Xboxweb.cz

Fanoušci wrestlingového světa by měli zpozornit. Na trh právě dorazilo pokračování velmi oblíbené „bojovky“ v podání studia 2K. Ti se i po roce zaměřili na jednu z nejvíce sledovaných show světa – Wrestling v podání superhvězd organizace WWE. Jak nás hra zaujala a co přinesla nového se dočtete právě v naší recenzi.

Když mi přišla hra do ruky, říkal jsem si, že to je ono, konečně něco, co by mohlo zaujmout i mé kamarády a třeba je i donutit k tomu, že bojovky nejsou jen Tekken nebo Dead or Alive. Musím se na začátku přiznat, jsem velkým fanouškem WWE, sleduji páteční SmackDown a mám nakoukané všechny akce WrestleMania z posledních deseti let. Když jsem tedy uviděl The Rocka, držícího mikrofón, hned mi hlavou probleskla jeho uvítací píseň, řekl jsem si, „Jo, tak od toho se celej víkend nedostanu“. A měl jsem sakra pravdu…

Dodám, že podle obalu si pro nás vývojáři připravili asi to nejlepší co mohli ze světa WWE kdy vzít. Kromě celé historie WrestlManie a Wrestlingového světa obecně se můžeme těšit na nejlepší sestavu všech dob, nový mód The Streak a lehce upravený WWE Universe.

Hru vkládám do mechaniky a sama hra mě překvapí rychlým naběhnutím, kdy stačí zmáčknout start a člověk se dostane ihned do hlavní nabídky. Zde na mě „hledí“ The Rock a říkám si, že si musím pak změnit wallpaper na PC. Menu je minimalistické, ale plní svůj účel, najdu zde vše, co vývojáři slibovali a je v něm rychlá orientace. Zjišťuji, že nabídka módů a možných kombinací pro zápas je strašně moc, takže zkouším rychlý zápas One on One. Přejdu na nabídku výběru postavy a zde už čeká něco kolem čtyřiceti bojovníků a bojovnic. Jako základ je to slušná porce a tak se přesouvám z borce na borce a koukám na jejich finálové hodnocení. Undertaker, Triple-H, John Cena, Randy Orton, všechno hvězdy z aktuální soupisky WWE, zaměřuji se ale na jednoho, The Rock. Vybírám si jeho a proti sobě dávám „krále“ Triple H. Snažím se rychle vzpomenout na nějaké triky co jsem předváděl v předešlém ročníku, ale nedaří se. Začíná souboj a já dostávám docela na frak, sice jsem si zvykl, že ovládání je jednoduché (X pro úder, A pro speciální úder, B pro rozběhnutí soupeře a Y pro speciální útok), ale nedaří se mi obrana. Ta využívá stejné konfigurace jako v loňském roce, pokud se chcete bránit útokům, je potřeba správně načasovat zmáčknutí RT. Bohužel se do toho nějak nedokážu dostat, nestíhám mačkat RT v danou chvíli kdy mám a soupeř rozjel neskutečné kombo, ve kterém byl hnán hlavně skvělou diváckou kulisou. Všímám si, že atmosféra graduje, diváci fandí každé ráně a při speciálním útoku na mou osobu je hrobové ticho. Jakmile je dokonáno, lid křičí  a fandí opět svému „Králi“, pot stéká a odpadá mi z těla. S první minutou hry končí i můj první zápas a já obracím oči v sloup ze své nemotornosti. Sám jsem se ale přistihl, že se mi to hrozně líbilo a musím si dát rematch.

Snažím se co nejvíc útočit a být v pohybu, tak aby mě soupeř nedostal do kleští, konečně se mi daří sem tam vyhnout se útoku a jakmile dám první ránu, zasadím další tři. Zvykám si určitý herní styl, předvádím vítězné gesto, když je soupeř na zemi a já konečně použiji speciální útok – The Rock Bottom. Triple H padá a já ho zalehávám, rozhodčí napočítá tři a já se konečně mohu opájet vítěznou vlnou euforie.

Pokud jste někdy viděli nějakou show společnosti WWE (SmackDown je u nás asi nejznámější), pak víte, že každý bojovník má svůj speciální „útok“, který je brán jako vrchol jeho sil a pomocí něho dokáže otočit pro něj špatný výsledek zápasu. To je bráno v potaz i ve hře a každý bojovník tak má vždy kolem pěti speciálních útoků.

Pojďme se odpoutat od hry One on One a zaměřme se na další herní módy, které hra nabízí. Nejvíce proklamovaným novým prvkem hry je 30 years of Wrestlemania mode. Pokud jste doposud neznali historii Wrestlingu, tento mód Vám ji v menší míře představí. V rámci pěti menších příběhových linií si projdete prvními zápasy z poloviny šedesátých let, kdy o svou hvězdu na výsluní bojoval Hollywood Hulk Hogan nebo Randy Macho Man Savage, zlatou érou nové generace počátkem devadesátek a nejnovějšími hrdiny, které najdete na aktuální soupisce WWE. K tomu, abyste se stali součástí této celé éry vás navnadí dobová videa, fotky a příběhy, které lámaly srdce nejednoho fanouška. To všechno dává dohromady hře skvělý nádech a směr, doslova a do písmene vás to tzv. vtáhne a nepustí. Já sám mám co říkat, první večer jsem to hrál do tří do rána a pořád se mi nechtělo spát, chtěl jsem vědět a zažít víc.

Tím jak postupujete v rámci historie, si zahrajete jeden nebo dva zápasy na jednom z třiceti ročníků WrestleManie.  Do ruky tak dostanete nejen Hulka Hogana nebo The Rocka, ale také Johna Cenu, Undertakera či Shawna Michaelse. Vaším úkolem pak je jen plnit úkoly, které se objeví buď před zápasem, nebo se doplňují v průběhu souboje. Vy si tak nepřehráváte minulost, vy jí žijete, tvoříte ji. Můžete všechny úkoly přeskočit a prostě a jednoduše vyhrát, nicméně pak nezískáte to nejcennější na tomto módu – nové postavy, arény a outfity pro stávající postavy. Kromě toho pak získáváte skvělá videa a dobové fotky, jenž se ukládají do vašeho archivu.

V této sekci pak ještě naleznete Wrestlemania 30 Contest – Což je soutěž připravená pro fanoušky WWE. Ti hráči, kteří udělají hodně povedený screenshot ze hry, se pak mohou zúčastnit lednového již 30. ročníku WrestleMania, kde se sejde největší špička wrestlingu -, mód The Streak – kde se postavíte buď proti nebo na stranu Undertakera, jednoho z nejznámějších wrestlerů všech dob. Vaším úkolem bude buďto uchránit jeho rekord neporazitelnosti, tím, že budete ve vlnách odolávat všem soupeřům, které vám hra pošle do ringu, nebo se stát legendou, která zničí jeho rekord 21 vítězství v řadě-, a nakonec Cinematic a Photo archiv, kde se uchovávají videa a fotky z již výše uvedených příběhových linií.

Kromě výše uvedených módů se opět můžeme těši na WWE Universe, kdy se v rámci kalendářního roku každé pondělí, čtvrtek a pátek konají akce Raw, SuperStarS a SmackDown. V rámci těchto zápasů se v pozadí dějí mini-příběhy, které můžete ovlivnit jak hraním všech zápasů, tak i jejich přerušením (například skočíte do zápasu The Rock vs Triple H jako John Cena a zmlátíte The Rocka, čímž ještě víc zaděláte na jejich vzájemné rivalitě). Každou poslední neděli v měsíci se pak můžete těšit na zápasy o mistrovské pásy. Já sám jsem pak časem hrál už jen tuto možnost, vždy jsem nechal simulovat na konec dalšího měísce a hrál jsem jen o pásy dle toho, komu jsem to víc přál.  Tento koloběh se ale pořád točí do kola a po čase je to již tak trochu nudné.

WWE i letos nabízí pestrou škálu možností pro tvorbu vašeho vlastního bojovníka. Já jsem si vytvořil takového, co vypadal jako Superman, a protože hra nenabízela žádná omezení, dal jsem mu všechny statistiky naplno, čímž jsem si vytvořil ultimátního bijce. Jeho tvorba mi ale zabrala takovou dobrou hodinu, neboť bylo vždy z čeho vybírat, pro hračičky je to učiněný ráj.

V Xbox Live sekci si můžete pomocí online passu, který je ke hře dáván, poměřit síly s ostatními hráči. Máte dobře zmáknutého jednoho wrestlera? Dokažte to na onlinu, kde postupuje v rámci „divizí“ a získáváte prestiž. Sám jsem to zkoušel jen dvakrát, vždy jsem se přesvědčil, že moje obrana je v katastrofálním stavu.  Dostal jsem tak dvakrát přes hubu jako Pražák v Ostravě a vrátil se k příběhové linii.

Co bych ještě na hře vyzdvihl? Neskuteční diváci,  studio 2K si již v minulosti s touto výzvou poradili a i nyní potvrdili, že patří mezi špičku. Vývojáři si dali opravdu záležet na tom, abychom odcházeli s pocitem, že to nikde jinde nezažijete, stejně tak jako když odcházíte z wrestlingového galavečera. Diváci fandí, křičí a skandují jméno vašeho borce pokud se Vám daří nebo bučí, když se vám nedaří. Po grafické stránce se povedli nejen diváci, ale i hráči. Pot, který z nich srší nebo slzy, které v příběhu hrají roli jsou neskutečně skvěle udělané a já jsem jen žasl nad tím, že takové modely nejsou všude jinde (těším se na next-gen verzi 2K14 nebo pak na 2K15 :))

Dostáváme se ale na druhý břeh a to jest to, že hra dokáže pravému core hráči nabídnout pravý požitek z hraní pouze v prvních deseti hodinách. Pak už je jen na něm, zda-li to stojí za to pokračovat v hraní One on One proti počítači, nebo se z toho stane spíš jak já říkám „hra na pařbu“. Tedy na nějakou akci, kde se sejde víc kamarádů a kromě sportovních her si chtějí zahrát i trochu lepší bojovku.