
RECENZE: Smurfs Kart
Jsou malí, modří, bydlí v domečcích co vypadají jako houby, a najdeme mezi nimi Siláka, Koumáka, Šmoulinku nebo Taťku Šmoulu. Všichni určitě známe animovaný seriál Šmoulové, který vznikl již v roce 1958 v Belgii. Ano, opravdu jsou Šmoulové až tak staří, samotného mě to překvapilo. Svými příběhy tak již obohacují několik generací dětí a jelikož jsou to moderní stvoření, nevynechávají ani hry. Ke konci roku 2021 jsme zachraňovali les v povedené plošinovce Mise Zlobýl a letos se modrásci vydali na závodní okruhy.
Aby mě někdo nenařkl z nepravdivých informací, tak se sluší uvést na pravou míru, že Smurfs Kart, jak zní název hry, vyšly v závěru loňského roku na Nintendo Switch, aby se teď podívaly i na další platformy, včetně našeho Xboxu. Ač se to podle názvu nemusí zdát, i tyto závody nabízejí českou lokalizaci formou titulků, což se dětem, které už umějí číst, bude třeba hodit.
Hlavní nabídka je velice skromná a odhaluje první poměrně nepříjemný nedostatek šmoulých závodů – ne úplně velkou nabídku obsahu. Multiplayer máme jenom lokální až pro čtyři hráče, online zápolení úplně chybí. Ani nabídka herních režimů není, kdo ví jak závratná, protože na výběr máme závody proti času jiných šmoulů, libovolný závod dle vlastního nastavení a čtyři šampionáty, které jsou tím největším, co si můžeme zahrát.
Když už jsem u těch čísel, tak ještě doplním, že po trati se bude prohánět dvanáct šmoulů ve svých vozidlech a do cesty se jim postaví 12 tratí, které mají ještě svou zrcadlovou variantu. Pěkné je, že nabídka závodníků je pestrá a každý si najde svého oblíbence. Byla by ale škoda vybírat pouze podle sympatií, protože vůz každého z nich nabízí specifický power up. Ano, jak bývá u těchto závodů zvykem, zvládnout nástrahy samotných tratí je jenom jednou částí úspěchu. To druhou je mít trochu štěstí na power upy rozeseté po trati.

Zkrátka a dobře můžete být seberychlejší, ale když do vás soupeři budou pálit oříšky, včely nebo pokládat do cesty pichlavé pasti jednu za druhou, bude cesta za vítězstvím docela těžká. V nabídce bonusů totiž chybí jakákoliv obrana. Vývojáři se asi drželi známého rčení, že nejlepší obranou je útok. Jedinou neútočnou věcí jsou listy, které náš vůz na čas zrychlí. A jak jsem zmínil, každé vozidlo nabízí specifický „super“ bonus, takže je fajn zkoušet, co které z nich umí.
Jízdní model u těchto her nemá asi cenu moc rozebírat. Zkrátka to jezdí, když se drží tlačítko, zatáčí se a když do zatáčky uděláte drift, dá to bonusové zrychlení. S bržděním není třeba si moc lámat hlavu, protože hlavní je dávat pozor na všechny ty zatáčky, skokánky a hlavně zkratky. Každá trať, ať už se jede kolem přehrady, v bažině, u Gargamela doma nebo jinde, nabízí hromadu příležitostí, jak si kousek trati nějakým povedeným skokem ulehčit a dostat se před dotírající soupeře. Jejich design je opravdu pěkný, akorát mě občas přišlo, že jsou některé jejich části méně přehledné. Třeba za skokem není vidět, kam trať pokračuje, což při prvních pokusech končilo pádem. To samé platí pro nejrůznější propadla nebo pasti, na které si hráč začne dávat pozor až tak ve třetím / čtvrtém kole a to už může být dávno poslední bez vidiny na výhru.
Smurfs Kart jsou ideální pro předškoláky nebo menší školáky, kteří už přeci jenom mají o něco větší trpělivost. Mrňata bez pomoci si můžou také jezdit, ale budou věčně někam padat a z vítězství se radovat určitě nebudou, natož z nějaké té pěkné samolepky, které se zde dají získat. A to je všechno, protože víc obsahu ve hře nenajdeme. Je škoda, že není k dispozici více tratí nebo nějaké hlubší mechaniky, které by závodění dokázaly udělat rozmanitější. Děti sice vydrží o něco déle opakovat jednu věc stále dokola, ale i jim se tyto závody musí poměrně rychle „zajíst“.
Nedostatek obsahu nezachrání ani pěkná grafika hry. Na šmouly je opravdu radost pohledět a stejně tak na jejich závodní speciály. Jak jsem zmínil tratě jsou také pěkné, a to včetně zapojení okolí do dění na trati. Někde protéká voda, objevuje se bahno a zmíněný Gargamel v jednom místě svou nohou doslova vstupuje do trati. Všechno je krásně barevné a veselé, jak se sluší a patří, jenom škoda, že některá místa tratí lehce splývají s okolím. Hudba ve hře také je, ale je to spíše takové křoví. Přeci jenom při bitvách na trati stejně člověk nemá moc čas se soustředit ještě na to, co mu hraje do uší. Nejdůležitější je slyšet přilétající power up od soupeře.
Verdikt
Smurfs Kart jsou podařené dětské závody, které mají svou cílovou skupinu jasně vytyčenou. Závodění s power upy je fajn, grafika je pěkná, ale největším mínusem je nedostatek obsahu jak ve formě herních režimů (což by ještě tolik nevadilo), tak zejména počtu dostupných tratí. Děti si jednou nebo dvakrát zahrají šampionáty a pak už to nebude bavit asi ani je, a to je docela velká škoda.
RECENZE: Mortal Kombat 1
Značka Mortal Kombat je tu s námi už přes třicet let a za tuto dobu jsme se dočkali celkem 26 titulů, které vycházely na všechny důležité systémy. Samotný počátek najdeme u klasických arkádových automatů, kam Mortal Kombat dorazil v roce 1992. Rok poté došlo k převedení na domácí konzole a díky tomu se rozjela nesmrtelná série sahající až do dnešní doby. Mortal Kombat nebyl první velkou bojovkou a vývojáři z...

Recenze: Ad Infinitum
Až po návštěvě specializovaného odborníka zjistíte, že noční můry, ve kterých vás pronásleduje obří propiska a deformovaná písmena se snaží ukončit vaše bytí, je pouze výsledkem špatného vstupu na základní školu. Usazení vedle Tondy Vomáčky přineslo nekontrolovatelnou ztrátu učebních pomůcek, a to zejména písmenek, která končila všude možně, jen ne v pevných deskách z domova. Takže nikoliv, nejste blázni, jen jste toho parchanta měli majznout přezůvkou po tlamě a teď by se...

RECENZE: The Crew Motorfest
Arkádové závodění má minimálně na platformě Xbox jasného krále, kterým je Forza Horizon. Její zatím poslední 5 díl už sice nebyl tak převratný, jako třeba ten druhý nebo třetí, ale i tak jsou to stále skvělé závody. Konkurence však nespí a nabízí hned dvě další série – Test Drive a The Crew. Zajímavé na tom je, že například Test Drive Unlimited 2 dělalo studio Eden Games, jehož tři původní zakladatelé...

RECENZE: Starfield
Letošní rok už přinesl hráčům spoustu zajímavých titulů, ale největší očekávání patřilo bezesporu novému RPG od společnosti Bethesda Game Studios, pod názvem Starfield. Od prvního představení na veletrhu E3 uběhlo dlouhých pět let a my se konečně můžeme ponořit do prozkoumávání tajuplného vesmíru. Bethesda patří v tomto žánru mezi má nejoblíbenější herní studia a doposud jsem nevynechal jediný jejich titul. Proto není velkým překvapením, že jsem Starfield bedlivě sledoval a...

Recenze: Trine 5: A Clockwork Conspiracy
Když se potkají kouzelník, rytíř a zlodějka, je zaděláno na pořádný mejdan. Magie teče proudem, odvaha poklonkuje nasbíraným úspěchům a jedna kapsa si nemůže být jista, zda zůstane na konci večera plná. Vlastně by z toho byl počátek fajn RPG záležitosti, kde může jeden z úkolů skončit mezidruhovým dobrodružstvím plným citů. Jenže tohle je Trine, což znamená, že hranice mezi dobrem a zlem nemá příliš pevné základy a že setkání hrdinů rozhodně...

RECENZE: Moving Out 2
Kooperativní hry jsou super. Sednete si na gauč vedle sebe, otevřete si pivo, víno, limonádu, zkrátka co máte rádi a pustíte se do hraní. Výběr je v dnešní době opravdu velký, takže není problém spolupracovat nebo si vzájemně škodit. Co se herní náplně týče, můžeme hrát různé adventury – tímto zdravím skvělou vztahovou terapii It Takes Two – nebo postřehovky typu Ovecrcooked.

RECENZE: Stray Gods: The Roleplaying Musical
Hned na úvod se musím k něčemu přiznat: nesnáším muzikály. Ať už jde o divadelní klasiky či moderní pohádky od Disneyho, jakmile se začne zpívat, beru nohy na ramena. Přesto jsem měl během oznámení hry Stray Gods zvláštní pocit, který mě ke hře z nějakého důvodu táhnul, a já měl chuť si ji vyzkoušet. A musím říct, že mě prvotina od Summerfall Studios naprosto okouzlila a změnila můj pohled na...

RECENZE: Under The Waves
Více jak 71% zemského povrchu pokrývá voda a většinu z toho tvoří moře nebo oceány. Zajímavé na tom je, že jich máme prozkoumáno jenom opravdu málo. Celá řada z nich je totiž tak hluboká, že máme problém se tam kvůli tlaku a dalším vlivům pořádně dostat. Díky tomu si můžeme jenom představovat, co všechno se ukrývá pod hladinou, a to je skvělý materiál na nejrůznější tvorbu, hry nevyjímaje.