Xboxweb.cz

Jsou herní série a značky, které odvál čas. Původní studia se již dávno rozpadla a značky od nich nikdo nekoupil nebo je sice někdo koupil, ale k nějakému vydávání her po třiceti letech se nemá. Ale jsou i hry, které jsou s námi v herním průmyslu třeba i několik desetiletí a vycházejí po bezmála čtyřiceti letech od vydání prvního dílu. A jednou takovou sérií je Test Drive. Jak již víte z naší recenze, zatím nejnovější díl s podtitulem Solar Crown je kolosální provar, kterému je lepší se obloukem vyhnout. Následující řádky speciálu bych ale rád věnoval historii a vzniku Test Drive, protože to je hra jasně zapsaná v srdcích mnohých hráčů.

Za vývojem prvního dílu stálo v roce 1987 kanadské studio Distinctive Software, jehož zakladatelem byl Don Mattrick. Ano je to ten Don Mattrick, který šéfoval Xboxu v letech 2010 – 2013, aby přešel do Zyngy a na jeho místo nastoupil Phil Spencer. Samotné studio má na svém kontě mimo Test Drive další velké hity jako Grand Prix Circuit, Test Drive II nebo Stunts. V roce 1991 studio koupili Electronic Arts a udělali z něj EA Canada a později EA Vancouver.

Každopádně hurá ke hře samotné. První díl nám dal za úkol projet co nejrychleji pět horských úseků za volantem jednoho z pěti supersportů tehdejší doby. Těmi byli Chevrolet Corvette C4, Lotus Esprit Turbo, Porsche 911 Turbo, Lamborghini Countach a Ferrari Testarosa. Nejen, že jsme museli být co nejrychlejší, ale bylo třeba dávat pozor na provoz a také rychlost. Cestou se totiž potulovaly policejní hlídky, kterým jsme museli ujet. V opačném případě putoval do našich rukou bloček s pokutou. Hra to byla skvělá, jezdil jsem pořád dokola a bral jsem ji jako takovou autoškolu. Leckteří kamarádi a známí ji tenkrát tak měli i pojmenovanou. Dle tehdejších měřítek se jednalo o úspěch a hra prodala 250 000 kusů.

Druhý díl dorazil o dva roky později a šlo na první pohled o podobnou hru, ale došlo k jistým vylepšením. Nově se dalo jezdit nejen na čas, ale také proti počítačem řízeným soupeřům a bylo potřeba dojet k benzínce. Kdo nedával pozor, mohl ji snadno přejet, což skoro znamenalo konec hry, jelikož k dojetí na další většinou již nezbýval dostatek paliva. Došlo ovšem ke snížení počtu vozidel na dva, respektive tři modely, pokud jste hráli konzolovou verzi z roku 1992. Jednalo se o vozy Porsche 959 a Ferrari F40. Třetím vozem bylo Lamborghini Diablo.

Test Drive III: The Passion z roku 1990 už vyvíjeli a vydávali samotní Accolade a hra vyšla pouze pro systém MS-DOS. Došlo k jejímu otevření a k cíli nově vedlo hned několik cest. Bylo dokonce možné vyrazit i mimo silnice, nechyběly ani tunely, mosty nebo dokonce železniční přejezdy. Co se nabídky aut týče, dostali jsme tentokrát na výběr trojici experimentálních vozidel. Byly to Lamborghini Diablo, Ferrari Mythos Pininfarina Concept a Chevrolet Corvette CERV III Concept. Po stránce hratelnosti přibyl další soupeř ovládaný počítačem, a hlavně nechyběl lokální multiplayer až pro čtyři hráče.

Po první delší pauze ve vydání následoval v roce 1997 Test Drive 4 s vývojáři Pitbull Syndicate Limited na palubě. Mimo grafického vylepšení, jež odráželo trendy tehdejší doby, došlo na významné rozšíření vozového parku, který nově čítal 14 aut nejrůznějších typů. Skrze jednotlivé checkopointy jsme se museli co nejrychleji dostat do cíle v některém z módů Single Race, Cup a Drag Race. Mimo lokálního zápolení se objevil také „online multiplayer“ skrze lokální síť nebo dokonce vytáčené připojení. Čtvrtý díl se stal tehdejší nejlépe prodávanou závodní hrou roku, a to navzdory tomu, že hodnocení od kritiků byla značně rozporuplná.

V témže roce dorazil také Test Drive: Off-Road, ale byla to jenom slabší odnož plnohodnotného dílu, která sice dokázala přitáhnout hráče, ale jinak se jednalo o spíše průměrný titul. Nabízel menší počet herních režimů a také vozidel, ale na druhou stranu to byla jedna z mála her, která nás zavedla mimo zpevněné cesty.

Tyto dvě hry zároveň odstartovaly velice intenzivní období pro sérii Test Drive, jelikož mezi lety 1997 – 2000 vyšly každý rok minimálně dvě hry. Jedna byl další díl klasické série a druhý off-road verze. Nejvíc aktivit přišlo v roce 2000, kdy světlo herního světa spatřilo hned šest her se značkou Test Drive. Je však třeba říct, že něco byla dvojitá vydání té samé hry, akorát pro různé platformy. Poprvé jsme se podívali na různé tematické závody a po off-road odbočkách dorazila rally.  Stejně jako byly různé žánry, byla různá také vývojářská studia. Nicméně většina her z těchto let byla hodnocena jako průměrná, až tedy na jednu výjimku.

Tou byl start série V-Rally, u které nastala zajímavá situace již v rámci pojmenování. Oficiální pojmenování bylo Test Drive V-Rally, což bylo značení verze pro Dreamcast v severní Americe. Playstation verze pro severní Ameriku nesla název Need for Speed V-Rally 2 a ve zbytku světa se hra prodávala jako V-Rally 2. Zpracovávala sezónu World Rally Championship roku 1999, kdy přinesla 26 závodních speciálů, které se proháněly po více jak 80 tratích. Jediné, co jsme tu nenašli, bylo Řecko a Afrika. Hra nabízela několik módů, různá počasí (sníh, déšť) a také různé denní doby. Dobové recenze se shodovaly na tom, že jde o zábavnou hru a třeba IGN nebo GameSpot dali známky 9/10.

V roce 2000 vyšel také další plnohodnotný díl série s podtitulem Le Mans. Hra vyšla na Dreamcast, kde má dle agragátoru Metacritic hodnocení 93/100. Na PC a PS už tak skvělé hodnocení nemá, zde se pohybuje kolem 75/100. Recenze říkaly, že se jednalo o jeden z vydařených dílů, ovšem hardcore závodnici si jistě raději vybrali Gran Turismo nebo Need for Speed. Zejména druhá značka působí dnes již trochu úsměvně. Zajímavé na hře bylo, že nabízela pouze jeden herní režim a to arkádové ježdění 24 hodin na některém z okruhů. Mezi ně mimo Le Mans patřil například okruh v Suzuce, Atlantě nebo Brně.

Rok 2001 nabídl titul Test Drive: Off-Road Wide Open, kdy, jak název napovídá, jsme se v různých podmínkách opět vydali překonávat přírodní překážky za volantem terénních aut. O rok později jsme terén vyměnili za silnici v díle TD Overdrive: The Brotherhood of Speed, který nás vzal do ulic metropolí jako Tokio, Londýn nebo Monte Carlo a pomyslným závěrem se stal rok 2004 s dílem Test Drive: Eve of Destruction. Všechny výše zmíněné hry byly lehce nadprůměrné tituly, ale své fanoušky série stále držela.

Dvouletá pauza přinesla změnu vývojářů, kterými se stali Eden Games a Atari Melbourne House, aby v roce 2006 přinesli Test Drive Unlimited. Ano, to je ten díl, na který si hráči nejraději vzpomenout. Přinesl totiž nejen krásně zpracovaný havajský ostrov Oahu, ale také hromadu obsahu jak v singlplayeru, tak u i v multiplayeru. V garážích čekalo 125 licencovaných aut a motorek, které jsme následně mohli vzít na zdejší silnice a dálnice. Byla to opravdu parádní jízda, takže nebylo pochyb o tom, že se dočkáme pokračování.

To vyšlo o pět let později už pouze pod hlavičkou Eden Games. Než se pustíme do druhého dílu, udělejme si drobnou odbočku k těmto vývojářům. Studio bylo založeno v roce 1998 Davidem Nadalem a Jeanem Yvesem Geffroyem a patřilo pod skupinu Infrogrames. V roce založení jim byl svěřen vývoj V-Rally Edition 99 pro Nintendo 64 a rok později se postarali o V-Rally 2, o níž tady již byla řeč. Mají na svém kontě také legendární díl série Need for Speed s podtitulem Porsche Unleashed, který celá řada hráčů označuje za jeden z nejlepších dílů vůbec. Po Test Drive Unlimited 2 přešli na mobilní platformy iOS, Android a Nintendo Switch, pro něž vyvíjeli vlastní závody Gear Club.

Test Drive Unlimited 2 měl velká očekávání. K dispozici byly hned dva ostrovy – Ibiza a Oahu, mezi kterými se dalo cestovat a hráčům byla nabídnuta plocha 3000 kilometrů. K tomu se hra pyšnila cyklem dne a noci, dynamickým počasím a pestrou garáží. Bohužel po spuštění dělala zejména online složka hry velké problémy, takže vývojáři museli na čas vypnout servery, čímž došlo k omezení věcí s nimi spojenými. Postupně se povedlo situaci vylepšit, a i druhý díl se tak nakonec stal poměrně úspěšným, kdy se dle dat měly prodat necelé dva milióny kusů.

Rok po TDU2 vydali Slightly Mad Studios díl, který měl navázat na seriózní simulátor po vzoru prvního a druhého Test Drive a to všechno ve spojení se značkou Ferrari. V té době za sebou měli vývojáři úspěšné NFS: Shift a Shift 2 a jejich cíl byl jasný – simulátory. Později se studio naplno prosadilo svou výbornou sérií Project Cars. Test Drive: Ferrari Racing Legends, jak zněl plný název hry, nás vzal zpět na okruhy a posadil nás do legendárních supersportů od italské značky. Dohromady to znamenalo nějakých 50 aut všech možných typů přes formule až po supersporty napříč historií. Hodnocení jak od hráčů, tak od novinářů však byla pouze lehce nadprůměrná.

A tím naše cesta končí, protože další na řadě by byl v úvodu zmíněný Solar Crown, se kterým si podle mého KT Racing zkrátka ukrojili moc velké sousto. Nicméně pracují na nápravě a třeba se z toho ještě vyklube případ jako Test Drive Unlimited 2, který na začátku taky nebyl technicky v pohodě, ale postupem času se z něj stala krásná hra. Bylo by to fajn i pro dobro značky, která toho v herním průmyslu zažila už opravdu hodně a snad i její budoucnost nebude tak černá, jak to aktuálně vypadá.

Zobrazit všechny obrázky