
RECENZE: Happy Wars
Ztřeštěně vypadající multiplayerová akce vyvinutá společností Toylogic a vydaná pod záštitou Microsoftu konečně dorazila na Xbox 360 a v následujícím článku se dozvíme jestli hra vůbec stojí za stáhnutí, protože je free-to-play. Ano, pokud jste GOLD členem služby Xbox Live, tak za hru nemusíte zaplatit ani korunu. autorem recenze je tomka
Samozřejmě to má háček, jak je to ostatně u free-to-play her zvykem, že se dá hra hrát bez placení, ale za reálné peníze si můžete koupit všemožné zvýhodňující bonusy. Nejinak je tomu i zde, nutno však podotknout, že i přes všemožné bonusy jsem se zatím nesetkal s nějakým nevyváženým týmem, nikdy můj tým lehce nevyhrál ani neprohrál.
Hra má několik režimů, asi hlavní multiplayer, co-op, trénink a pro některé možná překvapivě i singleplayer.
Hned ze začátku jsem vlítnul na obsáhlý tutorial, který mi představil všechny potřebné techniky k hraní a postavy s jejich dovednostmi. První postavou byl válečník. Nic neobvyklého, bijec na blízko, hodně toho vydrží, je hodně silný, umí se krýt, v nepřátelských řadách udělá pěknou paseku, ale jinak mi přišel takový nemastný a neslaný. Ze zajímavých vlastností bych vypíchnul odhození protivníka (opravdu daleko) nebo třeba útok, při kterém se točíte kolem dokola a sekáte vše, co se pohne. Další povolání už mi přišlo zajímavější. S mágem musíte dávat pozor, moc ran nevydrží, ale na dálku má velkou sílu, se svou holí může mlátit ovšem i na blízko. K základním vlastnostem mága patří klasický fireball, blesky nebo třeba magický napalm. Co se mi líbilo nejvíce je vlastnost očarování zbraně své nebo spoluhráče různým pomocným elementem (led, vzduch, oheň, blesky), takže se rapidně zvýší síla útoku. Třetí a posledním charakterem je můj nejoblíbenější, klerik. Je to tak trochu mix mága a válečníka, k boji má standardně štít a kladivo, přičemž jeho největší specializace jsou léčení, vzkřišování padlých spolubojovníků, přičarování pomocného brnění (postava si hodí na hlavu krabici od mléka) sobě i spoluhráčům a spousta dalších podpůrných akcí. Může i vyčarovat zeď, velmi vhodné pokud se stahujete a potřebujete zpomalit nepřátele. Trochu zamrzí slabý počet postav, mohl být alespoň o dvě větší, ale každá postava je tak unikátní, že když se přepnete třeba z válečníka na mága, tak vám vážně chvíli potrvá než si zvyknete.
Hlavní části hry je bezesporu multiplayer. Hraje se patnáct hráčů proti patnácti, což je vážně super a budete zírat jaká velká bitva se před vámi rozpoutá. Zezačátku je opravdu těžké se v té vřavě vyznat, přepínat mezi dovednostmi, dávat si pozor na sebe a podporovat ostatní. Ale po chvíli si zvyknete a přijdete na tu správnou taktiku, která vám bude vyhovovat.
Každý tým začíná z hradu a utíká na druhou stranu mapy zničit věž v protivníkově hradu. Prosté, ale velmi zábavné. Po cestě si stavíte na určených místech věže, kde se můžete v případě smrti respawnovat. Samozřejmě největší bitva je vždy u hradu, kam se můžete dostat pouze přes hradby, pokud někdo dokáže postavit žebřík, anebo přes hlavní bránu. Budete se snažit rozsekat bránu meči a kladivy a nebo raději postavíte beranidlo a vyrazíte jí jak nic? Je to na vás!

Za každé zabití nebo podpůrnou akci dostáváte zkušenosti a s levelováním se vám odemykají nové předměty a dovednosti. Možností jak si vašeho avatara vybavit a vyzdobit je opravdu spousta, nejde zde pouze o zbraně a o brnění, ale i o rozsáhlé možnosti úpravy vzhledu. Fantazii se meze nekladou!
Příběh singleplayeru je velmi prostý a podobný tomu v multiplayeru. Sledujete rozpravu dvou králů sousedních království, kteří si při hádce navzájem vyhlásí válku, když v tom do dění přijde dcera z jednoho králů a ten druhý král se do ní ihned zamiluje, zapomene na válku a unese ji. Jestli se teď divíte co to je za hloupost, tak vězte, že není, taková hra prostě je. Začnete ve čtyřčlenné skupince válečníků a vydáte se zachránit princeznu. Hra probíhá stejně jako v multiplayeru, tudíž musíte dobýt nepřátelský hrad. Na singleplayeru je zajímavé, že si ho musíte odemykat hraním multiplayeru, tímto hra připomíná, že je primárně opravdu multiplayerovým titulem.
V kooperačním režimu budete bojovat po boku vašich kamarádů proti nepřátelským, počítačově řízeným botům. Boti ovšem nejsou žádná ořezávatka a dají vám vážně zabrat, možná až moc.
Verdikt
Pokud vás neodradí komiksově laděná grafika, ulítlé animace postav a vůbec celková ulítlost hry, vězte, že i přes vzhled má tato hra v sobě velký potenciál. Doufejme, že po pár dnech zmizí problém s připojováním do hry, což je pravděpodobně z důsledku velkého počtu hráčů, a také, aby se hrala nestala nevyváženou kvůli platícím hráčům. Jak si hra povede je těžké říct, bude to legenda, nebo upadne do zapomnění? To ukáže čas. Ale jestli máte GOLD účet, rozhodně neváhejte a dejte hře šanci, nenechte se zmást dětinským vzhledem, tohle není nějaká odpočinková hra, vážně se zapotíte.
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.























