Xboxweb.cz

Musím se přiznat, že jenom na malé procento her se před vydáním těším tolik, jako jsem to měl před příchodem druhého dílu westernové série Red Dead Redemption (dále RDR2). Důvodů, proč jsem se tolik těšil, bylo hned několik. Za prvé, Rockstar vydávají své hry ve velkých časových rozestupech (například mezi RDR1 a RDR2 je časový rozdíl 8 let), takže každá další hra je velkou událostí. Za druhé je to potom fakt, že hry od tohoto studia jsou vždycky velké hity prodávající milióny kopií a vydělávající astronomické částky.

Nebyl proto důvod se na další pokračování netěšit, kdy pocit z toho umocnily nedávné vzpomínky na předchozí díl, jež na Xbox One X dokonce vyšel ve vylepšené grafice. Chuť zahrát si pokračování tedy byla enormní, umocněná všeobecným očekáváním a karmou výjimečnosti, jaká se těsně před vydáním kolem hry utvořila. Letmý pohled na Metacritic mě utvrdil v tom, že se mám na co těšit a tak jsem konečně v den vydání spustil s očekáváním hru i já.

Příběh RDR 2 se začíná odvíjet několik let před událostmi prvního dílu, takže kdo ho nehrál, nebude o nic ošizen a může se směle pustit do hraní. Ten, kdo si pak vzpomene na příběh prvního dílu, bude jistě mile překvapen setkáním se starými známými. Je tady Dutch van der Linde, Javier, Edgar nebo také John Marston, hlavní to hrdina prvního dílu. Navíc skoro všechny dabují stejní herci, jako posledně, což přidává celému příběhu na povědomosti. Mimo skvělého namluvení (byť mi spousta hlasů přišla relativně podobných) je úžasné i zpracování postav, včetně jejich mimiky.

Přežívat na divokém západě roku 1899 nebylo žádné peříčko. Spousta gangů mezi sebou bojovala o přežití a my, jakožto Arthur Morgan, jsme součástí gangu Van der Linde, který se snaží uživit své lidi. Sledujeme tak osudy jeho členů, jak se jenom dá pomáháme, aby všichni měli co jíst, měli dostatek léků a také, když dojde na střelbu nebo svou ochranu, nechyběla munice do zbraní. O příběhu víc prozrazovat nechci, protože je plný celé řady zvratů, momentů, jež vám utkví v paměti, úsměvných situací a je zakončen více konci. Moc jsem si ho užil a ještě dlouho na něj budu určitě vzpomínat. Navíc hlavní hrdina Arthur Morgan mi přišel velice sympatický, dokonce snad i víc, než John z prvního dílu. Tomu navíc v úvodu hry zachraňujeme život, takže provázání je kompletní.

Co se konců týče, ty souvisí s další novinkou přichystanou do nového dílu, hodnocením a reputací. Jsme sice součástí gangu, který zabíjí, vykrádá banky, přepadává vlaky a dost často si bere, co chce. Ale nic není černobílé, jelikož většina činů má za úkol nakrmit obyvatele tábora, což jde bez peněz těžko, anebo někomu pomoci ze svízelné situace. Je tak třeba zvažovat, jak se hráč v dané situaci zachová, komu pomůže, koho kde zabije nebo koho se zastane. Proklamovaný systém akce a reakce v herním světě opravdu funguje, takže zvažujte svá rozhodnutí pečlivě. Já nad hraním také trochu přemýšlel, ale když mě někdo naštval, tak jsem ho prostě zabil, nebo mu minimálně dal na budku. Na druhou stran, jsem však rád a ochotně pomáhal nebohým kolemjdoucím a zarputile bojoval proti bezpráví. Každý má právo volby a je jenom na vás, jaká strana vás bude lákat. Není totiž vůbec žádný problém být opravdovým desperátem, který střílí na všechno, co se jenom hne a jeho cestu lemují mrtvoly. Jenom se pak budete muset dokázat postavit důsledkům svých činů.

Příběhové mise jsou nedílnou součástí hry, ale i ostatního obsahu, který RDR2 nabízí je spousta. Chybět nesmí možnost stát se lovcem odměn, což mě osobně velice bavilo, dále tu jsou nejrůznější podivnosti, jako je setkání s první archeoložkou nebo lovcem pokladů a pak vykrádání bank nebo přepadávání vlaků a dostavníků. Potkáme i indiány a zažijeme oblíbené kratochvíle známé z westernových filmů, což jsou pitky v saloonu, následné bitky a přátelení se s lehkými děvami. Nakonec při toulání otevřeným světem nebo cestou za úkolem potkáme další brazilion náhodných událostí, kdy je jenom na nás, jak k nim přistoupíme. Svět RDR2 je opravdu živý a naplněný obsahem až k prasknutí.

Hratelnost příjemně osvěžují survival prvky, což znamená, že je potřeba se o Arthura pořádně starat hned ve třech aspektech. Máme  tu ukazatel zdraví, staminy a dead eye, což je multifunkční systém pro zpomalování času nebo třeba stopování zvěře. Staminu doplňuje odpočinek, zdraví jídlo a dead eye nejrůznější podpůrné elixíry nebo klasická whisky či brandy. A na tyto tři ukazatele jsou navázány činnosti, díky nimž si zajistíme spokojeného hrdinu. K uspokojení hladu si můžete dát něco malého z konzervy, rozvinout tábor a upéct si maso, samozřejmě za předpokladu, že se vám povedlo něco ulovit, případně vylovit nějaký života budič. Mimo hladu musíme myslet i na Arthurův vzhled, protože se zarostlým a smrdutým pobudou se moc lidi bavit nechtějí a vzhledem k rozmanitosti krajiny je fajn být připraven na rozmary počasí. V případě teplých oblastí toho Arthut na sobě moc mít nemusí, ale pro případ sněhu a opravdové zimy si do brašny přibalte pořádný kabát. Opravdu nechcete, aby hrdina nalehko pobíhající sněhem zemřel během plnění mise na podchlazení. Může to znít až moc přehnaně, nicméně kromě jídla si vystačíme maximálně se dvěma sadami oblečení a dle zkušenosti bych řekl, že mi prvky přežití v hraní nepřekáželi, jenom jsem se třeba občas oholil nebo ošplouchnul v sudu. Dokonce se mi  stalo, že jedna paní v táboře mi pěkně ručně stručně vysvětlila, že už bych se opravdu měl umýt.

Nedílnou součástí našeho westernového bytí je kůň. Mimo koně je dobré se na delší vzdálenosti pohybovat pomocí vlakové nebo dostavníkové přepravy, ale náš kůň je náš kůň. Hlavně proto, že do sedlové brašny se toho vejde spousta, hlavně zbraně, takže pokud někam jedete vlakem a pak osedláte jiného koně, nemáte k dispozici vybavení jako na koni hlavním. A zapomeňte na to, že za vámi kůň přiběhne kdekoli. Jakmile jste od něj moc daleko a zapískáte, neslyší vás a nepřiběhne. Navíc je potřeba s ním budovat pouto, protože jenom tak se nebude tolik plašit v průběhu přestřelky, bát se divokých zvířat a prodlouží se jeho výdrž. Občas je fajn, dát koníkovi najíst a také ho vyhřebelcovat, buď sami, nebo ve stájích za poplatek, protože i o koně je třeba se v tomto směru starat. Poslední věcí, jež občas vyžaduje pozornost, jsou zbraně, jejichž používáním dochází k opotřebení. Za celou dobu co jsem hrál, jsem však zbraň čistil párkrát, takže tento prvek je až to poslední, co vás během hraní bude brzdit v rozletu.

Aby byl zážitek z přežívání kompletní, můžeme si vyrábět předměty nebo vařit jídlo. Začíná to jednoduchým opečením masa na ohni, pokračuje přípravou tonika pro zlepšení schopností a končí výrobou nového klobouku, kabátu, bot nebo třeba rukavic. A pro potřeby výroby je třeba vlastnit suroviny k ní, takže se vydáme do lesa či na louku. Sběr bylin nebo plodů je už taková klasika, ale lov zvěře, který ovlivňuje celá řada aspektů, je to opravdu velice propracovaný. Zvěř se totiž dá díky dead eye stopovat, kdy největší výzvou jsou legendární zvířata, z nichž si pak můžeme nechat vyrobit speciální vybavení. Kolikrát mě bavilo se jenom tak s lukem toulat lesem a lovit srnky, zajíce, jeleny, nebo se s puškou vydat na bizony či medvěda. Lovit můžeme nejen na zemi, ale díky rybaření i ve vodě a klidně můžete zkusit svou mušku při lovu ptáků. Dohromady nás údajně čeká přes 100 druhů zvířat, což je opravdu velice pestrá nabídka.

Amerika zpracovaná v RDR2 je jedním slovem úžasná. Nabízí spoustu míst, kde se budete kochat výhledem a stejně tak je dostatečně rozmanitá, aby krajina a prostředí nezačalo nudit. Máme tu širé plány, kaňony, v nichž se točí řeky a zasněžené vrcholky hor. To všechno dokresluje výtečný dojem ze živého světa, kde lidé i zvířata fungují podle denní či noční hodiny, takže pokud už chceme někoho vykrást, ideální je noc, kdy obyvatelé daného domu budou sladce spinkat a my je v klidu můžeme vykrást. Po technické stránce není taktéž hře co vytknout a i na původním Xbox One fungovalo bez propadů FPS a vypadalo famózně. Nejlepší zážitek samozřejmě získáte při hraní na Xbox One X, kde ve 4K vypadá hra opravdu neskutečně.

Ne všechno je zlato, co se třpytí a i v RDR 2 mě potkalo pár věcí, u nichž jsem si říkal, že by to šlo lépe. Předně někomu nemusí sedět tempo hry. Není to žádná zběsilá jízda, kdy by člověk šel z akce do akce, ale spíše taková pohodovější záležitost. To si  takhle jedete, něco seberete, ulovíte, někoho potkáte, přepadnou vás banditi, a tak pokračujete dál. Na druhou stranu hra nás nikam nežene a každý si může hrát tempem, jaké mu vyhovuje. Když už jsem nakousl ty bandity, možná by stálo za to je trochu omezit, protože mě někdo přepadával docela často a hodněkrát mé setkání s přesilou končilo v lepším případě útěkem, v tom horším mou smrtí.

Trochu úprav by jistě snesl i systém Wanted, kdy spácháte nějaký „zločin“ a jdou po vás strážci zákona. Pokud někde někoho zabiju nebo okradu, někdo to vidí a jde mě nahlásit, je to v pořádku. Pak už je na každém, zda si dojde na poštu zaplatit, aby se odměna na jeho hlavu stáhla, nebo bude žít s ní. Co mě však velice štvalo, byly situace, kdy sem třeba projížděl městem a do někoho omylem strčil. Ihned naskočilo hledání a zase po mě šli a to, i když jsem třeba na vsi projížděl kolem krav, pod nohy koně se mi připletl pes a došlo k mírné srážce. I v tomto případě jsem byl hned největší zločinec v okolí, na jehož dopadení musela být vypsaná odměna. Nicméně je to spíš taková drobnost než věc, co by kazila dojem z hraní, stačí si jenom dávat pozor.