
Recenze: State of Decay: Year-One Survival Edition pro Xbox One
Zombie je hit poslední doby a není divu. Filmy o zombie s píšou už od doby 1968, kdy vyšla klasika všech klasik – Night of the Living Dead (Noc oživlých mrtvol) přes novější Resident Evil, který se pro změnu chytl herního vzoru; Zombieland, novější World War Z, k tomu kontejner knih (ne ten na odpadky!) a hromada her, ať už méně povedených, nebo těch velmi povedených, jež si vybudovaly slušné renomé v herním průmyslu a dnes už mají na kontě několik dílů a jsou modlou všech fanoušků zombie her, kteří se mermomocí chtějí octnout v takovém světě a přiblížit se mu co jen to jen jde. Když však zjišťují, že po napumpování svého psa smrtelnou látkou se pes neoživí a neplíží se za mozky, vzdávají to. Na lidi to tedy fungovat nebude, a tak se alespoň k „přežívání“ snaž přiblížit virtuálně. No, a když pak vidí, jak takový svět opravdu funguje v televizním seriálu Walking Dead, který toto nadšení ještě umocňuje, pátrají, kde by se do takové světa mohli pustit s totožnými pocity, jakými na diváky působí postavy ze seriálu. Na PC je takových her nemálo (DayZ, H1Z1, Rust ad.), avšak ne každý hraje na počítači a ne každý rád multiplayer. A proto je tu State of Decay.

State of Decay se před dvěma lety sice hitem nestal, avšak na konzolích a dokonce i PC se stal pro vývojáře komerčně úspěšným, a tak není divu (my to čekali), že se vývojáři rozhodli vydat remasterovanou edici s názvem Year-One Survival Edition a dává tak šanci majitelům nových konzolí a čerstvým konzolistům, potažmo fanoušků zombie žánru nebo dokonce samotného seriálového hitu Walking Dead, si hru zahrát a na vlastní kůži si vyzkoušet přežívání v postapokalyptickém světě plného nemrtvých lidí, po čerstvém vypuknutí epidemie. Příběh sice není kdovíjak oslnivý a na bílém plátně by sklidil maximálně tak shnilá rajčata, nicméně simulací přežití je takřka dokonalou, ne tak dokonalou jako DayZ, či H1Z1, ale takřka ano, což je vlastně to jediné, co vás na State of Decay bude zajímat.
My nebudeme hru hodnotit jako takovou, ale jak jsme se rozhodli na začátku tohoto roku, remasterované edice budeme hodnotit, jako předělávky a budeme se bavit o tom, co přináší nového a jestli má především pro majitele původní hry smysl si ještě jednou rozšířit knihovnu v podstatě o ten a samý titul. Snad nikoho nepřekvapí, že hra běží ve Full HD rozlišení a dostalo se ji několika technických vylepšeních. Tak alespoň tvrdí sami tvůrci. Pro nás je hra pořád stejně ošklivá a ve vysokém rozlišení snad ještě ošklivější. Vylepšení grafiky se týká především světel a stínů, ale na samotných modelech a objektech je neustále znát nízký rozpočet, kam jsme předpokládali, že u remasterované edice autoři nasypou trochu více peněz. Na druhou stranu třeba mít pochopení. Za otevřený, komplexní a rozmanitý svět jsme holt nějak zaplatit museli. My ale očekávali, že to stačilo jednou. Očividně nestačilo a nestačilo to ani na bugy a glitche, ať už vtipné nebo nepříjemné se vrátili v celé své parádě.
Jakožto kompletní edice si říká o to, aby skýtala všechna DLC, což je u remasteru tak nějak už pravidlem a State of Decay není výjimkou. Krom původního storyline, si máte v úvodní obrazovce možnost pustit i DLC Breakdown, který přináší lesní bojovku a Lifeline, coby simulátor městského přežívání. Mimo to na úvodní obrazovce najdete i kolonku k importu vaší staré uložené pozice z X360. Navíc jako vlastníci původní verze dostanete 33% slevu na Year-One Survival Editon do poloviny června a dokonce 28.4, kdy hra vyjde, obdržíte speciální hratelnou postavu – Gurubani Kaur, divošku z Punjabu, která se s rodiči jako malá přestěhovala do Ameriky, jejíž oblíbeno zbraní bude indická šavle.

Ovšem pro všechny ostatní přibyl také nový obsah, postavy sice jen v DLC Lifeline nyní lze odemknout také v Breakdown. V původní hře pak lze najít vozidla s novými skiny a nové SUV a v neposlední řadě se naskytla možnost připevnit podvěsné předměty na zbraně a třeba takovou brokovnici vycpat zápalnými broky. K tomu všemu navíc hraje nový, třiceti minutový prima soundtrack od Jespera Kyda. Do edice si i vecpaly nové typy misí, kde dobýváte shozené zásoby z letadla. Plus se autoři rozhodli oblíbené „facility actions“ umožňujíc hráči ve všech verzích hry doplňovat munici na základně, uklohnění dlabance či zjednodušení budování vztahů mezi samotnými členy. Xbox One nakonec ještě exkluzivně dostává nastavení DVR, nové herní úspěchy (1500 GS), komunitní výzvy a odměny.
State of Decay je sice plné vstřebatelných chyb a někdy až ohavné grafiky, přesto nám zatím doposud nejvíce umožnila nasát atmosféru postapokalyptického světa, plné zombie a nástrah, kde bez zásob a tvorby komunity nedožijete rána. Za slušných 850 korun dostanete nejen kopec zábavy, ale i kopec obsahu v podobě DLC. Líbí se nám podpora původních majitelů ze strany autorů, a tak, jakožto fanoušci survival žánru, na konzolích stavíme State of Decay na pomyslné první místo, kde zůstane, než se původní Sony Online (s tímto jménem, dokud ho konkurence neprodala kvůli přetrvávajícím finančním problémům) dokope vydat H1Z1, na které se obrovsky těšíme. Zatím si musíme vystačit se State of Decay a navíc jen offline. Místní svět nám však dokazuje, že k dobré hře být připojeni k internetu nepotřebujete.
Verdikt
Kdyby vývojáři z Undead Labs dostali licenci od AMC na Walking Dead, zvolávali bychom hurá, protože bychom konečně dostali šanci na vlastní kůži si zkusit, jaké to je přežívat ze dne na den v univerzu našeho oblíbeného seriálu. Takhle si ji sice můžeme vyzkoušet taky, leč bez Licence Walking Dead. Hurá však voláme stejně, byť jsme to s tou technickou předělávkou čekali lepší.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....

































