Xboxweb.cz

Když v roce 2010 vyšlo Final Fantasy XIII, tak asi nikdo nečekal, že jen tento samostatný díl se rozroste v celou trilogii, kterou nyní zakončil nový titul Lightning Returns: Final Fantasy XIII a právě na něj se dnes podíváme v naší recenzi.

Jak už jsme zmínili v úvodu, tak japonské RPG Lightning Returns: Final Fantasy XIII je vlastně uzavřením trilogii, kterou v roce 2010 zahájila hra Final Fantasy XIII a pokračovala přes Final Fantasy XIII-2. Už první hra v této trilogii byla audiovizuálním hitem, ale schytala silnou kritiku za linearitu a slabě podaný příběh. Pokračování se pak pokusilo klást větší důraz na rozhodnutí hráče, ale zápletka byla nadále zmatená a to zvláště kvůli cestování časem a paradoxům. Obě hry sice byly plné chyb, ale přesto byly zábavné, především pro fanoušky série. Nyní už jsou to čtyři roky od vydání první hry z této trilogie a hlavní hrdinka Lightning se vrací, aby tento dlouhý RPG příběh zakončila. Bohužel i po dohrání Lightning Returns, které celý příběh uzavírá, máme spíše rozporuplné pocity, ovšem hra jako taková určitě není špatná.

Když velmi zjednodušíme zápletku série Final Fantasy XIII, tak to bude asi nějak takhle… Lightning a pět dalších postav byly na špatném místě ve špatný čas. Následně je zotročili bytosti fal’Cie, které mají božské schopnosti a zmíněných šest hrdinů se snažilo bojovat proti zničení lidské utopie, tedy světa Cocoon. Když už se zdálo, že Lightning úspěšně odolala svému neoprávněnému osudu, byla vtažena do další říše – Valhalla, kde ji bohyně Etro pověřila bojem v nekonečné válce proti zlé síle zvané Chaos. Jelikož se Lightning nemohla vrátit, poslala svou sestru Serah, aby napravila pokřivení v čase, která zavinila zmíněná síla Chaos. Serah bohužel nedokázala zabránit Chaosu od vniknutí do světa a pohlcení všeho. V nekonečné temnotě je Lightning probuzena dalším bohem a je jí řečeno, aby zachránila duše lidstva včetně její sestry, než se zbytek světa střetne s nevyhnutelným zánikem. A od této chvíle začíná Lightning Returns.

I když jsme takto zestručnili příběh série, tak je jasné, že Final Fantasy XIII se jen hlouběji a hlouběji zahrabalo do králičí nory a není vůbec divu, že v tom pak mají hráči úplný guláš. Všechen tento zmatek budou muset hráči překousnout a připravit se na další várku v Lightning Returns. Dalo by se říct, že jeden z lidí se snaží dostat z vězení, které na něj uvrhl bůh, ale spousta docela zásadních informací je ukrytá v dobrovolných datalogech (jakési digitální deníky), které možná ani nebude mít sílu číst.

Všechno tohle zmiňujeme a rekapitulujeme proto, že i když není moc obtížné sledovat události v Lightning Returns, tak vám to přesto kolikrát nebude dávat moc smysl. Moc tomu také nepomáhá osobnost Lightning, která jakoby udělala krok zpět a odpovídá spíše počátku Final Fantasy XIII. Stejně tak je tomu i se zápletkou, která se zdá vést k něčemu zajímavému, ale nakonec v tom selže. Alespoň, že většina z ostatních postav dostala dostatek času, aby bylo jejich dobrodružství nějak uspokojivě zakončeno. Celkově ale musíme vyzdvihnout zakončení hry, které by mělo většinu hráčů potěšit a především uspokojit po 25hodinové cestě. Rozhodně se jedná o definitivní ukončení trilogie.

Lightning Returns je spíše opakem Final Fantasy XIII co se týče struktury hry. Nekonečné koridory a zdlouhavé tutoriály byly nahrazeny obrovskými oblastmi a otevřenějším světem. Světa Nova Chrysalia je rozdělen do čtyř hlavních oblastí, které nabízí města, obchody a další zajímavá místa. Příběh je pak vyprávěn skrze pět hlavních úkolů, které mohou být splněny v jakémkoliv pořadí, ovšem jejich stupňující se obtížnost vás nasměruje spíše k lineárnímu postupu. Zbývající obsah se pak skládá čistě z vedlejších úkolů. Úkoly se jasně podílí na vývoji postavy, tedy kromě vybavení, kdy každý úspěšně splněný quest poskytne Lightning permanentní vylepšení vlastností. Tyto vedlejšáky jsou rozděleny do dvou kategorií. Podstatnější vedlejší úkoly jsou v podstatě takové kratší příběhy a pak jsou zde Canvas of Prayers, které většinou zahrnují získání specifických předmětů a poté jejich proměnění v odměnu. Je fajn, že se nabízí dvě takové možnosti, ale shánění předmětů je docela nezajímavé.

Hlavní předností Lightning Returns a také důvodem, proč se ke hře budete vracet, je bojový systém. Aktivní systém ATB, který zajištuje souboje v reálném čase se přes první dvě hry vyvinul a nyní dosáhl téměř dokonalosti. Nabízí tak akční souboje, které vyžaduje rychlé reflexy pro blokování, uhýbání a pro efektivní útočení. Lightning může pohotově přepínat mezi několika různými variacemi souboje, které zahrnují zcela upravitelné vybavení, sady schopností a čas potřebný k vychladnutí některých schopností, aby mohli být znovu použity. Kombinace tohoto všeho je klíčová pro přežití náročných střetů s nepřáteli. Přesné odrážení ran vás odmění snížením způsobeného poškození, takže i ty nejsilnější útoky můžete zmírnit. Souboje zkrátka zahrnují určitou dávku strategie a musíte tak být neustále ve střehu a taktizovat, a právě díky tomu jsou souboje tak zábavné. Potyčky mohou být kolikrát nečekaně obtížné a na rozdíl od předchůdců jsou zde prohry tvrdě trestány, takže se nezapomeňte vždy řádně připravit a vybavit.

Je jasné, že Square Enix investovali hodně do enginu Crystal Tools, který pohání celou sérii a dalo by se říct, že už poslední díl trilogie snaží vymáčknout poslední kapku ze stárnoucího enginu, ale hra stále vypadá velmi dobře. Hlavní postavy nadále vypadají ostře, ale méně podstatné charaktery už jsou zjednodušeny a mají opakující se animace. Prostředí jsou podstatně méně zajímavá, než v předchozích dílech, a kolikrát zahrnují nudné textury a hrubé modely. Ani s frameratem to bohužel není lepší a je nestabilní, zvláště ve velkých oblastech jako Wildlands nebo když najednou probíhá více efektů naráz, ale souboje tímto naštěstí většinou nejsou ovlivněny. Na druhou stranu, úvodní a závěrečné filmečky vám nejspíše vyrazí dech. Tvůrci to zkrátka stále umí a nadále dokáží vytvořit úžasné CG videa.

Hru opět doprovází povedený soundtrack, i když je jeho použití ve hře trochu zmatená. V Lightning Returns se totiž nachází tolik hudby včetně již mnoha použitých skladeb z předchozích her, že nepoznáte, kde co bude zrovna hrát, což většinou víte, protože lokace v různých hrách mají specifický doprovod, co nejvíce dokresluje atmosféru. V soubojích se pak skladby také přehrávají náhodně a možná jich je zbytečně moc a častěji byste chtěli slyšet nějakou oblíbenou pecku. Nicméně by vás hra po zvukové stránce zklamat neměla.