RECENZE: Divinity: Original Sin – Enhanced Edition
Některé tituly, které dosáhnou velkého úspěchu na PC, je občas obtížné přenést na konzole, zvláště v případě žánru klasických RPG, kam se řadí i dnes recenzované Divinity: Original Sin – Enhanced Edition. Problém je samozřejmě v ovládání. Nicméně Diablo III to zvládlo slušně a stejně tak i nedávný Wasteland 2: Director’s Cut. A s potěšením dodáváme, že i Divinity: Original Sin od Larian Studios, které se řadí mezi klasická komplikovanější RPG, zvládlo port na Xbox One na jedničku.
Divinity: Original Sin vás vrátí do doby klasických poctivých izometrických RPG, kterých už se na konzolích moc nevidí a většinou zde dominuje žánr akčních RPG. Tady se ale vracíme k základům Dungeons & Dragons, z něhož tento žánr vznikl a pokud pamatujte kultovní záležitost jako Baldur’s Gate, je pro vás tahle hra to pravé ořechové. Pánové z Larian Studios odvedli skvělou práci při modernizaci tohoto žánru, ale současně uchovali jádro svých předchůdců, takže se připravte na náročnou výpravu, jejíž hrací doba se může hravě vyšplhat až ke sto hodinám.
Podobně jako v ostatních hrách tohoto žánru, i zde mají různé okolnosti dopad na vývoj příběhu. Každopádně se ocitáte v roli dvou hrdinů. Jedním z nich je odsouzený válečník, který je osvobozen a záhadná hrdinka, jež je přivedena k životu. Abyste se v tom neztratili. Když hrajete sami, ovládáte obě postavy a pokud fandíte kooperaci, bude vždy jeden hráč ovládat jednu z postav. Nicméně tito dva hrdinové jsou vyslání vyšetřit vraždu, ale narazí na několik daleko větších tajemství. Jedno vede ke druhému a najednou je vaším úkolem zachránit tento úžasný fantasy svět jménem Rivellon. Pochopitelně je to hrozné klišé, ale příběh a dialogy jsou tak dobré napsané, že se nad tím ani nepozastavíte.
Cyseal je prvním místem kam v Divinity: Original Sin zavítáte. Jedná se o přístavní město, kde máte vyřešit záhadnou vraždu a mezitím samozřejmě můžete pomoci okolním postavám, protože ani v tomto RPG neschází halda vedlejších questů. Téměř každá postava neboli NPC potřebuje s něčím pomoci a váš seznam úkolů bude velmi rychle zaplněn desítkami questů. Zpočátku vám taková nálož úkolů přijde ohromující, ovšem hra se s tím naprosto skvěle vypořádá. Každý quest je neustále doplňován o nové informace, takže víte kam jít a současně si tak můžete osvěžit paměť. Nikdy tak nebudete zmateně tápat a právě v tomto by se jiné hry tohoto žánru mohli učit.
Zatímco mezi budovami města Cyseal panuje klid a budete se cítit bezpečně, skutečné nebezpečí číhá tam venku. Ani zde jako v každém řádném fantasy RPG neschází kostlivci, skřeti a nespočet dalších nepřátel. Souboje jsou zde tahové, takže není třeba kam spěchat, což určitě oceníte, protože může chvilku trvat, než si zvyknete na ovládání. Každá postava má standardní útoky a speciální dovednosti, které může použít v boji. Každý manévr včetně přemístění stojí body akce, takže jste omezeni v tom, co můžete během jednoho tahu udělat. Nepoužité akční body se poté přenáší do dalšího tahu, takže můžete například jeden tah vynechat a poté mít dvojnásobek bodů pro ten další. Taktizování se tedy meze nekladou.
Poměrně brzy se vaše parta rozroste na celkem čtyři postavy, kdy dvě dodatečné si můžete najmout hned v prvním městě. Všechny tyto postavy můžete spravovat od rozdělování zkušeností mezi dovednosti po jejich batohy (inventáře). Budete tedy poměrně často přepínat mezi postavami, což je naštěstí jednoduché a stačí podržet levou spoušť a páčkou vybrat postavu. Ačkoliv je veškeré rozhraní šikovně navrženo pro konzole, budete v nabídkách trávit trochu více času, než byste si přáli. Zvláště systém inventáře je komplikování, protože každý hráč má ten svůj, a proto již zmíněné přepínání. Možnost vidět předměty všech vašich postav najednou by se určitě hodila. Buďme alespoň rádi za to, že si tvůrci z Larian Studios dali záležet při vysvětlování všech mechanismů hry, s kterými se můžete seznámit v dobrovolném tréninkovém dungeonu.
Rozhraní tedy není úplně dokonalé, ale stejně odvedli vývojáři skvělou práci, aby Divinity: Original Sin bylo hratelné na konzolích, ovšem nyní se zaměříme co je vlastně nového v této vylepšené edici pro Xbox One, která se skrývá pod delším názvem Divinity: Original Sin – Enhanced Edition.
Největší novinkou je možnost projít si toto jedinečné dobrodružství s kamarádem, jelikož hra na konzolích nabízí jak lokální, tak online režim kooperace. Vy nebo váš kamarád se do hry může přidat kdykoliv a úplně nejlepší je, že na sebe nejste vázáni. Nechcete-li putovat spolu, obrazovka se plynule rozdělí a každý půjdete svou cestou. V dialozích navíc může mít váš spoluhráč jiný názor a nemusí s vámi souhlasit, takže druhý hráč bude postupovat jinak, než vy. Taktéž nezávisle na sobě můžete plnit různé úkoly.
Hráči, kteří se již s tímto titulem setkali na počítačích, se budou cítit jako doma, ovšem vylepšená edice nabízí přepsaný příběh s novým koncem. Nejspíše někteří hráči nebyli se závěrem původní verze úplně spokojeni. Taktéž bylo přepracováno několik oblastí a všechny postavy jsou plně namluveny, což musíme ocenit, protože dialogů je opravdu spousta. Vylepšení se hra samozřejmě dočkala i po audiovizuální stránce a svět vypadá opravdu krásně. Asi největší nevýhodou tohoto titulu je jeho obtížnost a doporučujeme velmi často ukládat. Pokud totiž zavítáte do nebezpečné části mapy, už se nemusíte vrátit, takže hrajte opatrně a často ukládejte, abyste se během tohoto úžasného RPG nefrustrovali více, než je třeba.
Verdikt
Divinity: Original Sin – Enhanced Edition je fantastickou záležitostí a natolik poctivé RPG na Xbox One jen tak nezavítá. Pokud jste hráli původní PC verzi, určitě doporučujeme i tuto konzolovou, jelikož nabízí spoustu vylepšení a novinek, a navíc se skvěle hraje. Takže s chutí do toho a doufejte, že druhý díl, který nedávno uspěl na Kickstarteru, zamíří i na konzole.RECENZE: Microsoft Flight Simulator 2024
Série Microsoft Flight Simulator (dále MFS) se řadí mezi stálice herního průmyslu a zároveň patří po bok těch nejstarších sérii, jaké stále vycházejí. Však považte, vždyť první díl vyšel v roce 1982, což je již 42 let. Tolik leckdy není mnohým hráčům, kteří usedají k obrazovkám, aby se za kniply těch nejznámějších i méně známých letadel vznesli do oblak a prozkoumávali naši krásnou zemi. Ovšem následující řádky nebudou patřit ohlédnutí za sérií,...
RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...