
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené. Ti starší z nás s tím mají bohaté zkušenosti, protože něco takového se praktikovalo do všech okolních zemí ne úplně tak dávno, a i dnes se při zvláštních událostech hraniční kontroly objevují.
Jednou z neznámějších her na toto téma bylo Papers, please, která v minimalistickém zpracování dokázala doručit velké emoce a životní příběhy nejen hlavního hrdiny, ale také těch, do jejichž osudů jsme zasáhli. A podobné osudy se pokouší nabídnout Contraband Police, jehož prostřednictvím se dostáváme jakožto nový rekrut na pohraniční kontroly fiktivní země Acaristická lidová republika roku 1981.

Práce je to těžká, protože všichni by si přes hranice chtěli jezdit, jak se jim jenom zamane. Běžní lidé by rádi za lepším životem a pašeráci s podobnou verbeží by bez hraničních kontrol mohli vozit své skvělé nedostupné zboží do země. Ale to se zase nelíbí zdejší komunistické straně, která chce mít samozřejmě všechno pod kontrolou. A mezi vším tímhle se pohybujeme my, celníci, snažící se vyhovět svému zaměstnavateli, tedy vládě, i když ne vždy se všemi ustanoveními a událostmi musíme souhlasit.
V příběhovém režimu se nám dostane několika příležitostí k tomu pohnout kormidlem dějin a když se nám to bude zdát jako správná volba, otočit kýženým směrem k demokracii nebo zachování režimu. To pak následně určí děj příběhového pozadí, které jako kvalitní beton podepírá hratelnost a všechna naše rozhodnutí.

Na první pohled se může zdát, že práce na hranicích je pohodička, ale jak se říká, zdání často klame. Z počátku to pohodička opravdu je, protože na kontrolu je jenom pár věcí, ale časem se seznam našich povinností rozroste opravdu hodně, až mě překvapilo, kolik se toho na hraničním přechodu dá kontrolovat. Samozřejmostí je standardní kontrola dokladů, jejich správnost nebo platnost, dále kontrola všemožných povolení k pobytu, dokladů od vozidel, dovážené zboží, váhy auta a dalších věcí. K tomu strana každou chvílí vymýšlí, koho do země vpustí, co musí uchazeči splňovat, no není toho málo.
Hlavním úkolem je správně rozhodnout o tom, zda je dotyčný způsobilý ke vstupu do naší země nebo ne. Ovšem jelikož chceme získat co nejvíc peněz, je třeba správně identifikovat všechny případné odchylky, protože opomenutím, byť jenom jediné se náš honorář snižuje. A věřte tomu, že to není sranda. Naším nepřítel jako v případě Papers, Please, není čas, ale právě počet a náročnost úkonů, které je třeba provést. Jediné špatné rozhodnutí stojí mezi naším ziskem a ztrátou, takže je třeba všechno pečlivě zvážit, ale zase se s tím moc necrcat.
Mimo obyčejných cestujících se nám budou snažit proklouznout pašeráci. Bezpečnostní služba nám pomůže dodáním nějakého tipu, jak by pašerák nebo jeho vůz měl vypadat (části SPZ, barva auta, případné poškození), ale ani s nimi to v tom shonu není snadné. Odhalit pašeráka je jedna věc, ale najít všechen kontraband schovaný všude možně po autě nebo v přepravovaném nákladu, je věc druhá. Přitom právě kontrabandu chceme najít co nejvíc, protože jsou z něj další peníze.
Většinu času prožijeme na hranici, ale vyjedeme také do okolního světa, třeba když povezeme vězně do pracovního tábora, jelikož naše kapacita vězení na hranici není neomezená, ale s dostatkem peněz se dá vylepšit. Stejně tak je třeba odvést kontraband na policejní centrálu. Na mapě se dějí náhodné události, jako třeba přepadení nebo nejrůznější honičky, takže o zábavu je postaráno a když už je velký klid, dojde k ozbrojenému útoku na náš přechod. V tu chvíli je důležité mít za vydělané peníze vylepšené kolegy s lepšími zbraněmi a výdrží, protože bránit se přesile dobře střílejících nepřátel není žádná sranda. Nepřipravení končí pod drnem, tedy restartem k poslednímu úložnému bodu.

Znovu hratelnosti pomáhá fakt, že v případě restartování aktuálního herního dne není všechno stejné, jako při prvním průchodu. Některé události se stát nemusí a stejně se tak liší fronta aut čekajících u naší závory na vjezd do kontrolní zóny. Stát se toho může, a právě nepředvídatelnost je další věcí, co se mi na hře moc líbila. Užijeme si ji také v dalších herních režimech, jako jsou online výzvy a nebo v pokusu o co nejefektivnější práci na hranici a postupné vylepšování stanovišť za stále těžších podmínek.
Jelikož se jedná o port z PC, dost mě zajímalo, jak si vývojáři poradí s ovládáním a moje stanovisko k tomuto bodu je trochu rozpačité. Hra se dá ovládat i s ovladačem v ruce, ale nebudeme si nic nalhávat, rozhodně to není taková plynulá záležitost, jako je tomu na PC s klávesnicí a myší v ruce. Všechno je to trochu takové těžkopádné, a ne úplně po ruce, takže v případě ovládání je přehršel voleb trochu na škodu a komplikací. Hrát se dá, má to však nějaké ale.

To ostatně platí i pro technické zpracování. Grafika je věc, co nikoho rozhodně neoslní, zase na druhou stranu se všechno v pohodě a plynule hýbe. Když bych přivřel jedno oko, tak sice třeba neuvidím na všechen pašovaný kontraband, ale troufnul bych si tvrdit, že by hra po výtvarné stránce mohla mít něco jako svůj styl. Evokovalo to ve mně neutěšenou realitu východoevropského státu osmdesátých let, což asi bylo cílem. Střelba a řízení auta jsou pak hodně velké arkády, nicméně nejsou tím hlavním, co budeme dělat.
Všechno zásadní se odehrává na plácku hraničního přechodu, kde jsem byl překvapen množstvím úkolů, jež je třeba zvládnout s precizností švýcarských výrobců hodinek. Každá chyba nás stojí drahocenné peníze, které pak mohou v nějaký náročnější okamžik chybět. Je dobré vyrazit i mimo hranice za plněním vedlejších úkolů, protože právě zde se dá získat kýžený finanční bonus a komu to nebude proti srsti, může si do kapsy strčit i nějaký ten úplateček. Takhle nějak si představuji hru, která i z obyčejného tématu vytěží opravdu hodně. Jde o pěkné navázání na Papers, Please do pohledu první osoby. Nebýt krkolomnějšího ovládání na konzolích a horší grafiky, nebylo hře moc co vytknout. Na druhou stranu jistá rutina, jež hra vyžaduje, nemusí sedět všem.
Verdikt
Contraband Police je skvělou oddechovkou na hranici, kde se však celníci musí ohánět. Je třeba zkontrolovat hromadu úkolů, než někoho pustíme na druhou stranu, což v kombinaci s trochu překombinovaným ovládáním není žádná sranda. Ve výsledku to ale sranda je, obzvlášť pokud máte podobný styl her rádi.
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.

























