Xboxweb.cz

Svět Albionu nám opět leží u nohou. Tentokrát se ovšem studio Lionhead pustilo na tenký led a svoji herní značku Fable propůjčili čistě Kinectovému provedení, což je asi hlavní téma všech recenzí. Sám osobně jsem velký fanoušek série Fable, kde jsem doslova uchvácen jeho barevným provedením a světem, který je doslova nasáknutý příběhem. Tohle je situace pro Fable III a nyní je čas se ponořit do světa nového, který budu ovládat svejma pracičkama :-), takže jdeme na to a hned pěkně od podlahy.

Při prvních reakcích na samotný titul, jsem zaznamenal ohlasy jako… konec značky Fable, to snad nemyslí vážně, nebudu stát 5 hodin před televizí atd. Nadšený hlas jsem v té době hledal velmi těžko. Aktuální recenze ze světa, ale mluví už mnohem lépe a je vidět, že se herní svět v názorech dost rozdělil. Nyní uslyšíte mé dojmy z hraní, tedy člověka co miluje sérii Fable a je velký fanoušek Kinectu (ovšem pro sportovní a podobné využití).

Na začátku všeho, bylo krásné balení od společnosti Microsoft, kde kromě hry na nás čekalo i hned několik přísad na uvaření kuřecí polívky. Za tenhle dobrý úvod si lokální MS rozhodně zaslouží palec nahoru.

Svět Albionu nyní leží v mé mechanice a já jdu vstříc velkému dobrodružství. Hra se spouští a já před sebou vidím úžasnou grafiku, která mě prostě dostávala ve všech předchozích dílech. Okamžitě začínám hltat příběh a propadat se do děje. Zde bych vyzvednul přítomnost českých titulků, které v podobně laděných hrách vidím velmi rád. Jejich kvalita byla uspokojivá, takže další palec nahoru! Ale úvodní animace stále běží a jsem si skoro jist, že co nevidět poprvé vyzkouším kinectové ovládání.

Kinectové ovládání – první krůčky
Zde bych hned na začátku všechny ujistil, že hra se nehraje ve stoje, ale v sedě. Vše vám ukážou pěkné animace, kdy vám doporučí, jak správně sedět a hru ovládat. Mnoho z vás jistě teďka vyskočilo radostí a ta největší obava jim spadla ze srdce, ale přátelé, ještě se připravte na komplikace. Ani samotné hraní v sedě vám nepřinese dlouhé hraní. Náročnost kouzlení a ovládání je opravdu značná, a pokud se pustíte do hracího maratonu, tak druhý den budete na má slovo vzpomínat, až budete zvedat hrníček s čajem :-).

Zpět do děje hry, kde mě konečně v rukách přistáli virtuální opratě od mého povozu a já mohu směle vyzkoušet, jak si povedu. Ovládání je velmi příjemné a okamžitě mám pocit, že s koňským povozem už jezdím do malička. Postupně se učím zastavit, zatáčet a přidávat. Chvilku déle jsem se učil brzdit a hledat ruční brzdu, ale po čase už jsem jezdil jak ve Forze :-). Kromě jízdy se vžívám i do role svého „hrdiny“, který je spíše asi ten největší lajdák a smolař na celém světě. Když už si to tak mastím do Albionu, spadne mi most, najdu vědmu a můj svět se začíná obracet vzhůru nohama. To, že jsem lajdák ovšem neznamená, že v mém srdci není dostatek místa pro lásku. Tou hlavní láskou pro mě, je můj kůň a moje láska k němu vlastně odstartuje dobrodružství. Nějakej čaroděj si ho zraní a já se vzdám všeho pozemského a vstoupím do světa magie.

Kinectové ovládání – čarujeme
Magie je další věc, kterou dostanete plně do svých rukou. Aby vše fungovalo správně je potřeba projít tutoriál a vše pořádně vycentrovat, naučit se základní kouzla. Samozřejmostí je používání obou rukou. Musím uznat, že ovládání, míření a používání je velmi příjemné a i dosti přesné. Proto kalibraci rozhodně nepřeskakujte. Zde jsem ovšem narazil na první problém. Tohle všechno děláte v době, kdy sedíte rovně a jste plni síly. Bohužel počase si začnete ulevovat a sedět jinak než při kalibraci, ruce už nedržíte tak přesně a míření vám už zhola nejde tak přesně. Tím pádem se zhoršují i reakce na vaše požadavky a míření. Není to nic, co by vás zásadně odradilo, ale s ohledem na nepřetržité používání rukou, všichni skončíme u nějaké polohy z galérie skřet (tak označuji v tutoriálu pozice, jak nemáte před Kinectem sedět). Celkově je pocit z kouzlení ovšem perfektní a vy máte opravdu pocit, že čarujete a po čase už naprosto instinktivně čarujete, vytahujete proti kouzlo atd..

Nyní se ovšem vrátí do děje, kdy jsme se naučili jezdit, umíme čarovat a vědma nám říká, že náš osud právě začíná. To vše na místě, kde okusíte další krásy hry, tedy spíše mini-hry. Ve hře jsou místa, kde se prostě můžete v klidu utábořit. Díky vaší síle můžete léčit koně, trhat věci ze stromů nebo otvírat truhly, to mě bavilo strašně moc, né nějaké stupidní „A“, ale prostě ruce dolu, otevřít pěst, zavřít a zvednout poklop! Po této první dlouhé zastávce (save/uložení) se pouštím do příběhu, který zde nebudu nijak prozrazovat. Jasné je, že se pouštíte na cestu, kde proti vám povstanou všechny možné příšery, zvířata a další havěť ve hře. Vaše rukavice jsou to hlavní, co ve hře budete používat.

Zlepšování, ale Conana ze mě neuděláte
Samozřejmě za vše získáváte zkušenosti a po vzoru RPG budete vylepšovat, vlastnosti rukavic, svoje zdraví, svého koně atd. Rozhodně je zlepšování vidět a bude to jeden z vašich mnoha cílů ve hře. Ze zlobivého kluka se stane silný a nebezpečný muž a na vás bude, abyste šli po straně dobra a jak jinak než zachránili svět, před návratem prastarého zla.

Grafika a hudba
Jak jsem řekl na začátku, jsem velký fanoušek série a grafika a hudba v The Journey je prostě úžasná. Asi je to na hranici konzole, ale rozhodně to stojí za to. Vše pak doslova uzemní k dokonalosti scénická hudba a naprosto přesně zapadající mluvené hlasy v originálním přízvuku.

Co vás potěší
Pokud jste si užívali hru Fable Heroes, čeká na vás hned několik propojení a výhod. Takže pokud se na Fable The Journey chystáte, zkuste si den před tím pořádně probrouzdat Fable Heroes.