Xboxweb.cz

Fanoušci komiksových vesmírů jsou často jak kočky se psy, protože všichni tvrdí, že právě ten jejich je nejlepší. Největší rivalita samozřejmě panuje mezi společnostmi Marvel a DC. Superhrdinové svadí nepřímý boj na pultech tiskovin, v televizi, na stříbrném plátně, ve videohrách a také v našich domovech. U nás není výjimka. Když se mi podaří přítele přemluvit k třetímu Thorovi, automaticky musím počítat s povinnou projekcí Ligy spravedlnosti. On sní po nocích o tom, jak se navzdory postavě nacpe do batmanovského kostýmu, zatímco pro mě je Frankem Castlem. Neohroženým drsňákem, který by pro rodinu a pomstu obrátil rotaci planety. A když já velkoryse musela hrát Injustice, on s tváří gentlemana usedá u Marvel Super Heroes 2.

Máte pravdu, tentokrát to není rovný boj. Srovnávat čtyřicet postav s téměř dvěma stovkami hrdinů, kteří navíc mají hned několik variací v závislosti na kanónu, není fair. LEGO hra pak není bojovka, ale výpravná akční plošinovka, která volně navazuje na předchozí díl. Nemusíte se ovšem bát, že se bez jeho znalosti v ději ztratíte, protože hned první mise se Strážci galaxie nastíní, o co ve hře jde. Ze všech možných padouchů, a že jich tu opravdu je, se tím stěžejním stává Kang. S artefaktem umožňujícím manipulovat s časem, se nejprve střetává se Star Lordovou partou. Netrvá ale dlouho a Dobyvatel, jak se Kang rád nechává oslovovat, doputuje až na Zemi. Zde využívá svou moc a vytváří alternativní svět.

Není to ale jen tak obyčejné místo hostující strach a všudypřítomný chaos, je složené z celé řady dalších realit, kde se události dějí podle padoušského diktátu. Chronopolis, jak se jmenuje Kangova nová metropole umožňuje cestovat jak do středověku, tak do dávného Egypta, daleké budoucnosti, mýtických koutů a do dalších míst známých z marveláckých komiksů. Příběh není ničím novátorským a do puntíku zapadá do standardní superhrdinské týmovky ve stylu Avengers. Postavy se tu postupně vypořádávají s menšími překážkami, aby nakonec mohly společně čelit zlu nejvyššímu. Jen tu místo několika reků máte desítky více či méně známých dílků univerza, které aktuálně definuje komiksový žánr.

Nicméně pořád jsme v LEGO světě, takže i ty sebevážnější události jsou zlehčeny, parodovány a podávány tím nejabsurdnějším možným způsobem. Jindy železní macho svalouši propadají hysterickým záchvatům, slečny se po úspěšné šarvátce starají především o selfie nebo make-up a zlosynové jsou chytří asi stejně, jako ohnutá anténa. Ostatně na režijních postech seděli lidé, kteří jsou s kostičkovanými adaptacemi už od roku 2010, tudíž nečekejte výrazný odklon stylu od Harryho Pottera, Avengers nebo Batmana. To samé by se dalo říct i u herního stylu, který jde již vyšlapanou cestou. I když.

Enormní množství postav přináší až megalomanský výčet vlastností, útoků a předností. V příběhové části patrně ani nestihnete řádně zpracovat, kdo a čím vlastně vyniká. Jakmile se vám totiž skupinka postaviček dostane pod kůži, přichází nová mise, v níž jsou většinou zase jiný tajtrdlíci. Ti se buď mohou pohybovat vzduchem anebo ne. Záměrně nepíši lítat, protože takový Spider Man by se bez pavučin proletěl maximálně volným pádem. Když už jsem ho zmínila, tak Spidey není ochuzen ani o šplhání a mimo pohupování nad mapou může i lézt po budovách. Ovládání pro pohyb vzduchem je přitom velmi intuitivní a velice rychle se s ním sžijete. Levou páčkou řídíte směr a pravou výšku. Trochu mi překáželo, že ne vždy mohou superhrdinové během létání využívat celou paletu útoků. Občas prostě musíte na zem jen proto, abyste do něčeho střelili nebo na něco použili speciální sílu.

S příběhovou částí si vystačíte hrubým odhadem lehce přes 10 hodin. Ale spíše o něco déle, protože místy budete tápat u hádanek a své udělají i vedlejší úkoly. Doporučila bych vám, abyste si nepovinné jízdy nechali do režimu volného hraní po dokončení kampaně. Jednak během prvního průchodu beztak nemáte potřebné hrdiny a za druhé alespoň zůstanete v příběhovém tempu. Zevlováním po herním světě hledáte/zachraňujete Stana Leeho, odemykáte speciální hrdiny, popřípadě jejich alternace, sbíráte zlaté kostky a rozbíjíte vše, co jde. Doprava je buď po svých nebo tím, co mapa nabízí, a to je tak vše. V souhrnu tedy vlastně jako vždy, ale o tom LEGO hry jsou a hráči je proto milují.

Přítel mi tentokrát nebyl nápomocný jen při kooperaci v kampani, kde to záměrně kazil v domnění, že jsem úplně pitomá a nepoznám to, ale také v arénových soubojích. Tady zázračně ožil. Najednou mu nevadil Blade, Daredevil, Iron Man nebo Loki. Naopak. Škodolibě vyčkával jak tygr v roští na speciální útok, kterým mou postavičku rozbije na kostičky. Jenže hra zbývající místa doplňuje umělou inteligencí a ta si nevybírá. Druhým arénovým módem je týmová kooperace při obsazování herní plochy. Když budete mít opravdu kvalitního parťáka, a ne sabotéra na slovo vzatého, určitě se zabavíte i s ním. Bohužel hledat musíte dál ve svém okolí, protože online multiplayer tu nenajdete.

LEGO Marvel Super Heroes 2 nejsou jen zábavnou hrou s desítkami hrdinů, ale také velice pěknou obrazovou podívanou. Stavebnicová stylizace má s každým dalším titulem „reálnější“ mimiku a pohyby, zároveň však neztrácí nic ze svého plastového kouzla. Stále to je svět, z něhož si děti staví své malé příběhy, jen rozpohybovaný zkušenými vývojáři. V tomto směru není potřeba žádné výrazné změny a bohatě bude stačit, když se do budoucna dočkáme ještě lepších stínů, odlesků a nasvícení. Bohužel ani tak nejde o hru, která by byla úplně bez vad na kráse.

Skutečně nevděčným zmetkem je kamera. Zatímco ve volném hraní si s ní můžete hýbat, jak chcete, během misí se velmi často usadí ve fixní poloze a reaguje jen v rámci celé scény. Zhoršuje se tím nejen pohyb s postavičkou, kdy jakákoli manipulace v ose Z je více o náhodě, ale také interakce s prostředím a předměty. Ani čekaní při rozbíjení větších zdrojů kostiček mě dvakrát nenaplňovalo nadšením. Po každé ráně si onen cíl bere kratičký time-out, během něhož nereaguje na další útoky. A já opravdu nemám ráda čekání. Poslední překážkou, která by vás mohla iritovat, je překážka. Zbytky rozbitých předmětů nebo volně ložené kostičky najdou příležitostně tak nevhodnou pozici, že vyvlečení z pasti připomíná opilce, snažícího se trefit klíčem zámek u dveří.

Ještě před úplným závěrem bych ráda podotkla, že během hraní nepřišel k újmě žádný fanoušek DC Comics. Dokonce si myslím, i když to nikdy nepřizná, že si jeden dotyčný hraní v páru užíval. A o tom Marvel Super Heroes 2 vlastně jsou, o zábavě pro širokou škálu hráčů. Vynechat je totiž jen proto, že ve svých řadách nemají klauna s protáhlým úsměvem nebo hrdinu alergického na kryptonit, by byla škoda.