
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických kontrol a pudu sebezáchovy. Proto je trochu s podivem, že jejich poslední virtuální adaptace tak svědomitě opisuje pravidla závodních her pro dospělé.
Milestone už plastovou licenci několikrát prohnalo počítačovou myčkou. Hot Wheels Unleashed a jeho pokračování postavily drobná auta do lidských prostor, kde se oranžové tratě vinuly pod nábytkem, po stěnách a kolem předmětů připomínajících stroje a vercajky z běžného života. Infinite Rush mění perspektivu. Tentokrát nejsou miniatury hosty v našem světě, ale dostávají vlastní souostroví, jehož obyvatelé patrně používají místo stavebního zákona katalog Mattelu. Čtyři samostatné ostrovy tvoří první otevřené hřiště série a nabízejí volnost, kterou předchozí díly zavřené na tratích pouze naznačovaly.
Na začátku se ocitáte ve Wheelswoodu, plastové obdobě amerického velkoměsta s mrakodrapy, filmovými kulisami a opicí, jejíž pracovní náplní je připomínat návštěvníkům King Konga. Postupně se otevře přímořský Tentacle Bay, průmyslově-pouštní Gearville a asijskou kulturou inspirované Drifty Temples. Nejde o jeden propojený kontinent. Mezi ostrovy se cestuje pomocí zvláštních skoků, ale po přistání dostanete pokaždé dostatečně velké území pro volné ježdění, hledání odboček a zkoumání toho, zda lze přilehlou budovu použít jako svodidla. A odpověď zpravidla zní ano. Největší předností je způsob, jakým designéři licenci promítli do samotné krajiny. Městské silnice se napojují na oranžové tubusy, zatáčky přecházejí v klopené stěny a nad horizontem se tyčí smyčky, které by skutečného projektanta poslaly před komisi složenou ze statika, psychiatra a zástupce ŘSD. Do tratí zasahují obří příšery, kostry dinosaurů, mechanické pasti a další prvky známé z hracích sad. Nejsou nalepené na svět jen jako reklamní cedule. Tvoří jeho architekturu a pomáhají vytvořit iluzi, že řídíte uvnitř autodráhy, která se rozrostla přes celý pokoj, dům, ulici a posléze i územní plán.

Otevřenost prostředí Infinite Rush sluší. Můžete opustit doporučenou trasu, zkrátit si cestu přes park, vyletět ze skokánku, rozmetat pouliční vybavení nebo pouze kroužit krajinou a hledat sběratelské předměty. Vozidla se při kolizích nerozpadnou na náhradní díly černého servisu a provoz slouží spíše jako pohyblivá dekorace než důvod k sepsání záznamu o nehodě. Hra chápe, že plastové autíčko není rodinný kombík po prvním leasingu. Má padat ze skály, narážet do autobusů a přesto pokračovat dál. Dobře funguje také garáž čítající přes 150 modelů. Vedle licencovaných vozů skutečných automobilek stojí klasické výtvory Hot Wheels a pojízdné absurdity, které by na normální silnici nezískaly homologaci ani po předání tajemného balíčku příslušnému úředníkovi. Samotné množství by ovšem bylo pouze sběratelským katalogem, a tak auta spadají do čtyř skupin. Speeder spoléhá na rychlost, Drifter živí turbo jízdou bokem, Titan zastupuje těžkou techniku a Versatile funguje jako univerzál pro řidiče, kteří se neradi zavazují. Jednotlivé vozy se v rámci tříd pokoušejí zachovat vlastní chování a základní vlastnosti lze dále upravovat pomocí modulů.
Skutečně chytré je rychlé přepínání čtveřice vybraných automobilů přímo během volné jízdy. Narazíte na dlouhou rovinku? Povoláte rychlíka. Potřebujete projet terénem nebo zdemolovat půl náměstí? Titan už si protahuje nárazník. Klikatá cesta si žádá Driftera a při běžném průzkumu poslouží univerzální vůz. Není nutné otevírat garáž, listovat nabídkou a absolvovat rutinu hodnou přezouvání flotily vozového parku. Změna proběhne okamžitě a přirozeně podporuje střídání aut. Oblíbence si sice najdete, hra vás ale nenechá odjezdit celou kampaň s jedním modelem, zatímco zbylých 149 kusů chytá digitální prach. Samotné řízení navazuje na předchozí Unleashed. Brzda představuje spíše pomůcku k zahájení driftu než nástroj pro odpovědné snižování rychlosti. Zatáčky projíždíte bokem, plníte zásobu turba a na rovinkách měníte malé autíčko v projektil, jehož cílové místo určí až nejbližší pevný předmět. Odlišnosti jednotlivých tříd nejsou natolik hluboké, aby z hráče udělaly absolventa čtyř řidičských škol, přesto jsou citelné. Každá žádá trochu jiný rytmus a alespoň částečně naplňuje slib, že sbírka není jen přehlídkou různých karoserií na témže podvozku.

Postup kampaní se opírá o události rozeseté po jednotlivých ostrovech. Jejich plněním si otevíráte cestu k místním závodníkům a nakonec k Rush Masterovi, jehož porážka zpřístupní další oblast a přidá cenný kousek do garáže. Na papíře je tak nabídka pestrá. Vedle standardních závodů čekají eliminace, časovky, průjezdy kontrolními body, driftování nebo ničení určených předmětů. Po silnicích se pohybují také rivalové Daredevils. Stačí je dohonit, vyzvat a po vítězství zabavit jejich vůz způsobem, který by se dal z právního hlediska popsat jako loupež. Nebojte, v případě prohry vy o nic nepřicházíte. Jenže v tomto místě začíná Hot Wheels docházet vlastní fantazie. Řada disciplín působí, jako by ji Milestone objednalo z katalogu „Základní výbava otevřené závodní hry“. Radary, časové brány, driftovací zóny, fotografování pamětihodností, skoky a likvidace okolí už dávno používají Forza Horizon, The Crew a jejich příbuzní. Samy o sobě nejsou špatné, jen se ne vždy hodí k licenci, která dovoluje závodit v tlamě žraloka, skrz sopku nebo po stropě obýváku. Když místo toho vezete naleštěné auto do cíle a za každý škrábanec dostanete přes prsty, je to jako koupit dítěti krabici Hot Wheels a přikázat mu, aby ji neotevíralo, protože by snížilo sběratelskou hodnotu.
Ještě větší problém představují volnočasové aktivity mimo hlavní závody. Počet ikon může zpočátku budit dojem plného diáře, avšak jejich skutečných druhů je málo a brzy se začnou opakovat. Znovu něco rozbijete, znovu projedete měřeným úsekem, znovu vyskočíte z rampy a znovu hledáte předmět, který nebyl ukrytý, pouze odložený o pár metrů dál. Prostor nabízí spoustu cest, zákoutí a vizuálních nápadů, ale málokdy vám dá důvod se k nim vrátit. Svět tedy není vyloženě prázdný. Je pouze zařízený jako výstavní byt, kde všechno hezky vypadá, ale při otevření skříně zjistíte, že v ní není ani jedna ponožka. Stereotyp odhaluje zvláštní rozpor celé koncepce. Infinite Rush chce odměňovat průzkum, jenže nejlepší okamžiky vznikají spontánně mezi aktivitami. Když sjedete ze silnice, objevíte nájezd, proletíte smyčkou a přes střechu budovy přistanete v úplně jiné části ostrova, hra funguje výborně. Jakmile vám tutéž zábavu zabalí do časového limitu, kontrolních bodů a tabulky výsledků, kouzlo trochu vyprchá. Autodráhy jsme v dětství přece nestavěli proto, aby nám sousedovic Karel po každém průjezdu udělil tři hvězdičky za optimální použití opěradla sedačky.

Část nevyužitého potenciálu zachraňuje editor tratí. Jednotlivé segmenty lze napojovat na terén i budovy, vést je nad městem a doplnit překážkami nebo soupeři ovládanými počítačem. Hotové výtvory je možné sdílet s komunitou a právě zde se licence znovu dostává do přirozeného prostředí. Sada dílů, volný prostor a otázka, jak velkou ohavnost lze postavit, než se auto odmítne účastnit. Editor je silný nástroj s dlouhodobou hodnotou, současně však nelze přehlédnout, že značnou část práce s naplněním světa přenechává samotným hráčům. Je to podobné, jako kdyby vám restaurace donesla suroviny, zapnula sporák a popřála dobrou chuť. Trvanlivost rozšiřuje lokální multiplayer až pro čtyři lidi a online závodění s podporou hraní napříč platformami. Hot Wheels skupinovému chaosu přirozeně svědčí, protože srážka mezi přáteli není chybou sportovního chování, ale standardním způsobem rivality. Ani více hráčů však nezmění základní skladbu disciplín. Pomohou jí hlučněji přežít, nikoliv získat druhý dech.
Hot Wheels Infinite Rush je zřetelný pokrok proti předchozím výletům značky. Milestone se nespokojilo s třetím balíkem uzavřených tratí, vytvořilo otevřené oblasti, využilo ikonografii licence a nabídlo sbírku aut, která se alespoň snaží řídit jinak než totožný podvozek v novém převleku. Volné ježdění, okamžité střídání vozidel a atmosféra obří autodráhy tvoří pevný základ, na němž by šla postavit výjimečná arkáda. Jenže otevřený svět není odměnou sám o sobě. Potřebuje činnosti odpovídající jeho možnostem, a těch Infinite Rush nabízí málo. Místo aby bez zábran rozvíjelo šílenost hraček, přebírá úkoly od větších závodních příbuzných a opakuje je tak dlouho, až se z dětského hřiště stane pracovní směna v barevném zábavním parku. Výsledkem je příjemná, rychlá a sympatická arkáda, která udělala důležitý krok správným směrem, ale zastavila se před největším skokánkem. Milestone postavilo po celém obýváku krásnou autodráhu. Jen na ni mělo položit víc než několik stále stejných překážek.
Verdikt
Každý by chtěl mít vlastní klon Forzy Horizon a někteří na to mají i vhodné podmínky a nástroje. Bohužel ani to někdy nestačí na automatický hit a prodejní šlágr. Infinite Rush funguje především jako fajn reklama na nestárnoucí angličáky, kterým na zábavu stačí kus obýváku a kreativní smýšlení. Jako další z řady "otevřených arkád" ale postrádá originalitu, jedinečnost, a nakonec i obsah. Generický produkt z diskontu dobře zabaví rodiny nebo partu přátel, ale sólového závodníka ztratí dřív, než dítě zájem o novou hračku.
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.
RECENZE: The Sinking City 2
Potápějící se město, hromady mrtvol a neutěšená okultní situace. Po sedmi letech nás vývojáři z Frogwares opět zvou k návštěvě města plného vody. Nechybí ani hororové prvky z pera H.P Lovecrafta doplněné o několik novinek v hratelnosti. Pojďme se podívat, zda se jedná o dostatečně zábavnou kombinaci pro pokračování The Sinking City 2.Tentokrát se posouváme do roku 1929 a města Arkham, které je sice vnitrozemské, ale i tak ho zasáhla nevídaná povodeň. Lidé začali...
RECENZE: Assassin’s Creed Black Flag Resynced
Ubisoft nemá v posledních několika letech na růžích ustláno a dobré okamžiky střídají ty horší. Stejný popis pasuje také na sérii Assassin’s Creed, která dělá, co může, aby zůstala úspěšná. Japonský Shadows se nakonec opravdu povedl a byť k němu hráči i kritici měli nějaké připomínky, je to dobrá hra. Navázat na úspěch se pokusí předělávka jednoho z nejoblíbenějších dílů. Ano, piráti a pirátky, do našich obýváků se řítí remake, tedy kompletní předělávka, Assassin’s...
RECENZE: F1 25: 2026 Season Pack
Sportovní hry a jejich každoroční vydávání, to je hrozně zrádná věc. Znáte to, vývojáři s předstihem slibují hory doly, naprostou revoluci v hratelnosti a fotorealistickou grafiku, ale když to pak poprvé zapnete, zjistíte, že jste v podstatě dostali jen loňský ročník s novými dresy nebo lehce upravenými polepy. Ono je totiž nepoměrně těžší přinést do zajetých a pravidelně vydávaných sérií něco opravdu inovativního, aniž byste nenaštvali komunitu, která je už léta...
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...























