Xboxweb.cz

Vše je o šancích. Při prvních informacích zvažujete šance o koupi. Po prvním zapnutí dáváte šance jednotlivým obtížnostem. A s prvním selháním toužíte po šanci na opakování. Hry jsou celé o dalších příležitostech. Zatím, co v životě se nám jich často nedostává. Ukázkovým prototypem neustálých poučení z chyb je žánr rogue-like.

Ještě, než se studio Double Fine přidalo k týmům Xbox Game Studios, spojilo síly s Bandai Namco. S jeho pomocí vydalo RAD. Hru o apokalypse. O následcích radiace vzniklých z obrovské, dvojité katastrofy. Ovšem nečekejte depresivní pustinu. Autoři Psychonauts, The Cave, Costume Quest nebo Brutal Legend nechtějí být vážní. Jejich ozářený svět je barevný a zní v něm elektronická hudba.

Osmdesátá léta jsou zpět. Neonové nápisy, VHS pásky, diskety, punkerské účesy, džínové bundy a syntetizátory linoucí se z repráků. Ta zažitá šablona tehdejších laciných filmů. V kulisách šrotiště. Se sytým nasvícením a hodně špatnými herci. Už tenkrát to bylo k smíchu, já vím. Navzdory tomu s nostalgií vzpomínáme. A s dospívajícími hrdiny pomáháme zachránit zbytky nesvětélkujících lidí.

RAD nestojí na příběhu. Daleko je Kingovo Stůj při mně. Ještě dál Rošťáci. V kůži jedné z osmi postav razíte do nehostinných oblastí, abyste nahodili zdroj energie pro kolonii. Řekla bych, že tady to končí. Důležité totiž je, že jste vybaveni speciálním darem. Dokážete pohlcovat části radiace. Málo z obyčejných květin, mnohem víc z monster. Výsledkem je, že vám co chvíli něco zmutuje. V agresivnějším případě i vyroste. A o to tu běží.

Nově získané… dary? Mohlo by být? Pomáhají v přežití. Abyste mohli projít úrovní, zdolat bosse a postoupit dál, musíte nejprve aktivovat několik soch. Ty jsou různě umístěny na mapě, kterou předem neznáte. Vždy proto chodíte po celé ploše a čelíte divným bytostem. Mapy jsou náhodně skládány. Stejně tak skladba nepřátel a následky radiace. Nikdy tak nevíte, co na vašeho puberťáka čeká.

Kouzlo neznámého drží hratelnost hodně dlouho na výši. Především mutace jsou jako vajíčko s překvapením. Jednou vyroste kobří hlava plivající jed. Podruhé vám vzplane lebka. Jindy se vlasy promění v nafouklou houbu. A při desátém pokusu možná získáte hrb, který si žije vlastním životem. Je to vtipné a naivně roztomilé. Neradi umíráte vlastní hloupostí. Na druhou stranu se těšíte, co si pro vás pustina tentokrát připraví.

Občas jsem to zabalila dobrovolně. Neseděla mi netopýří křídla. A příliš pochopení nenašly ani toxické bodce. Víte, základní zbraní je baseballová pálka. Hrdina až v průběhu hraní získá tři funkční mutace. A jak jsem brzy zjistila, útoky na dálku mi sedí mnohem víc. A tak průzkumník často padl jen proto, že jsem nedokázala využít získané dovednosti. Z bossů a z podzemních komplexů si odnášíte ještě evoluční změny charakteru. Dokáží vylepšit rychlost nebo skoky. Jindy se poštěstí být imunní vůči elektřině, ohni.

Běžně nemám ráda podobné hry. Chodit stále od začátku. Být vděčná za každou drobnost získanou postupem. A modlit se, aby můj poslední život stačil do závěru úrovně. RAD mi ale ukázal tu vstřícnější tvář rogue-like her. Obrázek, ve kterém není hanba jít znova. Kdy se těšíte na další štaci. Protože nevíte, co vám náhoda přisoudí. Dozajista za to vděčím i výtvarné stránce a melodickému hudebnímu podkladu.

Co neocením, je správa kolonie. Možnost kupovat předměty pro doplnění zdraví nebo úpravu mutací beru jako plus. Už však nevím, jak využít trezor kazet. Ty symbolizují herní měnu (nebojte, RAD nemá mikrotransakce) a doplňují diskety. Nikdy jsem jich ovšem nenasbírala tolik, aby schraňování mělo smysl. Možná jsem hloupá, ale vždy jsem vše utratila u obchodníků v jednotlivých úrovních. Hlavně disket se mi nedostávalo. A to jsou klíčem ke krytům a truhlám. Proto jsem se do kolonie takřka nevracela.

Také proč? Světy jsou krásné. Vaším působením se mění v botanickou zahradu. Co krok, to malý záhonek barevných kvítků. Ne, že bych byla ekologická aktivistka, ale vypadá to moc hezky. Bohužel, občas musíte ven i v noci. A to už tak pěkné není. V tmavých pasážích se nebezpečná místa barví do infračervené. Jako když predátor sleduje oběť. Toto barevné schéma se mi nelíbí. Je špatně přehledné a při delším sledování z něho bolí oči. Jelikož ale umírám často, tolik času v noci netrávím.

Trojrozměrná nukleární zkáza nemá hru pro více hráčů. Velká, velká škoda. Obdobné tituly mívají alespoň kooperaci a RAD by si ji opravdu zasloužil. Místo ní jsou v nabídce denní výzvy. Náplň hry je stejná, jen jsou upraveny některé prvky. Jako fungování světa nebo počáteční vybavení. Pamatujte, že výzvy se nepočítají do celkového postupu. A nezapomínejte na ukládání. Je přístupné jen z kolonie.