
RECENZE: Overcooked 2
Já sám ve skutečnosti moc dobrý kuchař nejsem. Nějaký ten základ sice zvládnu, ale daleko raději jídlo konzumuji, než připravuji. Do role uznávaného kuchaře jsem se dostal alespoň virtuálně díky prvnímu dílu Overcooked, kde se ve zběsilé kuchyni člověk proháněl ze strany na stranu, čekal, kde ho co zase překvapí a hlavně v kooperaci to byla neskutečně strhující zábava.
Po dvou letech se na scéně objevuje sequel k prvnímu dílu jednoduše pojmenovaný Overcooked 2 a já už se moc těšil, až se zase budu moct vydat zachraňovat království. V jeho čele stále stojí vladař cibule se svým věrným psem. Tentokrát se na království chystá pohroma ve formě nemrtvých chlebů, kteří se jmenují Unbread. Jejich nájezd se dá zastavit vařením, a právě v tuto chvíli na scénu vstupujeme my a můžeme si postupně odemknout až 25 kuchařů. Liší se vzhledem, žádné speciálnější dovednosti žádný z nich nenabízí.

Stejně jako posledně i tentokráte je ovládání velice jednoduché a dle prvních úrovní se může zdát, že to bude hračka. Postupně však hra přitvrdí a člověk má co dělat, aby zmatek v kuchyni alespoň trochu fungoval a hosté dostali požadované jídlo. Délka hry je nějakých 10 hodin, ale projití více jak čtyřicítky úrovní záleží zejména na naší šikovnosti a v případě kooperativního hraní také komunikaci. Vyvrcholením celé hry je 15 minut trvající závěrečná kuchařská seance, kde ze sebe hráči musí dostat všechno, co se v průběhu hraní naučili, takže taková maturita z vaření a taktiky.
Overcooked 2 je možné hrát buď sólo, kdy přepínáním ovládáme dva kuchaře, či pozvat kamarády a až ve čtyřech se vydat do kuchyně. Více lidí ale dělá větší zmatky, takže minimálně z počátku je vhodné si udělat nějakou strategii, aby všichni nešli všude nebo nikdo nikam. Na hře je fajn, že ji během chvíle díky její přístupnosti pochopí i relativní nehráči, takže můžete zapojit náhodnou návštěvu a party může začít. Receptů je dohromady devět, kdy jejich příprava je různě náročná. Některé pokrmy jako třeba ryby, krevety nebo různé druhy salátů se nemusí vařit, ale stačí nakrájet a na talíř nandat patřičné suroviny. Někdy je ale třeba mixovat, vařit v hrnci a dávat věci do parního vařiče, což už tak snadné není.

Cesta za úspěchem je trnitá a je potřeba překonat celou řadu překážek. V první řadě je celé vaření souboj s časem, kdy v limitu musíme připravit dostatek pokrmů na získání dostatečného skóre. Mimo čas dá hodně zabrat pohyb po kuchyni. Už první díl byl v tomto místy hodně zákeřný, ale ani v pokračování to není jinak. Různé pásy, přestavby kuchyni, posuny plošinek, náhodné požáry a další záškodníci se budou snažit sabotovat naši snahu o vaření a na nás je se se vším vypořádat.
Novou zbraní kuchařů je možnost hodit surovinou, kdy některé úrovně jsou na tomto přímo postaveny. Je přitom jedno, zda ji hodíte jenom tak do prostoru nebo zamíříte lépe a rajče přistane na lince či rovnou v rukou spoluhráče. Možnost házení dává hře zcela nový rozměr a díku tomu se dají rozvíjet a vymýšlet zcela nové strategie. Hodně znát je to při sólo hře, kde kuchař již nemusí běhat a předávat věci z ruky do ruky, ale klidně můžete druhého kuchaře zasypat surovinami a sami se pak mezitím klidně věnovat mytí nádobí nebo mixování. Ne všechno však jde vyřešit házením, jelikož házet se dají pouze suroviny, nikoli pánve nebo dokonce celé pokrmy, což by se hodně často hodilo, ale tím by některé úrovně přišly o své kouzlo.

Hlavní zábava zůstala v kooperaci, ale nově nemusí nutně sedět někdo ve stejné místnosti, jako my. Online složka umožňuje pozvat kamarády na seanci s vařením a pokud není žádný dostupný, můžete svou kuchyni nechat otevřenou náhodným kolemjdoucím. Všechny módy se dají hrát ve více hráčích, ať již samotný příběh, arkádový mód nebo versus vaření, kde má každý svou kuchyň a hraje sám za sebe. Jistě potěší i možnost hrát ve dvou na jedné konzoli a k tomu si klidně pozvat další dva hráče online. Trochu horší je pak komunikace, ale vy si v kuchyni jistě zvládnete nastolit řád.
Graficky se toho od posledně moc nezměnilo a upřímně ani nebyl důvod. Grafika je pěkná a u tohoto typu her hlavně přehledná, i když místy chvilku trvá, než si kuchař obhlédne všechny důležité části kuchyně a začne naplno fungovat. Hudební podkres je skoro nachlup stejný jako posledně, ale důležitější jsou stejně zvuky spotřebičů, že je něco hotové nebo už se to pálí, což může vyústit v požár, který v kuchyni opravdu nechcete.
Verdikt
Takhle se mají dělat kooperativní hry! Ani napodruhé Ovecrooked nezklamalo a jedná se o fantastickou jízdu, kdy se budete bavit, někdy i hádat, ale hlavně se soustředit na svůj výkon, který musí být co nejlepší, protože jinak tři hvězdičky neuděláte a nezachráníte království před hordou nemrtvých chlebů. Chopte se tedy nožů, zapalte sporáky a hurá vstříc chutným pokrmům ve vaší zrádné kuchyni.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....






























