Recenze: Zombie Vikings

Autor: chaosteorycz Publikováno: 1.3.2017, 9:11

Publikováno: 1.3.2017, 9:11

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1272 článků

Severská mytologie byla vždy vděčným cílem autorů, protože vedle vikingských válečníků překypuje božstvem, v němž se zhlédli i tvůrci komiksů. Jen málokdo tak dnes nezná Thóra, proradného Lokiho nebo Ódina, hlavního boha sídlícího v Ásgardu. Zde se nachází i Valhalla, božská síň, do níž valkýry vodí padlé bojovníky. Takto bych mohl pokračovat hodiny, až byste si nakonec uvědomili, že o těchto pověstech víte více, než jste si možná mysleli. Na to ostatně sází i novinka Zombie Vikings, která hrdinské legendy pojala po svém.

Středobodem příběhu je ódinovo oko, které ukořistí antagonista Loki. Důvod pro tak podlý čin je jednoduchý, božské oko má nebývalou magickou moc, kdy stačí jedna slza, aby se z třasořitky stal švarný nebojsa. Jelikož Thór má plné ruce práce s reklamami na energetický nápoj z podivných mochomůrek, Ódin vzkřísí čtveřici vikingů, která skonala za řekněme nestandardních okolností. Doručit orgán zpět jeho vlastníkovi však nebude tak jednoduché. Loki se neštítí spojenectví s kýmkoliv, kdo se nachomýtne a vše ještě zkomplikuje vládkyně podsvětí hodlající oko využít pro rozpoutání apokalypsy. Hellheim totiž potřebuje nutně nové členy.

ZombieVikings_screenshot05

Nízkorozpočtové hack ’n slash tituly většinou nedávají příběh na první místo, o to víc mě Zoink Games překvapily. Celé putování nemrtvých hrdinů se nese v komediálním duchu, který v určitých místech hraničí až s parodií. Autoři se nebojí střílet jak do vlastních národních tradic, tak do popkultury a společenských stereotypů. Obětí vtípků se tak stanou například švédská skupina ABBA, mánie spojená s pokémony, 90. léta, sportovci, farmaceutický průmysl nebo některé menšiny. Nedá se říct, že by humor byl vyloženě nekorektní, ale znalého jedince potěší na těch správných místech. Na pozadí hlavní příběhové linky se navíc vypráví i osudy ústředních postav, kterými jsou Gunborg, Seagurd, Hedgy a Caw-kaa. U jejich životopisů se sice neumlátíte smíchy, nicméně jsou přímo spojeny s některými lokacemi a chováním tamějších obyvatel. A vsadím se, že vás bude zajímat, proč je třeba Seagurd spojený s chobotnicí.

Během hraní se objevují jak další mytologické, případně pohádkové bytosti, tak hratelné postavy, jejichž osudy zase tak důležité nejsou. Hádám, že si oblíbíte jednoho zombíka, se kterým strávíte celou hru. Motivace pro výměnu je pouze ve speciálním útoku, který v soubojovém systému nezastupuje majoritní roli, tu totiž přebírá volba zbraní. Ve hře jich najdete na 4 desítky, přičemž dostupnost ovlivňuje chuť plnit vedlejší úkoly, za něž jsou odměnou nové meče a runy. Vykašlete-li se na ně, odemknou se další pouze po zdolání bosse. Fakt, že některé je třeba koupit za sebrané mince, není tak podstatný jako vylepšení, která jejich prostřednictvím nastanou. Titul sice lehce pokukuje po RPG prvcích, ale jen z vlaku francouzské vysokorychlostní dráhy. Přilepšit si tak můžete jen v základních aspektech, jimiž jsou např. rychlost, odolnost nebo síla, přičemž speciální kusy mají magické vlastnosti a ovlivňují čuníka.

Pakliže hrajete sólo, roztomilé nazelenalé prase plní v kampani funkci příležitostného společníka. V základu slouží buď jako vrhací zbraň nebo plní funkci trampolíny, kdežto při správné konstelaci výzbroje může být osazeno dělem. Vhledem k tomu, že parťák se dá napíchnout na meč (opovažte se zatím hledat dvojsmysl), můžete směr palby koordinovat. Při výběru jiného železa může střílet i samo, a to ve chvíli, kdy ukazatel života klesne pod 50 %. Používat ho samozřejmě není nutné, ale s ohledem na vzrůstající obtížnost a příležitostné hádanky, se s ním rádi skamarádíte. Když už jsme u těch zbraní, tak jejich vzhled stojí opravdu za to a nepamatuji si jiný titul, kde bych na nepřátele vyrazil se skřítkem v ruce, přivázanou kočkou, žralokem nebo velkým rybím prstem. Jen škoda, že komba jsou stále stejná.

Soubojový systém je možná až příliš jednoduchý a nevyžaduje po vás biflování tlačítek. Pomyslným ostřím se oháníte jen jedním, zatímco ostatní slouží pro skok, chycení a speciální útok. Jediné, co tak můžete korigovat, je síla úderu. Výjimkou jsou speciální úseky, v nichž postava zmutuje do enormních rozměrů, aby mohla čelit početním přesilám. Ke správnému bojovníkovi patří i blokování a úhybné manévry ovládané totožným spínačem. Je jasné, že ve chvíli, kdy se kolem vás vyrojí kopa nepřátel, odrážení výpadů je trochu složitější, ovšem proti větším soupeřům vybaveným střelnými zbraněmi je nezbytné. V omezené míře je využitelné prostředí, musíte ale natrefit na výbušné sudy, případně na automaty s bombami. Chybně zvolenou zbraň před začátkem úrovně můžete nahradit v obchodě, jenž slouží zároveň jako čerpací stanice pro zdraví. Ani tady se nezapře veselá povaha autorů, a tak nenakoupíte-li, obsluhující děvčata vás ztrapní.

Toto celé, výše popsané, se nese necelými třemi desítkami úrovní napříč osmi světy a pakliže máte opravdu kvalitní komplice, doporučuji zahodit samotářské roucho a užít si vikingy ve více hráčích. Že je zběsilé vybíjení hnusný ksichtů zábavnější s kvalitním týmem, je asi jasné, ale více hráčů lehce vyřeší i řadu překážek. Některé vedlejší úkoly přímo počítají s hojnější účastí hrdinů a jejich možností vyskládat se na sebe. Výrazné zrychlení pak nastane u samotného průchodu hrou, který v sólo režimu zabere zhruba 5 až 6 hodin. Tvůrci naštěstí nevsadili jen na online multiplayer, ale také na lokální, čímž udělali radost nám všem, kteří máme alespoň drahou polovičku, jenž se nechá ukecat k hraní takové šílenosti.

ZombieVikings_screenshot08

Hrát se dá ale i proti sobě, a to konkrétně v arénách, jejichž výběr se choulí hned pod příběhovou částí. Tady je to s protihráči trochu komplikovanější a nemáte-li vlastní lidi, jen těžko najdete na vybrané mapě aktivní soupeře. To je ale bohužel úděl všech malých her a začínám docela chápat, proč se někteří tvůrci na online multiplayer raději vykašlou. Ta možnost tu ale je, a abych nějak uzavřel nabídku menu, přidám ještě položku s „making of“ videem, kde se můžete letmo podívat na vývoj Zombie Vikings.

Hodnotit výtvarný styl hry je dost těžké, protože u ručně kreslených výtvorů je soud vždy věcí vkusu. Nápad jako takový se mi líbí, protože dobře ladí ke zvolenému stylu vyprávění, nicméně paleta barev je příliš úzká. Sázka na tmavší tón, spolu s méně nápaditým level designem zapříčinily, že se mi jednotlivé lokality slily takřka do jedné. Tedy vyjma podzemních úrovní. Jak již bylo jednou řečeno, obtížnost se stupňuje postupně, bez možnosti do ní jakkoliv zasáhnout. Posledních 5 dostaveníček umí obstojně potrápit, a ani regenerační runa nemusí být zárukou úspěchu. Na výběr jsou sice další podporující fyzické vlastnosti postavy, ve výsledku ale vždy záleží na zvolené taktice boje.

ZombieVikings_screenshot10

Jeden by řekl, že na takové odpolední zábavě se po technické stránce nemá co pokazit a ono má. Ve chvíli, kdy jsem v duchu chválil rychlé načítání a bezproblémový chod, se mi na obrazovce zasekla výzva k vedlejšímu úkolu. Marně jak tatar mačkám potvrzení opětovně, postava si jednoduše frčí dál, a to s obdélníkem v centru obrazovky. Toto se mi stalo dvakrát a tvůrci měli jediné štěstí, že kolo šlo bez větších obtíží dokončit. Druhým úskalím jsou objekty schovávající se v prostoru, což je bohužel daň za „papírové“ grafické ztvárnění. Tudíž nemůžete-li něco najít, projděte se za křovím a stromy.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nemrtví Vikingové si nehrají na velké umění a žánr, postavený na zběsilém vybíjení nepřátel, využívají k odvyprávění vlastní verze severské mytologie. A to co možná v tom nejabsurdnějším stylu. Co hře nechybí na originalitě příběhu, postrádá v herních mechanismech, jenž by přeci jen snesly větší iniciativu. Přesto jsou Zombie Vikings skvělou odychovkou, která zejména s partou přátel dokáže zabavit jak v kampani, tak mimo ni.
18. 02. 2018 • chaosteorycz6

Recenze: Monster Energy Supercross – The Official Videogame

Itálie nám dala mnohé. Kvalitní fotbal, slunné pláže, okouzlující architekturu, diskotékovou hudbu, rychlá auta, sicilskou mafii, dobrou kuchyni a studio Milestone. Legendy z Milana, tak bych mohl autory nazvat s klidným svědomím, protože za více než 20 let vytvořili skoro padesátku her. Pamatují systém SNES stejně, jako první Xbox a jejich rukami prošli licence na podniky WRC, MotoGP, V8 Supercars nebo MXGP. Přes to všechno je Milestone synonymem průměrnosti, který sype hry...

»
05. 02. 2018 • DandyCZE2

Recenze Railway Empire

Začátky mého hraní dorazily na Xbox! Ano, strategie a budovatelské hry mě provázely od počátků mého hraní. Oblíbil jsem si všemožné tycoony, v nichž jsem stavěl, co šlo. Aktuálně hraji primárně na Xboxu a tam těchto her není opravdu moc. Najdou se zástupci globálnějších her jako třeba Tropico nebo Civilization, ale klasické vláčky? Ty rozhodně ne.

»
04. 02. 2018 • chaosteorycz18

Recenze: Monster Hunter World

V moderním světě většina civilizace neloví pro potravu, což je dobře. Jako první bych skončil s pusou od hlíny a hrstí cvrčků, místo šťavnatého kusu zadní flákoty. A to v tom lepším případě. Mimo cílených odstřelů a mysliveckých honů, se tak z lovů staly záležitosti zbohatlíků, kteří si v poklidné vzdálenosti a bezpečí odstřelují to, co momentálně touží pověsit nad krb. Co jim ale to drahé vybavení sebrat, dát jim do ruky sekeru, luk a...

»
22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»