Xboxweb.cz

Wikipedie definuje horor jako žánr, jehož cílem je u čtenáře nebo diváka vyvolat pocit strachu a děsu. Pak už záleží na každém, čeho se bojí. U někoho způsobí děs monstrum, které nás zabije mrknutím oka, u jiných zase představa běhu do kopce. I herní vývojáři se nás čas od času rozhodnou postrašit a to nejen cenou her, ale i jejich obsahem. Alien: Isolation je očekávaným hitem letošní hororové sezóny a navíc musí napravit pošramocenou reputaci od předchozího dílu.

Všechny materiály viděné před vydáním hry nasvědčovaly tomu, že se budeme opravdu bát a samotné hraní nás o tom jenom přesvědčilo. Sice s určitými výhradami, ale vzhledem k tomu, že každý má rád a očekává trochu něco jiného, bude záležet jen a pouze na vás, zda se budou vztahovat i na vás.

Alien: Isolation odkazuje už od svého začátku na první díl této legendární filmové série. Proto se v úvodním videu objevuje Elen Ripleyová na pohřešované lodi Nostormo. Ta se ocitla nedaleko vesmírného přístavu Sevastopol a tato informace se dostává ke dceři Elen, Amandě. Jak správně tušíte, Amanda se vydává směr Sevastopol, aby přišla na to, co se stalo s její matkou. Jak se záhy ukazuje, příběhová linka o matce a dceři jde tak trochu stranou, protože stanice Sevastopol má ještě větší tajemství a hlavně na ní jde o život.

Příběh je tou nejsilnější části hry, i když některé dějové obraty jsou předvídatelné. Milovníky prvního dílu a obecně fanoušky filmů určitě potěší fakt, že dojde i na okamžiky z filmů, se kterým je hra velice úzce spjata. Navíc pro dokreslení celé depresivní atmosféry a hlavně charakterů postav najdete celou řadu informací v počítačích či na záznamnících. Někdy se dozvíte, jaké pohnutky vedly obyvatele k těm či oněm činům, jindy zase díky prozkoumávání získáte přístup do místnosti s drahocenným materiálem.

Prozkoumávání je třeba věnovat pozornost větší než malou, protože můžete najít celou řadu materiálů a hlavně nákresů. Díky nim budete moct vyrábět celou řadu věcí, které se vám určitě budou hodit. Lékárnička se hodí vždycky, ale třeba taková světlice nebo sonická návnada taky není k zahození. A že Sevastopol nabízí k procházení velkou plochu netřeba zdůrazňovat. Hra je sice lehce koridorová, ale k cíli vede vždy víc než jedna cesta. Pro ještě zběsilejší tempo můžete zvolit druhý herní mód, v němž plníte úkoly pod tlakem času a smrti zároveň.

Jestli to bude ta správná ukáže až čas a hlavně Vetřelec. Jak jistě víte, v Alien: Isolation se pohybuje pouze jeden, ale i tak si nebudete nikdy ničím jisti, protože po levelech se pohybuje dle svého uvážení. Navíc pokud umřete a půjdete znovu daný úsek, můžete na něj narazit na úplně jiném místě a nebo taky vůbec. Tím je atmosféra stísněné vesmírné stanice ještě stísněnější. Po krku vám ale nepůjde jenom Vetřelec. Sevastopol totiž překypuje životem, ať už tím lidským nebo robotickým. Lidé vás buď mají rádi a nebo, ve většině případů, se vás pokusí zabít, protože jste hrozba a něco nového, čemu se prostě nedá věřit. Ani androidi na tom nejsou lépe, protože umělá inteligence stanice, Apollo, se rozhodla, že lidé neposlouchají a nejlepší způsob, jak je ukáznit je všechny jednoduše zabít.

Z výše uvedeného to nemusí být zřejmé, ale pokud toužíte třímat v ruce tu největší zbraň a koupat se v potocích krve, porozhlédněte se raději jinde. Vaším největším kamarádem bude detektor pohybu, montážní klíč, tichý pohyb a skříňka. Ne však pro vaše věci, ale přímo pro vás. Při útěku před nebezpečím a s jazykem na vestě vezmete často za vděk právě takovou skříňkou do jakých se v seriálech nedobrovolně ukrývají šprti. Když není na blízku, můžete se schovat pod stůl a čekat, až se kolem vás Vetřelec proplíží a se zadrženým dechem budete doufat, že si vás nevšimne. V opačném případě je váš osud zpečetěn, protože nejde zabít a pouze plamenomet ho dokáže aspoň na chvilku zastrašit. K vaší smůle třeba dodat, že paliva do plamenometu najde poskrovnu.

Atmosféra je hodně hustá, čemuž pomáhá skvělá grafická stránka i zasazení děje. Není nic strašidelnějšího než rozpadající se vesmírná stanice, v níž všechno vrže, skřípe a bortí se. Level design se opravdu povedl, protože stanice je velká, ale chodby a hlavně šachty jsou hodně těsné, což celkový dojem ještě umocňuje. Pro ještě větší pohlcení využívá Xbox One verze podporou Kinectu. První funkce snímá pohyb vaší hlavy, díky čemuž se může v určitém rozmezí rozhlížet. Druhá funkce pak poslouchá, zda li nemáte v pokoji nějaký hluk (ten sousedův *** zase štěká) a pokud ano, přenese ho do hry. Vetřelec je totiž potvůrka, která hodně dobře slyší, tak proč by jí Kinect ještě nepomohl že. Samozřejmě že obě funkce si můžete libovolně zapnout nebo vypnout.

Navíc ukládání do konceptu stísněnosti také zapadá. Ukládat se dá jenom na určitých místech a navíc neproběhne okamžitě. Systém se musí nejdřív načíst a pokud vám smrt dýchá na paty, uložit nejspíš nestihnete a čeká vás návrat k nejbližšímu uložení. Stejně tak pozor při výrobě předmětů, kdy vy sice něco kutíte, ale čas kolem vás běží pořád stejně. Mimo schovávání a plížení se najdou i místa, kdy bude třeba zapojit mozek. Do cesty se nám postaví celá řada miniher, jejichž překonání je někdy těžší, jindy zase lečí. Navíc tvůrci je dávkují postupně a tak budete stále přicházet na nové nebo jejich kombinace.

Škoda je, že časem se začne dostavovat určitý stereotyp. Přeci jenom buď se budete někde plazit, pak někam popoběhnete, počkáte (třeba i delší dobu), kouknete na video a tak pořád dokola. Někomu velký důraz na tichý průchod hrou bude vyhovovat, ale celá řada z nás rozhodně čekala i trochu té akce ve stylu hollywoodských velkofilmů. Střelba možná je, ale pak vás nejspíš čeká smrt a útěk také ne vždy končí v bezpečí.