zombie vikings_recka

Recenze: Zombie Vikings

Autor: chaosteorycz Publikováno: 1.3.2017, 9:11

Publikováno: 1.3.2017, 9:11

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 592 článků

Severská mytologie byla vždy vděčným cílem autorů, protože vedle vikingských válečníků překypuje božstvem, v němž se zhlédli i tvůrci komiksů. Jen málokdo tak dnes nezná Thóra, proradného Lokiho nebo Ódina, hlavního boha sídlícího v Ásgardu. Zde se nachází i Valhalla, božská síň, do níž valkýry vodí padlé bojovníky. Takto bych mohl pokračovat hodiny, až byste si nakonec uvědomili, že o těchto pověstech víte více, než jste si možná mysleli. Na to ostatně sází i novinka Zombie Vikings, která hrdinské legendy pojala po svém.

Středobodem příběhu je ódinovo oko, které ukořistí antagonista Loki. Důvod pro tak podlý čin je jednoduchý, božské oko má nebývalou magickou moc, kdy stačí jedna slza, aby se z třasořitky stal švarný nebojsa. Jelikož Thór má plné ruce práce s reklamami na energetický nápoj z podivných mochomůrek, Ódin vzkřísí čtveřici vikingů, která skonala za řekněme nestandardních okolností. Doručit orgán zpět jeho vlastníkovi však nebude tak jednoduché. Loki se neštítí spojenectví s kýmkoliv, kdo se nachomýtne a vše ještě zkomplikuje vládkyně podsvětí hodlající oko využít pro rozpoutání apokalypsy. Hellheim totiž potřebuje nutně nové členy.

ZombieVikings_screenshot05

Nízkorozpočtové hack ’n slash tituly většinou nedávají příběh na první místo, o to víc mě Zoink Games překvapily. Celé putování nemrtvých hrdinů se nese v komediálním duchu, který v určitých místech hraničí až s parodií. Autoři se nebojí střílet jak do vlastních národních tradic, tak do popkultury a společenských stereotypů. Obětí vtípků se tak stanou například švédská skupina ABBA, mánie spojená s pokémony, 90. léta, sportovci, farmaceutický průmysl nebo některé menšiny. Nedá se říct, že by humor byl vyloženě nekorektní, ale znalého jedince potěší na těch správných místech. Na pozadí hlavní příběhové linky se navíc vypráví i osudy ústředních postav, kterými jsou Gunborg, Seagurd, Hedgy a Caw-kaa. U jejich životopisů se sice neumlátíte smíchy, nicméně jsou přímo spojeny s některými lokacemi a chováním tamějších obyvatel. A vsadím se, že vás bude zajímat, proč je třeba Seagurd spojený s chobotnicí.

Během hraní se objevují jak další mytologické, případně pohádkové bytosti, tak hratelné postavy, jejichž osudy zase tak důležité nejsou. Hádám, že si oblíbíte jednoho zombíka, se kterým strávíte celou hru. Motivace pro výměnu je pouze ve speciálním útoku, který v soubojovém systému nezastupuje majoritní roli, tu totiž přebírá volba zbraní. Ve hře jich najdete na 4 desítky, přičemž dostupnost ovlivňuje chuť plnit vedlejší úkoly, za něž jsou odměnou nové meče a runy. Vykašlete-li se na ně, odemknou se další pouze po zdolání bosse. Fakt, že některé je třeba koupit za sebrané mince, není tak podstatný jako vylepšení, která jejich prostřednictvím nastanou. Titul sice lehce pokukuje po RPG prvcích, ale jen z vlaku francouzské vysokorychlostní dráhy. Přilepšit si tak můžete jen v základních aspektech, jimiž jsou např. rychlost, odolnost nebo síla, přičemž speciální kusy mají magické vlastnosti a ovlivňují čuníka.

Pakliže hrajete sólo, roztomilé nazelenalé prase plní v kampani funkci příležitostného společníka. V základu slouží buď jako vrhací zbraň nebo plní funkci trampolíny, kdežto při správné konstelaci výzbroje může být osazeno dělem. Vhledem k tomu, že parťák se dá napíchnout na meč (opovažte se zatím hledat dvojsmysl), můžete směr palby koordinovat. Při výběru jiného železa může střílet i samo, a to ve chvíli, kdy ukazatel života klesne pod 50 %. Používat ho samozřejmě není nutné, ale s ohledem na vzrůstající obtížnost a příležitostné hádanky, se s ním rádi skamarádíte. Když už jsme u těch zbraní, tak jejich vzhled stojí opravdu za to a nepamatuji si jiný titul, kde bych na nepřátele vyrazil se skřítkem v ruce, přivázanou kočkou, žralokem nebo velkým rybím prstem. Jen škoda, že komba jsou stále stejná.

Soubojový systém je možná až příliš jednoduchý a nevyžaduje po vás biflování tlačítek. Pomyslným ostřím se oháníte jen jedním, zatímco ostatní slouží pro skok, chycení a speciální útok. Jediné, co tak můžete korigovat, je síla úderu. Výjimkou jsou speciální úseky, v nichž postava zmutuje do enormních rozměrů, aby mohla čelit početním přesilám. Ke správnému bojovníkovi patří i blokování a úhybné manévry ovládané totožným spínačem. Je jasné, že ve chvíli, kdy se kolem vás vyrojí kopa nepřátel, odrážení výpadů je trochu složitější, ovšem proti větším soupeřům vybaveným střelnými zbraněmi je nezbytné. V omezené míře je využitelné prostředí, musíte ale natrefit na výbušné sudy, případně na automaty s bombami. Chybně zvolenou zbraň před začátkem úrovně můžete nahradit v obchodě, jenž slouží zároveň jako čerpací stanice pro zdraví. Ani tady se nezapře veselá povaha autorů, a tak nenakoupíte-li, obsluhující děvčata vás ztrapní.

Toto celé, výše popsané, se nese necelými třemi desítkami úrovní napříč osmi světy a pakliže máte opravdu kvalitní komplice, doporučuji zahodit samotářské roucho a užít si vikingy ve více hráčích. Že je zběsilé vybíjení hnusný ksichtů zábavnější s kvalitním týmem, je asi jasné, ale více hráčů lehce vyřeší i řadu překážek. Některé vedlejší úkoly přímo počítají s hojnější účastí hrdinů a jejich možností vyskládat se na sebe. Výrazné zrychlení pak nastane u samotného průchodu hrou, který v sólo režimu zabere zhruba 5 až 6 hodin. Tvůrci naštěstí nevsadili jen na online multiplayer, ale také na lokální, čímž udělali radost nám všem, kteří máme alespoň drahou polovičku, jenž se nechá ukecat k hraní takové šílenosti.

ZombieVikings_screenshot08

Hrát se dá ale i proti sobě, a to konkrétně v arénách, jejichž výběr se choulí hned pod příběhovou částí. Tady je to s protihráči trochu komplikovanější a nemáte-li vlastní lidi, jen těžko najdete na vybrané mapě aktivní soupeře. To je ale bohužel úděl všech malých her a začínám docela chápat, proč se někteří tvůrci na online multiplayer raději vykašlou. Ta možnost tu ale je, a abych nějak uzavřel nabídku menu, přidám ještě položku s „making of“ videem, kde se můžete letmo podívat na vývoj Zombie Vikings.

Hodnotit výtvarný styl hry je dost těžké, protože u ručně kreslených výtvorů je soud vždy věcí vkusu. Nápad jako takový se mi líbí, protože dobře ladí ke zvolenému stylu vyprávění, nicméně paleta barev je příliš úzká. Sázka na tmavší tón, spolu s méně nápaditým level designem zapříčinily, že se mi jednotlivé lokality slily takřka do jedné. Tedy vyjma podzemních úrovní. Jak již bylo jednou řečeno, obtížnost se stupňuje postupně, bez možnosti do ní jakkoliv zasáhnout. Posledních 5 dostaveníček umí obstojně potrápit, a ani regenerační runa nemusí být zárukou úspěchu. Na výběr jsou sice další podporující fyzické vlastnosti postavy, ve výsledku ale vždy záleží na zvolené taktice boje.

ZombieVikings_screenshot10

Jeden by řekl, že na takové odpolední zábavě se po technické stránce nemá co pokazit a ono má. Ve chvíli, kdy jsem v duchu chválil rychlé načítání a bezproblémový chod, se mi na obrazovce zasekla výzva k vedlejšímu úkolu. Marně jak tatar mačkám potvrzení opětovně, postava si jednoduše frčí dál, a to s obdélníkem v centru obrazovky. Toto se mi stalo dvakrát a tvůrci měli jediné štěstí, že kolo šlo bez větších obtíží dokončit. Druhým úskalím jsou objekty schovávající se v prostoru, což je bohužel daň za „papírové“ grafické ztvárnění. Tudíž nemůžete-li něco najít, projděte se za křovím a stromy.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nemrtví Vikingové si nehrají na velké umění a žánr, postavený na zběsilém vybíjení nepřátel, využívají k odvyprávění vlastní verze severské mytologie. A to co možná v tom nejabsurdnějším stylu. Co hře nechybí na originalitě příběhu, postrádá v herních mechanismech, jenž by přeci jen snesly větší iniciativu. Přesto jsou Zombie Vikings skvělou odychovkou, která zejména s partou přátel dokáže zabavit jak v kampani, tak mimo ni.
LEGO Worlds rec
18. 03. 2017 • p.a.c.o1

RECENZE: LEGO Worlds

Na první pohled se to nemusí zdát, ale hraním her si můžete něco odnést i do skutečného života. U strategií trénujeme plánování, u jiných her logické myšlení a taková střílečka je hodně dobrá na procvičení rychlosti našich reakcí a postřehu. I dnes recenzovaná hra má co nabídnout, hlavně po stránce představivosti a tvořivosti, takže je vhodná i pro děti. Přesně takový je LEGO Worlds a vy si pojďte společně semnou...

»
flatout recenze
17. 03. 2017 • Josef Brožek9

Recenze: Flatout 4: Total Insanity

Je tomu 13 let od vydání prvního dílu ze série Flatout a od té doby se toho se značkou stalo celkem dost. Bugbear Games, puvodní vývojáři, se po Ultimate Carnage značky vzdali a od té doby pracují na všem známém projektu Next Car Game: Wreckfest, na jehož předběžný přístup mají hráči prozatím smíšené názory. Třetí díl si vzalo do rukou studio Team 6, které ze značky udělalo naprostý propadák, proto...

»
Styx recenze
15. 03. 2017 • lindros88cze0

RECENZE: Styx: Shards of Darkness

Francouzské studio Cyanide nás poměrně stabilně zásobuje lehce nadprůměrnými tituly a když v roce 2012 vydali akční RPG Of Orcs and Men, asi málokdo počítal s tím, že ve stejném světě vytvoří titul pro gobliního zloděje, jež se jednou dočká i vlastního pokračování, což se stále právě teď. Opět se nejedná o žádný hit, který se ale poučil z předešlých chyb a tak si nové dobrodružství zlodějíčka Styxe určitě zaslouží naši recenzi.

»
verdun recenze
13. 03. 2017 • wellkeybig1

RECENZE: Verdun

Díky hrám jako Verdun si připomínáme první světovou válku. Zásadní vojenský konflikt, který navždy změnil tvář světa. Při myšlence na Velkou válku mě jako první napadne známý německý spisovatel Erich Maria Remarque a jeho válečné povídky i romány, které nám vylíčily zrůdnost války. Verdun nám sice neukazuje hrůzy války, ale nebojí se být více simulací a autentičtějším zážitkem.

»
Ghost Recon Wildlands recenze
12. 03. 2017 • chaosteorycz4

Recenze: Ghost Recon Wildlands

Ti, co hrávali nebo stále hrají Černého Petra, mi dají za pravdu, že dostat do ruky nejméně populární kartu není žádná loterie. Obzvláště zbude-li vám jako poslední potom, co si spoluhráči rozeberou všechny karetní dvojice. Podobně jsem se cítil před vydáním novinky od Ubisoftu, kdy se z jindy dravých redakčních kolegů stali lidumilové, kteří kamarádovi rádi přenechají recenzi. S ohledem na skutečnost, že ačkoliv francouzské vydavatelství patří mezi mé oblíbence, dvě...

»
Torment_recka
28. 02. 2017 • Josef Brožek4

Recenze: Torment: Tides of Numenera

Tentokrát začnu z trošku z jiného soudku. Je to už přes rok zpátky, co jsem se po Fallout 4 rozhodl psát recenze stručnější a kratší. Je to ale docela těžké. U některých her to úplně nejde, a když už se to povede, najde se mnoho čtenářů, kteří obsah kritizují. Já je ale chápu, byl jsem vždycky zvyklý na dlouhé a obsáhlé recenze, nicméně doba šla dopředu, dopředu šel i věk dnes už...

»
FoHo_recenze
20. 02. 2017 • Josef Brožek2

Recenze: For Honor

Říká vám něco War of Roses nebo Chivarly? Jestli ano a hráli jste v nejlepším případě obě, tak je to jisto jistě důvod, proč jste rozklikli tuto recenzi. Středověkých multiplayerových řezaček je málo a s klidem byste je napočítali na jedné ruce, a to i po práci na pile. To je ostatně důvod, proč Ubisoft s For Honor přišel. Tam kde je totiž na trhu díra, tam se nejlépe vydělává,...

»
Riptide_recka
19. 02. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Riptide GP Renegade

Nelegální závody se sice nevysílají během nedělního odpoledne v bedně, ale mají celou řadu jiných výhod. Když se nebudu bavit o finanční motivaci, za níž stojí touha oholit ostatní účastníky o peníze na činži, je tu nárůst adrenalinu. Ten vyvolává kombinace vzrušení a strachu, která ovládá celé těle ještě předtím, než startovní ukazatel nahodí zelenou barvu. Bohužel zábava za hranicí zákona má i své proti, a to v případě, vyhlídnou-li...

»