Xboxweb.cz

Legendy, bubáci, mýtická stvoření a příběh o bolesti a odpuštění.
Jak to vše může fungovat v herním provedení od Compulsion Games zjistíme v této recenzi.

VŠE JE O MÍŘE BOLESTI A NEPOCHOPENÍ DRUHÝMI

Fiktivní městečko Prospero na americkém jihu je sužováno častými přeháňkami a silnými hurikány. Je tedy pro obyvatele zvykem, že se s tímto nepříznivým počasím setkávají pravidelně a jsou často zvyklí cestovat do komunitních center a kostelů, nebo opevnit svoje obydlí v případě, kdyby byl hurikán silnější než je běžné. Na začátku se tak seznamujeme s hlavními dvěma postavami příběhu, rodinou Floodových, kterou tvoří matka Lacey a její dcera Hazel. Zatímco se na jeden takový hurikán rodina připravuje, je na vás, abyste se podívali po sousedech, jestli nepotřebují během silných bouří pomoct s přípravou nebo s odcestováním do bezpečí. Lacey je tvrdě pracující matka, zapojená do pomoci v sociálních službách v podpůrných skupinách pro občany, ale s dcerou se častokrát dostanou do rozepří, díky rozdílným názorům a pohledům na svět. Tento konflikt v době jednoho z největších hurikánů za poslední dobu však způsobí, že se z domu v kůži Hazel vydáváte pryč s postojem, že vás Lacey nedokáže dostatečně pochopit. Nepříznivé počasí je bohužel krutější, než kdy dříve, a statika vašeho domu nevydrží, což způsobuje, že váš dům odplouvá po řece pryč s Lacey uvnitř. Začíná závod s časem a hledání vaší matky na cestě za pochopením nejenom vzájemných vztahů, ale i hluboké historie, provázející okolní oblasti.

Hra od začátku pracuje s možností, že si můžete hraní přizpůsobit po svém a to velmi detailně. Kromě „všudypřítomné“ české lokalizace, která našincům zlehčuje a zjednodušuje propojení s příběhem, je hra od začátku připravená upravit kdejaký aspekt hry, aby si mohl hru zahrát skutečně kdokoli, ať už by šlo o mladšího hráče, nebo zkušeného veterána, hledajícího výzvy. Ačkoli hra nabízí základní čtyři přednastavené obtížnosti, je možnost si jednotlivé aspekty přenastavit dle svých potřeb. Nejste fanoušci bojových scén, a tyto pasáže chcete spíše rychle přejít, nebo si je zjednodušit? Není problém, existuje možnost si v nastavení náročnost soubojů snížit, nebo je dokonce ze hry odstranit úplně. Chcete naopak nekompromisní výzvu, i pro vás je tu možnost individualizace. Kromě toho si můžete přenastavit každý jednotlivý aspekt obtížnosti, herní nápovědy, upravit si, jestli vypnete stop-motion animaci, připomínající loutkové ručně animované filmy a spousty dalších možností. Nebojte, ten překlad do Češtiny nemám v uvozovkách jenom tak. Ačkoli první informace o verzi hry, určené k recenzi zmiňují, že hra obsahovala obecně nějaké nedodělky v překladu, nejedná se o nic závažného. Možná jsem za celou hru zaregistroval tak 2, možná tři nepřeložené řádky v dialozích, a jednu nebo dvě nepřeložené položky ve sběratelských předmětech nebo u zlepšení schopností Hazel.

Studio Compulsion Games není žádným nováčkem v příběhových a zajímavě tematizovaných hrách. Přeci jen za sebou mají velice povedené tituly o propojení světů prostoru a dvourozměrné dimenze v Contrast, a společenskou ukázku dobového diktátu v utopickém světě ve hře We Happy Few. Ačkoli tyto dvě hry skvěle ukazují rozmanitost schopností herního studia, nejsou ani v nejmenším srovnatelné s čímkoli, co najdeme v South of Midnight. Dlouho jsem přemýšlel k čemu bych nejlépe přirovnal zpracování a zasazení hry k něčemu, co by mohlo být podobné, až mě napadlo, že jediným příbuzným tématem je animovaný film od studia Disney s názvem Princezna a žabák (The Princess and the Frog) z roku 2009. V oblasti zasazení se jedná o stejný folklór, podobnou módu, hudbou ovlivněná města zasazená do amerického jihu, a dají se tam vypozorovat podobné motivy, propojující oba žánry. Naštěstí, South of Midnight není pohádkou, ale pracuje s legendami stejného prostředí, jako zmíněný projekt od filmového studia.

Tou první legendou je celý tok času a běh událostí světa v posvátné tapiserii, tvořící jednotlivá vlákna, ovlivňující vše kolem nás. Existují lidé, kteří mohou tato vlákna vidět a dokonce s nimi manipulovat a těm se říká tkalci a tkalkyně (Weavers). Aniž by to sama tušila, Hazel zjišťuje, že je jednou z těchto výjimečných tkalkyň, které již v minulosti několikrát obyvatelům pomohly. Nejenom, že Hazel začíná vidět události spojené s historií daných míst, dokáže změnit jejich podstatu a vyrovnat negativní energii, která místa pohlcuje. Ve spojení s legendami místního folklóru musí nalézt mystické předměty, které ji pomáhají tyto negativní energie a vlivy pohltit, rozmotat a převrátit ve znovu harmonické místo. Některá místa přechází v negativní shromáždění v tapiserii, vytvářející zauzlení, které je potřeba rozmotat. Některé uzly jsou však chráněny přízraky, kteří pocházejí z našich vlastních nočních můr.

Jakmile se dostatečný počet uzlů v dané lokalitě povede rozmotat, dochází k uzdravení lokality, avšak bolest spojenou se zážitky tamních obyvatel pouhé uzly nevyřeší. Napříč vaším cestováním potkáte spousty nebohých lidí s těžkými příběhy, které na první pohled vypadají jinak, než se zdá. Některé postavy si prošly peklem, jiné křivdou, přes kterou se nedokázali přenést, a jiní žijí s bolestí, kterou by nikdo nepřál ani nejhoršímu nepříteli. Všechny tyto příběhy se postupně snažíte s nově naučenými magickými schopnostmi rozeznat, detailně prozkoumat v astrálním světě, až jste nakonec připraveni vyřešit i tyto metaforické uzly na životech okolních lidí.

Hra po stránce bojové mechaniky představuje jednotlivé kroky a nástroje velice jednoduše a intuitivně. Nepotřebujete vlastně nijak extra těžká komba, ale pouze správně zvolené použití mystických předmětů ve správný čas, v kombinaci s útoky a rozpletením poražených nepřátel, abyste negativní energii mohli vyhnat z oblastí. Musím ovšem podotknout, že bojově se kromě představování nových nepřátel nejedná o nic, co bychom zatím nepotkali. Bojové pasáže můžou časem přecházet do lehkého stereotypu. Ačkoli se s každým nepřítelem postupně pracuje jinak a musíte si dát pozor na jiné typy útoků, velmi rychle systému přijdete na chuť, a pak už jenom záleží v jakém pořadí vám hra pošle kterého nepřítele k poražení. Nutno zmínit, že při recenzi jsem hru hrál na střední obtížnost, a vysloveně pokud se nejednalo o mou vlastní chybu, se mi moc nestávalo, že bych nějak pravidelně při bojích umíral na náročné souboje u běžnějších nepřátel. Jednotlivé schopnosti jsou vlastně velice šikovné, a jsou jim přiřazeny základní stromy dodatečných updatů navíc, které obohacují sílu, doplní útok o paralýzu nepřátel nebo dokážou ovlivnit více nepřátel najednou.

Kde však v bojových nástrojích kraluje i propojení originálních herních mechanik je magický tvor, Kruton, který je vaším společníkem, ale i plyšovým talismanem z dětství. Kruton je totiž magií obohacený společník, kterého můžete používat jako druhého bojovníka současně s dalšími jeho přednostmi. Napříč bojovým arénám můžete ovládnout podle zkušeností a uplatněných vylepšení pro Krutona kteréhokoli nepřítele kromě velkých bossů. Kruton ovládnutím získává pár drahocenných vteřin, kdy můžete tak mít na vaši straně silnějšího bojovníka, a to se v případě větší skupinky nepřátel skutečně hodí. Zároveň má Kruton vlastní funkci v nebojových pasážích, kdy se může dostat do menších otvorů, kam byste se za Hazel dostat nemuseli a pomoct vám najít dodatečné předměty, zapnout generátory nebo rozmotat vzdálené uzly. Je to šikovný malý plyšák, ale stejně tak je velice zranitelný. Pokud vás zraní okolní všudypřítomné ostružiní, musíte lokality určené pro Krutona opakovat znovu, až dokud se vám nepovedou. S přibývajícím časem ve hře postupně náročnost jednotlivých pasáží pro Krutona nabírá na zákeřnosti, a tedy může dojít k tomu, že vás tato místa někdy zdrží.

Celý folklór vám za krátkou chvíli přijde naprosto normální. Bažinou obklopené oblasti, mysteriózní tvorové, dokonale zpracovaný hudební podkres s důrazem na kytarové melodie a pěvecké sbory. Čím dále se ve hře dostáváte, tím spíše pro vás méně překvapivé tvory budete potkávat. Mluvící ryby, lidé měnící se v bájné bytosti, přírodní živly. způsobující bolest nebo křivdy nad lidmi, které je kompletně změní k nerozeznání díky hamižnosti nebo krutosti ostatních, vám brzy přijdou jako součást krásně vytvořeného světa. Někteří se stanou vašimi spojenci, někteří mají s vámi více společného, než se na první pohled zdá, a jiní budou naopak dělat vše proto, aby se zbavili další tkalkyně nadobro.

Ti nejvíce zasažení traumatem a bolestí z dob minulých se s vámi často utkají jako jedni z největších a nejtěžších nepřátel formou Boss fightů. Tyto boje prověří vaše zkušenosti a dovednosti naplno. Je důležité vypíchnout, že po stránce originality si tvůrci dali zabrat, a žádný z velkých soubojů s bossy nepůsobí fádně. Každý z velkých nepřátel má svá traumata zakořeněná v nějaké podobě. Někdo ze vzteku, někdo ze strachu, někdo ze ztráty a na vás je jednotlivá vlákna jejich bolestí rozplést. Každý takový souboj má něco do sebe, někdy bojujete po tmě, někdy pracujete i s jinými nástroji než jenom s vaší magickou výbavou, jindy zase musíte perfektně uhýbat, aby se vám boj nestal osudným.

Možná se zdá, že tématu hry a příběhu dávám až moc velkou váhu. Tvůrci moc dobře věděli, že příběh postavit na silných emocích bude skutečně dobrým nápadem. Osobně jsem zhruba do poloviny hry, možná 60% příběhu, měl jednoznačnou představu o hodnocení po stránce mechanik, grafiky a ovládání, které se mohlo od mého konečného hodnocení diametrálně lišit. Příběh dal hře ten správný prožitek, a naprosto doporučuji se jím nechat zcela pohltit, protože toto je příběh, který vezme za srdce a nepustí. Doslova jsem na sobě pozoroval momenty, kdy jsem se během kapitol z nezaujatého člověka měnil v naprostého fanouška příběhu, který jednotlivé momenty prožíval s bolestmi, těžkostí, nepochopením a úžasem, ale každou kapitolu jsem si dokázal ospravedlnit každou jednu akci, které jsem se musel dopustit, protože to dávalo smysl. Je proto až neuvěřitelné, že příběh je jenom na nějakých 15-20 hodin. Po dohrání jsem měl totiž pocit, že nutně potřebuji další kapitoly, další příběhy občanů, které svými schopnostmi dokážu rozřešit, nebo jim dopřát uzavření.

Ačkoli je téma jednoduché, dokáže se s ním ztotožnit naprosto každý. Neberte si tedy za zlé, pokud vás některé postavy dopálí až do běla, za to, co svému okolí udělali. Nebraňte se v silných momentech emocím, které ve vás budou nejspíš probuzeny při hraní, a dejte jim volný průchod. Doslova jsem v některých momentech byl dojatý k slzám a nepřijde mi špatné, že to hra dokázala vyvolat. Potřebuji druhý díl, potřebuji DLC, které mě pošle do neprozkoumaných oblastí, o kterých se ve hře můžu dozvědět. Potřebuji další legendy, které mi svět přiblíží a mojí cestu s Hazel protáhnou o další hodiny příjemně stráveného času u hraní.

Když jsem hru prvně viděl oznámenou, říkal jsem si, že už jenom grafická stránka hry si mě okamžitě získala. Je to něco neotřelého, co ve hrách nebývá tak často. Animace z blízka vypadají jako hliněné postavičky, vsazené do naprosto dokonalé symbiózy světla a stínů s nádhernými lokacemi, a špičkovou hudbou. Vše funguje navíc v naprosto plynulých 60 FPS. Není velkým tajemstvím, že při psaní posledních článků o hudebním podkresu ke hře, jsem již týden tento soundtrack poslouchal a naprosto se jím nechal pohltit. Po stránce fanouška dobré herní hudby bych přirovnal zážitek k hudebnímu podkladu her jako Red Dead Redemption nebo Cuphead. Prostě dokonalé. Jedna špatně zvolená hudební metrika by celému kompletu zkazila celkový dojem, ale dohromady to funguje nádherně. Jestli se na hru chystáte a chcete si nejdříve poslechnout hudbu, jedno varování dopředu. Hudba vypráví příběh hry, a písně obsahují i možné příběhové spoilery. Co ale dělají tyto písně skvěle, je dokreslení už takto krásně zvládnuté atmosféry.