Xboxweb.cz

V roce 2006 pomohla nová značka Gears of War, společně s třetí iterací série Halo, zajistit dominanci Xboxu 360 na poli akčních stříleček. „Gearsům“ se podařilo prosadit se v tvrdé konkurenci nejen díky zběsilé akci, velkým zbraním a ještě větším testosteronovým hrdinům, ale také skrze příběh, který citlivě dával nahlédnout na osudy, motivace a pocity hlavních postav, jež pronikaly hluboko pod povrch svalnatých hrdinů a mířily až na dřeň.

Za téměř dvacet let se značka Gears of War dočkala řady pokračování a spinoffů, nicméně nejeden hráč takřka přísahá právě na první díl série jakožto na ten nejlepší. Přiblížit legendu i novým hráčům a umožnit veteránům opět si zahrát tuto skvělou střílečku tak, jak si ji pamatují, má umožnit už druhý remaster s podtitulem Reloaded. Podle autorů jde o dosud nejrozsáhlejší remaster, který vylepšuje nejen původní titul, ale také všechna rozšíření.

Recenzovat tento remaster tradičním způsobem nemá příliš cenu, ostatně jedná se o devatenáct let starý titul. Na úvod si shrňme, jaké grafické novinky remaster nabízí. V první řadě se hráči mohou těšit na rozlišení 4K, podporu 60 fps v kampani a 120 fps v multiplayeru, podporu cross-progression a cross-play na všech platformách (Xbox Series X/S, PC a PS5/PS5 Pro), novinku v podobě HDR, Dolby Vision a Dolby Atmos, podporu pro 7.1 3D Spatial Audio, variabilní obnovovací frekvenci, remasterované assety a textury ve vysokém rozlišení, upravené vizuální efekty, lepší stíny a odrazy, lepší vyhlazování hran a absenci načítacích obrazovek v kampani. Zkrátka pořádnou nálož grafických vylepšení.

Právě na multiplayer nová edice Reloaded velmi sází, ostatně všech 19 původních map pro hru více hráčů bylo graficky vylepšeno, přičemž tvůrci z The Coalition slibují, že všechny mapy, režimy, původní postavy či kosmetické doplňky půjdou odemknout skrze samotné hraní, tudíž nás nečeká žádná platba navíc, což je rozhodně sympatické. K dispozici jsou také nové servery slibující plynulejší hraní a lepší pokrytí regionů či ochranu před chatery na PC. Dostupných je hned osm PVP režimů, konkrétně Team Deathmatch, King of the Hill, Execution, Warzone, 2v2 Gnasher Execution, Assassination a Annex.

Tolik k novinkám, ale jak se vlastně staronové „gearsy“ hrají? Grafická vylepšení jednoznačně zvyšují zážitek z hraní, obzvláště pokud jste tento ikonický titul hráli naposledy v době jeho vzniku, tak jako já. Vylepšený vizuál působí dojmem, že se hra vlastně vůbec nezměnila – jinými slovy hraje přesně na tu nostalgickou strunu, na kterou má. V přímém porovnání je rozdíl markantní, především pokud jde o absenci „nahnědlého“ odstínu, který můžeme znát i z jiných titulů té doby. Stejně tak chybí efekt rozmazání, jenž byl přítomný na mnoha místech v rámci původní hry. Stručně řečeno, hra je graficky mnohem čistší a umně maskuje skutečný věk hry.

Co se týče pocitu z hraní, tady už trochu padá kosa na kámen. Přeci jen téměř dvacet let je na herních mechanikách opravdu znát, a co působilo v době vzniku revolučním dojmem, je dnes již těžkopádné a lehce zastaralé. Pocit z gunplaye podle mého názoru neodpovídá teoretické hmotnosti zbraní a jejich nositelů, a střelba kvůli tomu působí spíše dojmem dětských pistolí, než dokonalých strojů na zabíjení. Přebíhání z krytu do krytu a obecně pohyb po bojišti je na dnešní standardy těžkopádný, nikoli však ve smyslu obtížného přesouvání hory svalů, ale spíše neposedného ovládání, které má tendenci házet vám klacky pod nohy.

Patrně nejvíce je zastarávání mechanismů vidět na umělé inteligenci. Nepřátelé nemají tendenci se chovat ani trochu logicky a bez větších starostí vám budou nabíhat přímo před hlaveň, a to i ve chvílích, kdy jejich kryt pečlivě odstřelujete. Vyjima předem naskriptovaných pasáží nebudou ani příliš taktizovat a nutit vás měnit a přizpůsobovat strategii. Na druhou stranu je to dobře, neboť ani vaši parťáci se s inteligencí příliš nepotkali a možná až příliš často je budete zachraňovat vinou jejich špatných rozhodnutí. V dnešní době už jsme přeci jen zvyklí na trochu něco jiného.

Během hraní jsem se nemohl ubránit dojmu, že první díl Gears of War by si spíše zasloužil nějaký větší remake, než jen grafické vylepšení. I přes povedený grafický kabátek totiž úhly kamer, management zbraní, gunplay nebo umělá inteligence zkrátka neodpovídá moderním standardům a je na nich až příliš patrný rok vzniku. Kdyby se titul i po letech hrál svižně a plynule, patrně bych tyto neduhy překousnul, nicméně během hraní jsem se s ovládáním pral více než se zástupem Locustů. Moderní střílečky sází na mnohem rychlejší gameplay, který hráče brzdí co nejméně, což ale bohužel není případ Gears of War Reloaded.

Gears of War jsou stále tou skvělou testosterovonou řežbou s nekončící akcí, kde dominují velké svaly, ještě větší zbraně a hroziví nepřátelé. Remaster vylepšuje titul na grafické standardy dnešní doby a pryč jsou nejen neostré textury, ale také „nahnědlý“ odstín, který je příznačný pro dobu vzniku. Během hraní jsem se ale nemohl ubránit pocitu, že v pořadí již druhý remaster cílí především na nostalgii hráčů, kteří u Gears of War propařili nejeden den a v multiplayeru strávili nejednu noc. Mladším hráčům totiž jen vylepšení grafiky stačit nebude, neboť hlavní mechaniky stihly notně zastarat, kvůli čemuž se kolečka válečné mašinérie místy nepříjemně zadrhávají.

Titul by si po letech zasloužil spíše komplexnější remake, který by titul od základu předělal a přiblížil ho mladší generaci. Takto se jedná jen o nostalgickou jízdu, která je i po letech solidní nářez, ale díky ostrým detailům nepřehlédnete značné množství šedin ve vousech hlavních protagonistů. Naštěstí si ji můžete vyzkoušet v rámci předplatného Game Pass, tudíž pokud vás stará střílečka v novém kabátku příliš neosloví, nemusíte smutnit nad zbytečně utracenými penězi.