Xboxweb.cz

Možná se mi to jen zdá, ale co hra s prvky přežití, to hrdina, který ve vteřině projde charakterním přerodem. Ještě před malou chvíli si užíval soukromého letu. Dopřával si nadstandard luxusní třídy. Ne dlouho. Letecká nehoda ukončila blahobyt uprostřed neobydleného souostroví. A tam to přišlo. Z manažera zhýčkaného klimatizací se stal skaut, pionýr a MacGyver v jednom. To protože má nás, hráče. My ho bezpečně provedeme základy přežití.

Přesně takhle vypadá úvod do Stranded Deep. Když jsem asi před čtyřmi roky titul objevila na PC, byl v předběžném přístupu jako oběť klasického dokončování za pochodu. Už tehdy měl dobrý potenciál. Ale bídná optimalizace ho posadila do čekárny, kde ho pohltilo zapomnění. Konzolové vydání můj zájem obnovilo. Vlastně spíš ještě stupňovalo, protože si můžu konečně odpočinout v ráji. Daleko od všech. Skutečně od všech, protože na tropickém kousku štěstí není nikdo, kdo by si žádal můj krk. Jsem to jen já a simulace podle studia Fun Labs.

Hra na přežití je v jeho podání poměrně pohodová záležitost. Pokud ji srovnám s Ark: Survival Evolved nebo Conan Exiles. Prvků nutných k přežití není tak moc. Jejich nutnost monitorují hodinky. Podle nich snadno určíte, jestli je čas oběda nebo doplňování tekutin. Jak si vede celkové zdraví a kdy dojde ke kolapsu z přehřátí. Velice rychle zjistíte, že nezbytný základ je všude kolem. Stačí ho jen rozumně využít. Zbytečně s ním neplácat a přemýšlet několik kroků dopředu. Zdroje se sice obnovují, ale to neznamená, že není možné je na nějaký čas vyčerpat. A říkám to z vlastní zkušenosti.

Náhodně generované ostrovy jsou postavené tak, aby poskytly rozdílný zdroj obživy. První je nutnou záchranou, kde radostně zakotvíte nafukovací člun. Oslavné písničky ale nepějte příliš dlouho. Nůž je hotový za pár minut a s ním už je jen krůček k nějakému jídlu a pití. Během půl hodiny musí herní mechaniky pochopit úplně každý. Přežití je pro jednou dovolená s motivačním programem. A adrenalinovou vsuvkou. Ještě stihnete nabrat bronz pro záchranný tým. Počkat, on žádný nepřijde. Mám vyhlásit paniku?

Pohled do katalogu craftingu říká, že není třeba. Namátková nabídka: zachytávač dešťové vody, pasti na ptáky, pruty, sítě. Ale i krby, udírny, pece nebo příbytky. S klidným svědomím založíte novou kolonii a při západu slunce vytáhnete chlazený kokosový rum. Potřebujete jen pár drobností. Jako kila materiálu, trochu štěstí a dobrodružnou povahu. Výzva to není k zahození a ty, co ji přijmou, čeká radost z každého vytvořeného předmětu. Stranded Deep se příjemně hraje. Fakt, že jsem na všechno sama, mi dodává jistotu. Zbytečně neriskuji a sazím na dostatek zásob. Mechaniky přežití jsou fér, když jsou veškerá nebezpečí založená na počasí a mořských predátorech.

Nefér jsou až některá rozhodnutí samotných autorů. Není špatné povolit ukládání jen v místech odpočinku. Špatné je, že se takový princip do hry nehodí. Stranded Deep všemi prostředky láká na průzkum. Zároveň vás poutá neviditelnou kotvou. K základně. K místu možného uložení. Jako hloupé se ukazuje rozhodnutí, že se hra v úvodu celá načte. Kvůli náhodnému generování je spuštění hodně dlouhé. Až místy přemýšlíte, jestli se konzole neodporoučela. Ale tím nejhorším je vypuštění společného hraní. Oproti PC verzi nemá titul multiplayer. A já se na něj tak těšila.

Samota je fajn, ale návštěva nemusí být na škodu. Získávání zkušeností formou praxe je pro jednoho dobrou motivací. I tak. Dva by si lépe poradili s hledáním základních materiálů, kterých je přeci jen málo. Především lana jsou „podpultovka“ jak z dob našich rodičů. Nic není dokonalé. Podobně jako interakce s některými předměty nebo animace. A s tím je třeba se s mířit. Přežití může být příjemným zpestřením těžkého dne. Na druhé straně se může stát noční můrou, pokud si jeho fungování až příliš idealizujete.