
RECENZE: Monster Jam: Steel Titans
S příchodem léta poslala řada vydavatelů do světa hry, které řeší špatné počasí nebo nenadálý výpadek osobního programu. Jde o jednoduché tituly, jejichž náplň nevyžaduje mnoho času. Když od nich odejdete, nic vám nikam neuteče. A když se pak vrátíte, jste v sedle, v tomto případě v sedačce, během pár vteřin.
Závodní hra Monster Jam: Steel Titans přichází od autorů série MX vs ATV. To samo o sobě naznačuje, co od oblud na velkých kolech čekat. Vlastně i to označení „závodní“ je trochu nadnesené, protože místa, kde o umístění rozhoduje souboj s ostatními vozidly, jsou v jasné menšině. Víc než závodění se řeší kaskadérské kousky, dobře sebrané body, plnění výzev nebo rychlý průjezd terénními nerovnostmi. Primárně jde o show. Kdo někdy viděl skutečný program Monster Jam, dobře ví, že jde o benzínovou exhibici velkých kluků s dětskou duší.

Pod oficiální licence se ukryly jen tři režimy. Základ je vždy volný pohyb. Poměrně bohatá mapa obsahuje hromadu překážek, na kterých můžete trénovat fyziku a ovládání auta. Motivací k blbnutí jsou geometrické body, sloužící k vylepšení jízdních vlastností auta. Z menu se pak dostanete do rychlé hry a do kariéry. Multiplayer je přítomen jen ve formě rozdělené obrazovky, což je trochu škoda. Skuteční rivalové by přinesli adrenalin, jehož se nedostává umělé inteligenci.

Odbuďme si protivníky hned z kraje. Hrou řízení exhibicionisti jsou pomalí, hloupí a pokud neskončíte na střeše, nemají takřka žádnou šanci uspět v přímém souboji. Na rovinkách se zmůžou jen na postrkávání a při checkpointech volí vždy tu nejbezpečnější, nikoliv nejrychlejší cestu. Výzvu představují tak jen při výzvách založených na akrobacii. Tam je ovšem nevidíte. Jejich výkon je reprezentován výsledky, k nimž se musíte dostat.
Kariéra je složena ze šesti částí, přičemž první dvě proletíte za nějakých 40 minut. Soubor různých závodů má nápad a rozmanitost. Přesto se každá část drží určité tematiky, čímž se stává lehce stereotypní. V druhé půlce kariéry se dění přesouvá spíš do arén. V nich lze točit asi pět disciplín, takže hraní postupně působí dojmem, že děláte to samé dokola. Největší zábava jednoznačně přichází v poslední třetině, kde se po vás chce značná zručnost.

Zvládnout jízdu po dvou nebo backflip ještě není na diplom. Zastavit s obrovským monstrem na jedné nápravě nebo po ní dokonce plynule jet, už ano. Ovládání je příjemně arkádové s jasnými projevy fyziky. To znamená, že tušíte, co auto udělá a že není těžké ho k tomu přimět. Jen odhad výsledku bývá rozpačitý, protože akcelerace má příliš agresivní nástup. Díky destrukčnímu modelu tak můžete dojít až ke zničení části auta, kdy nejčastějším defektem je urvané kolo. Nicméně klid. Stačí rychle mačkat příslušné tlačítko a kolo se bleskově opraví.
Grafika je z průměrného až lehce podprůměrného soudku. S ohledem na oficiální licence a přijatelnou cenu, ji nejspíš proklínat nebudete. Jen se občas pozastavíte nad neviditelnými stropy hal, horšími texturami v dálce nebo méně detailními arénami. Existuje sice podpora 4K, ale ruku na volant, existují podstatně hezčí hry.

Verdikt
Trochu jako Trials, lehce jako MX vs ATV a hodně jako pojízdný cirkus. Monster Jam: Steel Titans dokáže zabavit jednoduchou hratelností, příjemným ovládáním a zajímavými výzvami. I když vždy jen na chvíli a na relativně skromném pískovišti. Dobře se tak hodí na momenty, kdy si chcete zahrát, ale nemáte čas na něco většího. Body dolů jdou hlavně za umělou inteligenci a za stereotypní skladbu závodů. Disciplín je dost, jen jsou nešťastně poskládané.
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.






























