Xboxweb.cz

Vítejte v místě, kde včera neexistuje a zítra již bylo. Ve světě prázdných chodeb, rozpadlých zdí, špinavých ulic a… ne, nejsme v Mostě. Ani sousedním Litvínově. Tentokrát se cestuje mnohem dál na východ. Až za Mrazíkem, nesmrtelnou Ladou Nivou a agresí měnit budoucnost dějin mocí. A přestože by příběh mohl být zasazen kamkoli, zrovna v těchto exteriérech má své nesmazatelné kouzlo a až psychologický přesah. Jen se nesmíte bát samoty. A temnoty.

Hry se dají vyprávět mnoha způsoby, ale In rays of the Light sází na osvědčené útržky minulosti. Co říct mají lejstra na stolech, obrázky na zdech a předměty v místnostech. Jelikož toho zase tolik nenakecají, slovo jim berou trosky budov, vraky aut a zpustošená zástavba v dáli. Společným tématem jejich debaty je katastrofa, neboť ani spoluobčané se zálibou v železe by místo tak nezničili. A když, rozhodně by si vzali i vybavení kotelny. Co se tedy vlastně stalo? Proběhla havárie v jaderném zařízení? Spadl na Zemi kus odpadu z vesmíru? Nebo snad ruská sborná prohrála mistrovství a vyvolala válečný konflikt? Někde mezi by mohla být pravda a já slibuji, že zhruba za dvě hodiny hraní ji odhalíte.

Svět po lidech skutečně nenabízí jinou než vaši postavu. Nenabízí ani viditelného pomocníka nebo nápovědy, kde a jak přijít k vodítkám postupu. Na počátku je zapotřebí projít budovu, její okolí a pobrat vše, co by se mohlo v příštích minutách hodit. Už tehdy se začínají rýsovat první osudy ztracených existencí a jedno z mnoha možných pozadí zkázy. Ve své podstatě nikdy není řečeno „stalo se tohle, může za to tamten“, ale z náznaků si události spojí i méně všímaví hráči. Později se role vypravěče chopí emocionální vizualizace, k níž skutečně není zapotřebí jakýchkoli slov. V první polovině se děj dost vleče, ale jakmile se dá do pohybu vybavení suterénu, přepne atmosféra do depresivního scénáře. Sugestivně dávkované události vyvolávají husí kůži a překvapí také drobné hororové prvky.

V mezích minimalistického vyprávění je závěr doslova dechberoucí. I na cynika, jako jsem já, udělal dojem. Hodně mu pomohla hudba, jejíž občasné rozbití ticha přechází v posledních minutách do ohlušujícího běhu o život. A do jisté míry výsledku pomáhá i lámaná angličtina s východním přízvukem, která zazní z reproduktoru jako poslední slova důkazu lidské existence. Nebudu si hrát na korektnost. Pakliže chcete dát tématu pocit beznaděje, němčina s ruštinou jsou ideální jazyky. Tak to prostě je. Že jsou k dispozici dva závěry je informace spíš doplňková. Nemám pocit, že byste chtěli titul absolvovat dvakrát, protože jeho hraní je… tak trochu nuda.

Problémem není rozvláčné tempo, minimum hádanek nebo nutnost vše objevit vlastním přičiněním. Podobných her je spousta a fungují. Ale to proto, že dokážou zaujmout prostředím nebo jiným aspektem svého pojetí. In rays of the Light je však remakem devět let starého projektu, a přestože za ním stojí autor povedené dystopie 7th Sector, nedokáže z přepracované verze vykřesat víc, než jen kostrbaté reálie a zapomenutelný vizuál. Přesně zde byl prostor pro moderní technologie nové generace konzolí, ale zůstalo jen u zbožného přání. Takto je grafika zastaralá, stíny nedostatečné a nasvícení mrzké. No prostě to není příliš hezké na pohled.

Posledním kladným argumentem je tak cena, která zejména ve slevách, půjde k hodnotě jedné návštěvy rychlého občerstvení. Což už není špatné. Do té doby by však mohl proběhnout malý update, který by opravil přecitlivělost ovládání. Dokonce fungl nový gamepad neustále tahal kameru lehce doprava. Tedy po vyloučení závadného kusu hardwaru jsem usoudil, že někdo měl velký problém se správnou kalibrací ovladače. Občas měl pak problémy i s neviditelnými překážkami v cestě, ale to jsou běžné nedokonalosti levných her.