Xboxweb.cz

Fakt, že ve vesmíru nejsou světelné reklamy, mezihvězdné výpadovky a bytovky pro miliardy mimozemšťanů neznamená, že je mrtvý. Dvakrát to dokázalo studio Visceral Games, když mechanika hvězdného plavidla vystavila moci černého artefaktu, po kterém se mrtví mění na agresivní obyvatele větracích šachet. Co začalo jako atmosférický komorní horor, mělo kulminovat akční řežbou na ledové planetě. Zbývala tak otázka, zda Isaaca dřív zabijí masa chtiví hnusáci nebo jeho vlastní představy.

Odpověď už samozřejmě známe. Sedm let staré zakončení trilogie opravdu otevřelo sérii nové obzory, avšak za cenu značných ztrát. Autoři si v prvních hodinách dali záležet, aby pevné mantinely skličujícího dramatu rozbourali demoliční koulí. Opět se začíná ve vesmíru, opět tu jsou staří známý, avšak s novými příbuznými. Tentokrát už se ale nikdo nebojí. Ne, že by kouzlo po dvou dílech opadlo, to ani omylem. Když se prázdnou stanicí rozezní jekot příšer, hlavní vchod trávícího traktu je sevřený víc než obrana vojenské jednotky. Zvuk dělá medvědí službu a s bolavým křížem tahá to, co dělalo dříve značku značkou.

Ostatní už však tolik nefunguje. Jednak se potenciál hnijících chodeb značně vyčerpal a žánr doznal odklonu od prvku přežití. Hlavní hrdina už ví, s čím má tu čest. Ve třetí štaci se z něj stává kosmický akční hrdina, jehož cestu co pět minut kříží workbench a téměř nekonečné zásoby munice. Co nesebere, to donese robot laptovového typu a zbytek obstará crafting. Říkám to pořád, dejte postavě zbraň a pocit nejistoty se smrskne na myšku krčící se v temném rohu před kocourem. Pocit nebezpečí je zákeřně nahrazován vlnami zrůd v moment, kdy řeším hlavolam nebo tahám několikatunovou součástku. Příval hord je dokonce tak předvídatelný, že bych na něj vsadil výplatu včetně prémií. Kdybych je tedy měl.

Dobře, horor zkapal na podvýživu a na scénu nastoupila akce. Pomyslným milníkem je havárie na planetě věčného sněhu, které předchází nervy drásající průnik atmosférou. První krůčky vánicí koukám, odkud vyskočí Lara Croft a narve mi devítky do kosmických trenýrek. Místo ní přichází seznámení s novými nápadníky, kdy ti velcí skutečně stojí za to. Hlavně, když se jim člověk podívá až do žaludku. Následuje módní přehlídka kolekce „Zima rok 2514“ a zapojení lidského elementu, který napětí rozmělní do ještě většího mixu.

Bohužel i po letech nechápu snahu udělat z Dead Space vesmírný Battlefield. Krytí pořádně nefunguje, protože postava s metrákovým oblekem neskočí za betonový kvádr jak blecha do kožichu. Navíc likvidace lidí pokulhává za skvělými monstry, neb brutálně porcovat vojáky se tolik nenosí. A nakonec přerod vesmírného technika v chladnokrevného zabijáka působí trochu na sílu. Halucinace a vnitřní rozkol postavu polidšťovaly. V EA ale nejspíš měli na přestřelky jiný názor, protože o dva roky později od Visceral Games vyšel Hardline.

I když se děj občas vrátí do užšího koridoru, aby připomněl původ série, už nikdy se mu nepodaří najít ztracenou atmosféru. To je jak mládí, také ho nedoženete. Možná proto, že se až příliš často plácá na jednom místě. Pohyb herním světem připomíná zaseknutou gramofonovou desku. Vývojáři nejspíš neměli dost materiálu, aby naplnili standardní herní dobu, a tak nutí chodit stále těmi samými místy. Záminka se vždy najde. Ať chybějící součástka, vypadnutý proud nebo propocené termoprádlo. Prvoplánové schéma úrovní nestydatě mlátí do očí. Pokud něco nebouchlo, stane se tak při dalším průchodu. Že zůstal kryt ventilace na místě? Protože odpadne až příště, to dá rozum.

Pobíhání tam a zpět má za následek časté načítání, jehož práce se ukrývá za přetlakovými komorami, vraty a výtahy. Jako promrzlý přeživší jsem se projel víc než na pouti. Sice zadarmo, ale divný pocit zůstal podobně. Otázky „proč“ jsou zbytečné. Musel bych je hledat někde v komunikaci mezi vydavatelem a studiem, neboť jak je známo, vize obou stran se poněkud lišily. Výsledek tak je, že v singleplayeru titul už tolik netáhne. Nebo lépe, naprosto se zbavuje hratelnosti pro fajnšmekry a jde směrem znuděným masám. Jenže co nefunguje v jednom, výborně sedí dvěma.

Kooperace nejenom že je vítaná, ona dokonce ospravedlňuje celou řadu předešlých výtek. Jen je zapotřebí přistoupit na fakt, že jde vlastně o Army of Two: Space Massacre. Zástupy nepřátel, tuny munice a malý šéfové s velkými bossy. Už to není otravný průchod s čekáním na lekačku. Je to zábavná rubačka mísící Gears of War, Left 4 Dead, Resident Evil a například Killing Floor. Monstra si chodí pro nášup jak hladovec do závodní jídelny a vy jen s úsměvem servírujete další chod pulzního žrádla. Hrdinové mají jedinou kliku, že vzájemná likvidace nefunguje. Po první invazi by jejich pozůstatky schnuly na zdech i podlaze.

Design úrovní s dodatečným střelcem někdy počítá, jindy na něj naopak zapomíná. V nepřehledných akcích jsou střety jak italský spaghetti western. Jen místo facek a pánví s fazolemi létají všude pařáty a ustřelené hnáty. Omluva kolegovi, stáze parchantovi a dávka z řezačky hloučku čumilů. I když se něco nezdaří, zůstává dobrá nálada, protože Dead Space 3 ve dvou skvěle baví. Dokonce i v místech, kdy bystré oko střídá logika. Úkoly zaměřené na manipulaci s předměty možná nemají vždy logický důvod, ale mají zajímavé řešení. Se dvěma lidmi se kalkuluje, čemuž jsou přizpůsobeny také mise. A zbývá i trochu prostoru pro spoluhráčskou zákeřnost.

Koupit, zahrát, minout nebo zapomenout? Určitě zahrát. Ale jen v kooperaci. Nebo sólo, nicméně bez maratonu předchozích epizod. Trojka byla v nabídce Games with Gold a nachází se v portfoliu EA Play. Což znamená, že je i součástí Xbox Game Pass Ultimate, tudíž najít spoluhráče, by neměl být problém. Na deset hodin se příjemně zabavíte a stihnete přitom i pokecat. Bonusem je překvapivě pěkná grafika, která léta popírá, seč jí engine a výkon konzole (pozor, i té nové) stačí. Tak co? Jste Issac, John nebo potrava pro vetřelce.

Co je Revize? Nový redakční útvar zaměřený na staré či nedávné hry. Něco, jako recenze po letech, která se podívá na titul s odstupem a dnešní optikou. Samozřejmě se v ní nebude číselně hodnotit, neboť řada her dostala regulérní recenzi v době vydání. To však neznamená, že nedojde na zastávky u přepracovaných konceptů původních vydání. U dlouhodobě podporovaných fláků či u titulů, jejichž kopie na recenzi nepřišla a pořízení proběhlo později ze svého (či z vašeho v dobách streamů).

Zobrazit všechny obrázky