Xboxweb.cz

Jsou situace, kdy není snadné udržet balanc. Třeba když je zima a chodníky vůbec nekloužou, ideálně ještě k tomu jdeme z kopce, nebo když se vracíme úplně střízliví z hospody. Rovnováha je přitom naším každodenním chlebem, protože bez ní bychom nikam nedošli, a taky bychom mohli vypadnout z postele, což se ale mnohým děje z nejrůznějších příčin tak jako tak.

No a teď si představte, že jste obyčejný panoš v době středověké, jehož snem je stát se rytířem. Máte štít, máte dřevec a ambice vydat se na turnaj, kde nejednomu rytíři jistě pocucháte jeho nablýskané brnění, aby si moc nemyslel. Bohužel, chybí nám poslední dílek do skládačky, abychom se turnaje mohli zúčastnit, kterým je kůň.

Náš panoš však není žádný hlupák, takže si postaví středověkou jednokolku, s níž vyrazí vstříc království a splnění svého snu. Co na tom, že do cíle by nejspíš dojel jako impotent s vaječnou omletou místo funkčního zařízení pro tvorbu pokračovatelů rodu. Cestou bude muset překonat nespočet nástrah a také porazit nejrůznější mýtická monstra, jako jsou třeba šnek nebo démon. Tak nějak by se dal v kostce popsat příběh, jehož se náš hrdina stal součástí. Nápad je to rozhodně zajímavý a jeho humorné zpracování mu pomáhá ještě víc.

S humorem a dobrou náladou je zde třeba hrát ještě víc, než u jiných her. Naším úkolem, v každé z padesátky úrovní, je dostat se na její konec. Jednokolka ale není, kdo ví jak stabilní dopravní prostředek, což platí dvojnásob, když máte v jedné ruce štít a ve druhé dřevec. Ovládáme nejen rychlost jízdy, ale také náklon našeho panoše. K tomu bude nutné někam vyskočit, něco přeskočit, no, není to žádná legrace.

Když v jedné úrovni můj hrdina potřicáté zemřel, říkal jsem si, že takhle nějak se asi cítí hráči Souls her. A jak správně tušíte, při hraní jsem oprášil svou zásobu sprostých slov a možná i nějaké nové urážky vymyslel. Nejlepší je, jak se v průběhu hraní mění křivka obtížnosti. V jedné úrovni vám to nejde, další projedete jako budoucí král bez jediného zaváhání a v té nadcházející bojujte, seč vám síly stačí. Jako na potvoru se nám ale všechna jablka, démoni a flašky od domácí samohonky jenom pletou pod kolo a nepustí nás dál. Tomuto stavu velice dobře nahrává i systém checkpointů, které jsou dané přesně obráceně, než by je člověk potřeboval.

Říkáte si, co je na jízdě tak složité? Mno tak musíme zkoordinovat několik věcí, aby panoš jel tím správným směrem. Rychlost jednokolky a skoky načasujete správně, ovšem udržet balanc už není tak snadné a dost často s sebou hrdina prostě praští o zem, o překážku nebo o nepřítele. Do toho se pod kola motají zmíněná jablka, flašky nebo kameny, což celou koordinaci ztěžuje ještě víc. Ovládání je tak ten největší oříšek, díky němuž jsem se hodně vztekal. Na druhou stranu pokoření každé úrovně je jako zabití finálního bosse na konci hry, díky čemuž jsem měl z úspěšného dojezdu opravdovou a nefalšovanou radost.

Dovedl bych si představit, že by to celé mohlo být již v základu přívětivější, tím spíš když v nastavení menu ještě čeká hardcore režim. Bohužel vám nejsem schopen říct, jaké to s ním je, protože díky nějaké chybě mi nešlo měnit nastavení hry, včetně zapnutí hardcore režimu. Vypnout jsem chtěl také hudbu, protože je sice pěkná, ale deset minut v kuse poslouchat stále stejný, byť hezký, hudební motiv není to, co bych při hraní chtěl.

Pochvalu bych chtěl namířit směrem ke grafickému zpracování, protože všechny cutscény a jednotlivá prostředí jsou opravdu moc hezky zpracovaná. Když vezmu, kolik hra stojí, je až s podivem, že si někdo dal s touto částí tolik práce. Vzít by si z toho měli příklad hlavně větší vývojáři, protože to bychom pak za svoje peníze dostávali úplně jiné produkty.

A právě cena by mohla být tím hlavním tahákem, proč Balancelota minimálně vyzkoušet. Tahle hra je opravdovou výzva a kdo touží překonávat ve hře sám sebe, může se tu bohatě realizovat. Další by pak mohla oslovit třeba samotná jízda na jednokolce nebo vtipné středověké zpracování. Ve výsledku jde o opravdu zajímavý herní počin.