Recenze: Zoo Tycoon: Ultimate Animal Collection

Autor: chaosteorycz Publikováno: 13.11.2017, 18:41

Publikováno: 13.11.2017, 18:41

Sociální sítě

O autorovi

chaosteorycz

chaosteorycz

Je autorem 1212 článků

Zdá se mi, jako by to bylo včera, co jsem zde na webu, ještě v pozici pouhého čtenáře, četl recenzi na Zoo Tycoon. Onehdy se kradla na mysl otázka, proč vůbec Microsoft vydává verzi pro končící generaci konzolí, když stavění zoo působí dojmem skvělého launch titulu pro tu novou. Bylo by tedy lepší nechat ji výhradně pro Xbox One. I když hodnocení zase takové terno nebylo, měl jsem v plánu si časem postavit vlastní zvířecí ráj. Uběhlo pár let a já mám konečně příležitost stát se malým pánem tvorstva. A protože historie se opakuje, mám tu opět vydání nové konzole a tu samou hru.

Vlastně bych lhal, není to původní Zoo Tycoon, je to Ultimate Animal Collection. Pod tímto označením se nachází vylepšená původní verze, která navíc dostala nový obsah vázaný k Jižní Americe a Austrálii. Je jasné, že vylepšení jsou vztažená zejména ke konzoli Xbox One X, kde si zoologickou zahradu postavíte ve 4K a s podporou HDR. Ta se týká i konzole Xbox One S, na níž se rozlišení zastavilo na běžných 1080p. Zbývající vylepšení už jsou přímo ve hře a já, pokud dovolíte, se jim budu věnovat trochu víc než herním principům. Přeci jen, ty jsou důkladně probrány v původní recenzi.

S dvěma novými kouty naší Země do hry přibylo dalších 91 druhů zvířat, díky čemuž celkový počet zakotvil na dvou stovkách živočichů. Zastoupení našli šelmy, plazy, býložravci, vačnatci nebo dravci a je jen na vás a slávě vaší zoo, které druhy postavíte na odiv. Sponzory a návštěvníky zajímá především variabilita zvířectva. Pokud k původním slonům, medvědům a antilopám přidáte kupříkladu klokany, koaly, alpaky, lenochody nebo anakondu, lidi se pohrnou jak mravenci za kostkou cukru. Fauna z jižní polokoule se sebou přináší i nová místa pro výstavbu, další dekorace, nové výběhy a rozšířené možnosti úpravy.

Tím se dostávám k hlavní herní náplni. Autoři ve hře nechali původní kampaň z roku 2013 a k ní přidali mise z nových kontinentů. Dohromady tři desítky míst mají vyzkoušet to, co jste se naučili v tutoriálu, představit vám kompletní paletu zvířat a vystavit vás všem nástrahám, které správce zoo mohou potkat. Na každou misi je předem stanovený čas, jasně definované rozmístění parku a vytyčené úkoly. K jejich splnění mohou a zpravidla i vedou, různé cesty a brzy zjistíte, že než se o všechno starat sám, je lepší hned z kraje najmout ošetřovatele a údržbáře. Ti se postarají v rámci možností o základní potřeby zvířat a o vybavení zahrady.

Z mého pohledu jsou lepší výzvy, protože veškeré lokace jsou otevřené a cíl je jediný: na volném pozemku a se skromným finančním obnosem vybudovat věhlasnou zoologickou zahradu, v níž se zabydlí předem vytyčený počet druhů. Ono to vypadá strašně jednoduše, nemůže být přeci tak těžké přimět lidi chodit okukovat vzácné živočichy nebo ano? Řekněme, že je to náročné a hra si vyžaduje přemýšlení dopředu. Z počátku není příliš co řešit, protože jsou dostupné jen omezené výběhy, zvířata a většina zázemí musí nejprve projít výzkumem. Moje srdce rozhodlo, že zvířecí království vybuduji na Aljašce s tím, že do zdánlivě nevhodného podnebí dostanu australské vačnatce.

Jenže než medvědy, kolem nichž jsem vybudoval základ zahrady, nahradím klokany, čeká mě víc peripetií než Johna Hammonda při stavbě Jurského parku. Ještě, že v Zoo Tycoon mi návštěvníky nemůže nikdo sežrat. Jako ve většině tycoonů i tady panuje přímá úměra. Čím více zvířat máte, tím náročnější je jejich chov. Ovšem bez zvyšujícího se počtu atrakcí a výběhů, nebude narůstat návštěvnost. Stoupající počet čumilů si pak žádá náročnější zábavu, větší pokrytí občerstvení, odpadkových košů atd. Zvířecí páry ocení chovné stanice a pamatovat je třeba i na reklamy a nastavené ceny. Pro začátek není špatné dát vstupné nízké nebo udělat akci, kdy necháte vstup na omezenou dobu zdarma. Se stoupajícím renomé a počtem odemčených druhů je pak možné začít návštěvníky pořádně dojit.

Doporučuji věnovat zvýšenou pozornost úkolům. Nejenom, že mohou být lehkým předmětem přivýdělku (fotografování, léčení exemplářů z jiných zoo, vypouštění do volné přírody), ale jejich ignorování vám může pěkně zavařit. Zahradu navštěvují i inspektoři a pakliže shledají, že se zvířátku nedaří dobře, mohou vám ho sebrat. Pak jsou tu stánky s občerstvením, k nimž není špatné tu a tam zavést zásoby nebo mrňata, která rodiče protáhnou celou zahradou, jen aby viděla krmení slonů, interakci s opicemi a sprchování hrochů. Jestli se bojíte, že starost o desítky druhů nezvládnete ani s pomocí podřízených, sežeňte si kamarády. Hrát s vámi mohou až další 3, a to jak od píky, tak v již započaté hře.

Nejlepším a zároveň posledním režimem by měl být sandbox. Záměrně píši „měl by“, protože já v něm zalíbení nenašel. Jeho největší předností je neomezený rozpočet a vysoká úroveň slávy, díky níž nemusíte řešit pozvolné odemykání druhů, výběhů a dekorací. Možnost stavět okamžitě cokoli vás napadne je skvělá, ale hraní tím ztratí část poutavosti. Ve chvíli, kdy nemáte před sebou strašáka v podobě omezených možností, se Zoo Tycoon mění jen na přehlídku skvěle vymodelovaných živočichů. Navíc si vysněnou zoologickou zahradu můžete postavit jen v lokacích, které jste otevřeli v kampani. V případě, že jste nehráli výzvy, budete postrádat řadu dekorací, které ovšem pro hraní nejsou důležité.

Ačkoli hra dokáže zaujmout i dneska a vylepšení nejsou vůbec zanedbatelná, nemůžu ignorovat celou řadu nedostatků. Tak předně personalizace zoologické není žádná hitparáda. Můžete měnit stromy, cesty, lavičky, ploty či skály a výběhy ozdobit kameny, totemy nebo jinými přírodními prvky. Nicméně samotné výběhy mají jasně stanovený tvar a rozložení. Chcete mít vodopád uprostřed? Smůla. Nelíbí se vám, že krmení je až příliš blízko ohrad? Smiřte se s tím. Jednotvárné jsou i zábrany kolem výběhů, takže je úplně jedno, jestli se za nízkým plotem pasou lamy nebo pobíhají lvi. Všechna zvířata jsou samozřejmě ukázněná, a tak je ani nenapadne opustit svá prostředí.

V životě zvířat sice plyne čas svým tempem, během něhož se vyvíjejí, střídání dne s nocí se ovšem nedočkáte. Přitom po západu slunce, by se daly mnohem lépe využít expozice ptáků a návštěvníci by mohli obdivovat i jiné druhy, které přes den nejsou běžně aktivní. Vy byste potom klidnější režim využili ke kontrole parku a drobným vylepšením. Logicky pak není k dispozici ani počasí, takže vaše zoo nikdy nepozná déšť, sníh nebo poryvy větru. Jde o zdánlivé drobnosti, nad kterými jsem přemýšlel už po pár hodinách. Ve výsledku vám nebo vašim dětem nemusí vůbec překážet, a naopak za ně budete vděční. Za co už ale rozhodně ne, tak za umělou inteligenci.

Úkoly jsou časově omezené, tudíž rychlé rozhodování, skvělá orientace po parku a spolupráce AI je klíčem k jejich splnění. Že přemlouváte několik desítek vteřin zvířata, aby se s vámi pustila do interakce, by se ještě dalo považovat za plus, protože i ta skutečná mohou být tvrdohlavá a lehce vámi pohrdat. Smutnější je, že ještě hůře na tom je přesun zvířat. Veškerá manipulace s většími živočichy (netýká se např. hadů, ptakopysků apod.) probíhá skrze vrtulník, a to i v rámci zahrady, třebaže je nový výběh vzdálený, co by lama plivla. A jak časem zjistíte, pilot rozhodně nikam nepospíchá.

 

Během mého hraní tak došlo hned k několika kuriózním situacím. Mravenečník, který se měl u mě chvíli zotavovat, byl po nabrání sil navrácen, ovšem pouze papírově. Dostal jsem odměnu, hra v notifikaci oznámila splněný úkol a? Zvířátko u mě veselo pobíhalo ještě dalších 10 minut. To by ještě nebylo to nejhorší, jako když vás doprava vyšplouchne úplně. Zakoupil jsem největší výběh pro medvědy a adoptoval do něj hned čtyři jedince, což proběhlo v pořádku. Nicméně ten původní, kde medvědí pár dosáhl úrovně 15, měl být zrušen, protože jsem šelmy nechal vypustit do volné přírody. Výsledek? Ani po hodině pro ně nikdo nepřiletěl. Teoreticky u mě tyto dva medvědi nejsou, prakticky mám jejich výběh i je doteď a v jeho středu logo heliportu, což signalizuje přílet vrtulníku.

A protože recenze rád zakončuji pozitivně, pochválím hudbu a zpracování zvířat. Opravdu hodně se mi líbí rozdílné hudební motivy jednotlivých výběhů. Připomínají staré filmy z mého dětství a jsem jim vděčný, že jsem si díky nim vzpomněl na Volání divočiny, Daktari nebo na Sheenu ztvárněnou Tanyou Roberts. Na konzoli Xbox One X musí být zvířata opravdu překrásná, protože už i na původním Xboxu One vypadají opravdu dobře. Autoři si vyhráli i s animacemi, takže jim věříte každý pohyb. Vyznavači lokalizovaných titulů přijdou i tentokrát zkrátka, protože čeština chybí. Při hraní se bez ní díky lehkým textům a ikonkám obejdou téměř všichni, ale v encyklopedii druhů by nebyla úplně k zahození.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nová konzole vrátila na světlo světa vylepšený Zoo Tycoon a já opravdu nevím, jak se s jeho hodnocením vypořádat. Malý Chaos ve mně by chtěl dát plný počet, protože výběr zvířat, herní možnosti a náplň ho naprosto pohltily. Nechtěl se odtrhnout a netrpělivě čekal na další úroveň zoologické zahrady, aby mohl postavit další výběh. Dospělý Chaos ovšem není schopný přehlédnout nevyužitý potenciál žánru, chyby v umělé inteligenci a lehce nudnou kampaň. Logicky tak jdu někde mezi jako hráč, pro kterého je Ultimate Animal Collection prvním seznámením se Zoo Tycoonem.
  • ZabijackyKafe

    Spí by mě zajímalo, jestli se to vysloveně vyplatí pro majitele původní XONE verze Zoo Tycoon, aby se podívali po Ultimate Animal Collection nebo ne? 🙂

    • Chaosteory CZ

      Nad tím jsem hodně přemýšlel už během psaní a ze strany herních mechanik určitě ne. Náplní to nabízí takřka to samé, jen jsou v nabídce úkoly spojené s novými zvířata. Koupi bych stávajícím majitelům doporučil jenom tehdy, pokud si hru chtějí zahrát plnohodnotně na konzoli XOX. Anebo v případě, že jsou nadšenci do přidaných druhů zvířat. Paradoxně je tato verze aktuálně levnější než ta předešlá.

      • ZabijackyKafe

        Mám XONE X a původní jsem kupoval krátce po launchi, krátce na to prodával, protože byly zábavnější hry, a následně stahoval znovu když to šlo přes japonské games for gold. Od té doby jsem to popravdě ani nespustil. Takže sice by mě zaujala nová zvířata, ale nevím na jak dlouho. Asi to ještě nechám chvíli ležet, a vezmu třeba časem ve slevě.

        • Chaosteory CZ

          V takovém případě není špatné opravdu počkat. Já původní verzi nehrál a o tuhle se doma střídáme s partnerkou, takže nás pořád baví, ale opravdu jen v rámci výzev. Sandbox je vhodný spíš pro děti nebo partu kamarádů a kampaň jsem bral jako prodloužený tutoriál. Doufám, že za 4 roky nebudu psát recenzi na „Oceanic Kingdom Edition“ 🙂

  • Rado Dračí Bojovník

    čuduji se, že to dával do recenze………

22. 01. 2018 • chaosteorycz0

Recenze: The Vanishing of Ethan Carter

Tvrdí se, že ty nejúžasnější příběhy píše sám život. Pokud to vezmu za bernou minci, pak je mladý Ethan Carter hotovou živoucí novelou na pokračování. Se svou početnou rodinou žije v malé vesničce v Red Creek Valley. Kouzlu překrásné krajiny se vyrovnají snad jen tajemství, kterých má lokalita více než matka představená za dveřmi své cely. To je také důvod, proč Ethan kontaktuje muže, jehož jméno je nevyřčeno po téměř celý čas....

»
19. 01. 2018 • kristine4chaos0

Recenze: InnerSpace

Jsou hry, hry a pak hry. Že nechápete? Nevadí, ráda vysvětlím. U valné většiny produkce jednoduše vypnete, protože hra po vás chce jen základní operace. A k těm vás ještě povodí za ručičku. Pak jsou tu hry logické, tvořené hádankami, vyžadující zapnout mozek na vyšší obrátky. Ty jsou občas spojené s až uměleckým grafickým zpracováním, čímž se volně dostávám k hrám relaxačním. Bývají budovatelské, explorativní, dávají vám větší volnost v...

»
16. 01. 2018 • p.a.c.o6

RECENZE: Flying Tigers: Shadows over China

Létání fascinuje lidi od nepaměti a do oblak by chtěla létat celá řada z nich. V dnešní době jsou letadla stejně běžnou součástí našich životů, jako dříve auto nebo koňský povoz. Bohužel virtuální piloti mají podmínky ztížené, protože na konzole her s letadlovou tématikou zrovna moc nenajdete. O to více mi udělali radost Flying Tigers: Shadows over China, kteří nám takové klasické arkádové létání nabízejí.

»
09. 01. 2018 • p.a.c.o0

RECENZE: Steep – Road to the Olympics

Krásné zimní období plné sněhu a aktivit na lyžích nebo snowboardu bude mít letos pěkné sportovní vyvrcholení, o které se postarají zimní olympijské hry v Jižní Koreji. Svátek sportu to rozhodně bude, i když mnozí k tomu jistě mají svá ale. Na olympijské licenci se pokusí něco „trhnout“ i vývojářský dům Ubisoftu, který do své hry Steep přináší rozšíření Road to the Olympic.

»
28. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Resident Evil VII Gold Edition

Chybí měsíc a uběhl by přesně rok, co jsem se rozloučil s Ethanem, jeho ženou Miou, rodinou Bakerových, Eveline a sedmým příspěvkem do hlavní větve série Resident Evil. Přestože jsem byl se hrou spokojený, po dohrání už jsem se k ní nikdy nevrátil. Tak nějak nebyl důvod. Dodatečné obsahy vyšly jen dva, navíc vždy v předstihu na konkurenční platformu, a jediný zajímavý DLC měl přijít až s Not a Hero. Ten tvůrci ovšem pozdrželi...

»
19. 12. 2017 • chaosteorycz1

Recenze: Okami HD

Ekoteroristi se konečně dočkali. Modla všech, kteří jsou evidováni v Greenpeace anebo mají členskou knížku Dětí Země, se konečně probojovala také na nynější generaci konzolí. Nenechte se ošálit tematikou východní mytologie a rozkošnými zvířátky, tady se jede ekologická propaganda první ligy, za jejíž ztvárnění by se nestyděl ani ten poslední diktátor na světě. Pod téměř legendárním jménem se ukrývá podobenství, ve kterém proti zlovolnému ničiteli musí povstat symbol odvahy a hrdinství....

»
12. 12. 2017 • chaosteorycz3

Recenze: Hello Neighbor

„Ahoj sousede“, volám na pána žijícího naproti nám, když si jdu pro míč na okraj chodníku. Buran jeden. Ani neodpoví a čučí jak spadlý kaštan. Možná až moc dlouho sleduje mou pomalou chůzi směrem od jeho domu. Dokonce si mou pozici ještě zkontroluje pohledem z poza okna poté, co se uchýlil domů. Nevím proč, ale mám takový nepříjemný pocit. Proč mě tak dlouho pozoroval? Proč má na rukách zahradnické rukavice, když...

»
06. 12. 2017 • chaosteorycz0

Recenze: Soma

Také nemáte rádi zpoždění? Teď nemyslím takové to několikaminutové, kdy nic nestíháte kvůli líné dopravě nebo vlastnímu podcenění časové rezervy. Bavím se o více jak dvou letech, během kterých zapomenete i na působivější věci, než je vydání sci-fi hororu z dílny Frictional Games. Ti nedočkavější, včetně mě, Somu odehráli mezitím jinde a ostatní žánroví maniaci našli za tu dobu kvalitní náhrady. Proč tedy vůbec věnovat čas, a především peníze hře, která...

»