
RECENZE: The Sinking City 2
Potápějící se město, hromady mrtvol a neutěšená okultní situace. Po sedmi letech nás vývojáři z Frogwares opět zvou k návštěvě města plného vody. Nechybí ani hororové prvky z pera H.P Lovecrafta doplněné o několik novinek v hratelnosti. Pojďme se podívat, zda se jedná o dostatečně zábavnou kombinaci pro pokračování The Sinking City 2.Tentokrát se posouváme do roku 1929 a města Arkham, které je sice vnitrozemské, ale i tak ho zasáhla nevídaná povodeň. Lidé začali stavět bariéry a zachraňovat město. Povodeň ale nakonec byla silnější než oni. Když se na scéně objevují naši hrdinové, Calvin Rafferty a Faye Bennet, nacházejí už pouze opuštěné kulisy města.
Všechno se zamotá během okultního rituálu, kdy Faye upadne do nekonečného spánku a Calvin se sice probudí, ale vůbec si nepamatuje, co se stalo. Musí vyrazit do ulic města, aby probudil svou lásku a přišel na kloub tomu, co chce tajemné slizové chapadlo. Příběh patří k tomu zajímavějšímu, co hra nabízí. Je pěkné sledovat, co všechno se kolem děje a také číst zápisky obyvatel města o jejich osudech. Nechybí několik opravdu překvapivých zvratů a myšlenek, které všechno jenom podtrhují.

Oproti prvnímu dílu se žádné machinace s českou lokalizací nekonaly a my si ji můžeme užít hned od prvního dne. Přeloženo je všechno, což se hodí, protože textu je ve hře opravdu hodně. Pro základní porozumění příběhu by si člověk vystačil i s angličtinou, ale pro jeho lepší pochopení a nejrůznější hádanky přijde lokalizace vhod. Kvalita překladu není špatná, ale rozhodně je zde několik míst, která by si zasloužila opravit. Mezi menší chybky patří občasná chybějící česká diakritika. Horší jsou některé nepřesně přeložené hádanky. Jejich následné vyřešení je tak ještě těžší nebo dokonce nemožné. Jedná se však o jednotkové výskyty v rámci celé lokalizace. Nicméně i tak by se nějaká oprava hodila.
Kompletní změnou prošla hratelnost. Začal bych vyšetřováním, které mě bavilo ze všeho nejvíc. V jednotlivých lokacích sbíráme stopy, ty dáváme do souvislostí a následně odkryjeme třeba kód ke trezoru, nějaké zajímavé místo pro výrobu vzácného vybavení nebo souvislost s příběhem. Správným spojením stop získáme speciální dovednostní body a s nimi odemkneme vylepšení pro Calvina. Ale jak jsem zmínil, vyšetřování je jenom příjemný bonus. Kdo o něj nemá zájem, nemusí se mu věnovat. Navíc se dají nastavit různé stupně pomoci, takže kdo hledá výzvu, v rámci možností si ji může připravit. To platí i pro další prvky hratelnosti a musím říct, že tady klobouk dolů. Už dlouho jsem neviděl hru s tak velkou nabídkou možností. Chcete umírat na každém kroku? Není problém. Chcete mít vyvážený, ale pořád docela těžký zážitek? Tady máte. A támhle vzadu se hlásí ti, co chtějí projít příběh, ale nechtějí řešit umírání a další věci? Ano, i pro vás máme v menu připravené možnosti například ve formě nesmrtelnosti nebo pomoci při míření.
Z otevřeného světa jsme se přemístili do čtyřech rozsáhlejších lokací. Za mě šlo o krok správným směrem. Atmosféra je o dost intenzivnější a stejně tak akce. Monster na nás bude útočit víc, než v prvním díle, takže k ruce máme širší arzenál zbraní čítající pistol, brokovnici nebo samopal. Když už dojde na střelbu, není špatná. Dojem kazí samotná monstra. Pro jejich efektivní zabíjení je třeba trefovat puchýře, co se na nich objevují. Velice často se mi stalo, že monstrum už útočilo, ale nic na něm vidět nebylo. Musel jsem začít střílet naslepo a tím se připravit o velice cennou munici. Tohle je prostě špatně a výsledkem jsou zbytečně těžké, a hlavně frustrující okamžiky. Jasně, není ostuda začít utíkat pryč, ale ne vždycky to jde.
Chování nepřátel není špatné, dokonce máme několik druhů s různými útoky. Stejně jako třeba u Resident Evil mám s nimi stejný problém. Nejsou děsiví, ale spíš nechutní, což je druh hororu, který nemám rád. Radši mám temnější atmosféru, děsivé zvuky kolem a tak. Ano, něco málo je i zde, ale když už došlo na zvuky, evokovalo to ve mně spíš Last of Us, než zdejší „zombíky“.

Také nemám rád, když je hra zbytečně tmavá. Zejména první mapa, samotný Arkham, je vlastně jenom průchod se zapnutou baterkou, ale i tak jsem neviděl, co jsem zrovna potřeboval. Tím spíš, že červi, co se válejí všude kolem, přemění mrtvé na zombíky ve chvíli, kdy kolem nich projdete a máte je v zádech nebo se vracíte lokací. Přesně v těchto okamžicích je hrozně vidět, jak je hra naskriptovaná a svým způsobem hrozně předvídatelná. Všechny lekací momenty jsem čekal ještě dřív, než přišly a jakmile jsem se někde vracel, bylo mi jasné, že dojde na boj. Výjimkou jsou tajemné temné bytosti, které nás v léčebně budou nahánět všude možně.
Nevím, jestli bylo úplně dobré rozhodnutí zachovat postupně se zvětšující inventář. Vzhledem k tomu, že si musíme vyrobit náboje do všech zbraní nebo věci na ošetření, je logické, že hráč prochází všechna zákoutí, aby měl dostatek surovin. Místa v inventáři je ale hodně dlouho žalostně málo, takže místo hraní jsem běhal pořád zpátky do bezpečné místnosti, kam se dají věci ukládat. A to ještě místo v batohu zabírají potřebné věci do příběhu a samotného průchodu hrou. Kvůli malému inventáři jsou nepoužitelné velké zbraně, protože prostě zabírají více místa. Polovinu hry jsem z praktických důvodů hrál jenom s pistolí. To je docela škoda, protože se najde dost míst, kde by si s přesilou podstatně lépe poradila nějaká výkonnější zbraň.

Stylistické a grafické zpracování není špatné. Sem tam se objevil nějaký grafický glitch, ale nic zásadního. Hrál jsem hlavně v režimu výkonu, protože akčnější pojetí si žádá 60 FPS a při režimu kvality mi přišlo, že to snad ani těch 30 FPS nedávalo. Detaily prostředí a postav jsou v rozhovorech solidní, ale samotný gameplay mi přišel fádní, monstra nic moc detailní a celkově všechno průměrné. Je škoda, že přechodem na uzavřenější svět a koridory nezbyl výkon na hezčí a detailnější prostředí a všechny ty věci kolem.
Z hraní The Sinking City 2 jsem byl nakonec zklamaný. Doufal jsem, že se vývojáři poučí z chyb, ale je to podobně průměrný zážitek, jako první díl. Plusem je snad jenom lokalizace, ale ani ta není bez chyb. Hratelnost by mohla být fajn, nebýt špatného rozhodnutí ohledně inventáře a posun hratelnosti více k akci v aktuálním nastavení nefunguje. Jako by si vývojáři řekli, že změní hratelnost, ale tak nějak při práci na hře zapomněli doladit i zbývající související mechaniky.
Verdikt
Průměrný zážitek v průměrném světě, kde většina mechanik prošla zjednodušením. Celá hra je nově více akční, ale vývojáři zapomněli doladit zbytek, aby všechno hladce fungovalo. V nějaké pěkné slevě by se snad i mohlo jednat o zajímavou volbu, ale za plnou cenu tahle hra rozhodně nestojí. Za mě velké zklamání, čekal jsem podstatně víc.
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.
RECENZE: Assassin’s Creed Black Flag Resynced
Ubisoft nemá v posledních několika letech na růžích ustláno a dobré okamžiky střídají ty horší. Stejný popis pasuje také na sérii Assassin’s Creed, která dělá, co může, aby zůstala úspěšná. Japonský Shadows se nakonec opravdu povedl a byť k němu hráči i kritici měli nějaké připomínky, je to dobrá hra. Navázat na úspěch se pokusí předělávka jednoho z nejoblíbenějších dílů. Ano, piráti a pirátky, do našich obýváků se řítí remake, tedy kompletní předělávka, Assassin’s...
RECENZE: F1 25: 2026 Season Pack
Sportovní hry a jejich každoroční vydávání, to je hrozně zrádná věc. Znáte to, vývojáři s předstihem slibují hory doly, naprostou revoluci v hratelnosti a fotorealistickou grafiku, ale když to pak poprvé zapnete, zjistíte, že jste v podstatě dostali jen loňský ročník s novými dresy nebo lehce upravenými polepy. Ono je totiž nepoměrně těžší přinést do zajetých a pravidelně vydávaných sérií něco opravdu inovativního, aniž byste nenaštvali komunitu, která je už léta...
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...



























