Xboxweb.cz

I herní žánry podléhají takové věci, jako jsou trendy, takže vývojáři dávají velký pozor na to, co je zrovna v kurzu a co už „out“. Díky tomu se nám žánr čistokrevných uzavřenějších FPS pomalu, ale jistě scvrknul pouze na pár titulů, kdy k pravidelnému každoročnímu vydávání dospěla už jenom jedna série. Přitom ještě několik let zpět jsme měli z čeho vybírat, a to jak vyznavači multiplayerových vřav (ti mají ostatně stále hodně velký výběr), tak zejména akčních jízd filmového střihu.

Call of Duty je tím posledním mohykánem držícím svůj prapor, i když poslední dobou se ve dřevci usídlovalo stále více červotočů, až se letos klacek zlomil a vlajka spadla na zem. Hned prvním problémem totiž je, že podle původních zpráv letos žádné nové CoD vyjít nemělo, jenom nějaké DLC za nižší cenu. Jak již ale všichni víme, další díl nakonec dorazil, stojí plnou cenu a ano, nedopadl úplně dobře.

Těch chyb, co se nabalilo, a nakonec vytvořilo tento počin, je hned několik. První z nich může být fakt, že po několika letech vydávání dle jasně definovaného klíče, kdy každé studio (Inifinity Ward, Sledgehammer Games a Treyarch) dodávalo „svou“ sérii, došlo ke změně. Místo dalšího Black Ops nebo nějaké odnožuje typu Vanguard se pokračuje tam, kde se loni přestalo, takže před sebou máme třetí díl restartované série Modern Warfare III. Neměli ho však na starost Infinity Ward, ale Sledgehammer Games, kteří podle mě dělají nejslabší díly série. Zombie mód pro letošní rok pak připravili Treyarch opět se Sledgehammer Games.

Ještě, než se pustíme do kampaně, musím si postěžovat na technické neumětelství všech studií. To, že se každý rok musíme vypořádat s hrou velikosti kolem 150 GB, jsme si už tak nějak zvykli, ale letošní rok v tomto ohledu laťku nejen posunul, ale přímo vystřelil k další metě – 200 GB na disku. Zdejší launcher je zkrátka neskutečný, a hlavně zbytečně velký moloch obsahující nejen poslední díl, ale také Modern Warfare II a Warzone, který samozřejmě také nesmí chybět. Spouštět se dají i další díly, ale tím pádem spotřebované místo na disku dále roste. Tohle je zkrátka cesta do pekel, tím spíš, když hra dostane nějaký update. Prosím, už se tohodle děsu zbavte. Třeba s tím vedení nově v čele s MS konečně něco udělá.

A teď už hurá na kampaň, kterou mám já osobně hodně rád, protože jak bylo zmíněno v úvodu, CoD jsou tou poslední baštou, kde takovou věc ještě najdeme. Výsledek mi šťastný výraz na tváři bohužel nevykouzlil. Přitom samotný úvod není vůbec špatný, protože bez nějakých velkých řečí se hned vrháme do akce, kdy pomáháme navrátivšímu se záporákovi Makarovovi utéct z vězení. On a jeho polovojenská jednotka Konni Group se pokusí ovládnout svět nebo minimálně napáchat co nejvíce škod a děsu. Proti němu se postaví klasická sestava s kapitánem Pricem v čele. Zapojí se také Farah nebo agenta Laswellová, aby se všechno po nějakých šesti hodinách dostalo na konec, který vlastně koncem ani není? Těžko říct, co si o letošním vyvrcholení příběhu myslet, ve mně nějaké zvláštní emoce nevyvolalo a spíš si říkám, jestli to nebyl nějaký omyl.

Úvodní mise tedy tak trochu klame tělem a ve výsledku se řadí k té lepší herní části navazující na předchozí díly. Máme tu však také mise, které do zajetých kolejí vůbec nezapadají a působí jako „vystřižené“ části z Warzone nebo nějakého jiného multiplayerového režimu. Zde však místo živých hráčů bojujeme s boty. Mapa je v těchto misích větší a otevřenější, což by úplně nevadilo, ale mise typu znič tři vrtulníky nebo najdi kontejnery není něco, co bych tak jako úplně chtěl hrát. Stejně tak mě nebavilo procházet truhly a hledat to ideální vybavení, který by se mi mohlo hodit. Truhel a vybavení je na mapách zbytečně velké množství, protože prakticky využijeme jenom malinkou část.

Někdo by řekl, že to byl pokus o inovaci, ale dneska víme, že dle vývojářů bylo na vývoj hry extrémně málo času, takže v zájmu jeho urychlení a tvorby alespoň nějaká kampaně připravily tyhle rádoby inovativní části, které zkrátka čerpají z Warzonu. Sice všichni víme, a v dřívějších recenzích jsem sám několikrát zmínil, že kampaň v Codech je svým způsobem tutoriál pro multiplayer, ale že se toho někdo chytí a dovede to až do takového extrému, jakým je letošní díl, to mě tedy nikdy nenapadlo.

A je to velká škoda, protože klasické mise se povedly, mají to správné tempo, filmovost a kýčovitost, na kterou jsme všichni zvyklí a tak nějak už ji bereme jako poznávací znak této série. Střílení a eliminace jednotek Konni Group funguje skvěle a nabízí přesně takovou zábavu, na kterou se každý rok těším. Trochu mě štval místy až přehnaný tlak na nutnost využít tichého postupu, ale pro mě těchto situací naštěstí nebylo mnoho a většinou jsem mohl sáhnout po využití hrubé síly.

Chyby kampaně tak plynou hlavně z její uspěchanosti a neschopnosti manažerského týmu se rozhodnout, jestli teda bude další díl jako DLC nebo plnohodnotné pokračování. Zvolená druhá varianta se ale podle mého nakonec neukázala jako moudrá volba. „Inovativní“ prvky do celkového konceptu nezapadají, působí divně a to potápí zbytek kampaně. Nepomáhá ani ne úplně dobrý scénář s pro mě divným koncem. Snad se příští rok tahle situace už nebude opakovat a my opět dostaneme to, na co jsme zvyklí.

Po kampani pak samozřejmě nesmí chybět zhodnocení multiplayerové části, která je nedílnou součástí každého nového Call of Duty. Rozdělit se dá na dvě části, kdy první z nich nabízí klasický multiplayerový zážitek v nespočtu herních režimů a na pořádné porci map. Druhá část nabízí souboje s hordami nemrtvých, protože jde o režim Zombie. A jelikož ten dle mého přinesl o něco více zásadních změn, začneme s ním.

Z připravených malých oblastí předešlých her se tentokrát podíváme do otevřeného světa mapy Urzikistán, která bude mimochodem novou mapou pro režim Warzone v prosinci letošního roku. Zde na skupinky třech hráčů, kterých na mapě může být až osm, čekají tři zóny plné vybavení, zajímavé kořisti a také nepřátel. Obtížnost jednotlivých částí postupně roste, stejně tak jako možnost zisku lepšího vybavení a odměn, které si ze zóny budeme moct odvést. To platí v případě, že se nám povede úspěšně a v jednom kuse zónu opustit. V případě smrti nebo nezdaru totiž o získané vybavení přijdeme.

Můžeme si však v průběhu postupu pojistit až tři věci, o které v případě smrti nepřijdeme, a to se hodí. Mimo zbraní se dají získat nové kusy vybavení nebo podklady pro výrobu energetických či jinak posilujících věcí. Ty se dají získat i samotným hraním, ale s papírem na výrobu si je budeme moct jednou za určitý čas dělat sami. Hlavním zdrojem zisku hodnotných věcí je plnění úkolů, kterých je k dispozici opravdu spousta, takže je důvod se pořádně snažit a zabojovat. A to tím spíš, že veškeré odemčené vybavení se následně dá využít také při hraní klasického multiplayeru, díky čemuž nemusíme tolik drtit denní výzvy. Kdo chce dosáhnout opravdu dobrých výsledků, tak se v ideálním případě spojí s nějakou jinou jednotkou a bude spolupracovat. Není čeho se bát, pořád jde o boj proti zombíkům, nikoli mezi sebou.

Zombici jsou v pozměněné verzi hodně povedení, pokud vám tedy tento systém sedne, a nabízejí větší výzvy za větší odměny. Jejich stylizace již není tak hororová, jako tomu bylo dřív, celkové zpracování světa je nově více postapokalyptické, což se mě osobně líbí o něco víc, než přehnaně děsivé výjevy, které mi ve výsledku přišly spíše úsměvné, než děsivé. Jo a nezapomeňte vyměňovat zbraně, protože s tím základním v dalších zónách uspějeme jenom těžko.

Klasický multiplayer je pak také hodně povedený, nabízí nespočet herních režimů a z toho hned dva novinkové – Cutthroat a War. Mód War je zajímavý v tom, že se proti sobě postaví dva týmy o šesti hráčích, které následně brání nebo útočí, a to v závislosti na několika úkolech. Nevýhodou tohoto režimu je fakt, že je pro něj zatím k dispozici pouze jedna jediná mapa – Operation: Spearhead. Díky tomu se poměrně rychle ohraje, ale zase to není nic, co se by do budoucna nedalo rychle vyřešit.

Celkově situaci s mapami bude třeba napravit. Nejde o to, že by byl jejich počet malý, ale o to, že hned 16 z celkového počtu 20 map, je recyklovaných z původního Modern Warfare 2. Vzhledem k mojí velice krátké paměti to pro mě nepředstavuje problém, ale dovedu si představit, že jiným hráčům by to mohlo vadit. Nicméně i tohle bych nebral jako nějaký zásadní problém, protože nostalgie funguje a vzhledem k tomu, že je hra postavena jako live service, bude v budoucnu tato situace jistě vyřešena.

Co mě dále potěšilo je systému Carry Forward, díky němuž se veškeré zbraně a vybavení získané v MW II přenese i do nejnovějšího dílu. Pro někoho to může být nuda, ale já byl rád za každý kousek navíc. Díky tomu jsem totiž nemusel tolik hrát denní výzvy, jejichž plněním se hráči dostanou k novému vybavení v případě, že nevyužijí zmiňovaný Zombie režim. Nové vybavení nejsou jenom zbraně nebo přídavky k nim, ale nově také třeba rukavice, taktické vesty, boty a další vybavení, které dokáže vylepšit některé statistiky a je velice zajímavé jednotlivé věci kombinovat a zkoušet, co to dovede.

Od posledně je hratelnost o něco rychlejší, pohyby plynulejší a třeba taková možnost střílet z nakloněné zbraně, byť za cenu menší přesnosti jistě najde svá využití. Střílení jako takové je opět na skvělé a zábavné úrovni, ostatně nic jiného jsme ani nečekali. Multiplayer jako takový nabízí klasický zážitek, který hráči každý rok očekávají. Pro mě přinesl několik velice povedených novinek, díky nimž ho mám ještě o něco raději, ale to už záleží na tom, jak se každému novinky trefí do vkusu.