Xboxweb.cz

Každý rok si u recenze NHL lámu hlavu, jak začínat a každý rok se dívám, jak jsem začínal loni. Dělat recenze na sportovní hry totiž není žádná sranda jak pro samotné tvůrce, tak pro recenzenty. Sporty mají nevýhodu v tom, že ještě před tím, než vůbec vyjdou, spousta hráčů se na ně dívá jako na něco, co by každý rok vycházet nemuselo a vlastně je každý rok stejné. Tento přístup, ale není úplně nejlepší, protože se tvůrci, v rámci nějakých mantinelů a rozpočtů, snaží hru stále někam posouvat. Jak daleko došlo NHL 17, si řekneme na dalších řádcích.

Rozhodně se sluší připomenout, že úkol přinést něco nového nebyl vůbec jednoduchý, jelikož NHL 16 přineslo přesně to, nač všichni čekali a do jisté míry tak naplnilo očekávání. NHL 17 o tolik dál nejde a spíš než nějakou razantní evoluci obrušuje hrany hratelnosti tak, aby rohy kluziště byly co nejoblejší. I tak se ale dají novinky snadno najít, takže těmi většími bych s dovolením začal jako prvními.

Změnou patrnou hned po spuštění hry je nové menu. Je hodně podobné tomu loňskému, ale na pohled druhý je o něco přehlednější a čistší design se s největší pravděpodobností bude líbit. Já jsem k němu přistupoval trochu skepticky, ale možná je to dané volbou oblíbeného týmu. Přeci jenom barvy Detroitu jsou červená a bílá, takže menu zůstalo bílé a výběrové položky jsou červené. V případě jiného týmu by mohlo menu působit veseleji a ne tak sterilně, takže je na vkusu každého hráče.

V menu najdete dvě nové položky. Tou první je právě probíhající Světový pohár, kde se pod záštitou NHL objeví ti nejlepší hráči z celého světa. Český národní tým naštěstí nechybí, takže se můžete vydat vstříc soubojům a dovést náš tým až na pomyslný vrchol. Díky oficiální licenci si užijete pravý turnaj, což je hodně příjemné. Na druhou stranu je Světový pohár jenom přeskinovaný turnajový mód. Když už jsem zmínil českou stopu, určitě se sluší zmínit českou lokalizaci formou titulků, kterou je hra i letos vybavena.

Další novinka se skrývá pod názvem Draft Šampionů. Ani on však není něco převratně nového, jelikož podobné módy mají i jiné série od EA a to dříve, než NHL. Ve výsledku se jedná o draft, kde si vybere, jaké hráče v něm chcete mít (celé NHL, legendy, konference,…), z těch složíte tým a hurá s ním na online nebo offline kluziště. Každé vítězství v některém ze čtyř zápasů vám dá bonus, jenž si následně vyberete v Hockey Ultimate Team. Klasický kartičkový režim se ničeho nového nebo zásadního nedočkal, trochu větší důraz je kladen na týmovou Synergii, ale to je tak vše. I tak je stále zábavný a i v novém ročníku si jistě najde celou řadu příznivců.

Poslední zastavení u herních módů bude patřit vylepšenému Be a GM, kde jsme dostali do rukou moc rozhodovat o dalších věcech, což má za následek hlubší manažerský pocit. Mimo cen vstupenek, nápojů nebo uspořádání interiérů si můžete v případě domluvy s majitelem klubu vymoct přestěhování klubu někam jinam. Není to sice obvyklá praxe, ale jak všichni víme, i k takovým případům dochází. Ti z vás, co rád manažerují se tedy mohou ještě více ponořit do hrátek s financemi a my ostatní se vydáme na kluziště.

Zde je změn na první pohled málo, nicméně po pár zápasech se i ony začnou objevovat. Asi nejzásadnější změna se týká maskovaných mužů v brankovišti. Nedá se říct, jestli chytají lépe nebo hůře. Prostě chytají jinak a to zejména díky nové sadě pohybů jak u standartních zákroků, tak u těch „epických“. V rámci zákroků vznikají zcela nové situace a některé známé z loňských ročníků pak zanikají. Ovšem úplně odstranit staré finty se nepovedlo a jisté kombinace, které šli loni, fungují i letos. Hlavně je třeba si dát pozor na vyjíždění gólmanů, protože je hodně efektivní a dost krát mne tímto pohybem zaskočili.

Hráči v poli naopak přitvrdili v defenzívě, kdy shození hráče na zem již není výsadou pár hráčů. Kontakty jsou o dost uvěřitelnější a nejmarkantnější je to při hře před brankou. Zde dochází k ještě více soubojům a nahozený puk od modré dokáže vyvolat nejen paniku u bránícího týmu, ale občas i pěknou melu. Ještě větší význam získalo vypichování puku, takže se dá říct, že posilněna byla zejména obrana. Ani útočník však nesedí v koutě a i on se dostane v případě šikovností k dostatku šancí, aby mohl zápas rozhodnout. Začátečníky jistě potěší i letos přítomnost trenérského rozhraní, které vám nejen řekne, co děláte špatně, ale také jak se na ledě chovat efektivně. Ano, mám na mysli nápovědu z loňska. Je plně volitelná, takže je na každém hráči, zda si nechá poradit nebo se spolehne čistě na své dovednosti. Musím však uznat, že i po odehrání několika stovek zápasů se může objevit příjemná rada.

Online část hry také nezůstala pozadu, i když novinek zde také není mnoho a jsou spíše kosmetické. Třeba takový EASHL konečně nabízí pořádnou personifikaci nejen klubu samotného, ale také prostor, ve kterých hraje. Můžete měnit barvu sedaček, vnitřku stadionu a tak dále. Jinak je vše při starém a všechny online módy se hrají hezky, možná dokonce o něco lépe. Herní matchmaking funguje hodně dobře, díky čemuž ubylo „lagujících“ zápasů. Navíc na konci každého z nich se můžete podívat, jak vaše síť fungovala a kde je případně onen zakopaný pes. Na druhou musím dodat, že nabídka při přerušení je stále stejně pomalá a v některých zápas mi limit 25s ani nevystačil na výměnu brankářů, jelikož čas uběhl dříve, než jsem se do příslušné nabídky opět dostal.

Grafické a technické zpracování je pěkné, i když jsem zvědav, jaká situace nastane příští rok. Přeci jenom sourozenecká FIFA 17 letos dostala nový kabátek a tak je možné, že NHL 18 bude další na řadě. To se však dřív jak za rok stejně nedovíme. Ještě než se ozve závěrečný hvizd, pár slov k rozhodčím. Jejich verdikty jsou často trochu nečitelné, protože dokáží potrestat maličký zákrok, aby následný krosček zezadu oběma rukama přešli bez povšimnutí. I to ale k hokeji patří.