RECENZE: The Good Life

Autor: Michael Chrobok Publikováno: 21.3.2022, 9:00

Publikováno: 21.3.2022, 9:00

Sociální sítě

O autorovi

Michael Chrobok

Je autorem 4 článků

Jelikož ve svém volném čase rád fotografuji, nemohl jsem si nechat ujít adventuru z otevřeného světa jménem The Good Life. V ní se hlavní představitelka Naomi Hayward, fotonovinářka z New Yorku, vydává do zapadlé anglické vísky s názvem Rainy Woods. Ta nejenže o sobě tvrdí, že je „nejšťastnějším místem na světě”, ale také ukrývá tajemství, které chce zaměstnavatel Naomi za každou cenu odhalit. A vzhledem k tomu, že Naomi se až po uši topí v dluzích, moc na výběr nemá.

Mysteriózní příběh plný záhad ospalého maloměsta příliš originality nepobral, nastavenou atmosféru velmi rychle opustí a následně příběh sklouzne do jednoho velkého bizáru, bohužel v tom špatném slova smyslu. Zpracování hry pochází z pera Sweryho (psáno také jako Swery65, vlastním jménem Hidetaka Suehiro), který je znám jako excentrický vývojář, spisovatel a filmař, tudíž je nutné počítat s jistou dávkou svéráznosti. Prakticky v první hodině hry se dozvíte, jaké že tajemství Rainy Woods skrývá – za úplňku po setmění se všichni obyvatelé promění na zvířata.

Kletba (nebo požehnání?) se nevyhne ani hlavní hrdince, přičemž svými rozhodnutími se můžete přiklánět jak na stranu koček, tak na stranu psů. Hlavním hybatelem příběhu je ale záhadná vražda, jejíž podrobnosti vám z pochopitelných důvodů neprozradím. Od jejího řešení nicméně budete neustále rozptylování, neboť kromě klasické adventury v sobě The Good Life ukrývá i notnou dávku prvků her z žánru simulátoru života – Naomi je potřeba pravidelně krmit, nechávat jí vyspat či se starat o její domácnost.

Poměrně záhy dostanete možnost prozkoumávat poměrně velký otevřený svět, ve kterém vás čekají nejen povinné úkoly, ale také celá řada vedlejších aktivit. Ty bohužel moc originality nepobraly a většinou se jedná o klasické fetch questy, kdy budete někomu pomáhat hledat ztracené předměty, fotografovat konkrétní věci či pomáhat s poměrně banálními úkoly. Objevování světa dostává zajímavý rozměr ve chvíli, kdy si naplno osvojíte proměňování se do jednotlivých zvířat – v kůži kočky můžete například skákat na vyvýšená místa, zatímco jako pes může Naomi snáze někoho stopovat pomocí pachů. Dialogy (i ty které vede Naomi sama se sebou) jsou poměrně časté a trpí stejně jako vyprávění příběhu na jistou rozpolcenost – chvílemi jsem si nebyl jistý, zda si ze sebe autoři dělají legraci, či se jim jen nepodařilo napsat vážně mířený kus textu.

Jako důležitá věc pro váš postup je prezentováno vydělávání peněz. Zde přichází ke slovu fotoaparát (který lze různě vylepšovat), s jehož pomocí lze vyfotit prakticky cokoli. Snímky lze umístit na jakousi obdobu Instagramu, přičemž čím je fotografie atraktivnější, tím více peněz vydělá. I když se jedná o poměrně triviální mechaniku, sám jsem se přistihl, že jsem po fotoaparátu sahal i ve chvílích, kdy mě k tomu hra nenutila. Zároveň se jedná o skvělý způsob, jak donutit hráče vnímat okolní svět a jeho typicky britské zasazení. Pokud jste někdy ve Velké Británii byli, jistě budete mít také pocit toho, že jste některá místa procházeli, i když se jedná o fiktivní zasazení. V tomto ohledu odvedli autoři pořádný kus práce. Bohužel radost z nového kusu oblečení či objektivu rychle opadne, neboť na samotnou hratelnost nemají prakticky žádný vliv.

Pokud jde o hratelnost, především na začátku se budete hůře orientovat a hra vás bude doslova bombardovat novými možnostmi. Po chvíli si na to nicméně zvyknete a začnete si The Good Life užívat naplno. Na slabší technické kvalitě se podepsala neúspěšná kampaň pro vybrání peněz od hráčů i časté odklady – samotné ovládání postavy je trochu kostrbaté a je na něm vidět rukopis autorů z japonského studia White Owls Inc., které má na svém kontě například hororovou adventuru Deadly Premonition 2.

Hře nepomáhá ani horší plynulost, delší načítací obrazovky či zmatkující kamera. Ani proměna na kočku či psa hru výrazněji neoživuje a velmi rychle tato mechanika sklouzne do pouhé rutiny. RPG prvky jsou poté spíše zbytečným přídavkem, který spíše hru otravuje než oživuje, stejně jako crafting. V případě grafiky White Owls Inc. vsadili na roztomilý a místy až naivní vzhled, který do značné míry karikaturuje vše okolo – od postav, přes zvířata až po prostředí a opravdu vzdáleně připomíná ikonickou plošinovku Psychonauts. Jestli je tento typ grafického zpracování vašim šálkem kávy, budete při hraní The Good Life doslova chrochtat blahem.

Všeho moc škodí. The Good Life chtělo být adventurou s vyváženými prvky tajemna a humoru, jejíž hratelnost staví na proměně hlavní postavy a prvcích ze simulátorů života. Do toho autoři přimíchali ještě RPG prvky, které spíše otravují, než motivují. Pokud vám při tomto popisu vyvstává na mysl pohádka o tom, jak pejsek s kočičkou vařili dort, daleko od pravdy nebudete – White Owls Inc. měli zkrátka příliš velké oči a namísto originální adventury kombinující žánry přinesli průměrný hybrid, který ve tvrdé konkurenci neobstojí. 

Spousta možností je sice pozitivní, nicméně ty jsou většině případů zpracovány polovičatě a velmi rychle se přejí, takže vrátit se ke hře po delší době je pro hráče stále těžší. Výhodou je alespoň přítomnost v rámci Game Passu, což může být pro některé hráče impuls k tomu dát hře šanci. Pokud se přes její nedostatky přenesete a trocha japonského bizáru vás nevyvede z míry. můžete se u The Good Life dobře bavit. V opačném případě si koupi titulu raději pořádně rozmyslete.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

The Good Life chtělo být adventurou s vyváženými prvky tajemna a humoru, jejíž hratelnost oživuje proměna hlavní postavy a prvky ze simulátorů života. Do toho autoři přimíchali ještě RPG prvky, které spíše otravují, než motivují. Autoři ale měli zkrátka příliš velké oči a namísto originální adventury kombinující žánry přinesli průměrný hybrid, který ve tvrdé konkurenci neobstojí. 
21. 04. 2022 • HusekD0

RECENZE: MotoGP 22

Italská společnost Milestone nás pravidelně zásobuje svými závodními tituly. Minulý měsíc jsme vám v recenzi představili páté pokračování ze série Monster Energy Supercross, jenž si od nás odneslo velmi kladné hodnocení. Pokud ale při závodech dáváte místo prachu a bláta přednost rozpálenému asfaltu, tak jsme právě pro vás nyní připravili podrobný rozbor krále jednostopého motoristického sportu v podobě licencované hry MotoGP 22. Letošní ročník sebou přinesl spoustu zajímavých novinek a...

»
17. 04. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: LEGO Star Wars: The Skywalker Saga

Čím jsem starší, tím víc zjišťuji, že mě zase táhnou stavebnice od dánského LEGA. A nepřipadám si ani moc divně, jelikož lidé v mém okolí jsou na tom stejně. Ne všichni na to máme tolik času, jako dříve, ale rozhodně nám nechybí chuť si něco postavit. Druhou věcí je, že naše peněženky jsou také docela naplněny, a tak i samotnému LEGU došlo, že je třeba toho využít. Takový boom stavebnic pro...

»
04. 04. 2022 • HusekD0

RECENZE: Monster Energy Supercross 5

S novým rokem přichází k hráčům spousta nových značek a také nové díly z již zaběhnutých sérií. Vývojáři, kteří se drží reálné sportovní předlohy to u fanoušků nemají snadné. Musí do svých her přinést jistou inovaci, vylepšení mechanismů a to všechno proto, aby si u hráčů ospravedlnili každoroční AAA cenu svého produktu. Jedno takové vývojářské studio sídlí v Miláně a jedná se o Italskou firmu Milostone. Ti mají ve svém...

»
03. 04. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Tiny Tina’s Wonderlands

Deskové hry mají povinné místo ve vývoji hráče. Tím netvrdím, že dobytí pokladnice v kouzelném Z pohádky do pohádky se rovná přípravě na Skyrim, ale posouvání figurek po kartonové podložce učí dodržování pravidel, respektu k soupeři a pomáhá budovat trpělivost. A také zvládat hněv, to když vám kapituluje poslední figurka před vytouženým domečkem nebo když přijdete o snový dům v té nejlukrativnější ulici. A díky Tině si teď kouzlo deskovek může připomenout každý.

»
29. 03. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Grid: Legends

Fúze velkých vydavatelů kupujících menší studia jsou stále v kurzu, a i po těch všech letech je stále koho kupovat. Jedním z větších a zajímavých obchodů bylo, když si EA do svého portfolia pořídili závodníky z Codemasters, kteří za léta strávená v herním světě dostatečně jasně ukázali, že hry dělat umí. Otázkou však bylo, jak se jim povede pod křídly velkého vydavatelského domu, jehož závodní série byly sice legendární, ale časem ztratily svoje kouzlo,...

»
18. 03. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Shadow Warrior 3

Akční hry jsou jedním ze základních herních žánrů. Ještě aby ne, když svým nezaměnitelným způsobem jsou tu s námi od počátku herních věků. Tento žánr přinesl spoustu velkých a nezapomenutelných značek jako Contra, Duke Nukem nebo DOOM. Já sám mám střílečky velice rád a patří mezi můj vůbec nejoblíbenější žánr. Jsou pěkné na pohled, příjemně se hrají a ve většině případů se po nás nechce nic složitějšího, než vystřílet daný level.

»
17. 03. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: HyperX CloudX Stinger Core Wireless

Na poli herního příslušenství je poměrně silné zastoupení alternativních produktů. A pokud zrovna nechcete rozšířit soukromou sbírku o produkty od Microsoftu, je dobrou volbou značka HyperX, jejíž portfolio je dlouhodobě zaměřené také na konzolovou periferii. A co sháním tentokrát? Poměrně jednoduchou záležitost, a to headset. Nicméně bezdrátový.

»
16. 03. 2022 • HusekD0

RECENZE: Elden Ring

From Software nepatří v širokém měřítku mezi nejoblíbenější herní studia, ale mají jedny z nejvěrnějších fanoušků, kteří se pokaždé nemohou dočkat nového titulu. Pokud nepatříte mezi zasvěcené hráče, tak mi dovolte jejich dosavadní tvorbu v rychlosti představit. Jedná se o japonské studio jenž patří mezi zakladatele žánru soulslike. Kvůli svému nekompromisnímu přístupu by se mohlo zdát, že tento herní styl necílí na velké masy hráčů, ale prodaná čísla posledních titulů...

»