RECENZE: Zaklínač 2: Vrahové králů

Autor: duallhead Publikováno: 29.4.2012, 9:41

Publikováno: 29.4.2012, 9:41

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

duallhead

Je autorem 19 článků

Do redakce se nám konečně dostala rozšířená edice hry pro Xbox 360 Zaklínač 2: Vrahové králů. Již při rozbalování jsem byl natěšen a mé ústa jen tiše pronesly – tomuto říkám rozšířená edice! A co bylo tím důvodem? Hlavně příručka Průvodce hrou, oboustranná mapa Severního království a Pontaru  a v neposlední řadě herní soundtrack. Hra samotná se nalézá na dvou DVD a z harddisku Xboxu 360 vám při volitelné instalaci ukousne úctyhodných 15,3 GB. A jak dopadla hra samotná? To najdete uvnitř naší recenze.

Ještě než se pustím do samotné recenze, musím napsat, že DVD disky se hrou mají zvědčenou kapacitu a to na 7,7 GB. To znamená, že Microsoft již nějakou dobu používá novou proti pirátskou ochranu. Toť vše k technickému rázu a pojďme zrovna na intro hry. V rozšířené ediči totiž naleznete nové a delší intro, než v původní edici Zaklínače 2, která vyšla na PC minulý rok. Intro je uděláno s citem pro detail a jeho ztvárnění vám ukáže krále pár minut před tím, než ho neznámý a velice schopný nájemný vrah popraví. Při spuštění hry Zaklínač 2 jsem se prvně vrhnul na výcvikovou část hry, v které se naučíte meditovat, míchat lektvary a bojovat všemi možnými způsoby. Na závěr této výukové části vás čeká finální souboj, který vám doporučí obtížnost hry. Pokud s doporučenou obtížností nesouhlasíte, můžete si ji kdykoliv změnit i během hry. Ovšem pozor, pokud si zvolíte Temnou obtížnost, již z ni slevit nemůžete. Je to dáno tím, že se po tomto výběru odemknout ve hře další vedlejší úkoly a speciální předměty, které jsou určeny pouze pro tuto obtížnost.

Jsem si jíst, že každý, kdo čte tuto recenzi ví, co že to ten zaklínač vlastně je. Kult kolem tohoto díla sepsaneho spisovatelem Adrejem Sapkowskim obsahuje šest částí. Pár let zpátky jsem toto knižní dílo horlivě četl a musím uznat, že se studiu CD Project Red úspěšně podařilo rozvinout a vyprávět příběh o hrdinném Geraldu z Rivie. Celá hra je prošpikovaná známými osobnostmi z knih. Vzpomeňme třeba na Triss – nejlepší Geraldovu „kamarádku“, či Marigolda, jehož zápisky budete číst skrze celou hru.

To, co dělá hru tak výjimečnou, jest její temné ztvárnění středověku. Zapomeňte na pohádkové elfy tančící kolem stromů, toto je svět zaklínače a Gerald nejde pro sprostě slovo daleko. Nejlépe to vystihuje český překlad, který se nad míru povedl a pro hráče RPG her na naší milované mašině jde o naprosté unikum. Mé velké díky patří autorům překladu, protože si pohráli s každou větou a dokonce vtiskli jednotlivým rasám jejich vlastní dialekt. Trpaslíci tak mluví jako Ruda z Ostravy, zaklínač (coby mutant) nemluví zrovna spisovně, ale za to své věty přikládám peprnými slovy a do toho všeho si hráč čte v deníku básnické zápisky Marigolda. Inu ve hře se nachází květnatý jazyk český ve všech podobách a v několika druhů slangu.

Příběh hry se točí kolem záhadných zabijácích králů, které Gerald musí během svého dobrodružství zastavit. A jak se později zjistí, tito vrahové jsou něčím, co Gerald rozhodně nečekal. Příběh hry je dokonale napsán, má zásadní volby a díky tomu je hra několika znovuhratelná. Ale pozor, na rozdíl od  většiny her, které se tváří, že vám poskytnou zcela jiný konec a herní zážitek při jiném průběhu volby (viz kauza Mass Effect 3 a jeho tří barevně odlišných konců) je Zaklínač 2 jako z jiného světa. Každá volba je opravdovou volbou, která ovlivní celý další průběh hry a díky tomu jsou vám nabídnuty jiné úkoly a není to pouze o změně jedné věty v dialozích. Proto je Zaklínač 2 v dnešní době naprostým unikem. A jak už jsem zmínil na začátku recenze, při hraní na nejtěžší obtížnost vám hra nabídne zcela nové úkoly a lokace. K tomu si pridejte všechen obsah, který vyšel jako DLC a máte jasnou představu o tom, kolik hodin zábavy Zaklínač 2 nabízí. To vše v češtině a za 1000 Kč.

Ale abysme se posunuli dále, pojďme se podívat na systém soubojů. Jako v každé pořádné RPG hře, i tady se bude Gerald ohánět pořádným mečem a do toho smí používat znamení. V základě má Gerald meče dva – jeden železný a druhý stříbrný. Stříbrný jest na příšery a železný na normální smrtelníky. Znamení zde zastupují kouzla. Při souboji ale můžete používat i pasti, bomby a jedy, které si natřete na ostří  vašeho meče. Samozřejmostí jsou posilující lektvary, které ale nemůžete pít během souboje, jak jste zvyklí u akčních RPG her dnešní doby. Zde musíte taktizovat a napřed si zjistit, proti komu budete stát. Lektvary totiž můžete pít jen při meditaci a způsobují toxicitu vašeho organismu. Takže jich nemůžete vypít nepřeberné množství, jinak byste Zaklínače otrávili. Ve hře najdete lektvary, které vám pomalu regenerují zdraví, umožní vám vidět v naprosté tmě či skrz zdi a další, které vám zesílí určitě vlastnosti. Během souboje smíte používat těžký úder a střední úder, samozřejmostí  je krytí pomocí meče a úskoky před ranami nepřátel. Pokud bych měl soubojový systém shrnout do třech slov, tak bych ho popsal jako vynikající, vyvážený a taktický.

Svět zaklínače je plný nemrtvých příšer, mýtyckých netvorů a znesvářených královských rodů. V tomto světě není místo na krásu a něžnost, zde se obyvatelé baví nedělním slavnostním oběšením lidí, kteří se provinil jen tím, že pomlouvali krále. Obludnost středověku je zde vyobrazena se vší naturelou. Při svém putování se vám otevře celé Severní království a Pontar. Jako ve hře Kingdom of Amalur, i zde můžete prozkoumat jakýkoliv kout rozlehlé země a navíc se lze podívat skoro do každé budovy, domku či stavení.

Audiovizuální zpracování je jedním slovem omračující. Pokud jste se před pár týdny dívali na srovnání obrázků ze hry na PC a Xboxu, tak mi jistě dáte za pravdu, že se Xboxová verze se tté počítačové hodně blíží, co se kvality týče. Samozřejmě ve verzi pro Xbox mají textury menší rozlišení a občas doskakují. To ovšem nemění nic na faktu, že je grafická stránka Zaklínače 2 naprosto úchvatná. Audio vám rozechvěje ušní bubínky nádhernými středověkými chóry a písněmi. Celá hra je parádně nazvučená a všemu dominuje mistrný dabing.

10
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Hra Zaklínač 2: Vrahové králů je mistrnný kousek, který dokazuje, že s jiným přístupem (DLC zdarma) a českou lokalizací se dá i v našich končinách prodat konzolovové RPG v takovém počtu, že to zaskočilo i samotného vydavatele Comgad. Vy, kdo Zaklínače 2 ještě nevlastníte, upalujte rychle do obchodu a pořiďte si jej.
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»
19. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Okami HD

Ekoteroristi se konečně dočkali. Modla všech, kteří jsou evidováni v Greenpeace anebo mají členskou knížku Dětí Země, se konečně probojovala také na nynější generaci konzolí. Nenechte se ošálit tematikou východní mytologie a rozkošnými zvířátky, tady se jede ekologická propaganda první ligy, za jejíž ztvárnění by se nestyděl ani ten poslední diktátor na světě. Pod téměř legendárním jménem se ukrývá podobenství, ve kterém proti zlovolnému ničiteli musí povstat symbol odvahy a hrdinství....

»
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»
01. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Bush Hockey League

Když je nemůžeš porazit, tak je zmlať anebo zmrzač. Tak přesně tímhle heslem se v druhé půli minulého století řídil leckterý hokejový tým, a to i na vrcholové úrovni. Ostatně ještě já pamatuji národní výběry Ruska či Kanady, které převahu soupeře kompenzovali přehnaným zájmem o jeho kolena, ruce a repasi obličeje. Používání hokejky jinak, než je v pravidlech a přetváření ledové plochy do zápasnického ringu se tak v 90. letech stalo cílem hned...

»