
RECENZE: Fantasia: Music Evolved

Fantasia? To není jen představa o tom, že by vás vaše manželka/přítelkyně/holka přestala komandovat, je to i hra. Název Fantasia ale nevylezl přes noc z designerů herního studia Harmonix známého sérií Guitar Hero, Rock Band nebo Dance Central. Název vznikl za druhé světové války a ne, nevymysleli ho Němci, nýbrž samotný tehdy ještě žijící pán, Walt Disney, zakladatel stejnojmenného filmového studia, jež do dnes prošlo výraznou změnou v technologii animace, tedy dalo by se říct, že tvorba studia dnes a před sedmdesáti lety je enormně rozdílná. Nejen, že v své době se uchylovalo jiným směrem a dostalo se díky své specifičnosti na vrchol, ale hlavně každý takový produkt byl takřka vždy jiný, nový a něčím originální. Dnes už Disney produkuje jen jedny a ty samé sobě si podobné filmy, chcete-li, pohádky, navíc pořád podle stejné šablony, jen pokaždé dosadí jiné postavičky. Zápletka, rozuzlení a celkově děj je prakticky stejný. Co si budeme povídat v dnešní době narazit na povedený a originální animáče, jaké filmová studia po celém světě chrlila ještě chvilku po přelomu milénia, je takřka vzácností. Musíme přiznat, že právě z tohoto důvodu jsme Disney Fantasia: Music Evolved dlouhodobě přehlíželi. A teď si trháme vlasy, jací jsme byli oslové.
Co je to teda ta Fantasia? Můžeme o ní mluvit jako o klasice mezi animovanými filmy Walt Disneyho, protože šlo o první film, kde se použil stereofonní zvuk. Orchestrální film narážející na tehdejší dění ve světě (1940), navíc si v Americe drží 22 místo nejvýdělečnějšího filmu v historii Spojených států. O fantasii se také někdy mluví jako o pátém nejlepším animovaném filmu historie, kde před ním stojí legendy Lví král (čtvrté místo), Bambi (třetí), Pinocchio (druhé), a dokonce i u nás promítaná Sněhurka se sedmi trpaslíky (první místo). Fantasia se skládá z 8 různých na sobě nezávislých částí, kde nechybí ani světoznámý a ikonický Mickey Mouse. Ten se sice v námi recenzované hře neobjeví, avšak přesně od této sekvence se herní zpracování odráží, ačkoliv si příběh upravuje pro své potřeby. Pohádkový svět zachvátil hluk, hudba se vytratila a vy jste nečekaně tím, kdo by měl ten hnusný zvuk vykopat ze světa pryč. Abyste toho byli hodni, musíte získat kouzelnickou čepici od vašeho mága učitele. Tu získáte, když si postupně projdete skvěle provedený tutoriál. Ze začátku vás sice čaroděj vypustí do totálního chaosu na písničku „Applause“ Od Lady Gagy a vy bude mít pocit, že tuhle hru nikdy nepochopíte. Pak se ale vzpamatuje a každý druh ulovitelných bodů běhajících na obrazovce vam postupně představí, tedy ty na přetahování po obrazovce, ať už pomalu nebo rychle, či klepnutí. To vše do rytmu písničky.

Po tutoriálu na vás čeká už jen kampaň, kde budete sbírat magickou energii každým splněným úkolem, a tak postupně odemykat všech 33 písniček ve vaší knihovně. Můžete je ale získat i mixováním vlastních písniček v skrytých eventech v jednotlivých realmech, což je místní přezdívka pro mapy, kterých je zhruba sedm. Každá jednotlivá písnička má potom tři verze (originální, růžovou a zelenou) a v každé verzi je několik nástrojů, které můžete během hraní akčně kombinovat, pokud vám to hra nabídne. Remixy si musíte ale sami odemknout splněním daného úkolu, čímž mimojiné obdržíte další magickou energii. Přišlo nám škoda, že kromě tutoriálu byly všechny úkoly stejné, tedy dosažení určitého skóre. Možná si mohli autoři dát tu práci a vymyslet něco lepšího, co by občas plnění úkolů zpestřilo. Písničky od interpretů jako Avicii, Imagine Dragons, Lady Gaga, Lorde či klasiky jako Mozart, Bethoven, Tchaikovsky nebo Dvořák, nám ale tuto pachuť na jazyce hravě překrylo.
Ještě jsme to ještě neřekli, protože jsme doufali, že to tak nějak každému dojde, ale jde o Xbox exkluzivní čistě pohybovou hru, čili bez Kinectu si srandy moc neužijete. Fantasia působí jako taneční hra, ale tančení není, můžete jí hrát dokonce i v sedě, víc jsme si totiž při hraní připadali jako dirigentni. Máváte rukama v rytmu hudby. Harmonix pojal ovládání skvěle a až na drobné výjimky pohyby seděli k písničce jak zadek na hrnec. Kamera nám sice občas trochu zazlovila a neposlouchala nás, což bylo mimochodé také podmíněné tím, že jsme až teprve po čtyřech hodinách hraní zjistli, že rukou máme mávnout teprve tehdy, až se kulička co nejblíže přilepí k bodu mávnutí, samozřejmě dřív než zmizí, a taky dost záleží na provedení pohybu, aby byl správným směrem. Zapojovali jsme ruce obě, občas jsme pohyby nevychytali, občas se nám zapletly a po nějakých pěti hodinách nás pekelně boleli, ale drželi jsme se. Hrát si na dirigenta do melodie známých a oblíbených písní nás prostě pekelně bavilo, navíc jsme sami mohli během hraní písničku remixovat nebo si do ní v podobě občasného eventu přidat vlastní melodii, občas jsme si tedy připadali dokonce až skladatelé, akční skladatelé, všechno je tu akční a má to díky běžícím hvězdičkám v pozadí své kouzlo a atmosféru. My se do hry vžili, možná že místy až moc a ještě nejspíš dlouho vžití budeme, je tu spoustu celkem levných DLC, které prostě musíme mít. Jako nezlobte se, ale Burn od Ellie Goulding si prostě zahrát musíme. Tedy, hledáte-li hudební hru a na tancování v Just Dance se necítíte, Fantasia: Music Evolved je skvělou relaxací a volbou nejen pro vás ale užijí si ji i děti. Nebo vy s dětmidohróady, do hraní si můžete přizvat na souboj jednoho protivníka, a nechcete-li postupně odemykat všechny písně, zapněte si v nastavení Party mode, všechny písničky vám okamžitě zpřístupní. To ale doporučujeme jen v případě, že hru chcete hrát jen s přáteli, jinak se připravíte o docela solidní kampaň, sic s infantilním příběhem, jež bude bavit spíše vaše potomky. Pětislovem příjemná novinka mezi pohybo-hudebními hrami. Howgh.
Verdikt
Příjemná změna v už tak malém seznamu pohybových, hudebních her. Hru provází skvělá Disneyovská atmosféra, čímž okouzlí nejen děti, ale i vás, nebo vás oba, pokud se rozhodnete zahrát si ve dvou. Písniček je dost a díky možnosti remixování jen tak neomrzí. Najdete zde popové, taneční i rockové hity, a pokud lpíte na klasice i tu tady najdete.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.























