RECENZE: Zaklínač 2: Vrahové králů

Autor: duallhead Publikováno: 29.4.2012, 9:41

Publikováno: 29.4.2012, 9:41

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

duallhead

Je autorem 19 článků

Do redakce se nám konečně dostala rozšířená edice hry pro Xbox 360 Zaklínač 2: Vrahové králů. Již při rozbalování jsem byl natěšen a mé ústa jen tiše pronesly – tomuto říkám rozšířená edice! A co bylo tím důvodem? Hlavně příručka Průvodce hrou, oboustranná mapa Severního království a Pontaru  a v neposlední řadě herní soundtrack. Hra samotná se nalézá na dvou DVD a z harddisku Xboxu 360 vám při volitelné instalaci ukousne úctyhodných 15,3 GB. A jak dopadla hra samotná? To najdete uvnitř naší recenze.

Ještě než se pustím do samotné recenze, musím napsat, že DVD disky se hrou mají zvědčenou kapacitu a to na 7,7 GB. To znamená, že Microsoft již nějakou dobu používá novou proti pirátskou ochranu. Toť vše k technickému rázu a pojďme zrovna na intro hry. V rozšířené ediči totiž naleznete nové a delší intro, než v původní edici Zaklínače 2, která vyšla na PC minulý rok. Intro je uděláno s citem pro detail a jeho ztvárnění vám ukáže krále pár minut před tím, než ho neznámý a velice schopný nájemný vrah popraví. Při spuštění hry Zaklínač 2 jsem se prvně vrhnul na výcvikovou část hry, v které se naučíte meditovat, míchat lektvary a bojovat všemi možnými způsoby. Na závěr této výukové části vás čeká finální souboj, který vám doporučí obtížnost hry. Pokud s doporučenou obtížností nesouhlasíte, můžete si ji kdykoliv změnit i během hry. Ovšem pozor, pokud si zvolíte Temnou obtížnost, již z ni slevit nemůžete. Je to dáno tím, že se po tomto výběru odemknout ve hře další vedlejší úkoly a speciální předměty, které jsou určeny pouze pro tuto obtížnost.

Jsem si jíst, že každý, kdo čte tuto recenzi ví, co že to ten zaklínač vlastně je. Kult kolem tohoto díla sepsaneho spisovatelem Adrejem Sapkowskim obsahuje šest částí. Pár let zpátky jsem toto knižní dílo horlivě četl a musím uznat, že se studiu CD Project Red úspěšně podařilo rozvinout a vyprávět příběh o hrdinném Geraldu z Rivie. Celá hra je prošpikovaná známými osobnostmi z knih. Vzpomeňme třeba na Triss – nejlepší Geraldovu „kamarádku“, či Marigolda, jehož zápisky budete číst skrze celou hru.

To, co dělá hru tak výjimečnou, jest její temné ztvárnění středověku. Zapomeňte na pohádkové elfy tančící kolem stromů, toto je svět zaklínače a Gerald nejde pro sprostě slovo daleko. Nejlépe to vystihuje český překlad, který se nad míru povedl a pro hráče RPG her na naší milované mašině jde o naprosté unikum. Mé velké díky patří autorům překladu, protože si pohráli s každou větou a dokonce vtiskli jednotlivým rasám jejich vlastní dialekt. Trpaslíci tak mluví jako Ruda z Ostravy, zaklínač (coby mutant) nemluví zrovna spisovně, ale za to své věty přikládám peprnými slovy a do toho všeho si hráč čte v deníku básnické zápisky Marigolda. Inu ve hře se nachází květnatý jazyk český ve všech podobách a v několika druhů slangu.

Příběh hry se točí kolem záhadných zabijácích králů, které Gerald musí během svého dobrodružství zastavit. A jak se později zjistí, tito vrahové jsou něčím, co Gerald rozhodně nečekal. Příběh hry je dokonale napsán, má zásadní volby a díky tomu je hra několika znovuhratelná. Ale pozor, na rozdíl od  většiny her, které se tváří, že vám poskytnou zcela jiný konec a herní zážitek při jiném průběhu volby (viz kauza Mass Effect 3 a jeho tří barevně odlišných konců) je Zaklínač 2 jako z jiného světa. Každá volba je opravdovou volbou, která ovlivní celý další průběh hry a díky tomu jsou vám nabídnuty jiné úkoly a není to pouze o změně jedné věty v dialozích. Proto je Zaklínač 2 v dnešní době naprostým unikem. A jak už jsem zmínil na začátku recenze, při hraní na nejtěžší obtížnost vám hra nabídne zcela nové úkoly a lokace. K tomu si pridejte všechen obsah, který vyšel jako DLC a máte jasnou představu o tom, kolik hodin zábavy Zaklínač 2 nabízí. To vše v češtině a za 1000 Kč.

Ale abysme se posunuli dále, pojďme se podívat na systém soubojů. Jako v každé pořádné RPG hře, i tady se bude Gerald ohánět pořádným mečem a do toho smí používat znamení. V základě má Gerald meče dva – jeden železný a druhý stříbrný. Stříbrný jest na příšery a železný na normální smrtelníky. Znamení zde zastupují kouzla. Při souboji ale můžete používat i pasti, bomby a jedy, které si natřete na ostří  vašeho meče. Samozřejmostí jsou posilující lektvary, které ale nemůžete pít během souboje, jak jste zvyklí u akčních RPG her dnešní doby. Zde musíte taktizovat a napřed si zjistit, proti komu budete stát. Lektvary totiž můžete pít jen při meditaci a způsobují toxicitu vašeho organismu. Takže jich nemůžete vypít nepřeberné množství, jinak byste Zaklínače otrávili. Ve hře najdete lektvary, které vám pomalu regenerují zdraví, umožní vám vidět v naprosté tmě či skrz zdi a další, které vám zesílí určitě vlastnosti. Během souboje smíte používat těžký úder a střední úder, samozřejmostí  je krytí pomocí meče a úskoky před ranami nepřátel. Pokud bych měl soubojový systém shrnout do třech slov, tak bych ho popsal jako vynikající, vyvážený a taktický.

Svět zaklínače je plný nemrtvých příšer, mýtyckých netvorů a znesvářených královských rodů. V tomto světě není místo na krásu a něžnost, zde se obyvatelé baví nedělním slavnostním oběšením lidí, kteří se provinil jen tím, že pomlouvali krále. Obludnost středověku je zde vyobrazena se vší naturelou. Při svém putování se vám otevře celé Severní království a Pontar. Jako ve hře Kingdom of Amalur, i zde můžete prozkoumat jakýkoliv kout rozlehlé země a navíc se lze podívat skoro do každé budovy, domku či stavení.

Audiovizuální zpracování je jedním slovem omračující. Pokud jste se před pár týdny dívali na srovnání obrázků ze hry na PC a Xboxu, tak mi jistě dáte za pravdu, že se Xboxová verze se tté počítačové hodně blíží, co se kvality týče. Samozřejmě ve verzi pro Xbox mají textury menší rozlišení a občas doskakují. To ovšem nemění nic na faktu, že je grafická stránka Zaklínače 2 naprosto úchvatná. Audio vám rozechvěje ušní bubínky nádhernými středověkými chóry a písněmi. Celá hra je parádně nazvučená a všemu dominuje mistrný dabing.

10
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hra Zaklínač 2: Vrahové králů je mistrnný kousek, který dokazuje, že s jiným přístupem (DLC zdarma) a českou lokalizací se dá i v našich končinách prodat konzolovové RPG v takovém počtu, že to zaskočilo i samotného vydavatele Comgad. Vy, kdo Zaklínače 2 ještě nevlastníte, upalujte rychle do obchodu a pořiďte si jej.
23. 06. 2017 • chaosteorycz5

Recenze: Cars 3: Driven to Win

Blesk McQueen je zpět a sním další dobrodružství z animovaného světa, kde jsou nárazníky aut ukecanější než amplión obecního rozhlasu. Jenže tentokrát má červený rychlík problém a tím je technologická omladina, která mu bere pozici nejrychlejšího závodníka. Blesk má tak před sebou dlouho cestu, během níž musí chytit druhou mízu a ukázat moderním floutkům, kde Bosch nechal svíčky. Pokud máte děti, neříkám vám nic nového, neboť pod pohrůžkou nekonečného pláče jste...

»
23. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: MotoGP 17

Rok od roku se mi stále hůře začínají všechny recenze her, které se každý rok opakují a jsou od Milestone. Jiskřičku naděje ve mně vyvolal poslední ročník jejich blátivé motorkové verze MXGP 3, který se mi ve výsledku hrál pěkně. Ještě aby ne, když nabídl technický upgrade a příjemné ježdění. Další na řadě je prestižní podnik MotoGP a všechny ostatní silniční okruhové podniky, jaké se jezdí a na něž mají...

»
21. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Get Even

Za našimi severovýchodními hranicemi, pro mnohé co by kamenem dohodil, operuje polské studio The Farm 51, které v roce 2005 založilo pár tvůrců série Painkiller. Za dobu své existence se jim podařilo vydat 5 her, nicméně nezpochybnitelnou díru do herní historie neudělali, přičemž po nevýrazných Deadfall Adventures na autory blaženě vzpomíná jen málokdo. Jenže to bylo před čtyřmi lety, kdy „farmáři“ začali pracovat na novém projektu, který měl konečně ukázat jejich...

»
20. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Kholat

Rok 1959 má v sovětských dějinách zvláštní místo, protože během horské túry zemřeli všichni účastníci expedice, kterou vedl Igor Ďatlov. Okolnosti, při nichž 9 lidí zahynulo záhadnými způsoby na odlehlých místech Mrtvé hory (v původním znění Cholat Sjachyl), nebyly s ohledem na některá nevysvětlitelná poranění nikdy řádně vyjasněny. Oficiální závěr vyšetřování pak dodnes slouží jako předloha televizních dokumentů a filmových hororů, neboť za „viníka“ byla označena neznámá přírodní síla. Když se pak...

»
19. 06. 2017 • p.a.c.o0

RECENZE: RiME

Pohádky mají rády snad všechny děti. Není v nich jenom dobro a zlo, ale také třeba místa, kam by se člověk chtěl podívat a občas i nějaké to nadpřirozeno. Ani hráči nejsou výjimkou, protože i oni jsou děti, jenom se trochu změnila hodnota jejich hraček. Navíc právě ve hře můžeme zažít parádní příběh, a ještě u toho třeba trochu procvičit myšlení a uvažování.

»
18. 06. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: The Town of Light

V historii lidské společnosti se najde spousta etap, na něž není příliš hrdá a které by nejraději nenávratně utopila v zapomnění. Mezi takovými najdeme léčbu psychicky narušených jedinců z druhé poloviny minulého století, kdy stát se obyvatelem sanatoria znamenalo, že dveře, které se za vámi zavřeli, už patrně nikdy neuvidíte z druhé strany. Pacienti automaticky ztráceli svéprávnost a lékařská bezradnost končící lobotomií ničila lidské životy jak na běžícím páse. Jeden takový vytáhli z italských...

»
14. 06. 2017 • p.a.c.o2

RECENZE: Tokyo 42

Stylizace je jednou z věcí, která mě, a nejen mě, na hře zaujme jako první. Proto jsem se již od prvních obrázků strašně moc těšil na Tokyo 42, protože tohle je přesně ten styl, jakým si mě hra může získat. Navíc bylo slíbeno různé řešení úkolů, rozsáhlé město a zajímavý příběh. Na následujících řádcích se podíváme na to, jako moc se Tokyo 42 povedlo a zda opravdu nabízí i něco víc...

»
13. 06. 2017 • Josef Brožek1

Recenze: The Elder Scrolls Online: Morrowind

Musím se přiznat, že recenzovat The Elder Scrolls Online pro mě bylo jedno z nejtěžších aktivit tady na Xboxwebu. Hra totiž byla strašně dobrá, ale zároveň strašně špatná. Protože jsem ale optimista, snažím se vidět především to dobré, nicméně jak jsem hrál hru dál a dál, začal jsem zjišťovat, že je tady něco špatně, a to především systém komunity a k tomu všemu nepřehlednost a složitost hry, která se dalšími DLC jen...

»