Xboxweb.cz

Vydávat důležité rozšíření pro akční kooperační střílečku, když před pár týdny nastoupili vetřelci a na obzoru je Back 4 Blood, to chce hodně silné prášky proti pomatenosti. Anebo velkou jistotu, že hráči si najdou cestu k tomu lepšímu. Že nechají vesmírné parazity ladem méně náročným kolegům a že nebudou chtít čekat na duchovního nástupce Left 4 Dead, s nímž se táhnou i velká očekávání. A ano, World War Z si sebejistotu může dovolit.

Masová likvidace toho, co se dříve prokazovalo občanským průkazem, už začíná být lehce vousatá. Více jak dva roky stará kooperační záležitost adaptovala známý snímek s Bradem Pittem, který adaptoval úspěšnou knihu. I když start nebyl zrovna obsahově bohatý, oddaní hráči si dokázali počkat na postupné přidávání obsahu a k titulu se pravidelně vraceli. Trochu pomoci mohla i účast World War Z v předplatném Xbox Game Pass, ale toto prohlášení je předmětem osobní domněnky. Na každý pád si teď připomeňme, co se pod apokalyptickým názvem ukrývá.

Pakliže neznáte knihu, neviděli jste film a zkratku „WWZ“ považujete za další organizaci plnou namachrovaných wrestlerů, pak se připravte na post-apo svět plný agresivních zombíků. Ti mají rychlost figuranta reklamy na sportovní obuv a apetit dravé šelmy s tasemnicí. Proto se infikovaní hnusáci rozmohli po světě nebývale rychle a takřka vymýtili zdravé jedince, kteří se snaží přežít další den a najít řešení nekonečného hororu. Nejde přitom o tradiční jednoduché pitomce řízené základními pudy. Tito nemrtvý se chovají jako krysy a jsou schopni řešit i překážky, k čemuž jim dopomáhá masivní přečíslení.

Premisa je jednoduchá a sázky na přežití malé. Hra si celkem dobře dokázala námět uzpůsobit pro svou potřebu a vy si možná ještě dnes pamatujete promo materiály, kde stovky běžících mrtvol tvoří nepropustné stěny a šplhají po zdech, přičemž vše živé přejedou jak naládovaný parní válec. Tento prvek funguje spolehlivě, titul odlišuje od konkurence a přináší momenty, kdy v duchu střídáte jednu modlitbu za druhou, zatímco z úst létají slova, před kterými by se i svatý otec červenal. Základem kooperačního příběhu jsou přitom mise pro čtyři hráče, několik tříd postav, jednoduchý strom vylepšení výzbroje a herní náplň kombinující defenzivní střežení důležitého bodu s krvavým klestěním si cesty kupředu.

Vlastně nic, co byste už dříve někde nehráli nebo neviděli. Nicméně vše funguje ve správném rytmu. Má to dobrou hratelnost a atmosféru, při které Resident Evil potkává Gears of War. Nejde o bezduché střílení po všem živém, protože bez taktiky a plánování nedolezete ani k prvnímu místu doplnění munice. Když to situace dovoluje, volím tichý přístup s tlumičem. Nikoliv proto, že mám v kalhotách smrdutý náklad navíc, ale z důvodu šetření zásob střeliva. Při vyšších obtížnostech jsou zastávky se zásobami skutečně vypočítané na poslední zásobník, proto je bezduché střílení cestou do hrobu.

A co tedy nového přináší rozšíření Aftermath, které si vysloužilo i novou verzi hry? Tak především dvě nové příběhové mise po třech částech. Na letní dovolenou v Římě můžete zavzpomínat při čištění obleženého Vatikánu, kdežto ledové podnebí Kamčatky je jako dělané pro zimní sporty a toulky okolím. Tedy kdyby v obou případech nebyly na práci jiné záležitosti s odérem střelného prachu. Lokace jsou samozřejmě pěkné, design dobře využitý a postavy vztažené k jednotlivým úkolům se snaží prodat příběh, který vlastně nikam nevede. Dílčí úkoly se sice snaží postup halit dějovým postupem, ale ten je nulový. Řešení světové epidemie se takřka nikam nehne, a tak zbývá opět to samé, tedy postup, ochrana, postup, obrana, postup, útěk, postup a evakuace. Nestěžuji si, bavil jsem se. Ale také mi bylo úplně jedno, co se na pozadí obrovských přestřelek děje, protože děj se točí stále v kruhu a autoři nemají v úmyslu výrazně uhnout z dávno vymyšlené premisy.

Změny v hratelnosti ale přeci jen jsou. Boj na blízko mnohem lépe funguje. Ať už díky drobné technické úpravě, tak novým pohybům. Přibyly duální zbraně v nabídce vybavení, stejně jako speciální palné zbraně a perky. Vedle velkých nepřátel, u nichž by byl obsáhlejší update určitě k užitku, překvapila především hejna krys. Mrchy, které nedávno potrápily i hrdiny mini série Resident Evil na Netflixu, jsou rychlé a vůči palným zbraním takřka imunní. Tudíž se hodí výbušniny nebo plamenomet, který může nejednou vyřešit i problém nepřístupné cesty. Když nad tím přemýšlím, World War Z vlastně moc velkých změn nepotřebovala, proto je nabídka rozšíření dostačující. Navíc přidává i možnost přepnout kameru do vlastního pohledu.

Zkoušel jsem a… vrátil se zpět za hlavní postavu. Nejde o funkčnost. Z pohledu první osoby vše funguje stejně dobře, dokonce interakce se zásobami je přesnější. Animace jsou bez chyb a pohyb zbraně nepůsobí nepřirozeně. Pro mě se však vytrácí přehlednost. Když se všude kolem začnou ulice plnit nepřáteli, je kamera za zády mnohem lepším průvodcem. Navíc mám problém se samovolným přepínáním, ke kterému dochází při překonávání překážek. Vývojářům se evidentně nechtěly animovat pohyby navíc, a tak například lezení přes zdi řeší přepnutím zpět dozadu. Ale kdo touží po výzvě, kterou mu už nastavení obtížnosti nemůže nabídnout, najde v novém pohledu adekvátního protivníka.

A jestli ani to nestačí, dovolil bych si upozornit na režim Horda XL. Při něm se na vás valí ještě víc zombíků, až má člověk chuť zahodit ovladač, hrábnout rychle do ledničky a zabarikádovat se v nejbližším sejfu uprostřed betonového pokoje bez oken a dveří. Nával nepřátel je skutečně enormní, tudíž výkon nové generace konzolí se může zase jednou pochlubit, co má pod plastovým kabátem. Protože 4K při 60 snímcích za sekundu z Xboxu One opravdu, ale opravdu nevytáhnete. Na druhou stranu si nebudeme lhát, že by World War Z byla adeptem na nejhezčí hru roku. Vypadá adekvátně žánru, herní náplni a možnostem studia, tudíž ty drobné nuance v optimalizaci akceptujete nebo přehlédnete, když létají zombíci vzduchem a ztrácejí jednu končetinu za druhou.

Je trochu škoda, že na klasický multiplayer nikdo nesáhnul. Ano, máte pro něj spoustu postav a tříd, včetně jedné nové, ale chybí nové režimy nebo výrazné zásahy do původního konceptu. Vše tak táhne online kooperace, která naštěstí díky všem předchozím dodatkům a aktualizacím už vystačí na pěkných pár hodin. Pokud by v budoucnu přišly ještě důležité aktualizace, rozhodně hlasuji pro větší svobodu při stavení opevnění. Elektrické pasti nebo střílny lze postavit jen na předem zamýšlených místech, což může být problém, pokud místo nálezu pasti a její pozici dělí pár desítek metrů. Určitě by neublížila ani větší rozmanitost NPC modelů, minimálně s ohledem na prostředí a drobné úpravy určitě snese i AI, u níž se mi stalo, že reagovala na podnět, který se nestal. Dvakrát se pak zasekla na cestě ke mně, což při úkolu s kompletním vyčištěním prostředí znamenalo drobnou překážku v taktice.