Xboxweb.cz

Oživování her z minulého století není vždy dobrý nápad. Jakmile tvůrci nemají srdce na pravém místě, rovná se návrat násilné exhumaci ostatků. V truhle sice stále je váš oblíbený příbuzný, nikoliv však ve stavu, který by odpovídal datu v kalendáři. Je-li ale situace opačná a restaurátoři dělají práci s láskou, jste rázem v kůži sběratele veteránů. Nevadí, že vytoužená hračka nesplňuje nejpřísnější normy a že výbava zaostává za moderní produkcí. Navrátivší vzpomínky mají právo na nedokonalosti.

Kdo je ale vůbec Spyro a proč ta sláva? Pro získání odpovědi musím zpět do roku 1996, konkrétně do kanceláří Insomniac Games. Tehdy ještě mladý tým pracoval výhradně pro Sony a první generaci konzole PlayStation. A právě na ni měl připravit plošinovku, která převezme štafetu po úspěšné sérii Crash Bandicoot. Jelikož Naughty Dog, studio zodpovědné za lišáka, sídlilo ve stejném patře, měli budoucí autoři herních hitů mentorskou podporu hned za rohem. Inspirování filmem Dračí srdce a staršími hrami pro děti, začali připravovat titul, kde se hlavní postavou stane rozverný dráček. A aby projekt odlišili ještě více, vtiskli ho do otevřenějšího světa, který byl v tu dobu v módě.

Zajímavostí je, že pro potřeby hry byl vytvořen speciální engine, který dokázal, z dnes již zastaralé konzole, vyždímat neskutečné výsledky. Aby premiéra fialové roznětky uchvátila i na pohled, vykreslovala se hra ve dvou kvalitách. Objekty hráči blízké měly vyšší detaily, zatímco vzdálená místa fungovala s menší náročností na výkon. Tehdy malá evoluce, dnes normální praktika, které využívá například i Forza Motorsport 7. Pamětníkům už dál nemusím nic říkat. Spyro the Dragon se stal hitem a jeho další dvě pokračování nezůstala příliš pozadu. Pozdější snahy o comebacky nestály ani za zlámanou sirku, ale to je příběh, který se Reignited Trilogy už netýká.

Stejně jako před dvaceti lety, také dnes jde Spyro ve stopách Crashe. Není tedy obyčejným remasterem, ale remakem. V takovém případě je celá hra vytvářena znova, za pomocí moderních vývojářských nástrojů. Díky tomu všechny tři díly trhají staré občanky a s obličejem zákaznice prestižní plastické chirurgie ohromují kouzelnou grafikou. Nejenom, že Spyro nikdy nevypadal lépe, ale těžko najdete moderní trojrozměrnou plošinovku, která se jeho kouzlu vyrovná. Libovolný filmeček by mohl být součástí kampaně na nový animovaný film. Libovolný snímek obrazovky úvodní grafikou hry. Kdyby postavičky byly ještě o něco více stylizované, skvěle by se hodily do světa Sea of Thieves. Jen se sytější paletou barev.

Podmanivá grafika je pouhým oknem do dračího světa, kde jste po pár minutách konfrontováni s tím, co dělá hru výjimečnou. Každý díl má od počátku jasnou zápletku. Nejde o nic oscarového. Spyro musí vždy zachránit světy roztodivných designů, které se nacházejí v portálech (zdravím Crashe). Při tom osvobozuje dračí rod, sbírá drahé kamení, loví zloděje vajíček, řeší nenáročné hádanky, objevuje poklady, závodně létá, krmí parťáka, pomáhá ostatním… a nestačilo by to? Mnoho a mnoho aktivit jsem přeskočila, tudíž nestačilo. Zdánlivě nevyčerpatelné množství úkolů vás zásobuje od prvních minut a strká vám pod nos jeden chod za druhým. A když už se vám na blůzce šponují knoflíky a make-up se stírá pod vahou potu, přihodí speciální úrovně, kde jsou napoprvé úspěšní jen opravdoví znalci.

Mnoho vedlejších aktivit se opakuje, nebudu tvrdit že ne. Jsou ale proloženy vždy tak, že je plníte s chutí, i když vás k tomu nikdo nenutí. Svým způsobem je Spyro nesmírně nadčasový, protože kdysi do plošinovky zapojil schémata, která se běžně používala v žánru RPG. Možná se mnou jen mlátí hormony, ale užívala jsem si i ten všudypřítomný nenáročný humor. Tu dětskou nadsázku, kterou je celá trilogie přímo nasáklá. Od dráčka, jehož pohyby připomínají štěně na procházce, až po tupé protivníky, které by Bugs Bunny okamžitě přivítal ve světě Looney Tunes slovy“ „Co je doktore?“ Spyro je přesně ten typ rodinné zábavy, kdy se jinak poklidná odpoledne promění v souboj o ovladač a místo na gauči. A tak prosím pány, ať mají porozumění i pro partnerky a děti, které jim tu a tam přeruší jejich zaslouženou herní siestu. Však my vám tu konzoli zase vrátíme.

První díl padl téměř celý na jeden zátah. Nevím, zda se s tím mám chlubit nebo radši ostudně ustoupit do pozadí. Když jsem večer vracela konzoli pánovi domu, nechápala jsem, kam se ten den poděl. A to bych ještě před týdnem přísahala, že mě mimo Red Dead Redemption 2 nic nepohltí. Musím přiznat, že další díly už obdobnou ztrátu v časoprostoru nezpůsobily. To ale může být tím, že nabírají další postavy, čímž se hraní stane více upovídanější. Ještě dnes však zaslouží pochvalu různorodost nepřátel. Ačkoliv na sebe díly trilogie navazují v rychlém sledu, každá část stála vývojářům za nový gang padouchů. Stejně tak za mnoho čarovných vedlejších postav. To je ale zásluha Insomniac Games, protože Toys For Bob do hratelnosti a obsahu nezasahovaly.

Nabízí se otázka, zda to není škoda. Spyro je sice legenda, s jejímž odkazem je slušné zacházet opatrně, ale to neznamená, že se nemohly napravit některé nedostatky z dávných časů. Když počáteční opojení sestoupilo na snesitelnou míru, začala mě vytáčet kamera. Ta bohužel není schopna vždy reagovat na rychlé změny směru fialového hrdiny. A to ani v aktivním režimu. Lepší pozice by jí slušela při letu a přepracovat by zasloužila během potápění. Pravidelní hráči plošinovek asi tyto neduhy už neřeší, ale já jsem typická ženská. Tudíž netrpělivá s nutností mít vše okamžitě. A když pětkrát opakuji jeden úsek jen proto, že špatně vidím na protivníka, stává se z oblíbené postavičky trn v patě.

S tím souvisí velice těžkopádné směrování při běhu. Jak se Spyro rozběhne, rovná se okamžitě ledoborci, který se snaží otočit v nánosu mrazivé krusty. Kdo hru předtím nikdy nehrál, bude s tím zpočátku trochu válčit. Řadu nepřátel není možné jinak potupit a když je minete, může vás to stát část zdraví. V horším případě i respawn. Ostatní vady na kráse, pokud vůbec jsou, nedokáží zkazit dojem z něčeho, co bylo skvělé kdysi a je i nyní.

Závěrem jsem chtěla napsat, že Reignited Trilogy je jednou z nejlepších trojrozměrných plošinovek na této generaci konzolí. Prý jsem jich ale hrála málo, abych to posoudila. Inu dobře. Tak jde alespoň o další povedený remake, který nedělá ostudu originálu.  Za Crash Bandicoot přeci jen ale zaostává. Za prvé nedokáže z konzole Xbox One X dostat 4K a za další, není schopný držet po celou dobu plynulý chod. Drobné propady ve frekvenci snímků jsou ale patrné jen ojediněle, a to v prvním díle. Je otázkou, jak moc to dokáže ovlivnit spojení starého dobrého řemesla, mamutí dávky nostalgie a blížících se Vánoc. Vrácení lišáka zpět do herního světa připravilo úrodnou půdu, ve které se teď Spyro rochní, jak sele v bahně.