Xboxweb.cz

Velké, staré, do tmy zahalené domy jsou jedním z nejčastějších témat hororových autorů. Hrdiny do něj můžete uvěznit, vystavit je nájezdům nezvaných vetřelců nebo je nechat napospas děsivé historii, skryté v jeho útrobách. Právě poslední možnost je případ psychedelické hororové adventury Layers of Fear, kterou jsme se nechali pohltit v minulých dnech a jejíž recenzi vám přinášíme.

Příběh vám propůjčí postavu malíře, jenž se po ztrátě rodiny, přátel i renomé, vrací dokončit své životní dílo. Překážkou mu je nejenom jeho podlomený psychický stav, ale také dům, který byl dlouhá léta tichým svědkem všeho, co se odehrávalo v jeho zdech. Jakkoliv vypadá viktoriánská vila jako klidné místo, vše nabírá prudký obrat první návštěvou ateliéru. Od té doby začíná skutečný děs. Prostředí se mění v nepředvídatelných intervalech, vrství se jedna otázka za druhou a z obyčejného patrového domu je rázem pekelná repríza vašeho života.

Více o ději z nás nedostanete. Tak, jak budete hledat věci potřebné k dokončení obrazu, budete nacházet menší či větší indicie, vedoucí k pochopení jednotlivých událostí a postav. Posunout dále vás může dopis, poznámka, fotka, ale třeba také určitý předmět. Takže čím více prostorů prohledáte, tím ucelenější představu získáte. V dobré orientaci, zda zásuvka či skříňka jde otevřít, pomáhá ikona ruky, ve kterou se změní středový bod vždy, když jste blízko. Samotný pohyb pak provádíte kombinací pravého triggeru a pravé páčky. Zde musíme vytknout malý nedostatek v pohybu postavy. Jelikož nedostala do vínku možnost se skrčit, měli jsme z počátku problémy se spodními šuplíky. Ani jsme netušili, jak depresivní může být otevírání takové čtvrté přihrádky.

Načali jsme, že k cílové čáře vede dokončení posledního obrazu. Abyste tak mohli učinit, musíte najít několik předmětů. Dá se říci, že co předmět, to jedna strašidelná pouť domem, který bude vždy jiný, než předtím. Jelikož tvůrci zvolili lineární styl hraní, zajistili si, že půjdete vždy podle jejich záměru a vždy objevíte, co potřebujete. Drobnou překážkou a příjemný zpestřením jsou občasné hádanky. Ty se vždy vztahovaly jen k dané lokaci a principem bylo najít skryté prvky nebo udělat úkony ve správném pořadí.

Pokaždé, když najdete další kousek potřebný pro malování, budou dveře vést do ateliéru, kde ho použijete a přiblížíte tak dílo dokončení. S tím, jak se přetváří obraz, mění se také vzhled dílny. Ta slouží zároveň jako inventář nalezených odkazů na minulost. Po druhém spuštění hry jsem zjistili, že ateliér je také jakýmsi záchytným bodem, ze kterého vedou dveře do poslední místnosti, kterou jste u předchozího hraní navštívili. Obavy o uloženou pozici byly na místě, protože menu si vystačí jen s klasickým nastavením a možností začít novou hru nebo pokračovat v započaté.

Určitě netrpělivě čekáte, jak jsou na tom Layers of Fear s atmosférou. Jedním slovem, EXCELENTNĚ. Hlavní prvky, nutné k rozpoutání toho pravého hororu, jsou namíchané v tom nejlepším poměru. Tvůrci se inspirovali u mistrů štětce, jakými byli Goya, Bruegel nebo Rubens a pod enginem Unity 5 vytvořili vlastní umělecké dílo. Nálada první poloviny 20. století, lemovaná obrazy, jenž ve vás sami o sobě vyvolávají tíseň, je všudypřítomná. Když už máte pocit, že depresivnější prostředí nejde vytvořit, vytasí se autoři s barevným kontrastem, který místo oddechu utáhne smyčku ještě více.

Před začátkem nás krátký titulek upozornil, že pro lepší zážitek je vhodnější použít sluchátka. My jsme samozřejmě doporučení poslechli. Za prvé nebudeme v nočních hodinách rušit sousedy a za druhé jsme chtěli mít hraní co nejintenzivnější. Teď už můžeme říci, že ozvučení se může hrdě postavit vedle vizuálního ztvárnění. Hudební motivy jsou kombinovány přesně takovými zvuky, které čekáte a hlavně s prostorovou orientací, kterou čekáte. Výkřiky a jiné efekty doprovázející momenty překvapení nejsou zesílené, jak bývá dnes zvykem, a přesto přispívají umocnit každou lekačku.

Těch je více než požehnaně a velká část zážitku stojí právě na nich, přestože se to v prvních minutách vůbec nezdá. Layers of Fear si vás totiž připravují pěkně postupně, přičemž neváhají použít snad všechny známé metody. Pohybující se předměty, levitující nábytek, vyskakující postavy nebo halucinace jsou jen slabý výčet toho co vás čeká. Veškeré adrenalinové pasti jsou umístěny s rozmyslem a co je nejdůležitější, příliš se neopakují. Když už jsme si mysleli, že máme nadcházející scénář přečtený, pravidla se změnila a krevní tlak zamířil k zemi. A to je zatraceně dobře.

Co se ovšem za dobré označit nedá, je optimalizace. Bohužel ani předběžný přístup nestačil na opravu nestabilní snímkové frekvence, která se projeví vždy, když se na scéně objeví dynamické stíny. Dobrou zprávou je, že vaše postava žádné nevrhá, a tak se tato anomálie neobjevuje příliš často. Když už na to přijde, plynulost pohybu je narušená, ale ne do takové míry aby byl titul nehratelný. Je spíše smutné, že tým stojící za výborně postaveným hororem, není schopný udržet po celou dobu 30 snímků za sekundu.

Na závěr jsem si nechali faktor, který možná do velké míry ovlivní vaše rozhodování o koupi, a tím je herní doba. Náš průchod hrou se nesl ve velmi klidném tempu, se zaměřením na prozkoumání a shromažďování všech vodítek příběhu. Jednou jsem se asi na 15 minut zasekli u zvonícího telefonu a párkrát věnovali více pozornosti dechberoucím malbám. Na konci se čas, strávený v domě, vyšplhal téměř k pěti hodinám a je jen na vás, zdá-li se vám to hodně či málo. Nám to přišlo tak akorát.