Recenze: CONTROL Resonant

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 7.10.2026, 14:48

Publikováno: 7.10.2026, 14:48

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3559 článků

„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“

Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu a veřejná sbírka za zkažený život. Federální úřad pro kontrolu má však jiné personální postupy. Do hrudi vám vrazí živoucí zbraň, ukáže směrem k Manhattanu skládanému do geometrických obrazců a požádá, zda byste po cestě nezachránili svět. Náhrada za způsobenou újmu se nekoná, přesčasy jsou samozřejmostí a ochranné pracovní pomůcky tvoří dlouhý kabát. Pokud by Dylan Faden nastoupil na nucené práce do uranového dolu, nejspíš by si po prvním týdnu pochvaloval vstřícné prostředí.

První Control postavilo Jesse Faden do čela instituce, která se zabývá předměty schopnými přepsat fyzikální zákony a současně neumí vytvořit orientační tabuli, podle níž by návštěvník trefil na toaletu. Brutalistický labyrint Oldest House, rudé světlo Hissu, levitující těla, hlášení prošpikovaná začerněnými větami a paranormální jevy popisované jazykem prapodivných entit vytvořily univerzum, do něhož jsem se rád vracel i prostřednictvím obou Alanů Wakeů. Na pokračování se tak u mě nevztahovalo právo na presumpci neviny. Bylo očekávaným rodinným příslušníkem, kterému před návštěvou uklidíte, nakoupíte lepší pití a teprve po třech hodinách zjistíte, že vám v předsíni rozsedl štokrle.

Rodinná terapie v celoměstském měřítku
Sedm let po událostech prvního dílu se role sourozenců obrací. Jesse zmizela, Hiss už není uzavřený uvnitř ústředí FBC a Dylan opouští dlouhodobou internaci, aby našel sestru i odpověď na otázku, zda po letech manipulace zůstalo z jeho osobnosti něco víc než využitelný paranormální nástroj. Manhattan mezitím napadá několik sil současně. Známý nepřítel deformuje lidi i prostor, plíseň si dál buduje vlastní ekologický program a nová kosmická hrozba skládá části města do obrazců, kterým by porozuměl snad jen geometr po požití zakázaných látek. Ulice se lámou vzhůru, domy rostou do stran a autobus může stát na stěně, aniž by řidič dostal pokutu za špatné parkování.

Zápletka je osobnější než minule. Honba za Jesse stojí na vztahu dvou sourozenců poznamenaných událostí v Ordinary, únosem, odloučením a rozdílným zacházením FBC. Dylan nebyl sedm let na ozdravném pobytu a titul mu správně nedává osobnost uhlazeného hollywoodského hrdiny. Je odtažitý, sociálně neohrabaný a vinu za činy spáchané pod vlivem Hissu nosí jako olověnou vestu. Zpočátku působí vedle Jesse mdle a je možné, že si k jeho hlasu i věčně zachmuřenému projevu budete hledat cestu jen obtížně. Postupně však začíná fungovat právě díky tomu, že není alternativou předešlé hrdinky. Vztah s přidělenou spojkou Zoe De Vera, návrat Emily Pope a drobné okamžiky lidskosti z něj dělají člověka, nikoliv jen nosič další dávky lore. Znalost předešlé hry není podle autorů nutná a základní konflikt skutečně pochopí i nováček. Což je to totéž jako tvrdit, že lze začít sledovat rodinný seriál sedmou řadou, protože na začátku dílu zazní jména postav a krátká rekapitulace. Ano, lze. Ale zatímco veterán rozpoznává Hiss, Radu, význam starých dokumentů a vztahy mezi členy úřadu, příchozí sleduje pracovní poradu sekty, která dostala na provoz razítko ministerstva vnitra. Resonant je samostatně funkční, avšak největší sílu má jako pokračování. Takové otevření dveří, na nichž bylo sedm let napsáno NEVSTUPOVAT, a fanoušci kolem nich celou dobu obcházeli s uchem přitisknutým ke dřevu.

Město, které neprošlo kolaudací
Nejviditelnější změnou je odchod z Oldest House. Remedy nepřipravilo tradiční otevřený svět s jednou souvislou mapou, na níž by každá popelnice nabízela závod, tábor banditů nebo sbírku historických hrnků. Manhattan se skládá z rozsáhlých propojených zón. Každá má vlastní vizuální motiv, aktivity, skrytá setkání a místa, k nimž se vrátíte až po získání nové schopnosti. Stále je v tom metroidvania, pouze přestala předstírat, že pracuje z kanceláře. Zpočátku mě větší prostor spíše obtěžoval. Dylan se pohybuje dobře, ale hra mu nejzajímavější možnosti dávkuje pomalu a už v prvních hodinách ukazuje cesty, na něž zatím nedosáhne. Mapa je v realitě, kde se silnice ohýbá kolmo k nebi a strop získává statut chodníku, užitečná asi jako plánek nákupního centra nakreslený nohou během zemětřesení. Člověk několikrát oběhne blok, dojde k zavřenému průchodu a začne podezírat herní design, že mu hází klacky pod nohy. Až dvojitý skok, levitace, vzdušný úskok, magnetické přitahování a možnost změnit orientaci gravitace promění přesun v jednu z nejlepších částí hry.

Manhattan se pak stává obrovskou prolézačkou pro osoby, které při pohledu z výšky necítí pud sebezáchovy, nýbrž chuť hledat další výzvu. Dylan létá mezi troskami, přitahuje se ke vzdáleným bodům, přebíhá po zdech a ze změny směru gravitace si dělá kreativní nástroj. Remedy dokáže z několika ulic vytvořit prostorovou hádanku, kde je cílem nejprve pochopit, co se považuje za zem, a teprve potom řešit, kudy dál. Některé pasáže připomínají, jako by M. C. Escher navrhl překážkovou dráhu pro jednotku rychlého nasazení. Jsou dezorientující, ale originálním tvůrčím stylem, kvůli němuž finskému studiu odpouštím věci, za které by jiný vývojář dostal veřejný lynč. Velký svět má nicméně i klasické choroby z povolání. Část aktivit se opakuje, cestování před odemčením schopností drhne a povinné souboje občas stojí mezi hráčem a místem, kam se chce sotva podívat. Herní doba kolem třiceti hodin hlavní výpravy je proti předchůdci výrazně delší. S vedlejšími úkoly a průzkumem není problém strávit v deformovaném New Yorku čtyřicet i více hodin. Některá stavební řešení by potřebovala úřední povolení, přesto svět nepůsobí jako plocha vyplněná prací pro brigádníky. Nejlepší kouty jsou ručně vystavěné, ukrývají příběh a odměňují zvědavost způsobem, který minimálně na pár minut utiší kompulzivní sledování navigační čáry.

Pistoli jsme ztratili, vezměte si kladivo
Druhou zásadní změnou je boj. Jesse spoléhala na Service Weapon a telekinezi, zatímco Dylan dostává Aberrant – živou zbraň měnící tvar podle zvoleného útoku. Jednou připomíná rychlé čepele, podruhé kosu, kopí nebo kladivo schopné zatlouct do asfaltu protivníka i jeho nabubřelé ego. Jednotlivé formy rozdělujete mezi základní, silný a závěrečný úder kombinace, postupně je vylepšujete a propojujete s paranormálními schopnostmi. Základem je naplnit protivníkovi ukazatel ochromení, provést exekuci a vstoupit do dočasného stavu Dominance, během něhož Dylan rozdává podstatně větší poškození. K tomu hází kusy okolí, zapaluje zbraň, pracuje s elementárními účinky a skládá talenty podporující konkrétní styl. Nové schopnosti získává zejména porážením mocných Resonantů. U některých odměn musíte volit mezi dvěma možnostmi a v jednom průchodu nelze automaticky odemknout všechno. Hra tak nutí stavět vlastní kombinaci místo vyplnění katalogu dovedností podle pořadového čísla.

Když všechny systémy spolupracují, souboje vypadají fantasticky. Dylan proletí vzduchem, těsně se vyhne útoku, kladivem srazí létajícího nepřítele k zemi, menšího protivníka popraví a posílený se vrhne na hlavní cíl. Beton praská, nábytek se mění na projektil a částicové efekty pořádají diskotéku, kde by epileptikovi měli odebrat pozvánku už na recepci. Akce je rychlejší, fyzičtější a při dobře sestavené kombinaci překvapivě návyková. Ani na okamžik nejde o soulslike. Úskok je jistotou, animace lze přerušovat a nebezpečí zpravidla nevychází z jednoho geniálního protivníka, nýbrž z davu útočícího ze všech stran jako zákazníci supermarketu pět minut před zavírací dobou. Jenže ten samý systém umí být také největší koulí na Dylanově noze. První hodiny jsou chudé na možnosti a běžné útoky působí, jako by Aberrant místo z jiné dimenze vyrobili z tvrzeného polystyrenu. Nepřátelé vydrží zbytečně mnoho, ukazatel ochromení roste pomalu a hra vás tlačí do jedné spolehlivé smyčky, jejíž schéma je oslabit, popravit, získat Dominance, rozdat poškození a celé to opakovat. S přibývajícími schopnostmi se situace výrazně zlepší, ale délka hry nakonec dostihne i bohatší arzenál. Exekuce se okoukají, automatické zaměřování občas pošle útok na jiný cíl a pozdní skupiny nepřátel zamění obtížnost za větší počet životů.

Bossové jsou vizuálně vypiplaní a jejich příchod často patří mezi vrcholy výpravy. Po mechanické stránce však mívají jen několik snadno čitelných pohybů, které opakují tak dlouho, až se ze souboje stane paranormální směna u výrobního pásu. Mnohem nebezpečnější bývají běžné skupiny, kde obrazovku zaplní projektily, efekty a útoky přicházející zezadu. Potíž není v tom, že by Resonant neuměl boj. Problém je, že po hráči vyžaduje více bojování, než jeho systémy dlouhodobě unesou. Jako výčepní, který umí načepovat dobré pivo, ale ke každému objednanému přidá tři podmíráky, protože do konce směny musí vyprázdnit sud. Postup hrou přitom mohl jít experimentování naproti. Stromy zbraní, talentů a schopností nabízejí dost uzlů, jenže změna důležitých rozhodnutí vyžaduje vzácný prostředek pro reset. U hry postavené na hledání synergií je trestání zvědavosti asi tak logické jako vybírat vstupné do zkušební kabinky. Materiálů existuje mnoho, jejich účel se překrývá a při vylepšování forem, které vás nezajímají, začíná inventář připomínat sklad instalatéra po třiceti letech podnikání. Všechno se jednou může hodit, avšak nic nelze najít v okamžiku potřeby.

Naštěstí je zde rozsáhlý Assist Mode. Upravíte přijaté i udělované poškození, rychlost obnovy energie, účinnost ochromení a v případě potřeby zapnete nesmrtelnost nebo likvidaci protivníka jedním zásahem. Použití asistencí neblokuje achievementy. Není ostuda zkrátit pozdní souboje, pokud už jste pochopili jejich princip a pouze nechcete deset minut oklepávat životy bosse jako zaschlou barvu ze zábradlí. Výzva má prověřit dovednost, nikoliv trpělivost člověka čekajícího na přepážce bez pořadového lístku.

Spisy, kočky a neviditelné problémy
Kdo by hlavní trasu následoval se zarputilostí kurýra placeného za počet doručených zásilek, připraví se o nejlepší obsah. Vedlejší úkoly znovu ukazují, proč dokumenty a nepovinné příběhy v Remedy hrách nefungují jako odpadky rozházené kvůli achievementu. Jednou pomáháte dívce najít cestu z alternativní dimenze pomocí podezřelých taxíků, jindy hledáte neviditelnou kočku nebo uklidňujete žárovku s komplikovaným emočním profilem. Zní to jako program regionálního festivalu absurdního divadla, ale právě zde se svět nadechuje. Dylan pomáhá lidem a napravuje alespoň drobnou část vlastní minulosti. Textových záznamů, nahrávek a instruktážních videí je obrovské množství. Běžně bych při představě čtení nalezené korespondence hledal tlačítko „označit vše jako přečtené“, jenže Control umí i z protokolu o lampě vytvořit hororovou povídku. Přesun FBC do ulic navíc mění perspektivu. Instituce už nemůže paranormální problémy skrývat za začerněná hlášení a dveře s bezpečnostní kartou. Musí před veřejností řešit katastrofu, která ohýbá obytné bloky a seskupuje lidi do geometrických ornamentů. Byrokracie se setkala s apokalypsou a obě strany zjišťují, že na takový případ formulář dosud neexistuje.

Příběh sice nemůže zopakovat překvapení původní hry, kdy jsme pravidla světa teprve objevovali, ale nahrazuje ho silnějším emocionálním základem. Hlavní zápletka má tradičnější kostru, ale závěrečná část ztrácí tempo pod nánosem soubojů. Přesto nechybí hrané sekvence, nečekané změny stylu ani momenty, při nichž obrazovka přestane být oknem do hry a začne připomínat instalaci z galerie, kam návštěvníky pouštějí jen po podpisu NDA. Remedy opět nedokáže natočit normální scénu, aniž by do ní vložilo jinou realitu, televizní pořad nebo alespoň člověka hledícího do kamery. A díkybohu. Northlight vykresluje pokřivený Manhattan s mimořádným citem pro světlo, materiály a monumentální měřítko. Brutalismus původního sídla se vylil do ulic a infikoval cihlové domy, kavárny, stanice i obyčejná parkoviště. Známé prostředí poskytuje deformacím potřebný kontrast. Když levituje chodba ve fiktivním mezidimenzionálním paláci, člověk to přijme. Když se nad hlavou ohne městský blok i se zaparkovaným náklaďákem, začne přemýšlet, jestli měl ráno opravdu jen dvě kávy. Zvukový design prodává každý úder a Petri Alanko doprovází industriální hluk citlivější hudbou, v níž má zvláštní postavení motiv sourozenců Jesse a Dylana. Jen pověstný hudební vrchol původního Ashtray Maze tentokrát nemá stejně drtivého nástupce. Laťka visela příliš vysoko.

Xbox pod dohledem technického oddělení
Na Xboxu Series X nabízí hra režim kvality se třiceti snímky a výkonnostní režim cílící na šedesát. Druhý je pro rychlé kontaktní souboje přirozenější a většinu času drží tempo velmi dobře, obraz je však měkčí. Kvalita nabízí čistší prezentaci, ale třicet snímků dává každému úskoku jakousi úřední prodlevu. Na odlescích a jemných površích se objevuje dithering a v pohybu lze zahlédnout obrazový neklid. Nejde o technickou tragédii. Ve chvíli, kdy město přepisuje vlastní geometrii, je však obtížné poznat, zda blikající textura patří k uměleckému záměru, nebo už má být přidělena reklamačnímu pracovníkovi. Příjemným bonusem je Xbox Play Anywhere, synchronizované ukládání a možnost pokračovat na PC či podporovaném handheldu. Méně příjemná je absence české lokalizace. V běžné akci lze cizí jazyk přeběhnout rozběhem, jenže zde mají dokumenty, hlášení a drobné rozhovory zásadní význam. Kdo se v angličtině necítí jistě, přichází nejen o slovní hříčky, ale o značnou část univerza.

CONTROL Resonant je pokračování, které pochopilo, že opakovat první díl ve větší budově by byla tvůrčí zbabělost. Mění hrdinu, prostředí, strukturu i způsob boje a navzdory sedmiletému vývoji působí, jako by některé systémy potřebovaly ještě jednu interní poradu. Otevřené zóny občas ředí tempo, progrese trestá experimenty a kontaktní souboje se během dlouhé kampaně opotřebují rychleji než tlačítko základního útoku. Technický stav na Xboxu navíc závisí na tom, zda si konzoli vyhlédla běžná chyba, nebo anomálie s osobní záští. Přesto jsem se do tohoto světa vracel rád. Kvůli ulicím, které odmítají respektovat gravitaci. Kvůli dokumentům o předmětech, jež by normální člověk vyhodil a FBC uložilo vedle automatu na kávu. Kvůli vedlejším příběhům, sourozeneckému motivu a výtvarným nápadům, které jiné velké hry raději rozmělňují na marketingově ověřenou kaši.

 

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Remedy rozšířilo jeden z nejoriginálnějších herních světů posledních let a nezůstalo u bezpečné kopie. Deformovaný Manhattan, prostorové schopnosti, vedlejší příběhy a audiovizuální režie patří k tomu nejlepšímu, co letos akční hry nabídly. Přerod ve velké akční RPG však přinesl repetitivní souboje, přebujelou progresi a kolísavý technický stav na Xboxu. Pro milovníky univerza jde o povinnou návštěvu FBC. Ostatní by měli počítat s tím, že vstupní prohlídka trvá několik hodin a některé formuláře se vyplňují kladivem.
16. 10. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve

Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.

»
13. 10. 2026 • Michael Chrobok0

RECENZE: Forever Ago

Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...

»
12. 10. 2026 • Michael Chrobok0

RECENZE: Star Wars: Galactic Racer

Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...

»
02. 10. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2

Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.

»
16. 09. 2026 • Karel Mlady0

Recenze NHL 27

EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...

»
10. 09. 2026 • Lukáš Urban0

RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush

Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...

»
09. 09. 2026 • Karel Mlady0

Recenze Bus Simulator 27

Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici.  Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.

»
17. 08. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: The Sinking City 2

Potápějící se město, hromady mrtvol a neutěšená okultní situace. Po sedmi letech nás vývojáři z Frogwares opět zvou k návštěvě města plného vody. Nechybí ani hororové prvky z pera H.P Lovecrafta doplněné o několik novinek v hratelnosti. Pojďme se podívat, zda se jedná o dostatečně zábavnou kombinaci pro pokračování The Sinking City 2.Tentokrát se posouváme do roku 1929 a města Arkham, které je sice vnitrozemské, ale i tak ho zasáhla nevídaná povodeň. Lidé začali...

»