Xboxweb.cz

Na dobré věci se vyplatí počkat. To je takové lidové moudro, které se dá spojit s celou řadou věcí – herní průmysl nevyjímaje. Pravdou také je, že ne vždycky stojí to čekání za to, o čemž bychom mohli také dlouze debatovat. Jsou projekty, které vypadaly skvěle, ale cesta k jejich dokončení nebyla vůbec snadná a mnohdy do cíle dojít ani nemusejí. Naštěstí to není náš dnešní případ, což je tak nějak logické, když se tento slohový útvar jmenuje recenze. O čem by totiž byl že?

No přeci o Dead Island 2. O hře, které je vlastní hodně černý humor, hromady rozemletých zombíků, podomácku vyrobené zbraně a ještě bláznivější postavy. A přesně o tomhle je také pokračování, jež spatřilo světlo herního světa po hodně náročném vývoji začínajícím v roce 2014. Chvílemi už to vypadalo, že se hry nikdy nedočkáme, ale po devíti letech tu máme výsledek. Komu se zdá doba vývoje dlouhá, tak bych vás chtěl uklidnit, že do rekordu zbývalo vývojářům ještě hodně času. Vývoj legendárního a zatím rekordního počinu, Duke Nukem Forever trval neuvěřitelných 15 let.

Předkrm máme úspěšně za sebou, takže hurá na hlavní chod. Zdejší Los Angels překřtěné na HELL-A je totiž uvrženo do karantény, a tak trochu se úřadům rozpadá pod rukama. My se na poslední chvíli za různých okolností dostáváme na palubu evakuačního letadla a doufáme, že teď už bude jenom lépe. Osud nám však nepřál a v letadle se projevuje infekce. Automatický obranný systém oblasti vyhodnocuje náš odlet jako nemožný a dobře mířenou střelou nás posílá k zemi.

Tím pádem zůstáváme uvězněni v HELL-A společně s dalšími přeživšími, ať už z letadla nebo ze zbytku města. Co čert nechtěl, naše postava je při útěku z místa havárie pokousána. Její krev je však zvláštní, a tak se neproměníme v krvelačné monstrum, i když hrát za zombíka by byla docela zajímavá zkušenost. Jsme zkrátka imunní a navíc se díky mutaci budeme moct ve druhé polovině hry měnit na krátkou chvílí v šílený stroj na smrt. Jinak jsou naše úmysly čisté jak právě vyprané spodní prádlo, protože chceme díky naší krvi pomoct najít protilátku.

Dosud neurčité pojmenování hlavní postavy má svůj důvod. V evakuačním letadle si budeme muset vybrat jednoho nebo jednu postavu, kterou následně provedeme samotnou hrou až do cíle. Volba to není snadná, protože každá z nich má nějaké slabé a silné stránky, které je třeba vzít v potaz. Mě nakonec nejvíce imponoval exotický tanečník Rayn, jehož pesimistický sarkasmus suchý jako Sahara a nezdolné srdce se mi hrozně líbilo. Vám se třeba bude líbit londýnský makléř Jacob, pohotová paralympionička Amy nebo kaskadérka Carla. Dohromady je na výběr šest postav, takže vybírejte moudře, který herní styl vám bude vyhovovat. Není totiž možné ho během hry měnit a dovednosti postavy jsou rozšiřovány určeným směrem.

Abych se ale vrátil k příběhu samotnému, cesta po HELL-A je jedna velké akční jízda plná stříkající krve, hláškujících postav a spousty bizardních situací. Někdo chlastá moc a někdo zase moc málo. Někdo je posera kulturista a někdo zase filmová hvězda. A pak jsou tady ti, co se jenom vezou a na naší cestě přijde jejich chvíle v okamžiku, kdy bude třeba nějaké krmivo pro zombíky. Dead Island 2 rozhodně není hrou, která by mě nutila přemýšlet nad smyslet života, vesmíru a tak vůbec, nebo mě překvapovala propracovaným systémem dialogů. Na druhou stranu hlavní postavy jsou příjemně prokreslené a jejich rozhodnutí dávají smysl. Některé z nich jsem měl rád, jako třeba velkou hollywoodskou hvězdu nebo kluky od Modrého kraba, jiné jsem toleroval a u pár z nich jsem byl rád, když umřeli nějakou fajnovou smrtí. Všechno je zkrátka tak akorát vážné a ujeté zároveň, že jsem se celou dobu bavil a čekal na každou další super brutální situaci nebo sarkastické konstatování neodvratného faktu.

Příběh je silným motorem, ale ne tím hlavním, co mě pohánělo vpřed. Jako jo, chtěl jsem zachránit lidstvo a tak, nicméně to už jsem udělal tolikrát, že jsem se víc soustředil na pomoc lidem „teď a tady“, což ve většině případů spočívalo v zabíjení nekonečných zástupů zombíků. A to pěkně tváří v tvář, protože dobrá polovina hry je pouze o soubojích s ručními zbraněmi. Byl jsem rád, když jsem našel svou první lešenářskou nebo vodovodní trubku, montpáku z auta nebo sekáček na maso. Zkrátka ze začátku berete všechno, co je po ruce a dokáže rozbít hlavy nebo lámat ruce a nohy. Zdejší zombící jsou opravdu neodbytní a je přitom jedno, zda se jedná o klasické šourali, běžce, rojové chodce, výbušné chodce nebo požárníky. Pak tady máme ještě odolnější potvory jako třeba slintače, kvíleče nebo drtiče. Někteří z nich jsou nebezpeční až ve větším počtu, ti větší z nich dokážou zatopit i sólo. A pokud se vám uvedené názvy zdají divné, můžete o tom polemizovat, ale to je tak celé. Všechno totiž vychází z oficiální české lokalizace.

Dámy a pánové, Dead Island 2 ji totiž obsahuje a to ve formě titulků. Přeloženo je vlastně všechno, včetně herního rozhraní, položek v něm a dalších užitečných věcí. Díky tomu nikomu neuteče žádný vtípek nebo narážka z příběhu a stejně tak rady ze zombíkovské wikipedie, která velice dobře popisuje, jak se s jednotlivými druhy vypořádat. Stejně tak jsou přeložený všechno logy a texty, které můžete potkat cestou. Kvalita překladu je hodně dobrá, i když pár věcí bych asi přeložil trochu jinak. Potkal jsem také nějaké překlepy nebo nedotaženosti, ale to klidně může být opraveno v Day One patchem, jehož seznam oprav je dlouhý jak nákup cikánské rodiny. Celkově ale musím překlad jenom chválit, protože se povedl a hraní s ním je hned příjemnější.

Ale zpět k likvidaci zombíků. Zmínil jsem zbraně na blízko, ale nechybí ani ty střelné. Ty jsou dobré pro likvidaci na větší vzdálenosti a navíc s nimi není taková zábava. Přeci jenom střílení do zombíků už jsme zažili v kopici her s touto tématikou. Sekání mečem, sekerou nebo drcení paličkou na maso či historickým kopím má něco do sebe. Trochu jsem se bál oznámeného opotřebení zbraní, ale nakonec jsem si na něj zvykl. Na vybraných místech najdeme pracovní ponk, kde budeme trávit docela dost času. O poškozené zbraně totiž nepřijdeme, ale na ponku si je hezky opravíme. A nejen, že je opravíme, ale také je řádně vylepšíme. Dodáme jim sílu na trhání rukou, pak jim připneme trysky s kyselinou nebo jim dodáme řádný náboj (elektrický).

Možností úprav je až neuvěřitelné množství a co je nejdůležitější, dávají smysl. Důležité je mít v inventáři od každého něco, protože nikdy člověk neví, jaké zombíky zrovna potká. Na každého z nich totiž platí něco jiného a třeba kyselina nepůsobí na ty v ochranném obleku nebo plivajícím kyselinu. Stejně tak jsou imunní elektrikáři vůči elektrice, a tak bych mohl pokračovat. Já sám nejsem ve hrách zastáncem poškození zbraní nebo jejich přehnaného vylepšování, ale musím se přiznat, že tady mě to neskutečně bavilo. A to jsem ještě v zápalu boje zapomněl na vylepšující kartičky posilující zmíněné specifické dovednosti každé postavy. Je toho spousta, takže každý si připraví přesně to pravé pro svůj herní styl.

Před vydáním vývojáři upozorňovali, že hra nebude pro nikoho se slabým žaludkem a když se moje sekera poprvé zakousla do těla zombíka, pochopil jsem proč. Nejen, že z něj začala stříkat krev na všechny strany, ale také jsem viděl stopy po úderech. Když pak vedete útok na stejné místo, odstraníte kůži a vykouknou vnitřnosti. Těmi můžou být střeva nebo klidně mozek. Hodně zombíků, co se potkali s mojí palicí, mělo velice často hubu dokořán a trochu povislé čelisti. Vrcholem masakru je oddělování všech končetin, což se hodí zejména proti rychlým běžcům. Bez nohy vám totiž daleko neutečou.

Všechny tyhle hrátky jsou možné díky aplikaci Unreal Engine 4. Ten dokázal krásně usekávat končetiny, ale zároveň díky němu zdejší ztvárnění LA vypadá opravdu neskutečně skvěle jak za denního světla, tak během hluboké noci. Všechny domy, filmová studia nebo bíle pláže jsou až neuvěřitelně pěkné, samozřejmě s nádechem té správné apokalypsy. Jedinou výtku bych měl ke zpracování kanálů. Tahle část města se mi moc nelíbila a hlavně byla poměrně nudná a místy nepřehledná. Naštěstí zbytek města, respektive jeho části jsou opravdu pěkné. Po grafické stránce mě tak hra hodně mile překvapila. Přeci jenom její vývoj trval opravdu dlouho, nicméně graficky to na ní není naštěstí vidět. Jo a nebojte se, že cestování po jednotlivých částech je z počátku nuda. Později se odemkne rychlé cestování, což jsem sám uvítal skoro jako kdybych vyhrál mistrovství světa v jakémkoliv sportu.

Nejvíc vrásek na čele mi udělala technická stránka hry. Zombíci se občas někde zaseknou, projdou překážkou, kterou by neměli nebo na ně nepůsobí zbraně, což je blbé. Stejně tak někde něco levituje, nebo se chová divně. V jedné části na vás třeba zombíci budou útočit na schodišti, nicméně jejich skon na schodech je opravdu přehlídkou všemožných glitchů, bugů a dalších divných pohybů. Pak tady máme místy docela divnou synchronizaci pohybu úst postav vzhledem k tomu co říkají nebo jejich horší interakci s námi. To všechno jsou ale spíše úsměvné chyby a někdy bych i řekl, že jsou ve hře schválně, protože pasujou do zdejšího zpracování světa. Až na fakt, že náš hlavní hrdina není vidět v žádném odraze zrcadle, to je technický fail. Oni obecně ty odrazy v zrcadle jsou hodně úsměvné.

Co ale vývojářům určitě neodpustím, jsou chyby nejen ve vedlejších, ale také hlavních úkolech, kdy se nestane něco, co hráč očekává. V kanálech jsem měl pustit správný tlak do pump, ale do jedné to nešlo, protože prostě nedošlo k poklesu na vyžadovanou hodnotu. Vyřešil to až restart na poslední checkpoint, kdy při druhém průchodu už všechno fungovalo. V jednom vedlejším úkolu jsem pak měl zabíjet členy kapely. Ti se však zapomněli dostavit a hra mi dávala jenom klasické zombíky. Tuhle nesnáz vyřešil až čtvrtý!!! restart hry a to je opravdu něco, co nejsem ochoten akceptovat. Nicméně snad to dostatek lidí nahlásilo a do plné verze budou podobné věci vymýceny.

Stejně tak je hodně zajímavý systém checkpointů a ukládání hry. Tak nějak bych čekal, že když se na obrazovce ukáže ikona ukládání a hra se uloží, že se tak stane v tom daném konkrétním místě a okamžiku. Bohužel, uloží se získané věci a to taky nějak zajímavě, ale spawnpoint je někde po mapě. Vzhledem k tomu, že zombící se stále objevují, musí se člověk probojovat tam, kde byl předtím, což stojí čas a také opotřebení vybavení. Vysvětlil bych to tím, že hra nabízí také kooperaci, takže člověk má čas nabrat sílu, třeba i opravit vybavení a vydat se zase do centra dění.

Dead Island 2 nabízí zážitků na desítky hodin. Bloumání mapou je nejen zábava, ale také člověk najde dostatek zdrojů pro vylepšování vybavení. V rámci recenze jsem ani nestihl postihnout další drobnosti, kterých je zdejší svět plný, takže to nechám na vašem objevování. Ryan už má své dobrodružství skoro za sebou a musím říct, že to byla jízda. Dokonce tak velká, že by stálo za to vzít někoho jiného a projít hru trochu jiným stylem. Nebýt technických nedostatků, nejspíš byste tu našli prohlášení ve stylu tohle bude hra roku, ale na to je ještě docela brzo. Možná bych ale Dead Island 2 neváhal prohlásit za velice příjemné překvapení letošního roku, které si najde hromadu zájemců. Byť mám her se zombíky za sebou už opravdu hodně, žádná z nich (Left 4 Dead promine) mě hodně dlouho takhle nebavila.