich končinách prodat konzolovové RPG v takovém počtu, že to zaskočilo i samotného vydavatele Comgad. Vy, kdo Zaklínače 2 ještě nevlastníte, upalujte rychle do obchodu a pořiďte si jej.RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.
RECENZE: Diablo IV: Vessel of Hatred
Tvůrci Diabla IV po více než roce přidali první velkou expanzi. Vessel of Hatred přináší novou lokaci a spoustu změn.
RECENZE: Thirsty Suitors
Musím se přiznat, že mám pro hry od Annapurny značnou slabost. Ačkoli nejde o tituly, které mají obří rozpočty, vymazlenou grafiku či perfektní technický stav, velmi často si vybírají ke zpracování zajímavá témata, kterým se nejen hry, ale ani jiná mainstreamová média příliš nevěnují. Thirsty Suitors není žádnou výjimkou, ba právě naopak – jedná se o ryzí esenci Annapurny, kterou nelze jen tak snadno zaškatulkovat. Proč? O tom se dozvíte...
RECENZE: Undisputed
Současný trend v bojových sportech je poměrně jasný – smíšená bojová umění dominují veřejnému prostoru a krátké, leč intenzivní šarvátky si získaly srdce mnoha diváků. Pak jsou tady ale ještě nostalgici jako my, kteří vzpomínají na doby, kdy na pomyslném vrcholu bojových sportů stál box. Nejinak tomu bylo i v herním prostředí, kterému výrazně dominovala série Fight Night od EA. Ty časy jsou ale už dávno pryč.
Recenze: Starfield Shattered Space
Rok a měsíc – tolik uběhlo od vydání ambiciózního intergalaktického dobrodružství Starfield jedním z nejslavnějších vydavatelských a vývojářských domů, firmou Bethesda. Bylo by asi zbytečné, abych se znovu zabýval shrnutím recenze původní hry, ostatně naši recenzi si můžete připomenout sami. Nicméně, přeci jen se jedná o opravdu masivní projekt, na kterém se během uplynulého roku pracovalo nejen na prvním placeném přídavku Shattered Space, ale i na původní hře formou free...