
Recenze: The Elder Scrolls V: Skyrim – Special Edition
The Elder Scrolls je tu s námi už dlouho. Nejdříve Arena, pak Daggerfall mezi tím několik spin-offů, Morrowind, Oblivion, a pak Skyrim. Je to už spoustu let a kdy by to byl řekl, že od vydání Skyrimu uběhlo taky už pět let. Mezitím jsme se dočkali Online, který ale se Skyrimem byl nesrovnatelný, nejen svou koncepcí, ale především okrajovým příběhem a přibývající nudou. Dnes už víme, že nás čeká TES: Legends, od kterého zatím nevíme moc co čekat. Nicméně Skyrim se pořád hraje ze všech dílů nejvíce, ovšem po těch letech, co si budeme povídat je grafika poněkud zastaralá a na konzolích nové generace si stejně nezahrajeme, protože autoři zpětnou kompatibilitu nepovolili. Co s tím? No přece to celé zremasterujeme.

Jak jistě víte, jsme velcí odpůrci remasteru nových her, ovšem u Skyrimu jsme byli celkem rádi. Sice nás mrzí, že tvůrci, nebo alespoň lokální dodavatel, nedovalil legendární češtinu, ale tak tu jsme schopní ostrouhat. Skyrim je velká hra s velkým jménem a velkými kvalitami, a tak určitě nikoho nenaštve, že si koupí hru znova v lepší grafice se všemi DLC a možností přidat do hry mody na konzoli, tak jak Bethesda uvolila u Fallout 4. Jenže to je přesně kámen úrazu. Pro koho je vlastně Speciál Edition určená? Nezasvěceným hráčům asi úplně ne, Skyrim stejně skoro každý hrál a kdo ne, dodnes hraje Oblivion, protože přeci jen, pokud jste nikdy nebyli zasvěcení do světa The Elder Scrolls, tak jako první si zvolit Skyrim, není dobrá volba. Budete tápat a ani po šedesáti hodinách nebudete mít tušení, oč běží a co je to Tamriel. Komu je tedy určen? To si povíme v závěru.
Tamriel je prosíme pěkně kontinent světa, na kterém se série odehrává. Byl přetvořen do lepší grafiky, a to takové, že se může lehce stavět na tu originální na PC. V podstatě se toho zas tak moc nezměnilo a až na pár detailů a více textur, animací i detailů technická stránka hry vypadá skoro jako verze pro PC v roce 2011 s nejvyšším nastavením. Mezi konzolemi je ale rozdíl obrovský, hra vypadá jako úplně odlišný titul, a protože je všechno větší, krásnější, rychlejší (a to včetně načítání), tak máte ze hry mnohem ucelenější a nerušený, možná i autentičtější zážitek, než před pěti lety na X360.

Hra nabízí všechny DLC, jmenovitě:
Dawnguard – Příběh Dawnguardu se točí kolem klanu upírů a upířích pánů se jménem Volkihar vedených upířím pánem Lordem Harkonem a jejich lovců Dawnguard (Strážci úsvitu) vedených Isranem. Drakorozený má možnost si vybrat mezi lovci nebo upíry. Přidá-li se Drakorozený k upírům, stane se upířím pánem.
Hearthfire – DLC přidává možnost postavit, zvětšovat a vybavovat si dům úplně podle Vašich představ až na 3 odlišných místech, adoptovat děti, najmout si osobní služebníky jako dopravce, služebníky co Vám poradí kde nakoupit materiály na stavbu domu nebo je rovnou můžete požádat, aby Vám je zašli koupit nebo osobního barda. Dětem lze poručit, aby si šli hrát ven, udělali domácí povinnosti, apod. Dostupné jsou také nové aktivity jako farmaření, rybaření, včelaření a pečení. Drakorozený také bude muset chránit dům před útoky skeeverů („kolčaváci“) a obrů.
Dragonborn – Rozšíření zavede hráče na ostrov Solstheim, kde se setká s úplně prvním Drakorozeným Miraakem .

Tím ale největším rozšířením, s jakým se ve Special Edition můžete na nových konzolích setkat je právě ona zmiňovaná podpora modů. Moc teda nerozumíme tomu, proč se pro stažení modů musíme ve hře přihlašovat k účtu vytvořeného na oficiálních stránkách Bethesdy, přičemž ani hra neumožňuje registraci přímo ze hry, ale tak budiž. Mody jsou skvělé a jejich instalace je velmi jednoduchá, ovšem Bethesda varuje, že jejich instalace je pouze na vlastní nebezpečí a pro případ nouze je v nastavení rychlá možnost všechny mody vypnout . Ačkoliv hra vyšla nově, už je plná modifikací, a to natolik, že právem nabízí vyhledávání podle klíčových slov. A ne, Nude mod tam není, taky jsme ho hledali.
No a to je všechno a taky je to přesně to, o čem jsme chtěli mluvit. Hra nic nového prakticky nenabízí, přičemž je vlastně mířena právě na ony hráče, kteří už hru hráli, mají ji dohranou skrz na skrz, a umí hru dohrát poslepu na první dobrou. K tomu výtky nemáme, hra je to skvělá, nabízí toho víc, než je v dnešní době zvykem, ovšem dávat takovou pálku dvakrát za tu samou hru je prostě ryzí lakomství, nenažranost a nehoráznost. Hra totiž zase tak remasterovaná není na to, aby si mohla dovolit chtít patnáct stovek za něco, co do dnes v rámci legendární edice koupíte ani ne za pět stovek. Dáváme devět, a to za snahu, a za módy. Za poměr cena obsah, bychom si ale představovali úplně něco jiného. Protože jedna kompletní edice už vyšla, stojí pět stovek a jestli tohle má být remaster na novou generaci, tak ten si představujeme teda ještě o něco lepší.
Verdikt
Prostě Skyrim se vším obsahem s nejmenším počtem chyb a s možnostmi módů. Ten by stál i za dva tisíce, ale remaster za patnáct set, který remasterem zase tak úplně není. Pokud by tvůrci přidali ke hře i remasterovaný Oblivion, tak si nestěžujeme. Osmičku nedáváme jen z lásky ke značce.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....



























