Xboxweb.cz

Jen si to představte. Probudíte se v podivném undergroundovém klubu (doslova), vůbec nic si nepamatujete, máte podivné vidiny a záchvaty migrény a do toho se s vámi zaměstnanci baví, jako by jste se znali od malička. Po několika rozhovorech se dozvíte, že jste upír a pokud se nenapijete krve jiného upíra, konkrétně nějakého velmi starého a mocného, tak se proměníte v ghoula. Jakousi zombie verzi upíra. Což samozřejmě nikdo nechce.

Přesně v takovéhle lapálii se ocitl Eric Bane, hlavní postava upírské stealth akce DARK z dílen Realmforge Studios. Hra nabízí poněkud modernější pohled na celou upírskou tématiku, která se nejvíce blíží filmové sérii Underworld. Ovšem bez vlkodlaků. Takže tajné upírské společnosti koexistující s tou lidskou jež mají prsty v obrovských nadnárodních korporacích s prapodivnou zálibou v chemii. V každém případě vás tyto vnitřní vztahy nezajímají a i kdyby zajímaly, tak se o nich nic nedozvíte, protože vývojáři jaksi nepočítali s tím, že by o ně někdo mohl nějaký ten zájem mít.

Vzhledem k tomu, že je Eric nováčkem ve všech těch věcech okolo upírů, ze začátku nezvládne víc než někoho rychle zabít, přesouvat se z místa na místo jako obláček kouře, případně se nakrmit, aby si doplnil vitae, které mu umožní používat o něco lepší schopnosti. Ty si ovšem musíte nejprve odemknout. Na stealth hru tedy nemáte zrovna moc prostředků jak tiše řešit situace, které jsou před vás postaveny. Ty většinou ani nevypadají moc složitě, ovšem to se okamžitě změní, jakmile se plně seznámíte s umělou inteligencí nepřátel.

Ti ji totiž moc nepobrali a to vás velice často dostane do situací, ze kterých prostě není úniku. Nepomáhá tomu ani to, že vaše postava neumí přelézat překážky a podobně je na tom i jeho schopnost teleportace. Ve hře sice narazíte na několik druhů nepřátel, ovšem ve výsledku všechny souboje probíhají stejně. Tiše odpravíte několik vojáků, aby si vás někdo jiný všiml, když se snažíte skrýt jejich těla. Ten pak na to upozorní úplně všechny nepřátele v celé úrovni a ze stealth akce se stává hra na honěnou. Pokud se vám podaří nějak se mezi nimi proplést a neskončit někde v koutě, pokračujete do další místnosti, kde se v závislosti na počtu nepřátel opakuje to samé nebo se vám podaří projít tiše. Pokud se však někde zaseknete, téměř jistě vás čeká smrt, dlouhá nahrávací obrazovka a kvůli špatně rozmístěným checkpointům opakování 20 minutové pasáže. To se vám často podaří i několikrát a uměle si tak natáhnete herní dobu na necelých pět hodin.

Právě speciální schopnosti, které si odemykáte po vzoru většiny RPG by měly tyto situace redukovat na minimum, ovšem to se nikdy nestane. Ze začátku vám jsou spíše na obtíž než k užitku, jelikož působí spoustu hluku. Než je vylepšíte na požadovanou úroveň, dostanete se do fáze hry, kdy se v každé místnosti nachází spousta nepřátel, takže požití schopností téměř vždy končí tím, že někdo najde tělo a opět si musíte absolvovat hru na honěnou. Tak či tak osobně jsem nakonec nejčastěji používal schopnost Shadow Grip, která po vylepšení na maximum uměla těla i skrývat. Což je škoda, protože schopností je opravdu dost a kdyby vše fungovalo tak jak má, daly by se používat k tvoření zajímavých situací po vzoru Dishonored.

Jedinou částí hry, která není úplnou tragédii je její umělecký styl a desing některých úrovní. Cel-Shadová grafika dává vzniknou poměrně unikátním prostředím a abych pravdu řekl, bez ní by hra vypadala mdle a nezajímavě. I úrovně zaslouží pochvalu, hned v první misi se třeba podíváte do muzea jehož součástí je středověká expozice obsahující hrad. Případně o něco později pro změnu zavítáte do mrakodrapu společnosti Geoforge, která má celé jedno patro tvořené parkem plným stromů a keřů, ve kterých se můžete skrýt. To málo však hru nezachrání.