RECENZE: NBA 2K16
Basketbal není sportem pro každého. Musíte umět hodně skákat a hlavně dost slušně kontrolovat míč. Evropané k hraní tohoto sportu asi moc určeni nejsou, přeci jenom nejlepší ligu světa, NBA, jich hraje docela dost, ale rozhodně se neprosazují tolik, jako třeba v NHL nebo MSL. Jestli nedosahujete těch správných parametrů, ale stejně si rádi zahážete do bezedného koše, možnou alternativou je NBA 2K16, což by měl být jeden z nejlepších dostupných virtuálních basketbalů.
Letos, ostatně jako každý rok, byla přislíbena celá řada změn a je tedy otázkou, zda jsou to změny, které nás usadí do křesel na hodně dlouho. Přeci jenom grafika byla v této sérii vždy skvělá, hratelnost jakbysmet a je tedy otázkou, co se dá ještě zlepšit. Nejlepší volbou je přidat nějakou soutěž a oslovit tím další publikum, nejlépe na starém kontinentě a jak toho dosáhnout lépe, než přidat přední evropské týmy. České kotliny se bohužel tato novinka netýká, ale jinak zajímavý nápad, který bych hodnotil lépe, než ženské týmy v letošní FIFA 16.
Ještě než se vůbec dostanete do menu, určitě doporučuji shlédnout intro, které se opravdu povedlo. Svůj oblíbený tým pak můžete vyvětrat v herním módu dle libosti, ať už v rámci sezóny nebo třeba z pozice trenéra. Rozhodně je z čeho vybírat a ošizeni nejsou ani vyznavači kartiček. Pod položkou My Team se ukrývá variace na FUT či HUT, kdy si nejen poskládáte tým nebo zvolíte logo na dres. Upravovat se dá i domovský stadiony, všechna možná loga na něm a v neposlední řadě i barva palubovky, takže směle do černé, zelené nebo růžové. Hlavně abyste na ní viděli míč.
Pro vlky samotáře je zde notně předělaný režim kariéry, který bych označil za jednu z hlavních novinek. Vše je spojeno příběhem o partě kamarádů, kdy jeden z nich má ambice stát se nejlepším hráčem světa a dostat se až do nejprestižnější NBA. Začátek to přitom není vůbec jednoduchý a cesta je opravdu dlouhá. Z haly místní školy povedou vaše kroky na některou z univerzit a pak dále až k draftu. Vše bude záležet na výkonnosti, takže se koukejte snažit. Ještě než se vydáte na cestu, musíte si svého hráče vytvořit a zde je dobré zmínit, že možnosti tvorby jsou opravdu široké. Využít můžete i služeb Kinectu, který se pokusí váš ksichtík naskenovat a pak ho co nejvěrněji přenese do hry.
Jak jste asi pochopili, do hratelnosti musíte v případě kariéry proniknout relativně rychle a nečekejte nějakou extra pomoc v začátcích kariéry. Hra vás prostě hodí do prvního zápasu a dělejte, jak umíte. Naštěstí jsem si trochu pamatoval ovládání z posledně, ale i tak jsem musel občas nahlédnout do nastavení ovládání. Ovládání je hodně komplexní, a pokud jste nehráli někdy loni, budeme vám nějaký čas trvat, než vám přijde do krve. Hrát je možné na několika úrovních a je pouze na vás, zda se spokojíte s jednodušším ovládáním skrze tlačítka nebo zvolíte přesné, i když trochu složitější ovládání skrze analogové páčky. Třešničkou na dortu jsou pak různé druhy zakončení, jejichž úspěšné provedení dokáže vyvolat až neuvěřitelný pocit naplnění.
Basket jako takový se hraje pěkně, pohyb hráčů po palubovce je lahodou pro oko a stejně tak interakce hráčů s míčem. Ten odskakuje, odráží se, a když ho vyrazíte, nikdy nevíte, kam se odrazí. Prostě hrajete basket, jak má být a po stránce hratelnosti určitě není hře co vytknout. Ano, někdo může namítnout, že přechody mezi jednotlivými pohyby jsou trochu strojové a ne moc plynulé. Na druhou stranu si je třeba uvědomit, že basketbal je co do pohybů hodně komplexní sport a ani použití nejlepších dostupných motion capture technologií není zárukou plynulosti. To bych ale nebral jako zápor, spíš takové drobné konstatování. Grafika pak asi netřeba komentovat, protože je prostě parádní. Hráči vypadají hodně dobře a stejně tak i okolí hřiště a samozřejmě hřiště samotné. O věrném zpracování jednotlivých hal asi netřeba mluvit, to už bych dneska bral jako standardní věc.
Hodně pěkně zpracován je multiplayer. Zde si vyberete crew, kde chcete hrát nebo prostě prostředí a pak už hurá na virtuální plácky. Samozřejmě mám na mysli, když hrajete jenom za jednoho hráče, protože i to letošní NBA 2K16 nabízí. Prostě přijdete k plácku, kde je zrovna volno a zapojíte se do hry. Hodně super prvek, který funguje a navíc je i hodně plynulý. Nechybí ani možnost hrát virtuálně tak, jak jsme byli zvyklí, tedy proti kamarádovi nebo někomu neznámému skrze internet, kdy ovládáte celý tým. Letošní možnost větší socializace, kdy si prostě jdete zahrát s kamarády na plácek má rozhodně hodně do sebe a celkově je hodně znát velký příklon NBA 2K16 k online složce. Hraní je plynulé, ale než se někam nahrajete, stihnete si dát kafe. Dlouhé loadingy nejsou věcí jenom multiplayeru, ale i singlu, což sice není nic zásadního, ale rozhodně ani věc k jásání.
Verdikt
Přes jednotlivé části jsme se proskákali až k samotnému závěru. NBA 2K16 dostála slovu a určitě se jedná o skvělé zpracování basketbalu. Otázkou tak zůstává, zda vás tento sport baví nebo ne. Kariéra s příběhem je super a až budete nejlepší, určitě strávíte další hodiny multiplayerovými zápasy.Recenze: Albatroz
Mysteriózní turistická výprava za hledáním rodinného příslušníka a něčím víc, než jen sama sebe.
Recenze: Flint: Treasure of Oblivion
Jak asi vypadají vaše denní zvyklosti? Zničení otravného budíku, podpora vodárenské služby ranní hygienou, odlehčení několika dekagramů z útrob lednice, provětrání syntetické vlákniny ze šatníku a hurá vstříc dalším bytostem s podobně laděným počátkem dne. To piráti jsou na tom daleko lépe. Po probuzení ostrou mluvou lodního papouška přivítají ráno douškem rumu. Jakmile se nasoukají do moly prolezlého mundůru, zbičují podřízenou posádku, pověsí pár zajatců a nakrmí žraloky ploužící se za korábem....
RECENZE: Indiana Jones and the Great Circle
Na světě není slavnějšího archeologa, než je Indiana Jones. Kromě pěti filmů, několika knih a komiksů se dočkal ztvárnění také na poli videoher, byť s kolísavou kvalitou. Studio MachineGames, které spadá pod Bethesdu, se rozhodlo vytvořit tu nejlepší akční adventuru s Indiana Jonesem v hlavní roli, jaká tady doposud byla. Jak se jim tento nelehký úkol podařil?
RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
Recenze: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...