RECENZE: Zombie Army 4: Dead War

Autor: p.a.c.o Publikováno: 3.2.2020, 17:02

Publikováno: 3.2.2020, 17:02

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 1904 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Týmové hry jsou fajn. Vezmete kamaráda, chopíte se hrdiny a hurá objevovat nebo podrobovat nová území a světy. Přeci jenom ve dvou se to lépe táhne, a hlavně se člověk baví o něco více. Ne vždy je to dvojnásobná zábava, ale o něco větší sranda, než v singlplayeru to rozhodně je. Poslední dobou se oblíbená kooperace objevuje u stále většího počtu her, což kvituji s povděkem. Sice je postupem času tak trochu oříšek se s někým sejít a pěkně si zahrát, ale překážky jsou od toho, aby se překonávaly.

Poslední kooperativní hru, na kterou s láskou vzpomínám, je mimo The Division 2 také Strange Brigade. Dá se sice hrát i sólo, ale nejvíc jsem si ji užil s druhým živým hráčem. Navíc zmínka o tomto mixu akční a dobrodružné hry, která představila spoustu známých míst, kultur a postav obalených do dobrodružství na styl Indiana Jonese, není náhodná. Na svědomí ji mají vývojáři z Rebellionu, což jsou mimo jiné tvůrci série Sniper Elite a také Zombie Army. A právě poslední zmíněnou hru označenou pořadovým číslem čtyři budou věnovány následující řádky.

Ubisoft poslední dobou razil filosofii kombinování svých značek a herních mechanik. Stejně k tomu přistoupil i Rebellion, kteří pro Zombie Army sáhli také do svých řad, jelikož výsledek si vzal hodně ze Strange Brigade a o něco méně ze Sniper Elite. Obě značky mám moc rád, takže jsem byl zvědav, co zombíci nabídnou, jelikož předchozí díly jsem zatím úspěšně míjel. Nabídka hlavního menu toho na první pohled nenabízí mnoho, protože tu máme novou kampaň (sólo nebo v kooperaci) a Hordu.

Možná bych dneska začal Hordou, protože zdejší variace na tento mód, kdy se na nás valí hromady nepřátel ve vlnách, mne zaujal. Jak všichni jistě dobře víme, naším úkolem je zabíjet, sbírat vylepšení a vydržet co nejdéle. Ovšem oproti jiným hrám, se zde s postupujícím časem nejen dostaneme k lepšímu vybavení, ale také se mění mapa. Ne, že by se po nějakém počtu vln změnila stylizace, to ne. Tou změnou je myšleno otevření dosud nepřístupné části, z níž se následně začnou hrnout další nepřátelé a také zde najdeme nové zbraně a vybavení, abychom se s nimi mohli lépe vypořádat.

Tato funkce se mi hodně zalíbila a dává Hordě jistou dynamiku, a hlavně pocit objevování stále nového. S každou vlnou tak člověk chce nejen uspět, ale zároveň ho zajímá, co nového mapa přinese a je tak postaráno o další motivaci dostat se co nejdále. Samozřejmě se mapy nezvětšují donekonečna, ale to vůbec nevadí. Stejně tak je dostatečně velký počet map, tudíž Horda je skvělou záležitostí a dokáže vydržet opravdu dlouho. Tím spíš, když se do ní vydáte s kamarádem nebo kamarády, protože oba herní módy nabízí kooperaci až pro čtyři hráče.

Vydržet dlouho bude rozhodně potřeba, protože přístup k novým perkům, vylepšením zbraní a dalším věcem stojí hodně času. Nepotřebujete kredit na jejich zakoupení, ale odblokování je podmíněno získáním dostatečného levelu naší postavy, což jinak než hraním nejde. Číslo levelů se blíží stovce a třeba mě osobně tento fakt od delšího hraní spíše odrazoval, protože dostat se k novým věcem vyžaduje opravdu hodně času.

Nejenom Hordou živa je tato hra, tvůrci se pyšní i novou příběhovou částí. Ta nás pošle do zombií nacisty zamořené Itálie, abychom se pustili do jejího osvobozování. Prostředí jsou relativně různorodá a nepřátelé, kteří se po nich pohybují, jsou hezky stylizovaní do daného prostředí. A jak by někdo správně čekal, jejich závěr je vyšperkován soubojem s nějakou vyšší formou zombií mutace, i když ne vždy se jedná přímo o samotného bosse. Co se časové náročnosti týče, pokoření příběhu může zabrat i nějakých osmnáct hodin v závislosti na tom, zda hrajete sami nebo s někým a jak moc se při průchodu hrou budete toulat.

Co naplat, že se podíváme do devíti prostředí, když hra všechny své trumfy vyplácá během prvních dvou až tří hodin. Kam se poděla ta variabilita a zábavnost ze Strange Brigade, na kterou jsem se moc těšil? Proč jsou všechny úkoly na jedno brdo a zástupy nepřátel neberou konce? Ve většině případů hráči něco brání (pozici nebo nějaký stroj) nebo musí všechny postřílet a chodí úrovní sem a tam. Levely jsou pěkně designované a poměrně rozsáhlé, ovšem k průzkumu nakonec není důvod, protože o lékárničku stejně zakopneme jenom na bezpečných místech a granátů se všude válí až moc. Sem tam se dokonce tvůrci pokusili o vložení nějakého vtípku, který jsem sám nebo jsme v kooperaci přešli spíše pozvednutým obočním, než že bychom se lámali smíchy. Systém oživování zde probíhá formou čekání, než se spoluhráč dostane k dalšímu checkpointu (pokud se k němu dostane) a jak správně tušíte, sedět a koukat na druhého, jak se kolikrát marně pere s hrou, není to, co bychom od kooperační hry očekávali. Tady se třeba někdo ke Strange Brigade podívat mohl a systém naaplikovat na místní podmínky.

Doufali jsme alespoň v zábavný gunplay, když už jsou mise a jejich náplň stereotypní, což jsme dostali tak na půl. Hrozně moc se mi líbil návrat X-ray do hry, takže člověk může obdivovat ve zpomaleném záběru střely do srdce nebo jiných částí těla, šrapnely z granátů zarývající se do těl a další zásahy. Bohužel, sniperka není pro tento typ hry tou úplně ideální zbraní. Rozhodně tedy ne pro sólo hraní, kde je nejlepším pomocníkem brokovnice. Dokáže si dostatečně účinně proklestit cestu skrze nemrtvá těla, nemá takovou spotřebu munice, a hlavně je většina soubojů pěkně nablízko.

Když se člověk pustí do kooperace, dá se pomocí sniperky z nějakého vzdálenějšího místa krýt spolubojovník, ale tím člověk tak trochu přichází o intenzitu akce a tíživost celé situace. Střelba a míření je arkádové, což není výtka, ale spíše konstatování. Nedostatek munice, která je navíc zbytečně tříděna podle typů už však zábavnost nahlodat dokáže. Kde je ona hladkost a chuť kosit ze Strange Brigade? Té se nám tu nedostávalo a čím více jsme kooperativně hráli, tím více naše chuť posunovat se dále hrou slábla. Opravdu zábavnou věcí je fakt, že zombíci mají relativně nepředvídatelné pohyby, takže je docela výzva trefit při jejich klátivém pohybu headshot. To je však vlastnost zombíků a jejich definice než jakákoli zásluha vývojářů.

Grafická stránka je slušný standard, a to navzdory tomu, že hra nenabízí podporu 4K ani HDR. Ozvučení sice není vždycky takové, jaké by člověk očekával a sem tam dokonce nesedí směr, z jakého jde zvuk a z jakého se opravdu blíží nebezpečí, ale jinak technicky všechno fungovalo bez problémů, a to jak připojení spoluhráče, tak následné hraní, loadingy a další. V tomto ohledu hře rozhodně není co vytknout.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Zombie Army 4: Dead War je příjemnou kooperační hrou, nabízí fajn příběh, a když člověk přimhouří jedno oko, dá se pěkně hrát i sólo. Bohužel je tady spousta drobností v hratelnosti a repetitivní náplň misí. Na druhou stranu Horda se povedla, nabízí solidní výzvu a příjemné novinky. V součtu tak hra nedosahuje zábavnosti Strange Brigade ze stejné stáje, což je rozhodně škoda, protože potenciál tady byl.
  • StriderCZ

    Potvrzuji: jedná se o velice fajn zombie střílečku a zejména v koopu je to zábava. Horda je udělána dobře, protože s přibývajícími vlnami se stane výzvou šetřit s municí (v kampani nábojů je všude dostatek).

28. 02. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Draugen

Vyprávět příběh v komorním prostředí a s minimem postav, je kumšt. Potřebujete nejenom silnou dějovou zápletku, ale především dobré dialogy. Úkol pro adventury jako dělaný. A pokud se o něj mají postarat autoři Dreamfall Chapters, jeví se jako předem splněný. Jenže doba sprintuje neustále kupředu a to, co bylo v kurzu před šesti léty, už dnes nestačí. Hlavně, když jste ztratili jistotou v kramflecích. Během hraní narazíte hned na několik pasáží, které nabízejí zdánlivou...

»
27. 02. 2020 • p.a.c.o1

RECENZE: Townsmen – A Kingdom Rebuilt

Říkejte si, co chcete,  ale i mobilní hry mají něco do sebe, byť spousta hráčů je bere jako něco méně cenného. Sem tam se dokonce objeví nějaký port, který by nám, velkým hráčům z konzolí, chtěl přinést tento zážitek. Pár už se mi jich do rukou dostalo a moc velkou díru do světa neudělali. Většinou však šlo o rychlokvašky, které nějaké větší ambice a zkušenosti vývojářů snad ani neměli.

»
22. 02. 2020 • p.a.c.o9

RECENZE: Two Point Hospital

S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hry hodně často fungují jako velice výkonný stroj času. Nejen, že se můžeme vydat do různých ér naší doby, ať již skutečně minulé nebo budoucí smyšlené, ale také můžeme třeba zavzpomínat na naše herní začátky. Každý z nás má nějakou oblíbenou hru z herní minulosti, na níž rád vzpomíná a hru na podobné téma by uvítal i v dnešní době v moderním zpracování. Evidentně i vývojáři se rádi vracejí...

»
14. 02. 2020 • Lukáš Urban1

Recenze: Darksiders Genesis

Za posledních deset let mohla mít série Darksiders už pět dílů, tři remastery a minimálně dvě kolekce. Bohužel ale nemá. Jestli to mají na svědomí změny u vydavatele, přerod studia či diskutabilní druhý díl, je už dnes jedno. Po odvážné trojce, která po vydání připomínala spíš Dark Souls než démonskou sérii, tu je díl s pozměněným konceptem. A rovnou vám povím, že mohl přijít klidně dřív, protože jezdcům zatraceně sluší.

»
10. 02. 2020 • Lukáš Urban2

Recenze: 7th Sector

Už jsem byl kluk utíkající lesem. Postavička tahající červy z dobytka. Hrdina, co láduje kotel netradiční lodě. A také dobrodruh na neznámé planetě. Všechno v podobném výpravném stylu. Jen barevná paleta se měnila podobně, jako překážci na cestě za svobodou. Hrdinové logických plošinovek vždy bojují proti zlu, které si na pozadí běží vlastním životem. A představitel hry 7th Sector není zase tak velkou výjimkou. Jen má mnohem důmyslnější prostředky.

»
06. 02. 2020 • p.a.c.o4

RECENZE: Journey to the Savage Planet

Vesmír a jeho nekonečnost vždycky probouzel fantazie o tom, zda jsme opravdu jedinou planetou, na které je život. Skutečný svět nám zatím jasnou odpověď nedal, ale v tom herním máme jasno. Kolonizace cizích planet je zábava, všude je spousta méně či více přátelských stvoření a hlavně, co si člověk neudělá, to nemá. Navíc se pojetí vesmírného dobrodružství dá uchopit jak velice seriózně (až maniakálně – tímto mrkám směrem k sérii Elite), tak...

»
04. 02. 2020 • lindros88cze0

Recenze: Monster Energy Supercross 3

Nikdy se nesmějte těm vzadu. Jednou by totiž mohli stanout přímo před vámi. Z vysmívaného studia Milestone se stal v loňském roce člen rodiny THQ Nordic. Nový vztah se okamžitě promítnul do pozdějších her, na nichž byl konečně znát vyšší rozpočet. Rok 2020 bude tedy pro vývojářský tým klíčový. Nejsme si úplně jisti, že zrovna Monster Energy Supercross je tou značkou, kde se nové možnosti projevují v plné síle. Rozhodně jde ale o...

»
02. 02. 2020 • Lukáš Urban7

Recenze: Dragon Ball Z: Kakarot

Když hru přináší Bandai Namco, většinou to znamená, že hrdinové budou mít nagelované vlasy, infantilní vystupování a kuráž nočního hlídače ve strašidelném hradu. Adaptace mangy nemají u nás nejsilnější pozici, protože se nikdy nestaly masovou záležitostí. Přesto si troufám tvrdit, že zrovna série točící se kolem dračích koulí má popularity nejvíce. A možná si ji ještě rozšíří, protože Kakarot přichází s vyprávěním, které může oslovit i mangy neznalé.

»