Xboxweb.cz

Venku je dneska zataženo a prší, snad nám ten led neroztaje. Starosti v letošním díle NHL 19 můžete mít různé, ale všichni jsme zvědaví, jak se to hraje. A od toho je tady moje recenze, jež vám prozradí, jak si tento ročník stojí v očích hokejového maniaka, který nevynechal žádný díl od jeho prvního vydání v době mamutů.

Série NHL v posledních letech čelila oprávněné kritice, že herní engine je stále stejný a že nedbá na aktuální požadavky a náročnost hráčů. EA nepřímo slibovala, že nový engine bude a bude a bude a bude, ale letos je to třetí rok, kdy vizuálně je hra téměř identická. Nebudu skrývat své zklamání, které jsem u NHL 18 potlačoval, u NHL 19 už ale nemůžu.

Začneme intrem… ono tam není? Já vím, že je to věc, co každý po pár spuštěních přeskočí, ale když už není nic nového, tak aspoň to intro mohli udělat. Pamatujete na tvrdou muziku, plejádu hitů a mix záběrů z reálné NHL a hry? Ano, a hrozně mně to chybí.

Nabídka hry překvapí jen v případě, že jste NHL nehráli 20 let
K letošnímu menu mám ovšem jednu kritickou poznámku. V hlavní nabídce vybíráte dlaždice, což je ok, a mám to rád. Ale proč se proboha neoznačí celá, místo toho se udělá asi 2mm lišta pod vybranou dlaždicí, takže pokud jich máte víc nad sebou, tak kolikrát ani nevíte, co máte vybrané.
Ono vůbec navigační rozhraní je oproti NHL 18 více klikací. Tam kde stačilo dát dál, tak asi budete potvrzovat na etapy. EA se možná snaží prodlužovat herní dobu. 🙂
V menu najdete všechny oblíbené a i nikdy nepoužívané módy. Od možností Hrát teď, přes oblíbený Hockey Ultimate Team, sezónu pro hráče i manažera, klasickou sezónu, režim nájezdů a klubové hraní s kamarády, po novinky v podobě hraní venku či mód evropské Champions ligy. NHL v nabídce opravdu uspokojí každého a tak si pojďme říct (zejména pro nováčky), co v jakém chlívku najdou.

Hrát teď a nikdy jinak
Zde se dostanete do rychlé hry, a to zejména proti AI nebo kámošovi, co sedí vedle vás. Bohužel NHL je na rozdíl od série FIFA v tomhle režimu dost konfliktní. Jelikož nikdo nechce hrát dolů (čest výjimkám), vždy se budete dohadovat/losovat, kdo získá výhodnější kameru po 2 třetiny zápasu.

Sezóny klasické a „méně“ klasické
Pro hodně lidí ta nejnavštěvovanější nabídka. Hrát můžete za manažera klasickou sezónu, kde kromě oblíbené NHL můžete sáhnout i po naší domácí Extralize a dotáhnout tým na vysněný titul.
Režim Organizace pak nabídne něco jako vytvoření vlastního týmu v NHL, a to včetně prvotního draftu, kdy oberete ostatní týmy o hráče. Není tak problém dostat tým HK Nemehla do NHL a vyhrát Stanley Cup!
Obě tyto klasické sezóny vám nabízí všechny vymoženosti hokejového manažeru. Budete trejdovat, kupovat a vyjednávat o smlouvách. Vaše rozpočty nebudou nekonečné a hlídat platový strop a klubovou kasu není nejlehčí.  Jelikož hra vládne českým jazykem, tak si sezóny užije každý. Textů ve hře není málo a dialogová okna vás v sezóně budou opravdu provázet často. Za celkový překlad dávám palec nahoru, povedl se.

Já jsem hvězda!
Režim Be a Pro vás postaví do role, kde si vytvoříte své božské já, a nastartujete kariéru nejlepšího hráče NHL. V rámci sezóny si pak zvolíte, jestli budete ovládat pouze sebe, nebo i spoluhráče. Pokud jenom sebe, musíte se smířit s faktem, že nemusíte hrát každý zápas, a budete-li fakt lama (nic proti zvířatům), tak se z vás stane občasný hráč čtvrté lajny. Pokud bych si mohl vybrat z režimů sezón pouze jeden, tak Be a Pro je asi ten nejzábavnější.

Liga mistrů v hokeji?
Ano, letos chce EA mít všechny „ligy mistrů“, a kdo nemá ligu mistrů, jako by nebyl. Samozřejmě to byla trošku nadsázka, ale zahrát si turnaj v takové mini sezóně rozhodně potěší. Poznáte tak evropské kluby a můžete pozvednout čest českého hokeje v dresech Brna, Třince nebo Plzně.

HUT
Pro mnohé jediná věc, proč NHL hrají, pro druhé tahání peněz a spíše úchylka. Řeč je o režimu Hockey Ultimate Team. Představovat tento mód je něco jako vrátit se do dětských let (někdo i v dospělosti) a vzpomenout si na své sběratelské vášně. Sbírání hokejových kartiček v NHL je pak dotaženo k dokonalosti, jelikož z takto nasbíraných kartiček postavíte tým, s nímž brázdíte virtuální kluziště, a to offline i online.
Kromě sběru karet musíte hráče vhodně skládat do sestavy, jelikož při dosažení bodu „G“ (sladění) vám po vzoru RPG her začnou karty přinášet bonusy. Budete občas stát před rozhodnutím, jestli si vzít jednoho suveréna, nebo raději poskládat jeden perk z tří méně kvalitních hokejistů. Za sebe můžu říct, že mě to baví.
EA se o HUT hodně stará a bude vám nabízet denní i dlouhodobé výzvy, speciální karty a všemožné turnaje, takže s tímhle módem se rozhodně nudit nebudete.
Oproti NHL 18 jsem ovšem nenašel jedinou zásadnější změnu, což na druhou stranu není na škodu, jelikož HUT fungoval a funguje.

NHL Threes 2.0 – už si to i číslují 🙂
Tento režim nabízí arkádový model hraní, tedy alespoň tak se prezentuje. Hra je zjednodušená, rychlejší a plná hitů. Cestujete po městech, budujete si prestiž a získáváte bonusové předměty, které vám pomohou v porážení dalších a dalších soupeřů. Vše funguje na principu odemykání a postupného objevování. Pokud už vás klasické hraní nebaví, je tento mód super, jinak nezaujal.

World of Chel
Je to obdoba Be a Pro, ale s jedním velkým rozdílem. Váš profík se může spojit s profíky od vašich kamarádů, společně postavíte tým a bojujete pod jeho hlavičkou. Účastnit se můžete turnajů 6vs6 nebo 3vs3, a to v klasickém hokeji i v arkádové verzi.
Vašeho borce si budete postupně vylepšovat, až se o vás třeba budou prát světové kluby. Nemusíte ani zoufat, pokud nemáte moc kamarádů (ve hře je to fakt jedno, ale v životě bych s tím něco dělal), v takovém případě se svým profíkem můžete „odejít“ na hostovačku. To znamená, že se propojíte do jiných zápasů a jiných týmů, než je ten váš. Možná se zeptáte, proč bych to dělal, ale odpověď je jednoduchá: trénink, trénink, trénink. 🙂

Co hra nabídne, už víme, a je toho hodně. Oproti NHL 18 však těch změn není moc a je tedy otázkou, jestli investovat do NHL 19. Odpovědí by měla být hratelnost, která je nejdůležitější, a nezachrání to ani 1000 skvělých módů. Takže jak se NHL 19 hraje?

Budeme to hrát?
Zadržím dech, plácnu se hokejkou přes prsty a řeknu… nic moc!
Ano, je tu zlepšení v pohybu hráčů, je to plynulejší a pohyby jsou uvěřitelnější než v NHL 18, ale je to tak o 5–10 %. A to je podle mě hodně málo. Hlavní problém je v tom, že už NHL 18 toho přinášela strašně málo, a skok z 18 na 19 je ještě horší.
Samotná NHL 18 se po vydání nedala příliš hrát, čekalo se na X updatů a doplnění hry. Osobně jsem si ji fakt užíval v době po Vánocích, tedy cca 4 měsíce od vydání. NHL 19 má v sobě hned na začátku všechno, tedy všechno z 18, jelikož novinka není de facto žádná – a venkovní kluziště do toho fakt nepočítám. Góly padají úplně stejné, takže robotičtí hráči mohou okamžitě přejít z 18 na 19. Obrana je efektivnější, ale ztížilo se její provádění, a to nepočítám naprosto otřesné naprogramování vypichování puku, za které jsem v úvodních zápasech proseděl skoro celý zápas na trestné. Pomalu a jistě jsem se uchyloval k vydloubnutí tlačítka RB na ovladači. Po stránce hratelnosti je pro mě třeba v online režimech hra naprosto nudná a nepřináší vůbec nic, kromě občasné frustrace a naštvanosti (slušně řečeno).
Abych to ale úplně nezdrbal, tak s AI a offline zápasy jsem se bavil. Hráči chtějí hrát hokej, a jelikož soupeř není člověk, který využívá právě chyb ve hře, tak vás to bude bavit. Online si letos zahraju asi jenom v týmovce nebo počkám na nějaký update nastavení pro online hodnocené zápasy. A třeba si to zase v lednu rozehraju v plné parádě.

Nastává poslední část – ta vizuálně poslechová. Grafika lehce lepší, ale je to stále NHL 18/17, a soundtrack jsem díky Spotify zahodil u série NHL už dávno. K NHL potřebuju něco od podlahy, a to mě už několik let neuspokojuje.

Pohled na Intra NHL: