Xboxweb.cz

Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.

Tohle všechno obsahuje Mouse P.I for Hire, jenom s tím rozdílem, jako by to dělal Disney do svého animáku. Těšil jsem se hrozně moc, až Jack Pepper vyrazí k řešení případů s přesně tím správným druhem suchého humoru, jaký se k žánru hodí. Čekání to bylo dlouhé a chvílí jsem se bál, že hra snad ani nevyjde, nicméně nakonec to dobře dopadlo a Mouseburg otevřel své brány.

Příběh startuje rozhovorem s novinářkou Wandou a nahlášením tajemného zmizení kouzelníka Steva. Vypadá to na snadnou práci, ovšem není žádným překvapením, když se případ začne komplikovat a my se pomalu noříme do špíny Mouseburgu. Na tak malé město je v něm neuvěřitelná koncentrace zločinců. Někdo touží po vlastním prospěchu, jiný se ocitl ve špatnou chvíli na špatném místě a chybět nesmí ani zkorumpovaná policie a šílený vědec s německým přízvukem.

Vyšetřování je zpracované pěkně a přehledně, kdy v rámci misí hledáme stopy k případům a na nástěnce vše pomocí špendlíků propojujeme. Následně dojdeme k závěrům a řešením, kam se vydat dál. Kdo se těšil na přímočarou akci, bude zklamán, protože Jack a ostatní postavy toho namluví opravdu hodně. Doporučuji dialogy nepřeskakovat, většinou je to sranda, protože Jack umí velice pěkně ironicky nebo sarkasticky reagovat a myslím si, že tohle si herec Troy Baker, který ho dabuje, fakt užil.

Hlavně kvůli příběhu a tomu, jak to celé nakonec dopadlo jsem chtěl hrát. Je to nejen pěkně zpracované, ale také napsané. V průběhu hraní jsem narazil na spoustu popkulturních odkazů na filmy, seriály nebo postavy, a to jsem ještě určitě nezaznamenal všechno. Je to výborná práce, co prostě baví, a to i mě, jakožto toho, kdo většinou příběhy ve hrách tak úplně neřeší.

Za to si moc rád zastřílím, takže po této stránce jsem byl ve hře jako doma. Před vydáním hry jsem četl nějaké dojmy a hra byla přirovnána k mixu Doomu nebo Dukena. A ono vlastně jo. V akčních pasážích má hra hodně intenzivní tempo a při souboji s nějakým bossem je třeba dávat pozor na to, co a jak dělá, protože to je nejlepší cesta k jeho poražení. Na standardní obtížnost jde o poměrně vyvážený zážitek, ovšem najdou se místa i mimo bossů, kde se naše zbraně zapotí o něco víc.

Arsenál pro kosení nějakých pěti druhů nepřátel je pestrý s kousky jako pistole přes brokovnice, skvělý Tommy Gun až po raketomet nebo kyselinomet. Každý si najde tu svou oblíbenou zbraň, u Tammy ji poměrně rychle vylepší na maximum a hurá na nepřátele v plné síle. I když je zbraní poměrně hodně, přistihl jsem se, že jich vlastně používám jenom pár. Munice je všude dostatek a když došla v pro mě hlavní zbrani, přehodil jsem na chvíli na něco jiného. Je to docela škoda, že třeba brokovnice nemají moc velké využití.

Je to dané hlavně velikostí „arén“, kde se souboje odehrávají. Z počátku jsou menší a tam se brokovnice hodí. Později se všechno více otevře a souboje jsou spíše na střední vzdálenosti, kde brokovnice ztrácí svůj význam. V několika situacích jsem si pustil nepřátele až moc blízko k tělu a tam mi brokovnice se zápalnou municí dokázala vytrhnout trn z paty, to zase jako jo.

Vizuální stránka je něco, co zanechá skvělý první dojem, aspoň u mě to tedy tak bylo. Krásné animace, nádech animáče a stejně tak i humor s tím spojený. Dojde na ustřelené hlavy, bílé kostry nepřátel pokropených kyselinou nebo hromádky prachu po výbuchu sudu s hořlavinou. Všechno vypadá moc dobře a přesně tak, jak prezentovaly trailery. Dabing všech postav se také povedl, a to samé platí pro hudební doprovod. Trochu jsem se bál jazzu, který moc nemusím, ale do celkové atmosféry se skvěle hodí. Na venkově ho střídá to správné vesnické country, takže mohu říct, že po této stránce opravdu nemám nic, co bych vytknul.

To už tak neplatí pro technickou stránku. Hra nabízí dva režimy – výkon a grafika. Ač jsem byl zvyklý hrát ve 30 FPS, u stříleček z první osoby je to něco, co dělat fakt nechcete, protože pak je hratelnost neuvěřitelně pomalá. Navíc zdejší grafický styl nepotřebuje vysoké rozlišení k tomu, aby byl pořád pěkný, takže jasnou volbou je režim výkonu a stabilních 60FPS. Samozřejmě, díky funkci Xbox Play Anywhere není problém hrát také na PC, kde jsem i s průměrným herním strojem v pohodě dokázal hrát při 120 FPS, což je ještě lepší.

Po nějakých deseti herních hodinách (dohrání je na nějakých 15-16 hodin) jsem začal pociťovat herní vyhoření. Příběh sice pořád výborně jede dál, ale hratelnost se ke konci už nikam neposunuje a všechno se až nepříjemně opakuje. Hlavně jsem už tolik neprohledával lokace, abych našel skryté trezory nebo splnil vedlejší úkoly a hledal baseballové kartičky do zdařilé minihry. Hledání mě občas pěkně naštvalo, protože bylo o něco těžší danou lokaci najít, a ani výsledná odměna rozhodně nestála za to úsilí. Až bych řekl, že ke konci měli vývojáři v ruce poměrně velké úrovně, ale už nebyl čas nebo chuť je nějak smysluplně zaplnit. Na začátku mi tohle problém nepřišel. Prostě jsem si užíval akci a střílení, což mě naštěstí bavit nepřestalo.