Xboxweb.cz

Dnes už není třeba sérii Yakuza (Ryū ga Gotoku) japonských herních vývojářů dlouze představovat. Příběh Kazuma Kiryu, člena japonské mafie Yakuza, si získal nejprve japonské publikum na konzolích PS. Vzestupná kvalita práce japonských vývojářů si vydobyla reputaci i u amerických a evropských hráčů. Ostatně celá franšíza prodala celosvětově slušných 14 milionů kusů a příběh Kazumy Kiryu vydal zatím na sedmero pokračování. V Japonsku se podle prvního dílu natočil film, o účast na dabingu her se dnes perou japonské celebrity.

I hráči vlastníci Xbox One si dnes mohou zahrát část série, konkrétně prequel Yakuza 0, a dále předělávku prvního a druhého dílu, Yakuza Kiwami 1 a 2. Všechny tyto hry jsou aktuálně součástí Xbox Game Pass. Pokud se chcete ponořit do světa japonské mafie, užít si kvalitní příběh a vůbec nasát atmosféru Japonska, pro hraní nového dílu Yakuza: Like a Dragon to není bezpodmínečně nutné.

SEGA totiž otočila kormidlem série, a to poměrně razantním způsobem. To ovšem neznamená, že to dobré ze série zůstalo Ztraceno v překladu, naštěstí. Zřejmě bylo potřeba vnést do plachet čerstvý vítr, a to se stalo hned na několika frontách. První z nich je, že po sedmi dílech opouštíme hlavního hrdinu mafiána Kazumu Kiryu. Druhou zásadní změnou je pak v podstatě změna žánru. Yakuza vždy trochu žánry mísila a nutno říci, že užití mixu částečně otevřeného světa s arkádovou bojovkou, opepřený občasným průnikem do miniher rozličných žánrů (karaoke, závody v pití, mahjong, rybaření, šipky, různé karetní hry, kulečník, herny s Arcade automaty, samozřejmě těmi od Segy, a to je samozřejmě pouze malá část miniher, na které lze v Yakuze narazit) bylo jednou ze silných stránek všech dílů. Yakuza: Like a Dragon si zachovává rozmanitost miniher, nabízí stále částečně otevřený svět (byť s určitými mantinely), ale zásadně přidává RPG prvky a mění soubojový systém z toho v reálném čase na tahový.

Osobně nejsem příznivce vyzrazování příběhu hry v průběhu recenze, takže pouze stručně mohu říci, že celý příběh je silnou stránkou hry. Je napínavý, zajímavý, emoce vzbuzující, s plejádou různých dobře prokreslených charakterů a v neposlední řadě dává velmi slušně nahlédnout do světa novodobého Japonska, zejména ovšem z pohledu podsvětí, z pohledu Yakuzy. Příběh nechává s hlavní postavou velmi slušně cvičit a dějové a životní zvraty nového hrdiny, sympaťáka Ichibana Kasugy, vás k němu docela jednoduše připoutají. Hra má 15 kapitol, jejichž dokončení, pokud půjdete pouze po hlavní dějové linii, vám zabere asi 40 hodin. Minihry a prolézání Yokohamy, kde se hra z největší části odehrává, přidají dalších minimálně 20 hodin. K příběhu bych pouze dodal, že rozhodně stojí za to si zapnout japonský dabing, jelikož je jednak velmi kvalitní, a druhak pochopitelně výborně podkresluje atmosféru hry. Anglické titulky jsou dle mého názoru nadprůměrné, což u japonských her nebývalo vždy standardem. Je vidět, že SEGA bere západní publikum vážně.

Celou hrou se line obdiv hlavního hrdiny k japonským RPG typu Dragon Quest. Ostatně celý herní a soubojový systém se hodně posunul k tomuto žánru. Ač se to zdá možná zvláštní, hře to z části prospělo. Osobně mi přišly souboje proti více protivníkům v minulých Yakuzách až lehce chaotické – zde tahový systém vznesl do soubojů jistý pořádek. Zároveň je možné používat širokou škálu speciálních schopností, které jsou pro každou postavu unikátní. Ano, v nové Yakuze již většinu času nesólujete, ale máte družinu věrných přátel, se kterými Vás úzce pojí příběhová linie. Většina těžších soubojů vyžaduje kvalitní plánování, užití speciálních schopností a kombo schopností Vaší družiny. Dále je také možné využívat v soubojích prvky prostředí (popadnout bicykl, židli, atd.), a možné je také použití velkého množství zbraní, které lze i vylepšovat. Speciální schopnosti často vyžadují v pravý čas stisknutí tlačítka, nebo kombinace tlačítek, pokud se vám načasování povede, váš zásah způsobí extra poškození. Také pozor, pokud útočíte na vzdálenější postavu a v cestě útoku je jiný protivník, může váš útok přerušit svým.

Soubojů si při přesunu po Jokohamě užijete dostatek – po ulicích se pohybuje množství pobudů, vagabundů a členů jiných mafiánských uskupení (ať již jsou to příslušníci jiných klanů Yakuzy, nebo mafií z jiných zemí). Vaše postavy jako v každém RPG získávají nové úrovně (levelování ale probíhá automaticky), a je velmi důležité sledovat level Vašich protivníků. Pokud je totiž příliš vysoký (protivníci ani tak nelevelují s vámi, jako spíše nové oblasti města přinášejí silnější postavy), tak při každé porážce skončíte s jedním jediným životem, vyčerpanou Manou, a ještě Vám hra sebere polovinu peněz. Dostat se zpět do hry může být za začátku docela frustrující. Ačkoliv se náhodným setkáním s nepřítelem lze pomocí minimapky do jisté míry vyhnout, při útěku před jedním často padnete do rány druhému, stejně silnému. Proto ze začátku pozor, kam se vydáváte.

Variabilita a nápaditost hlavních i vedlejších misí je vynikající a je jednou z opravdu silných stránek hry. Často ani nechybí humor, i když nemusí sedět každému, rozhodně se jedná o dobrý výlet za poznáním japonského bizarního smyslu pro humor. Kdo chce vědět, co mám na mysli, ať si najde něco o misi „Be my Baby“.

Seznam a popis jednotlivých miniher v tomto díle je nad rámec této recenze, takže uvádím odkaz na jejich soupis. Určitě mezi nimi vyniká např. Dragon Kart, což jsou takové drsné minikáry.

Spíše bodově jmenuji pak slabší aspekty hry, na kterých by určitě mohla SEGA ještě zapracovat v dalším pokračování této nové větve Yakuzy.

• Dungeony – jedná se o prostory, např. podzemní, stoky, které neoplývají žádným nápadem, co se týká level designu. Vyhnout se některým opakujícím se nepřátelům je prakticky nemožné, protože blokují cestu. Často však fungují jako spojka mezi důležitými lokacemi, nebo obsahují zajímavé předměty. Obecně jsem se však při jejich průchodu nudil. V Dungeonech také nemůžete ukládat pozice volně – jinak ale hra ruční ukládání podporuje. Je potřeba ho hojně využívat.
• Soubojový systém – rozmístění protivníků a vašich postav je při souboji příliš náhodné, občas se stane, že se postava sekne v prostředí. Některé drahé schopnosti (schopnosti samozřejmě spotřebovávají manu) nemají plošný efekt na více nepřátel, ale pouze na jednoho.
• Časté opakování soubojů s nenápaditými nepřáteli při přesunech po městě, lze ale částečně vyřešit zapnutím automatického boje (Auto Battle), nebo pokud máte později dostatek Yenů, můžete se často přesouvat taxíky. Auto Battle se hodí pouze na slabší protivníky, samozřejmě.
• Obtížnost – nelze jí zvolit a myslím, že to může být překážkou pro nové příležitostné hráče. Zejména poslední kapitoly jsou opravdu tuhé. Někteří protivníci mají obrovské množství životů, jak je zvykem v japonských RPG:
• Japonský dabing není kompletní – tam, kde je hra nadabována, není výhrad. Ale spousta dialogů nadabovaných není, prostě jedou jen titulky. Toto už není u AAA her příliš zvykem.

Pozastavím se ještě krátce u technické stránky hry. Recenzoval jsem na Xboxu Series X. Hra je pro nový Xbox upravena, takže chodí v nativním 4K v 60FPS – a mohu potvrdit, že je naprosto plynulá. Je ovšem vidět, že vývoj probíhal hlavně na starší platformě. I když grafika není vůbec ošklivá a například animace postav a obličejů je špičková, rozhodně se zatím nejedná o next-gen. Nahrávací časy jsou při instalaci na interní rychlé úložiště vynikající – jsou dokonce tak rychlé, že si nestihnete skoro nikdy přečíst texty, které hra zobrazuje na nahrávací obrazovce. Často jsem ani nestihl začít tento text číst.