Xboxweb.cz

Postavit se na prkna, co znamenají svět rozhodně není pro každého. Chce to nemít trému, věřit si a nejspíš taky aspoň trochu umět hrát. Jinak diváci naší roli budou asi jenom těžko věřit. O něco lepší by to mohlo být na hudební scéně. Nemám teď na mysli soutěže typu Superstar a další. Myslím být přímo tím, kdo hudbu tvoří a na nějakém hudebním festivalu či akci vystupuje sám za sebe.

Hudební hry jsou součástí herního průmyslu již pěknou řádku let, ale nutno podotknout, že poslední roky se neřadí mezi ty nejplodnější a někdejší sláva toho žánru je, zdá se, pryč. Naštěstí já na tyto hry nezanevřel, protože mě vždycky bavilo skákat doma s kytarou, hrát na bubny nebo „zpívat“. S hudebními hrami je pevně spjato studio Harmonix, které mi udělalo velkou radost oznámením nového titulu.

Fuser nám nabídne mixážní pulty a možnost postavit se před publikum na velkých hudebních festivalech. Cíl je v tomto typu her vždycky jednodušší, než je následně samotné provedení. Stačí být akční DJ, který bude vytahovat jeden hit za druhým a mixovat ho do šílených kombinací, díky nimž bude udržovat crowd ve varu. První pozitivní věcí je, že každý festival má svou vlastní znělku, téma a všechno kolem, takže si opravdu člověk připadá, jako by před publikem opravdu vystupoval.

Na začátku to nebude nic těžkého, protože nejen, že nároky na náš výkon nebudou moc velké, ale budeme vystupovat na začátku festivalu, kdy lidi ještě beztak nedávají pozor. K ruce na prvním festivalu nám bude i promotér, který se nás ujme (i když každý festival má svého promotéra) a ten nám vždy ve správnou chvíli poradí, co bychom asi měli dělat.

Pointa hry je snadná. Před každým vystoupením dostaneme nějaké písničky, které budou součástí setu a ty budeme moct doplnit o vlastní favority. Následně se od nás čeká, že budeme celkem na čtyřech mixech dávat dohromady tu zpěv, tu beat nebo kytaru z několika songů, což vytvoří zajímavý set. Věřte tomu, že na začátku jsem si to dával jako nic, i když nějaká ta chybka se vyskytla. Je důležité jednotlivé prvky správně načasovat a dle ukazatelů a rytmu je přesně v ten správný okamžik přidat do setu, za což je nejvíce bodů.

Tím, jak se budeme dostávat do lepších časů a projíždět jednotlivé festivaly, budou se zvyšovat požadavky na náš výkon a na celou zručnost. Bude třeba dát například tři beaty do setu, v čas vyndat disky z mixy, pauzovat, přetáčet, zrychlovat a navíc se do každého mixu vejdou dvě smyčky. Zdá se vám to komplikované? Máte pravdu, ovšem teoreticky to není žádná extra věda. Ta pravá zábava začíná, když chce DJ celou tuhle zábavu skrze gamepad ovládat.

Největším problémem celé hry je dle mého názoru ovládání. Začátečnické finty se dají zvládnout v pohodě, ale jak se budou kupit možnosti a růst požadavky, je stále těžší si všechno uspořádat a třeba takové posazení disku v tu pravou chvíli do mixu pomocí analogové páčky se ukázalo jako hodně zapeklitý úkol. Hra vyžaduje preciznost, ale té se nám v rámci ovládání nedostává. Na hudebních hrách jsem měl vždycky rád dodatečná příslušenství. Sice to byly peníze navíc za dodatečné kytary, bubny nebo mikrofony, ale člověk měl pocit, že hru hraje a opravdu hraje ve hře. Bohužel Fuser se hraje jenom a pouze na gamepadu.

Tady jsem měl pocit, že se hlavně trápím a za nějakou cenu se snažím plnit požadavky na set z publika a ze hry samotné. Byly chvíle, kdy jsem se opravdu cítil, jako že za mixážním pultem opravdu stojím a lidé visí na každém dalším tónu, který jim pošlu. Někdy mojí vinou, ale hodně často špatnou ergonomií ovládání přišla chyba, pak to člověk trochu nakupí a už se veze. Hlavně později začne být zmatek opravdu velký a člověk si moc neužívá muziku jako takovou, ale soustředí se, aby co nejméně pokazil.

Přitom právě hudba by měla být tím hlavní, oč tady jde. Když jsem hrál na kytaru, měl jsem radost z každé oblíbené písničky, kterou jsem si mohl zahrát. I zde je paleta songů opravdu pestrá a nabízí nejznámější pecky z Dance, Rapu, Popu, R&B nebo dokonce Country. Každý fanoušek žánrů a interpretů si tu jistě najde své favority do setu, aby je dal dohromady a vytvořil něco šíleného a bláznivého. V kariéře na to není tak úplně čas, ale freestyle je přesně to, co jsem od hry očekával. Mému srdci nebližší je Dance a Pop, takže byla radost dát do sebe zpěv z Lady Gaga, k tomu hlavní beat od O-Zone a celé to doplnit o banjo z country soungu. Přesně tohle byly situace, kdy jsem se neskutečně bavil. Možnosti, jak svůj set vést jsou neuvěřitelně široké a kdo se chce vyřádit, narazí jenom na hodně málo omezení.

Kariéra je ovšem něčím, bez čeho se při hraní neobejdeme, jelikož čím lepší budeme, tím více zkušenostních bodů a kreditů získáme. Ty pak následně v obchodu vyměníme za nové cool obleky na naše DJské alter ego, ale hlavně k nákupu nových písniček. Motivaci pro hraní kariéry tu tak je, ale levelování by mohlo být o něco rychlejší. Pak to dopadá, že člověk v honbě za maximálním počtem hvězdiček plácá jeden motiv za druhým, aby bylo co nejvíc bodů, čímž v kariéře zase trpí pocit z hudby a z toho si jí užít. Člověk se honí za body a to pak musí jít prožitek stranou.

Jak jsem zmínil, budeme vylepšovat vzhled svého DJ. To ovšem není všechno. Každý DJ má svou specifickou show, pro kterou se hodí nejrůznější druhy ohňostrojů, barvy a motivy laserů nebo promítané motivy na led panely. Právě díky tomu všemu následně vznikne skvělý zážitek, když váš set sedne dohromady s věcmi kolem a člověk si opravdu připadá jako ta největší hvězda venkovního letního festivalu. A právě díky těmto okamžikům jsem se ke hře vracel a budu vracet.

Kariéra je sice takové nutné zlo, s nímž je třeba se vypořádat pro potřeby vyššího dobra. Nejvíc mě  bavil freestyle, protože jsem si mohl vychutnat muziku a nejrůznější kreace bez časového tlaku nebo zadaných úkolů a požadavků publika, které je třeba v kariéře rozhodně vzít v potaz.

I přes horší ergonomii ovládání a kariéru, v níž člověk kouká na žádosti producenta na show a publika a nemá tolik času na hudbu samotnou, jsem se nakonec neskutečně bavil. Tohle je přesně to, co mám na hudebních hrách tolik rád. Na jedné straně je to výzva po technické stránce, aby člověk všechno pěkně ovládl a naučil se věci, bez nichž se pěti hvězdičkám ani nepřiblíží. Pak jsem vkročil do freestylu, kde jsem si mohl užívat dle své chuti a tempa a užívat si všechny bizarní hudební kombinace, které mě jenom napadly.

Grafické zpracování tomu všemu dodává tu správnou atmosféru, každý festival má pěkné a někdy i vtipné téma, hudební intro před vaším vystoupením a celkově je zde hromada maličkostí, které dotvářejí výborný zážitek. Pro všechny hudební fanoušky je tak Fuser jasnou volbou, samozřejmě s přihlédnutím k vašim hudebním preferencím. Nakonec nabídka skladeb je opravdu hodně široká, s VIP edicí ještě o něco více (díky za ni) a rozhodně nemám pochyby o tom, že by do budoucna měla být o nové skladby v rámci nějakých DLC nouze.