Xboxweb.cz

Zaklínač 3 byl nejočekávanější hrou tohoto roku, a proto by se dalo říct, že launch hry byl opravdu velkou událostí. Obchody dělaly pro tak velkou hru dokonce noční otvíračku, aby si každý natěšený fanoušek mohl tu svoji kopii už v 00:01 koupit, odnést domů, vložit do mechaniky a hrát. A mezitím, co mnoha z vás si šla stoupnout ve dvanáct hodin dopoledne do celodenní fronty na půlnoční prodej, tou dobou se nám už dávno proháněl Geralt na obrazovce. Normálně si sice tričko před vámi nehoníme, ale Zaklínač 3: Divoký Hon je tak zatraceně, setsakramentsky dobrá hra, že nám to prostě nedalo a museli se pochlubit a rýpnout si. Tak, ego jsme si zvedli a teď se ponoříme do Sapkowskeho univerza…

Běžně bychom začali v úvodu psát o grafice, jelikož je to většinou to první co na hře vidíte, avšak na(ne?)štěstí tady je to první, co vás osloví a omotá si kolem prstu – příběh. Ten nepřímo navazuje na druhý díl, a byť si načte z vašeho původního savu několik informací, žádnou změnu jsme nezaznamenali. Nicméně překvapivě se začne odehrávat v pevnosti Kaer Morhen, tedy na tom samém místě, kde se začínal i první díl, akorát momentálně na mnohem hezčí místě, kam zavítá… no a teď jsme v háji, protože ať řekneme, co řekneme, vždycky to bude spoiler a my spoilovat nechceme, víte? V Divokém Honu je totiž oproti předešlým dílům mnoho nepředvídatelných zvratů, které jen opravdu málo z vás odhadne předem, ne-li nikdo. Nicméně po situacích na Kaer Morhen se vydáte hledat Yennefer z Vengerbergu, jeho dávnou a opravdovou lásku, jak jsme se dozvěděli z druhého dílu. Po Geraltově boku bude stát starý a ostřílený zaklínač Vesemir, jenž si pamatujeme také z prvního dílu, akorát teda trošku zestárnul. Pravda, Geralt taky trošku sešel, ale pořád je to fešák. Mimo to se během dějové linie střetnete se spoustou dalších postav z prvního ale především druhého dílu, na který, jak jsme avizovali, trojka pochopitelně navazuje a ukončuje trilogii.

Své putování započnete v malebném Bělosadu, kde teprve poznáte sílu next-genu a navíc v 60 snímkách za sekundu. Bělosad je rozlehlé údolí obklopené lesem skoro ze všech stran, kde nenajdete ani jedno místo, které by bylo stejné jako některé další, každý metr světa a nejen Bělosad je tu odlišný od ostatních, každý je něčím specifický a každý si zapamatujete. A to nemluvíme jen o krajině. Takto odlišné jsou i vesničky, kde přebývá mnoho postav s odlišným charakterem. Mají svojí osobnost, jakou ovlivňujete jednáním a chováním během dialogů, a tak vždy máte při rozhovorech pocit, že cokoliv řeknete špatně, tak si NPC zapamatuje, a dokonce tomu tak i je. Jen škoda, že rozsáhlá možnost volby už není tak frekventovaná jako v druhém dílu. Ve zmiňovaných, lepších případech, proto volte slova, vaše činy totiž mají někdy neblahý dopad na děj a chod hry a k tomu občas máte i omezenou dobu na odpověď. Samozřejmě jde především o odměny, které kupodivu pro vás hodně znamenají, jelikož obtížnost přežívání v divočině stoupla neuvěřitelně vysoko, a teď nemyslíme tu plnou zajíců, kterého si můžete ulovit coby žvanec pro regeneraci zdraví při boji, ale tu se všemi těmi roztodivnými potvorami uvnitř, co se vás snaží zabít ať už z hladu nebo pro zábavu. A když už jsme u těch postav, musíme se vám za autory pochlubit, jak si dali záležet na animaci všech postav právě především v dialozích, kde konečně jen nestojí jako tvrdé Y, ale při rozmlouvání, pohybují celým tělem, jsou v konfrontaci s okolními charaktery, volně a smysluplně pochodují, mávají rukama, hýbou obličejovými svaly, a konečně tak působí věrohodně a více filmově.

Abychom však nestáli jen na bodě, co všechno Zaklínač potřetí nabízí, tak bychom si mohli vypsat, jak se svým časem ve hře naložit. No… vlastně teď si tak říkáme, že nemohli. Spolu s otevřeností, totiž CD Project Red implementovali do hry více aktivit, vedlejších úkolů a kontraktů než dává jednička a dvojka dohromady. Popravdě nás na rozdíl od předchozích dílů začali i bavit, plus si sem tam můžete i sami určit cenu své práce. Většinu času beztak používáte své Zaklínačské schopnosti k vyčenichání kdejakého pachatele či monstra pomocí stop a důkazů, což nás náramně bavilo. Krom toho v tomto velikánském světě najdete nemálo náhlých událostí, jakože monstra se vrhli na kemp, nebo těch trvalých jako třeba usídlení banditi, opuštěná truhla, hnízdo ghúlů, které je třeba zasypat, kámen síly, kdy získáte několik málo zkušeností a jeden bod do talentového stromu. Zkrátka dnes v tomto kouzelném světě najdete daleko více možností nežli dřív a jestli vám to přijde i tak málo, můžete si ve virtuálním světě začít sbírat kartičky a v hospodě (ve hře) hrát karetní variaci oblíbené sběratelské hry Magic The Gathering nebo Hearthstone, akorát s tou výjimkou, že nelížete karty a neútočíte – nalízáte si 10 karet ze svého balíčku a musíte mít na stole větší armádu než protivník. Ale když už jsme se dostali k tématu talentový strom, rádi bychom vyzdvihli jednu maličkost, a to změnu fungování. V předchozích dílech, jste sázeli jeden bod za druhým a obrovských větví, ale nyní je nejen o mnoho méně talentů, které mimochodem při místním pomalém levelování nemáte šanci stejně všechny uplatnit, ale navíc můžete vždy mít aktivovanou jen určitou množinu talentů podle toho, jak velký level jste. Můžete mít aktivovaných jen 9 talentů najednou (na začátku hry jen 2) a 4 mutageny, které pak pro sortu talentů má nějaký bonus navíc, a to bez ohledu na to, kolik talentů celkem vyzobali, vždy budou fungovat jen ty, jež určitě za aktivní.

Možná to zní děsivě, což zprvu i je, ale časem přijdete na to, že záměr autorů je naprosto očividný. Už od první konference a ukázky se chlubili tím, že ve třetím dílu je nutno maximálně dbát na přípravu před bojem s monstry. Geralt s sebou nosí bestiář, kde najdete slabosti všech příšer, jako třeba: v jaký denní čas a v jakém počasí jsou nejslabší, k čemuž slouží přehledné hodiny s jednou minutou rovnající se šesti reálným sekundám, dále pak rady tipy a triky, jak se na monstra vlastně připravit, ovšem pokud je jejich level (nově) mnohem větší než jste vy sami, utíkejte, tady vám rady k ničemu nebudou. Ty získáte, buď jakožto informace od obyvatel místního světa, knih voně nalezitelných, anebo přímou zkušeností s daným monstrem. K tomu patři příprava lektvarů, namáčení čepele do oleje, jenž už nemá (sláva bohu) časovou trvanlivost, nastavení známých run, z nichž se na první úrovni změnilo jen několik run, a to hlavně Yerden, magická past, avšak v pozdějších fázích vývoje v talentovém stromu najdete i jejich schopnosti, které se podobají těm z předchozích dílů. Ovšem zdá-li se, že se jejich vlastnosti posunuly k horšímu, tak jste na omylu, naopak. Efekty znamení jdou daleko sofistikovanější, přehlednější a jejich schopnosti jsou mnohem užitečnější, než se tvůrci snažili nastavit ve dvojce. Pravda, že jejich upotřebení se odráží v jedné ze čtyř zvolených úrovní na stupnici od „občas je potřebuješ“ – „bez nich nepřežiješ“, což samozřejmě platí i pro další, jakoukoliv jinou přípravu před bojem. Boje jsou už v základu dosti tuhé, jak je pro zaklínačskou sérii zvykem, avšak na čtvrtou obtížnost jsme si netroufli a na třetí, u nichž se navíc ani u meditace nedobíjí zdraví, nemáme nervy, jakože u druhé je občas taky ztrácíme. Jestliže jdete ale především za příběhem, hrábněte po té první. Celkově jsou boje ovšem hodně tuhé, čemuž naštěstí disponuje ještě lépe rozvržené ovládání skrze ovladač, akorát tedy jen nerozumíme tomu, koho a proč napadlo vyměnit tlačítka pro menu a herní interface. My se totiž neustále pod levým palcem objevujeme v menu hry a nikoliv Geraltově batůžku. Na to jsme si prostě nemohli zvyknout.

Do Geraltových kapes se teď vejde o pár věcí navíc, tím nejužitečnějším je jídlo sloužící jako doplňovač zdraví v boji, které stejně jako lektvary můžete navolit na tlačítko pro rychlé použití. Zmizely dýky a naoplátku přibyly šípy (nemusí se dokupovat) a kuš, jež se nám moc neosvědčila, protože neuděluje zásadní dmg, leč jsme ji na některé létající potvory potřebovali. Co se týče samotného batohu, ten má odteď pět naprosto přehledných kapes. Jedna je pro vybavení, druhá pro použitelné předměty, třetí pro úkolové předměty, další pro zbytečný bordel a poslední pro předměty na výrobu lektvarů a pro craftění. Všem předmětům se vesele zabarvuje pozadí, podle jejich vzácnosti. Vrátíme se však k výrobě, která doznala obrovských změn. Ani ne tak alchymie (pořád sbíráte plánky a vyrábíte lektvary bomby oleje apod. na koleni z nasbíraných bylinek a jiného potřebného matroše), jako spíše výroba pomůcek, jež se nezměnila v principu – pořád musíte přijít ke kováři, který umí věc, co zrovna potřebujete a chcete, a pak jen zvolíte možnost výroby z vašich nasbíraných či zakoupených materiálů, ale námi obrovsky kvitovanou novinkou je možnost u kováře rozebrat cokoliv na suroviny a suroviny pak ještě několikrát rozložit na hrubý materiál, bohužel ne však takovým způsobem, že danou věc můžete zase složit zpátky, protože dostanete jen hrstku materiálu a k tomu ji ještě musí pan kovář umět. Na druhou stranu to má svoje výhody především u nasbíraného bordelu, který vždy sloužil jen k získáním pár drobných za prodej u obchodníka. No a i penízky prošly svou změnou. Nyní se platí ve zlatě, a pokud někde najdete staré Orény, jediné co s nimi až na rozebrání u kováře můžete udělat, je vzít neplatnou měnu do banky a nechat si je směnit. Originální, je vidět polští sousedé mysleli i na detaily.

A taky mysleli na hráčův čas! Největší novinkou se totiž stává…. Tam ta da dá… kůň (klisna) Klepna, jehož si kdykoliv a takřka kdekoliv přivoláte hvízdnutím, čímž se stává vaším primárním dopravním prostředkem, byť je dobré tu a tam na velké vzdálenosti využít rychlý přesun v podobě ukazatele, k němuž musíte dojít, abyste se k dalšímu, který jste předtím objevili, přesunuli. Klepna běhá třemi rychlosti, z toho jedna spotřebovává výdrž určenou výbavou – sedlo, oplátování, batoh, co nese (určuje taky nosnost pro položky ve vašem inventáři) a samozřejmě trofej z nějakého toho bosse. Bohužel koník trpí malými neduhy. Klisna samovolně přes překážky neskáče, jak to třeba známe ze série Assassin’s Creed, ale pro skok třeba zmáčknout příslušné tlačítko. Normálně by to od věci nebylo, ale naši milý sousedé se rozhodli nastavit tlačítko pro slezení z koně a skok s koněm to a samé tlačítko, což vyvolává problémy prakticky pořád. Nicméně když už jsme to tak nakousli, (ne)rádi bychom teď přestali třetího Zaklínače chválit a trošku se i opřeli do bodů, co mu chceme náležitě vytknout.

Netýká se to ani hratelnosti, ani příběhu, dokonce kupodivu ani ovládání koně, o kterém jsme mluvili teď, ale o technických chybách a glitchích. Zrovna s koníkem máme takovou zajímavou příhodu. Když jsme tuhle šli pomoct babce vloupat se do domu pro její ukradenou pánvičku, tak při dobývání do onoho domu se na nás vykašlal a dal najevo, že půjde první, záhadně prolítl zamčenými dveřmi a tam se postavil a stál jak tykev. Vyjet s nim z dveří nešlo a jelikož jsme nepřišli na to, jak ho dostat z té chatrče, tak jsme utekli kousek dál z dohledu a zavolali si ho, přiběhl. No úsměvná historka. Naneštěstí zábavných historek s bugy moc není, ba naopak. Nad zasekáváním o objekty a problémy s lezením přes ně jsme se přenesli, ale když se nám hra i po restartu nechtěla načíst z uložené pozice, tak to už nás zvedlo ze židle. Naštěstí strýček Google nalezl podobný problém hráčů a stačilo konzoli natvrdo vypnout. Pro nás to znamená nepříjemnosti a fakt, že Poláci mohli ten beta test ještě krapet protáhnout. Ale zase musíme uznat, že by toto rozhodnutí nebylo lehké vzhledem k tomu, kolikrát už datum vydání odložili. „No ale vono by to něják šlo, ne že ne!“. A tady máte kdyžtak jednu úsměvnou momentku, co jsme našli:

Chcete něco říct? My ty chyby se zavřenýma očima nevidíme a vidět nechceme. Za Zaklínače trojku bychom dali ruku do ohně, že je to nejlepší RPG zážitek tohoto století, předčil veškerá očekávání a sám sebe. Občas nás sice pozlobí, ale kompenzuje to 150 procentním zážitkem, který těžko pohledáte. Dělat si můžete, co se vám zamane a konečně vám v tom nebrání žádné koridory. Budete jezdit na koni porážet monstra, vařit lektvary, vyrábět brnění, rozebírat to staré, rozdávat odvety, honit se za spravedlností, nebo jen tak osedláte koně a půjdete lovit zajíce pro jídlo, až potkáte chabou stařenku, která bude potřebovat pomoct s triviálním úkolem, shrábnete odměnu, vyslechnete sipár rad, dozvíte se několik málo zajímavostí a půjdete dál do světa, pak hru vypnete, půjdete spát a v práci/škole nebudete myslet na nic jiného, jen na to, co podniknete ve světě ze Sapkowskeho pera až se vrátíte domů, a jelikož vám v tom nebude ani bránit žádné pitomé načítání nebo přechody z domu a ven, tak si takhle budete počínat několik dní a týdnů, než po nějakých 50-100 hodinách nebudete mít dost. My ještě dost nemáme, tak zatím ahoj. Snad do té doby nezapomeneme, jak vypadá svět tam venku. A hlavně! Mládeži! Do osmnácti nepřístupno! Moc krve a obzvlášť sexuálních scén těch nám přišlo, že se taky objevuje nějak více. No, říkáme si, když to může být ve filmech, tak nakonec proč ne ve hrách? Poláci se toho prostě nebojí!