
RECENZE NHL 15 I Xbox One
Vítejte u nového ročníku NHL 15 a také recenze, kterou jsme připravili na Xbox One!
Letošní hodnocení se ovšem neponese zrovna v tom optimistickém duchu, jako recenze z minulých let. Letošní díl není vyloženě špatný, ale je to prostě polotovar, který neměl vyjít v této podobě.
V poslední době jsme u her, které obsahují pořadovou číslovku, často začínali informací, že základní herní nabídka je stejná a přibylo pouze „toto“. Bohužel to se nedá říci o NHL 15. Hra je doslova rozebraná a z herních módů jsou doslova trosky. Zapomeňte na klasickou sezónu, zapomeňte na týmovou hru a online zápolení klubů. Kromě samotných módů budete postrádat i takové běžné věci, jako vyhlášení nejlepších hráčů v zápase, draft, vlastní kamera a mnohem více. Na trénink máte pak k dispozici pouze nájezdy! Zarytí fanoušci si řeknou, že vám online hraní, HUT nebo kariéra kouče/hráče stačí, ale po hodinách hry vám prostě další nabídka bude chybět. Z mého pohledu jsem už polotovarů viděl hodně, ale tohle je naprostá špička v polotovarech. Sice mě trošku obměkčilo prohlášení, že některých věcí se dočkáme dodatečně, ale co je tohle za přístup?
Nebudeme brečet a jdeme hledat pozitiva – grafika, hudba a vzhled jsou věci, které vás na hře opravdu potěší. Ztvárnění hráčů a zejména jejich obličejů se povedlo na jedničku a mezihry si budete opravdu užívat. Snad jedinou výtku mám k naší celebritě a to Jardovi Jágrovi, který je tak nějak divně pohublý. 🙂 Avizované novinky, jako povlávající dresy jsou na oko super, ale v samotné hře si toho skoro nevšimnete. Druhou pozitivní a i docela viditelnou novinkou je hlediště. Budete si užívat skandování fanoušku a nad texty některých cedulí a sloganů se budete usmívat. Radost vám udělají i komentátoři, kteří po vzoru skutečných přenosů prohodí, i několik slov před zápasem v životních křivkách :-). Vše pak doplní skvělá tvrdší muzika, která prostě k NHL neodmyslitelně patří.
Domácí hráče potěší přítomnost češtiny v podobě titulků a samozřejmě domácí Extraliga, jejíž aktuálnost není nijak valná, ale prostě potěší.
Samotná hratelnost je pak dalším polínkem do ohně. Sice se výrazně zlepšil pohyb hráčů, takže si budete užívat kličky a krásné akce ve stylu „One man show“, ale herní mechanismus se nějak celkově zhoršil.
Hůře se nahrává do kombinace a třeba nahrávky zpátky na modrou jsou doslova za trest. Já chápu, že není lehké nahrát za sebe, bohužel na druhé straně jedete zády kolem branky a hodíte to za sebe a je skoro vždy gól. Takže pokud si nejsem schopný pořádně přihrát na modrou, očekávám, že podobné věci jsou těžké po celém hřišti.

Další věcí už jsou zmíněné kličky. Vadí mně obecně, jelikož jejich výskyt je doslova obrovský a nejhorší je, že je zvládá i úplné dřevo, které má hokejku jenom na sekání dříví nebo spoluhráčů. Pak je frustrace maximální, když vám takové nemotorné stvoření projede jako nůž máslem kolem dvou nejlepších beků v NHL a vy jenom koukáte. Kličky ano, ale maximálně ztížit a rozhodně věnovat velký důraz na atributy hráčů!
Další věcí je AI, která dost často hraje šachy a ne kontaktní sport. Tušíte, kam soupeř bude nahrávat, a přepnete se na daného hráče, který dokáže daný prostor dobře ovládnout, a doufáte, že bek s 90OV aspoň trošku, trošičku bude bránit toho nahrávajícího. Bohužel to se nekoná nebo velmi ojediněle. Nevím, jestli je to chyba hry nebo prostě autoři chtěli, abyste si na ledě udělali všechno sami, ale proboha, hokej je kolektivní hra a právě ne to solíčkování a souboje 1vs1.
Na druhou stranu variace a pohyby hráčů jsou naprosto perfektní, opravdu simulace pohybu se hodně zlepšila a je radost hráče ovládat. Skoro největší posun za mě udělali ve hře brankáři, kteří opravdu chytají lépe, dělají méně nepochopitelných zákroků a dokážou naopak vytáhnout hned několik úžasných zákroků. Srdíčko hokejového fandy se pak doslova roztejká.
Při výčtu nepochopitelností bych se ještě vrátil k věcem, které NHL sérii provázejí už dlouho a EA nás sice poslouchá, ale v těchto bodech je doslova hluchá a že se jedná třeba o opravdu věci, které ovlivňují váš pocit ze hry. Mezi tyto nešvary patří například časté nasazování křídel na buly při rozdílném počtu hráčů na ledě nebo pro mě neuvěřitelná a neomluvitelná absence tlačítka „odveta“ Není nic hloupějšího, než když hrajete s kamarádem, tak si vše pořád nastavovat do kola a strávit na načítacích obrazovkách X minut naprosto zbytečně.
Vše je pak umocněno „vychvalovaným matchmakingem“, který je tam pouze na okrasu a vůbec nereflektuje situaci ve vašem týmu. Naprostou ukázkou je doslova trýznění nováčků v režimu HUT, kdy na váš tým o třech hvězdičkách je v pohodě nasazen naprosto elitní tým (5 hvězd). Nevím, jestli EA SPORTS chtěli oddělit zrno od plev tím, že nováčky úplně odradí nebo donutí nakoupit hned balíčky, aby postavili alespoň konkurenceschopný tým, ale z mého pohledu jasné body dolů.
Verdikt
Je to smutné, ale už není o čem psát. NHL 15 je poloprázdné a musíme doufat, že ho autoři postupně doplní. Samotné chování hráčů se zlepšilo, ale celkově se hratelnost díky neodladěnému ovládání mění ve stereotypní hru. Na druhou stranu lepší hokej není a i přes všechny vyjmenované nedokonalosti je NHL 15 po stránce ovládání a chování lepší než NHL 14. Jestli to ovšem stojí za koupi za plnou cenu, necháme už na vás. Můj verdikt 7 je ještě ovlivněn velkou láskou k NHL sérii, takže občasný hráč klidně může číst 6. Těším se na vylepšení a VĚŘÍM, že se to nakonec přemění v kvalitní a komplexně zábavnou hru. Nicméně recenze se dělá po vydání hry a ne po třech měsících doplňování.| grafika | absence módů |
| ovládání | velký důraz na stereotypní hru |
| čeština | nedodělanost |
| HUT | |
| oznámená navrácení módů |
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.
RECENZE: Syberia Remastered
Přiznám se bez mučení – původní Syberii jsem nikdy nehrál, a i když jsem se do tohoto velkého restu chtěl vždy pustit, klasické pojetí adventur mi příliš nevoní. Poslední přídavek do série s podtitulem The World Before mě ale pozitivně překvapil a já si jeho hraní velmi užil, tudíž jsem uvítal možnost vyzkoušet nedávno vydaný remaster první hry ze série od zesnulého Benoît Sokala.
RECENZE: Call of Duty: Black Ops 7
Série Call of Duty je synonymem pro rychlou akci, filmové kampaně a multiplayer, který dokáže pohltit na desítky hodin. Každý nový díl přichází s obrovským očekáváním – zvlášť Black Ops, které se v minulosti pyšnily silnými příběhy a ikonickými postavami. Black Ops 7 měl být dalším velkým krokem, ale realita je jiná: zatímco multiplayer drží sérii nad vodou, kampaň se stala největším zklamáním v historii.
Recenze: Rennsport
Rennsport na Xbox Series X|S je ambiciózní simulátor, který zatím hledá svou ideální stopu.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...




























